VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je čtv bře 28, 2024 4:14 pm

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon led 03, 2022 1:55 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Probudil mě hluk, který napovídal, že dole se něco děje. Vzbudil jsem Sígrid, rychle jsme se oblékli a šli dolů do lokálu. Beowulf seděl u stolu blízko výčepu a sledoval ostatní, jak se baví a dohadují. Sedli jsme si na svoje místo u stolu a čekali, co bude dál. Potom se Beowulf zvedl a všichni se utišili.
"Musím vám říci něco důležitého", řekl vážným tónem Beowulf. "Jistě jste již slyšeli, co se přihodilo ve vesnici. Lze vytušit, že to přinese problém. Musím se zeptat Herva, co Jarda, je na naší straně"?
"Je, však on nám vše řekl a i to, kde je zavřený Kamdar".
"Tak to je dobré. Pokusíme se ho přesvědčit, aby přišel k nám do hostince a domluvit se. Nebylo by asi bezpečné jít k němu. Mohli bychom ztratit spojence, kdyby nás s ním viděli. Dnes večer za ním zajdu, tak do večera máte všichni volno, ale buďte obezřetní. Nechoďte moc daleko do lesů", dokončil svou řeč Beowulf a sedl si ke stolu.
Po snídani jsme vzali našeho malého vlčka a šli se kouknout do lesa. Bylo zataženo a foukal docela silný vítr. Tak jsme se těšili, až budeme v lese. Tam bylo mnohem příjemněji, vítr až tak nevál. Vlček už docela poporostl a tak jsme se honili mezi stromy. Sígrid nás sledovala a tvářila se spokojeně. Pojednou se vlček zastavil a začal se kroutit, lehl si na zem a zvracel. Já i Sígrid jsme němu přiběhli. Snažil jsem se ho vzít do náručí, ale Sígrid mě zadržela.
"Klid, náš vlček dospěl do věku, kdy se poprvé promění. Poprvé je to vždy trochu dramatické".
A skutečně. Jeho tělo se začalo protahovat a měnit. Za chvíli tu ležel nahý chlapec. Byl hezký.
"Je jako ty", pronesla Sígrid a když jsem se na něj zadíval, skutečně jsme si byli podobní. Sebrali jsme se všichni tři a vraceli se do hostince. Bylo už odpoledne a tak jsme zašli za hostinským, zda by neměl pro našeho vlčka něco na sebe. Dostal příjemnou lněnou tuniku, plátěné kalhoty a boty. Hned se oblékl, bylo mu to sice trochu velké ještě, ale do toho doroste.
Díval jsem se z okna a viděl jsem, že se již stmívá a Beowulf šel směrem k vesnici. My se zatím najedli a náš vlček se učil jíst jako člověk.
"jaké mu dáme jméno? Zeptal jsem se Sígrid".
"Jméno dostane od Velkého vlka při obřadu přijetí do smečky".
Na nebi prosvítal mezi mraky dorůstající Měsíc. Bylo již docela pozdě, když od lesa se k hostinci blížily dvě postavy. Ano, byl to nás vůdce s Jardou. Oba si sedli ke stolu a hostinský donesl nějaké maso a pivo. Pak jsem viděl, že Jarda jde nahoru a jde k Beowulfovi do pokoje. Přespali spolu do rána.
Druhý den bylo velké sezení a Jarda přislíbil, že bude dávat pravidelně zprávy z vesnice. Vždy večer se sejdeme spolu za jeho chalupou v lese.
"Je třeba určit nějakou spojku. Bude to Herve", rozhodl Beowulf. "Vidím, že malý vlček se už proměňuje a tak se o něj Sígrid už postará".
"Dobře, odsouhlasil jsem". Potom se Jarda vypravil zpět do vesnice.
"Dnes večer vykonáme rituál přijetí do smečky pro našeho nového člena. Zároveň dostane jméno", nakonec rozhodl Beowulf. "Je to potřeba co nejdříve".
Oba jsme se na sebe podívali a bylo vidět, že vlčice je spokojená.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon led 03, 2022 2:02 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Rozhodl jsem se, že nebudu číslovat kapitoly, pouze určité části oddělím. Také přidávám pár obrázků, které jsem zatím vybral a vložím do textu. Až to bude, dám sem odkaz na soubor v *.doc
Příloha:
1640784071.akineza_артбук_галлерея.jpg
1640784071.akineza_артбук_галлерея.jpg [ 210.59 KB | Zobrazeno 1959 krát ]

Příloha:
1511827865.rukis_murder.jpg
1511827865.rukis_murder.jpg [ 247.42 KB | Zobrazeno 1959 krát ]

Příloha:
1424059635.rukis_love-is-wild.jpg
1424059635.rukis_love-is-wild.jpg [ 222.96 KB | Zobrazeno 1959 krát ]


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon led 03, 2022 2:04 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Na 1. obrázku Herve s rodinou na lovu
Na 2. obrázku vlčí bojovník
Na 3. obrázku odpočinek v lese


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř led 05, 2022 12:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Díky za další pokračování! A taky za obrázky - nenapadlo by mě, že se něco takového nechá stáhnout od ruského autora, i když - proč ne, téma může zajímat spoustu různých lidí z různých zemí. Prostřední se mi líbí nejvíc.
Už se těším, jak se bude vlček jmenovat a hlavně na popis toho obřadu!

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon úno 07, 2022 3:50 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Dnes bylo docela hezké počasí. Slunce svítilo, ale byl cítit již chladný vítr. Blížil se podzim. Odebrali jsme se se Sígrid do pokoje. Usadili jsme se na židle. Vlček se po nás díval, nechápal, proč jsme oba tak nervózní. A tak začal taky nervózně kňučet. Ještě je moc krátká doba, co se proměňuje a tak se ještě nenaučil řeč.
„To jsem opravdu zvědavý, jaké dostane jméno“, zapřemýšlel jsem nahlas.
„To se brzy dozvíš, nebuď netrpělivý“, lišácky se pousmála Sígrid. Probírali jsme situaci s obyvateli vesnice a zavzpomínali na poslední bitku s vojáky. Tenkrát jsme přišli o jednoho člena. Kodlak byl skvělý vlkodlak. Je ho škoda.
„Velký vlk se o něj postaral“, dodal jsem.
Najednou bylo slyšet, že někdo jde po chodbě. Ozvalo se zaklepání na dveře. Zvedl jsem se a šel otevřít. Stál tam Beowulf.
„Pojď dál“, vyzval jsem našeho vůdce. Usadili jsme se kolem stolu.
„Děje se něco“? Zeptal jsem se s obavou v hlase.
„Ještě ne, ale bude se dít. Dnes večer proběhne rituál přijetí. Vlček musí být přijat do smečky. Při setmění se všichni shromáždíme na rituálním místě. Přijďte včas“, dodal ještě Beowulf a odešel.
„Tak už dneska večer“! Sígrid připravila malému slavnostní oblečení. No byl čas pojíst a tak jsme všichni sešli do lokálu. Všichni už byli obeznámeni s večerním přijetím nového vlka, proto vládla veselá nálada.
Odpoledne uteklo rychle a tak jsme se vypravili do lesa. Dorazili jsme na kamenné místo krátce po západu. Místo již bylo připraveno. Vlček měl oči vyvalené a radoval se, ačkoliv rituál neznal, bylo to něco, co ho oslovilo.
Najednou se ozvalo zavytí. Beowulf zavyl a ihned utichl šum mezi vlky.
„Prosím o klid. Všichni se proměňte“. Netrvalo dlouho a místo bylo plné vlkodlaků.
„Jistě už všichni víte, proč jsme se zde dnes sešli. Narodil se naší Sígrid nový malý vlkodlak a dnes jej přijmeme do smečky. Povoláme proto Velkého vlka, aby ho přijal mezi vlky. Radujme se proto. Je smutné, že se to stane zrovna v době, kdy nám zase hrozí vesničané. Musíme být připraveni. Není na co čekat, proto začněme“:
Beowulf začal vzývat Velkého vlka, znovu jsem uslyšel zaříkání:
„Vzývám tebe Velký vlku, ty který jsi na úpatí hor, v širých pláních i v šeru hvozdů. Vzývám tebe, ty synu Země, oděný vlčí srstí. Provázej svůj národ po svých stezkách, kéž dojdeme pochopení moudrosti tvého řádu…..“
Dnes jsem těmto úvodním slovům rozuměl, ikdyž je pronášel ve vlčí řeči. Po skončení jsme všichni poklekli před kamenným oltářem. To se i Beowulf proměnil. Nad oltářem se zjevila vlčí bytost, kterou jsem znal. Sígrid přivedla vlčka k oltáři. Viděl jsem jeho vyděšené oči. Po té Velký vlk položil svou tlapu na vlčka.
„Žehnám tobě, jež budeš od této chvíle znám jako Freky. Vítej mezi vlky“ a po té Frekyho ozářilo fialové světlo, vycházející z hlavy Velkého vlka a Freky se proměnil v malého vlkodlaka.
Postava se rozplynula a všichni ještě klečeli. V té chvíli jsem si všiml pohybu v blízkém křoví. Instinktivně jsem se zvedl a skočil před Frekyho. To byl mžik, nikdo nestačil nic postřehnout. Otočil jsem se k Frekymu. To už byli na nohou všichni. Z prosou mi trčel šíp. Ucítil jsem bolest v zádech. To se do mých zad zanořil další šíp. Po krátké chvilce jsem se sesunul na zem. To už Sígrid držela Frekyho v náručí a utíkala s ním do lesa. Zbytek smečky se vrhli směrem do lesa. Ale vrátili se s nepořízenou. Lovec byl jistě z vesnice. A stačil uprchnout. Kamdar mi vytáhl šíp ze zad. Ten v prsou jsem si vytáhl sám. Cítil jsem se hrozně slabý a točil se se mnou celý svět. Kamdar a Gery mě vzali za ruce a dotáhli do hostince. Položili na postel a viděl jsem rozmazaně. Pouze jsem slyšel, jak někdo povídá, abych se proměnil.
Procitl jsem z podivného snu. Vedle mé postele seděla Sígrid.
„Už to bude dobré“, povídá s úlevou.
„Jak to, že mě obyčejný šíp, dokázal skoro zabít. Vždyť jsem byl proměněn, tak bych se měl hojit rychle, ne“?
„To ano, ale šíp byl otrávený. Pravděpodobně oměj. Lidé jí říkají „vlčí mor“, ale bylinky, co ti dal Eigi, zabrali.
„Byl tady Eigi? Dlouho jsem o něm neslyšel. Učil mě magii“.
Najednou se otevřely dveře a v nich stál Beowulf.
„Už je to lepší“, zeptal se se zájmem.
„Už ano, má silný kořen“, potvrdila Sígrid.
„Po večeři neodcházejte, musíme se poradit, co dál. Jsi dobrý vlkodlak a otec, zachránil jsi Frekyho. Nikdo jsme si toho lovce nevšimli“, řekl uznale a poplácal mě po rameni.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte úno 08, 2022 8:38 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Moc pěkně popsanej obřad. To jméno - Freky - znamená to něco? Jsem zvědavá, jak se z toho dostaneš,... a co pak dál. Pomsta?

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř úno 09, 2022 11:39 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Freky a Gery byli vlci co provázeli boha Ódina. Freky je černý a Gery bílý.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř úno 09, 2022 12:25 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Díky, přišlo mi to povědomé, ale už jsem nevěděla odkud. Já takhle "z placu" dám jen Fenrira :) .

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob úno 12, 2022 11:15 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Večer byl velmi vzrušený. Celým lokálem se nesl šum diskutujících.
„Ticho“, zaznělo od výčepu, kde stál Beowulf.
„Všichni víte, co se přihodilo. Lidé jsou z nějakého důvodu nepřátelští, přitom jsme jim nikdy nic neudělali. A pokud ano, nikdy bezdůvodně. Budeme si muset rozdělit úlohy, kdo bude chodit na lov a pak musíme hlídat hranici mezi námi a vesnicí. Vždy ráno se vymění strážní vlci v lese“, vysvětlil své rozhodnutí Beowulf. Ozval se hlasitý souhlas. Kamdar se přihlásil na první hlídku na hranici a Gery, že se vypraví na lov. S tím Beowulf souhlasil a tak se stalo. Gery a Kamdar odešli podle plánu. Čas plynul, jako by se nic nestalo. Mezitím se už dohodlo, kdo bude hlídat zítra na hranici. Nebe bylo zatažené a foukal vítr, který rozpovídal větve stromů.
Začalo se stmívat, když jsem zahlédl, že se od lesa blíží postava. Jak to, že ho Kamdar nechal jen tak projít přes hranici až k nám. S obavami jsem vyhledal Beowulfa a upozornil ho na příchozího. Oba jsme vyšli ven a to už jsme jasně rozeznali Jardu. Asi má něco důležitého.
Pozdravili jsme se.
„Co tě přivádí, zeptal jsem se Jardy“.
„Musím vám něco říci. Zítra se bude volit nový starosta. Ale už se ví, kdo to bude. Už také povolal vojáky. Ti by měli dorazit zítra“.
„Kolik jich bude“? Zeptal se Beowulf.
„Přesně nevím, ale myslím, že tak sto vyzbrojených mužů. Budou mít otrávené šípy, jedna bylinářka jim pověděla, že oměj na vás zabere“.
„No zabírá dobře“, souhlasně jsem dodal.
„My zbraně nemáme, pouze pár luků, no uvidíme“, s vážnou tváří ukončil hovor Beowulf.
„A co se odstěhovat se jinam“, navrhla Sígrid.
„Není to dobrý nápad. Za prvé jsme tady doma a za druhé, myslím, že stejný problém nám nastane i jinde. Lidi nás nemají rádi“.
„Tak to je asi pravda“.
„No vyrazím zpátky domů. Už je pozdě“, dodal Jarda a vstal.
„Půjdu tě doprovodit“, rozhodl jsem se a vyrazili jsme do tmavého lesa. Vítr docela zesílil a stromy hlasitě nadávaly, asi se bály, aby se nevyvrátily. Prošli jsme lesem a již byla vidět osvětlená okna vesnických chalup.
„Ještě jsem zjistil, že mají připravené otrávené šípy ve stodole za vesnicí“ jen tak ledabyle povídá Jarda.
Aha, půjdu se tam podívat, zauvažoval jsem. Už jsme byli u Jardova stavení. Rozloučili jsme se a já šel po okraji vsi a hledal zmíněnou stodolu. Najít jí nebylo složité. Vrata byla zamčená, ale u země byly uhnilá prkna. Zkusil jsem za něj zatáhnout a celkem lehce se prkna lámala a vznikla tak na zadní straně stodoly díra, kterou jsem dokázal prolézt. Když jsem byl uvnitř, přemýšlel jsem. Poničit šípy? To by si pořídili nové. Pak mě napadla myšlenka. Hned za stodolou tekl potok. Najít vědro, také nebyl problém. Nabral jsem plné vědro vody a hroty šípů začal umývat. Šlo to celkem dobře, ale šípů bylo hodně a tak jsem musel měnit vodu ve vědru. Začalo už svítat, když jsem byl hotový. Ještě jsem jeden šíp sebral, zamaskoval díru a už jsem se vzdaloval do lesa. Za chvilku jsem byl pod ochranou lesa. Po návratu do hostince jsem zmizel ve svém pokoji. Proměnil jsem se a vzal ten šíp do tlapy. Prudce jsem si ho vrazil do hrudi. Sígrid se probudila a nechápavě na mě zírala. Vytrhla mi šíp z těla. Já se stal opět člověkem.
„Co to vyvádíš“?
„Překvapení. Ale více pro vojáky. Budeme při setkání s vojáky v pohodě“. Sígrid hned nechápala. Otevřely se dveře a vešel Beowulf.
„Kde jsi byl celou noc“? Zeptal se.
„Jarda mi řekl, kde mají připravené šípy pro vojáky. Omyl jsem jim hroty od jedu a tímto šípem ověřil, že to bude fungovat“. Významně jsem ukazoval na šíp, co ležel na zemi.
„Skvělá práce. Ale stejně se obávám, že vojáků bude mnoho. Bude to nerovný boj“!


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned úno 13, 2022 11:14 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
To bylo vtipné, omejt hroty těch šípů! :wink: Taky mě zaujaly stromy, co nadávaly.
Pomůže nějak počasí? Vymyslíte nějakou past? Úž aby tu bylo další pokračování!

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon úno 28, 2022 2:18 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Do večera zbývalo ještě dost času, a tak jsem přemýšlel, co by se dalo dělat. V hlavě se mi promítal film o tom, jak jsem se sem dostal, o Radkovi, o tom, jak jsem se tady učil být vlkem. V tom mě to napadlo! Vzpomněl jsem si, jak jsem se učil vlčí magii. Sigilickou magii.
Ihned jsem vyrazil do obydlí Eigiho. Bydlel blízko hostince ve srubu.
Zabouchal jsem na dveře. Nikdo neotvíral, tak ještě jednou. Opět nic. Šel jsem se tedy podívat okolo srubu. Nikde jsem Eigiho neviděl. Slunce zapadlo za obzor. A v tom jsem uviděl postavu, jak kráčí směrem ke srubu. Eigiho postavu si nelze splést.
„Buď pozdraven“, pozdravil jsem pevným hlasem přicházejícího muže. Na sobě měl černý plášť až na zem.
„Vítej“, odpověděl hlubokým hlasem. „Co tě přivádí“?
„Jistě víš, co e děje. Máme problém s vesničany. Ne že by nikdy nebyl, ale nyní se to nějak vyhrotilo. Napadlo mě, zda by jsi nám nemohl nějak pomoci“.
Eigi pokýval hlavou. „Ano, vím o tom. Pouze jsem čekal, zda se někdo ukáže“. Potom vzal list papíru a nakreslil na něj sigilium. „Víš, co je to“? otočil se ke mně s šibalským úsměvem ve tváři.
„Sigilium – zničení nepřátel“, ihned ze mě vypadlo.
„Ano. Jen musíme počkat dva dny. Než bude úplněk, bude potřeba, aby účinek byl co nejsilnější. Přijď pozítří po setmění sem za mnou. Provedeme rituál společně, bude silnější“.
„Dobře, pozítří tu budu“, odpověděl jsem s jistou nadějí v hlase. Vrátil jsem se do hostince pozdě. V lokále Sígrid už nebyla. Vyšel jsem tedy do pokoje. Sotva jsem otevřel dveře, už na mě přistála otázka, kde jsem byl. Vypověděl jsem své vlčici, o Eigim a o tom, co bude pozítří.
Ráno jsem se nasnídal a řekl Beowulfovi: „Půjdu se podívat za Jardou. Když se sám neukázal. Zeptám se ho, zda něco nezjistil. O mé návštěvě Eigiho, jsem mu zatím neříkal.
„Dobře, jdi“, souhlasil.
Vydal jsem se lesem k vesnici. Po cestě jsem si nasbíral pár jahod a než jsem se nadál, viděl jsem střechy chalup. Na kraji lesa jsem se rozhlédl, že se nic neděje a zamířil k Jardově domku. Zabouchal jsem na dveře. Uvnitř se ozvalo chrastění a bouchnutí. Zabouchal jsem tedy znovu. Opatrně se otevřely dveře.
„Uff, to jsem si oddychl. Bál jsem se, že je to někdo od starostových lidí. Pojď dál“. Vešel jsem a Jarda se ještě přesvědčil, že nás nikdo nesleduje.
„Tak povídej, co tě přivádí“, ptal se zvědavě Jarda.
„No, co je tady nového. Už máte starostu, jak jsem vydedukoval“.
„Ano, máme. Je to tchán bývalého starosty. Tečh vojáků nakonec přišlo asi jen sedmdesát. Jsou ubytovaní v místím škole. Ale co je horší, už mě začínají podezírat, že vám donáším, tak se vždycky přestane mluvit, když se někde ukážu. Proto jsem byl tak opatrný, než jsem ti otevřel“.
„Dobře, domluvíme si nějaké znamení. Zabouchám třikrát dvakrát za sebou“.
S tím Jarda souhlasil. „Zatím nevím, kdy chtějí vyrazit, ale dlouho to nebude, starosta je nechce živit moc dlouho. Předpokládá, že to bude vyřešeno za jeden den. No to si fandí.
„No to jo. Posledně jsme jich zvládli asi padesát. Půjdu. Tak se zatím měj“, rozloučil jsem se s Jaroslavem. Vykročil jsem ke dveřím, když se náhle dveře rozletěly a v nich stáli dva muži. Jeden asi středního věku, obtloustlý a druhý mladší a svalnatý.
„Co chcete starosto“? Zeptal se Jarda příchozího. Ale to se ptát nemusel. To věděl, pouze chtěl zdržovat.
„Půjdeš se mnou, protože spolupracuješ s těmi stvůrami z lesa. To je zrada a za tu je pouze jediný trest. SMRT“! Na nic jsem nečekal. Vyrazil proti starostovi, jednou dobře mířenou ranou jsem ho poslal k zemi. Ale to už mě držel pod krkem ten mladík. Obě moje ruce vyrazily směrem nahoru a rozrazily mladíkovo ruce. Než jsem stačil cokoli udělat, už se mladík skácel k zemi, po úderu sekerou, kterou držel v ruce Jaroslav. Chytil jsem ho za ruku a prchali jsme k lesu.
„Tady nemůžeš zůstat. Budeš bydlet u nás v hostinci“.
„Myslíš, že mě Beowulf přijme, když nejsem …… no jako vy“.
„To si piš, že jo. Náš hostinský taky není vlkodlak“. To už jsme došli k hostinci. Přede dveřmi stál Beowulf a oba nás přivítal. Ve zkratce jsme mu vypověděli, co se stalo.
„Tak to je špatné“, povídá potichu. „No samozřejmě, že tady Jardu necháme. Vezme si pokoj na konci chodby v patře. Ten je sice malý, ale bude mu stačit“. Viděl jsem na tváři našeho přítele, že se mu vylepšila nálada. Všichni tři jsme vešli do hostince. Tam se již chystal oběd.
„Přines jídlo i tady Jardovi. Budě teď u nás bydlet. Sedneš si ke stolu k Hervovi“, upřesnil Beowulf. Přikývl, že je mu to jasné a pustil se s námi do výborné pečeně. Odpoledne proběhlo bez problémů. Celý ten čas jsme si hráli s Frekym. Docela sílil a dělal nám radost.
Začalo se stmívat. Když přiběhl udýchaný Gery do hostince. „Vojáci se blíží“! Zvolal do plného sálu. Chudák Jarda jen zíral, protože asi deset chlapů se najednou začalo měnit. Během chvilku tu stálo jedenáct vlkodlaků, včetně mě. Vyběhli jsme s hospody. To byli vojáci už blízko. Asi třicet metrů. Když nás uviděli, zastavili se a sundavali luky ze zad. Pouze dva stačili i vystřelit, ale minuli. To jsme byli už u nich a nastal nasakr. Nikdo je nešetřil a za chvíli se na zemi válela zkrvavená torza těl a vedle nich vnitřnosti. Bylo jich pouze pět, tak to nebyl problém. Všiml jsem si, že jeden z nich ještě dýchal. Zadní tlapou jsem mu šlápl na hlavu. Bylo slyšet pouze prasknutí a obsah jeho hlavy vytékal do trávy.
Ještě jsem zavětřil, zda se ještě neblíží další. Vzduch byl čistý. Proměnil jsem se zpět. Postupně i další.
„To byla průzkumná hlídka z vesnice“. Uvedl jsem aby bylo jasno.
„Ano zcela jistě, jdeme zpátky. Ode dnešní noci posílíme noční hlídky na dvojice. Běž zjistit, kde je hlídka z lesa“, nařídil náš vůdce. Vyrazil jsem tedy do lesa.
Les byl tichý, pouze sovy a noční zvířata byla slyšet. Úplné bezvětří. Chvíli mi trvalo, než jsem našel našeho hlídače. Na svém místě nebyl. Našel jsem ho ležet o kus dál mezi dvěma duby. Tedy spíš to, co z něho zbylo. Vojáci ho asi překvapili a asi jim to dodalo odvahy, aby se vypravili až k nám. Vrátil jsem se a vše vypověděl Beowulfovi.
„To je smutné, zítra zakopeme jeho ostatky na rituální místo. Tam odpočívají všichni naši druhové. Zbylo nás tedy pouze deset.
„Ne, jedenáct. Sice se neumím proměnit, ale umím s lukem a sekerou“, ozvalo se za námi. Jarda byl bojovně naladěn. „Nebudu tu jen sedět a dívat se, jak moji přátelé bojují“.
„Dobře, budeme rádi za tvou pomoc“, pochvalně odvětil Beowulf.
„A ještě mám nějaké eso v rukávu“, přidal jsem k lepšímu.
„Jaké“, zvědavě se ptal vůdce. A tak jsem mu vypověděl svůj plán s Eigim.
„No snad to pomůže“, zapochyboval Beowulf. To už první dvojice vyrazila na hlídku do lesa a my ostatní do postele. Na mě byla řada až k ránu. Tak se alespoň prospím. Tuším, že to bude potřeba.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř bře 02, 2022 9:12 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pěkné! Líbí se mi, jak to eskaluje. Úž aby tady bylo pokračování. :)

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned bře 20, 2022 6:01 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Vyrazil jsem za Eigim. Bylo jasno a Luna začala svou pouť po noční obloze. Dnes byl v úplňku. Dnes bude rituál nejsilnější. Prošel jsem po lesní pěšině a dával pozor a uši nastražené. Za chvíli jsem byl u srubu, kde přebýval Eigi.
„Buď pozdraven“, pozdravil jsem starce.
„I ty“, zazněla odpověď. „Pojď myslím, že je vhodná chvíle“. Následoval jsem našeho šamana do lesa. Došli jsme na rituální místo ke kamennému oltáři Velkého vlka. Luna nádherně ozařovala celý prostor. Postavili jsme se čelem k měsíci a nakreslili sigilium zničení nepřátel. Přitom jsme vizualizovali, jak jsou vojáci pryč, naše smečka žije spokojeně ve svém hostinci. Celé to trvalo celkem dlouho.
„Víš, pokud je agresor silnější, nemůžeš proti němu bojovat. Musíš počkat, až se zničí sám. Tak to ve světě chodí“.
Pak jsme se beze slova rozešli. Já jsem ještě na chvíli zalezl do postele a za chvíli mě budila hlídka, abych je šel vystřídat. Oblékl jsem se a vyrazil do lesa. Po cestě směrem k vesnici. Všude byl klid. Až podezřelý klid. Seděl jsem na kraji lesa a díval se směrem k vesnici. Začalo svítání, vesnice ležela od lesa na východ a tak jsem byl chvílemi oslepen vycházejícím sluncem. Přiblížil jsem se blíže k vesnici, abych lépe viděl, co se tam děje. Na náměstíčku mezi domky se začali shromažďovat vojáci. Ale chovali se divně. Jako kdyby nebyli ve své kůži. Evidentně jim nebylo dobře. Chodili jako v mrákotách.
Objevil se starosta. Běhal od jednoho k druhému a byl velmi nervózní. Velitel vojáků s ním hovořil. Asi mu vysvětloval potíže, které mají vojáci. Starosta byl rozčílený a ukazoval rukama směrem k lesu. Pak velitel šel ke svým vojákům a něco jim říkal. Vojáci se rozešli a za chvíli se vrátili vyzbrojeni. Více jsem nepotřeboval vidět. Rozběhl jsem se zpět do hostince. Ihned jsem zašel k Beowulfovi a vše mu pověděl.
„Všichni bojovníci se připraví“, zavelel a během chvíle zde stálo osm vlkodlaků. Další dva přibyli, když jsme se proměnili spolu s Beowulfem. Vyrazili jsme z hostince ven a čekali na louce před lesem. Uslyšeli jsme, jak se blíží mnoho mužů. Rozdělili jsme se a bez váhání jsme vyrazili proti vojákům. Každý z nás v mžiku zabil jednoho, než se vůbec stihly vzpamatovat. To už ti vzadu napínali lulky a směrem k nám vyletěl mrak šípů. Pět vlků bylo zasaženo. I mě se zaryl jeden šíp do hrudi. Ten jsem vytrhnul a vrhnul se na nejbližší dva vojáky. Každá moje tlapa uchopula krk vojáka a drápy se zaryly do krku. Jedním trhem jsem vytrhnul keční tepny s kusem masa. Tlamu mi pokropil dvojitý gejzír krve. Olízl jsem se a vrhl se na dalšího, který zrovna napínal luk a chtěl vystřelit po Beowulfovi. Už to nestihl, moje tesáky se zakously do zátylku toho lučištníka. Jejich velitel zařval na své vojáky. „Všichni zpátky, otrávené šípy nefungují“! A tak zbytek vojáků začalo prchat zpátky do vesnice. Když prchat, bylo hodně nadsazené. Bylo jim špatně, evidentně měli horečku. Na louce zůstalo ležet asi půlka vojska, zbytek utekl. Běželi jsme za nimi, ale už neútočilli. Zastavili jsme se nad vesnicí a pozorovali co se děje. A že se dělo. Vojáci se sbalili a opustili vesnici. Proměnili jsme se a došli jsme na náves. Starosta stál jako opařený. Něco chtěl vykřikovat, ale Beowulf na něj štěkl, „buď ticho, ty smrdutý tchoři“. Vesničané se začali shromažďovat na návsi. Nechápali co se tady dělo. Beowulf si stoupl a promluvil.
„Vesničané, tady váš starosta si pozval vojáky, aby nás zabili. A proč? Co jsme vám kdy udělali? Ukradli jsme jednomu vašemu pytlákovi ulovenou srnu? Ano! Ale to přeci není důvod k vyvolání války. Celou dobu plánoval nesmyslné akce, které vám nikdy nemohly být k dobru. Vždyť můžeme přeci být dobrými sousedy. Celou dobu jsme spolupracovali s jedním vaším člověkem. Jen díky jemu to všechno nedopadlo ještě hůř“.
„Kdo to byl“, ozvalo se z davu.
„Tady Jaroslav, a ať vám k tomu také něco řekne“.
Jarda si stoupl vedle Beowulfa. Chvíli se zamyslel a pak pronesl.
„Ano, je to pravda. Spolupracoval jsem tady s vlky. Dodával jsem jim med. Někteří mě měli za zrádce. Hlavně pan starosta. Myslím, že můžeme začít žít v míru a přátelství…..
Hovořil pak ještě dlouho. Nakonec se z davu ozvalo. „Jarda náš starosta“, což začali skandovat i ostatní. Rokovalo se ještě dlouho do noci. Seděli jsme ve vesnické krčmě a pili Jardovu medovinu. Rozešli jsme se před úsvitem. Naplněni nadějí, radostí a láskou.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon bře 21, 2022 7:31 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pěkné!!! 8) Ale - no neříkej mi, že už je konec,...snad jen trochu ticha před další bouřkou, ne? Bylo by škoda teď přestat, takže žádné odklusání směrem k ubývajícímu měsíci, prosím! :lol:
Přiznám se, že jsem si musela najít, co je sigilium, ale nenašla jsem nic, co by se mohlo hodit ke zničení nepřátel - hlavně, že se to zadařilo v příběhu.....

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon bře 21, 2022 8:24 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Tvorba sigilií je například v knize Sigilická magie. Jinak sigilie se používají v lunární magii. Až budu u PC, pošlu něco konkrétnějšího.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte bře 22, 2022 9:56 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Jinak, rozhodně příběh nekončí. Jen kombinuju co dál. Mám asi tři varianty.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte bře 22, 2022 4:44 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Paráda! Už se těším! :)

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned dub 03, 2022 11:45 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Na druhý den jsme všichni vstávali poměrně dlouho. Jedině Freky byl už na nohou a pokoušel se probudit nejprve Sígrid, když se mu to nepodařilo, tak i mě.

„Nech mě a jdi si hrát před hostinec. Ale nikam daleko nechoď“! Dodal jsem ještě a já opět zavřel oči. Freky vyběhl na louku před hostincem a sledoval motýli, ochutnával různé trávy.

Probudil jsem se a podíval se z okna. Uviděl jsem Frekyho, jak si blbne na louce. Zakopl jsem o židli, což probudilo i Sígrid.

„Kde je Freky“, starostlivě se dotázala, když se rozhlédla po místnosti.

„Blbne na louce před hostincem“, odpověděl jsem ledabyle. Oba jsme potom sešli dolů do lokálu na snídani. Bylo tam tak půl osazenstva, zbytek vyspával po včerejší oslavě. Náš hostinský byl skutečně geniální, protože k snídani byly připraveny utopenci a chleb, který peče sám a mohu říci, že jsem do této doby lepší nejedl. Poté jsme oba se Sígrid vyšli ven na louku. Freky se ihned rozběhl k nám a hned se ptal, co budeme dělat.

„Půjdeme na lov, musíš se začít učit praktické věci“, řekl jsem rozhodně a Sígrid se na mě nechápavě podívala. Asi se domnívala, že je na to ještě čas. Ale nakonec neřekla nic a tak jsme všichni vyrazili do lesa. V lese bylo příjemně, vzduch voněl. Bylo cítit, že se celá příroda probouzí do jara. Došli jsme na kraj jedné mýtiny a zastavil jsem.

„Stát, tady se proměníme. Stačí, když se proměníme jen já a Freky“, řekl jsem Sígrid, která se začala svlékat. „Vysvleč se a udělej ze sebe vlka“, přikázal jsem malému vlčkovi. Během chvíle zde stáli dva vlkodlaci. Frekymu to trvalo trochu déle, ale celkem jsem byl spokojený. Vydali jsme se podél mýtiny. Pak jsem ukázal mezi stromy a upozornil Frekyho. Nechápavě se na mě díval. Ukázal jsem ještě jednou, ta pěšinka. Byla nenápadná, ale byla vidět.

„Tudy chudí zvěř“, vysvětlil jsem. „A teď si to očichej. Cítíš? To jsou srny, pojď nos u země a veď mě“, nařídil jsem malému stopařovi, kterého ta hra evidentně zaujala. S čenichy u země jsme vyrazili. Čím dál, tím rychleji. Až jsem musel Frekyho předběhnout, abych ho zastavil. Ukázal jsem před sebe. Páslo se tam pár srn. Malý vlk chtěl vyrazit, ale zastavil jsem ho. „Tak ne. Obejdu je a vyplaším je a naženu k tobě. Jednu ulov! Vítr jde směrem k nám a to je naše výhoda. Obešel jsem potichu celou skupinu a když už hrozilo, že mě ucítí, protože se mi dostal vítr do zad, vyrazil jsem. Srny zvedly hlavy a nevěřícně koukaly, co to je. Pak bylo slyšet zabekání vůdčí srny a všechny se jako na povel rozběhly. Přesně tím směrem, kde na ně čekal Freky. Najednou z poza stromu vyrazil malý vlkodlak. Srny na to zareagovali tím, že změnily směr úprku do prava. Ale to už si Freky vybral menší srnu, co byla na konci. Odrazil se a přední tlapy přistály na jejím hřbetu a ihned se srně zakousl do krku. Srna padla ne zem na bok a to už stál Freky na zadních a vytrhl srně kus masa z krku. Z krčních tepen do výšky stříkala v pravidelných intervalech krev. Bylo to naprosto dokonalé. Tohle se vlci prostě nemuseli učit, to měli v krvi. Došel jsem k Frekymu. Poplácal jsem Frekyho po ramenech.

„Už jí pusť, to stačí“, naznačil jsem. Freky zvedl svou tlamu zabarvenou od krve do výše a zavyl. Přidal jsem se k němu a celému lesu jsme oznámili, že pán lesů si vybral svou daň. Proměnili jsme se, oblékli a já si hodil srnu přes rameno. Vypravili jsme se k hostinci. Freky neustále mlel o tom, jak to bylo úžasný a že odpoledne půjde znovu.

„Ne ne, bereme si jen to nejnutnější, nechceme les plundrovat, jako to dělají lidé“.

„Ty znáš lidi“? Zeptal se se zájmem.

„Ano, znám lidi. Večer ti o tom povím, teď už pojď, ať jsme doma“.

Když jsme došli k hostinci na dohled, zastavil jsem. „Vezmi si tu srnu sám, však jsi jí ulovil, ať všichni vidí, jaký jsi lovec“, a předal jsem srnu Frekymu. Ten s nadšením chtěl dát taky srnu na rameno, ale moc se mu to nedařilo, tak jí chtěl táhnout za sebou.

„Tak ne, zanechal bys po sobě velmi znatelnou stopu“, a vysadil jsem mu srnu na rameno. Došli jsme do hostince a ozvalo se od všech pochvalné mručení.

„Vidím, že máme nového lovce“, ozvalo se za námi. Otočil jsem se a viděl Beowulfa. Blížil se čas oběda a tak jsme zasedli v lokále ke stolu a čekali na oběd.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř dub 13, 2022 9:41 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Nějak mi to uteklo, nezobrazil se mi nový příspěvek, nevím, co se děje :roll: . Každopádně, moc hezké pokračování, pěknej popis ulovení srny. Tak Freky už je lovec, teda už skutečnej vlk... Jsem zvědavá, jak mu budeš vyprávět o lidech.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob črc 02, 2022 5:44 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Tady se nemohu rozhodnout, jak pokračovat. Jestli zůstat v hostinci jako doteď, nebo nějak nastoupit na místo Beowulfa a nebo odejít a osamostatnit se.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz