|
Bylo to v pátek odpoledne. Vrátil jsem se z povinných předvánočních pojížděk, dal si nějaký pozdní oběd a asi v půl čtvrté jsem vyrazil se svým pejskem Frekym do inverzí zamořené krajiny. Zbývalo asi hodinu do setmění, tak jak je v tuto roční dobu obvyklé. Nebyla příliš zima, asi 3 stuně nad nulou. Odemkl jsem kotec, pozdravil se s Frekym, ten mě radostně olézal obličej. Jako vždy jsem poklidil jeho bydlení a nasadil kšíry, vzal dlouhé výcvikové vodítko Freky nezapomněl svoji "oranžovou hračku", což je oranžový kruh, o který se mnou rád tahá, když ho nechám vyhrát, tak s ním hned opět začne provokovat. Vyběhl z kotce, já za ním a jdeme do polí a luk, kam chodíme často. U tratě ho přivolám a připnu vodítko, protože tady je cesta po které jezdí cyklisti, běhají "pražáci" a podobně a vůbec nemají tušení, jak se chovat když potkají někoho se psem. Navíc mám dlouhodobě obavy z místních myslivců, takže dvacet metrů dlouhé vodítko je dostatečné aby si mohl pes běhat po svém a já ho měl pod kontrolou.
Přejdeme koleje a jdeme nahoru po poli, až k "božím mukám", kde je pohřbený poslední můj pes Riči. Také je zde vysázená stromová alej z mladých stromků a Freky občas některý oběhne, tak pustím konec vodítka, jakmile minu strom, opět si ho vezmu do ruky. Děláme to tak vždy. Navíc většinou je dobře ovladatelný a na přivolání reaguje dobře a přijde si pro pamlsek. Jenže nyní přesně v okamžiku, kdy jsem vodítko pustil, abych minul stromek, vyběhli z houští dvě srny. Freky okamžitě za nimi a konec vodítka mizel i s Frekym. Volal jsem ho, ale je to mlaďas a příležitost prohnat srnu si nenechá ujít. Běžel jsem za ním směrem kam se dali, ale brzo jsem ho neviděl. Vrátil jsem se tedy domů, pro baterku, vzal kolo a jel ho hledat. Hned za polem je takový pruh lesa a říkal jsem si, že s tím dlouhým vodítkem nemá šanci ten les proběhnout. Musí se někde zachytit. Dojel jsem až k místu, kde pravděpodobně přeběhl potok a mohl srnu pronásledovat. Ještě jsem tam potkal chlápka, co stahuje dřevo, ptal jsem se ho, zda neviděl černého ovčáka. Neviděl. Chodil jsem s baterkou po lese, volal a poslouchal každý zvuk. Nic, co by připomínalo pohyb mého miláčka jsem neslyšel. Prošel jsem až do další vesnice, už byla úplná tma. Nezbývalo než se vrátit. Za chvíli měla přijet žena a tak jsem šel zatopit. Volal jsem jí že nemám Frekyho a musím přiznat, že jsem opravdu brečel. Žena mě uklidňovala, že hned vyrazíme, budeme pokračovat v pátrání. No opět jsme prošli až k lesu, svítili baterkou a doufali, že někde zasvítí jeho věrné oči. Ani volání nemělo žádný výsledek. Vrátili jsme se tedy domů. Já nechal kotec odemčený, dal mu tam krmení a vodu a tajně doufal, že se v noci vrátí. Ale stále jsem měl v mysli, že má to vodítko, které jakmile se někde zasekne, tak ho nepustí. Už zbývala naděje, že ho když tak překouše. V noci jsem se chodil dívat, zda se nevrátil. Nic. Ráno přijela moje dcera se svým klukem a znovu se vydali hledat, nyní už za světla. Obtelefonoval jsem útulky, městskou policii, starosty okolních obcí a myslivce. Byla sobota ráno. Vysypal jsem misku s jídlem, vylil vodu. Vyrazili jsme opět na pátrací akci. Důkladně jsme ve třech prošli opět pole, lesy kolem. Volali a ticho. Zablácení z polí, unavený a uchozený jsme se v poledne vrátili domů na oběd. Po cestě jsem ještě potkal člověka, co dělá pro myslivce, tak jsem mu řekl, co se mi stalo. Slíbil, že to řekne ostatním, protože druhý den měli naháňku na černou. Po obědě musela dcera jet domů, ale slíbil mi pomoc ještě kamarád od furríků a vzal ještě jednoho. Přijeli autem a zvolili novou strategii. Vytiskly oznámení a jeli do první vesnice poblíž Kakovického lesa. Vylepili vývěsku, pozeptali se místních, ale nikdo nic neviděl. Rozdělili jsme se a že znovu projdeme ten les. Schodli jsme se na tom, že s tím vodítkem nemohl ten les proběhnout, což potvrdil i ten lesák. Ještě si postěžoval, že tam ti co stahují dřevo nechali pěkný bordel. Rozhodovali jsme se kudy kdo půjde. Nejprve jsem chtěl jít horem po hřebenu, protože kolem potoka jsem šel už několikrát a nic. Ale něco mi říkalo, abych to zkusil znovu. Tak jo. J8 šel kolem potoka, Back prostředkem a Dreamer po hřebenu. Už jsem byl asi v půli cesty. Jakmile jsem někde slyšel ptáky křičet, šel jsem se tam podívat. Ale už mě opouštěla naděje. Byl jsem zdrcený a strašně smutný. Přemýšlel, co s ním bude. Kdyby byl někde uváznutý, zemře tam hlady a žízní. Už skoro 48 hodin nejedl a 24 hodin nepil. V tom jsem uviděl mezi stromy vyhrabanou jámu. A na větvičce okolo černé chlupy. Tady jistě spal. V tu chvíli jsem si řekl, že ho nejdu hledat, ale najít! Viděl jsem v kopci hustou smrčinu, tam se musím podívat. Mohl by tam být zachycený. Opět nic. Šel jsem tedy lesem dál a sešel k potoku. Pak jsem uslyšel ptačí křik. To musím prozkoumat, říkám si. Musím být důkladný. Je to poslední naděje. Opět se šplhám do docela prudkého kopce a procházím mezi stromy. Nic tam nebylo. Chtěl jsem jít dál, ale cosi mi říkalo, sejdi dolů k tomu potoku. Tak ano. Opatrně sestupuji po svahu mezi pokácenými kmeny a větvemi a najednou u jednoho stromu leží Freky. Vodítko omotané kolem dvou smrků. Utíkám k němu a ihned mě viděl. Padli jsme si kolem krku. Vítání vůbec nebralo konce. Olízaný jsme byl úplně celý a opět se mi hrnuly slzy do očí. Tentokrát štěstím! Vyprostil jsem ho a smotal vodítko. Sáhnu do kapsy a chci zavolat kamarády a odvolat pátrání. Jenže mobil nikde. No musel mi vypadnou v místě, odkud jsme uviděl Frekyho. Chvilku jsem hledal a i telefon naše. Ale to mi bylo jedno. Zavolal Backovi a řekl mu, že jdeme s Frekym pěšky domů, máme to už jen asi 3 km a on ať s Dreamerem přijedou autem. Cestou mi zvoní telefon a volá předseda mysliveckého sdružení, že našli čereného psa a jestli má zelený obojek. Řekl jsem mu že ten můj ne a že jsem již psa našel. Po další skoro hodině jsme se vrátili domů. Freky dostal jídlo a pití. Pak ještě nášup. Byl hladový, žíznivý, špinavý ale bylo vidět, že je šťastný, že je opět doma.
Toto jsou moje nejhezčí vánoce. Žádná dárek, který dostanu nebude mít takovou cenu, jako nález mého milovaného Frekyho. Navíc jsem si uvědomil jakou sílu má přátelství a rodina. Všem moc děkuji za pomoc a psychyckou podporu.
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
