VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je pát bře 29, 2024 1:49 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte kvě 16, 2023 2:22 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Gery s jistou námahou otevřel oči. Zhluboka si oddechl.
„To jsem rád, že vás vidím. Seděl jsem na lavičce před hostincem a přemýšlel o tom, jestli to bude dobré, více se kamarádit s tou vesnicí. Proč to neudělali již dříve. A také o tom, co se asi chystá. Uslyšel jsem podivný hluk. Když tu náhle se vyřítili z lesa tři postavy. Překvapili mě. Dostal jsem ránu ze zadu do hlavy. Myslím, že jsem krvácel, ale už se to zahojilo. Být člověkem, bylo by po mě. Ale asi jsem na chvíli ztratil vědomí. Nic si nepamatuji až do teď. Asi mě sem odnesli“.
„Nevíš, kde je hostinský? Nikde ho nevidím. No zatím nemluv my ho najdeme. Musíme se podívat, jestli se něco neztratilo“, poručil Herve a rozešli se po hostinci. Každý se šel nejprve podívat do svého pokoje. Nakonec Herve šel zkontrolovat tajnou místnost vůdce smečky. Šel tedy kolem výčepu, kde byl vstup do podzemí. Náhle mu padly oči na ležící postavu. Byl to hostinský. Měl rozervané hrdlo. Byl mrtev. Dveře do sklepení byly otevřeny. Ale poklop k tajné skrýši, která byla v podlaze zřejmě neobjevili. Byla zde tma a ve světle pochodně, pokud o něm někdo neví, tak ho nenajde. Vyšel tedy zpátky do hostince. Řekl ostatním o mrtvole hostinského. Odnesli ho před hostinec.
„Bude pohřben se všemi poctami. Byl to oddaný člověk“. Všichni ostatní pokývali hlavami na souhlas. „Budeme si muset najít nového hostinského. Typ bych už měl“, dodal Herve. Potom nakázal připravit hranici. Poté šli všichni do svých pokojů si odpočinout. Bylo odpoledne, když se pomalu scházeli v lokále. Pohřeb hostinského naplánovali na večer.

Ve vesnici zatím také vyspávali. Vesničané debatovali o tom, jestli je dobré kamarádit se s vlkodlaky. Přeci se jim nedá věřit. Jaroslav je ale zklidnil. „Kdyby nám chtěli ublížit, mohli to udělat už dávno. Spíše bychom se měli obávat od těch temných. A s těmi nám může Hervova smečka pomoci“. Všichni si pak chodili k Tvořimírovi pro osobní kameny, aby mohli projít branou do Lycantropei. Několik lidí hned navrhli, že by mohli večer jít na návštěvu. Jaroslav se zamyslel, ale nakonec souhlasil. Sám tam s nimi půjde.
Začalo se smrákat, když se asi deset vesničanů vypravilo do Lycantropei. Když vycházeli, narazili na kováře, který vyzvídal, kam že jdou. Jak se to dozvěděl šel s nimi. Prošli kolem sídla a stezkou do údolí. Někteří byli nervózní před vstupem. Ale nakonec to dobře dopadlo a za chvíli již kráčeli lesem, který je dovede do hostince. Už byli skoro na konci, když uviděli světlo. Evidentně šlo o oheň. Jaroslav se zastavil a pak se rozhodl, že se tam půjdou podívat. Šli opatrně a za chvíli se ocitli na velkém, kruhovém prostranství. Tam hořela hranice. Zastavili se. Uviděli Herva. Šli k němu. Pozdravili se. Chvíli trvalo, než se Herve zeptal, jestli se něco děje.
„Ne nic, jen tady ti lidé se chtěli podívat do vašeho hostince. A asi rušíme, omlouváme se. Máte asi nějaká rituál, půjdeme domů“.
„Ne, jen zůstaňte. Pohřbívali jsme našeho hostinského. Poté, co jsme se vrátili ze slavnostního ohně, byl jeden člen smečky napaden, toho Eigi zachránil, ale našeho hostinského už ne. Někdo ho zabil“.
„To je mi líto“, s omluvným tónem odvětil Jaroslav. Poté se odebrali do hostince. Obsluhy se ujala Sígrid a Freky jí pomáhal roznášet pivo. Herve pak uviděl kováře Slavoboje. Oslovil ho.
„Jsi dobrý člověk a máš odhodlání. Potřebujeme nového hostinského. Nechceš se toho ujmout? Ale znamenalo by to, abys bydlel tady“.
„No, to nevím. Musím si to rozmyslet. Dám ti vědět. Své rozhodnutí řeknu Jaroslavovi“.
„To nemusíš, můžeš přijít sám“.
Dobře povečeřeli a prohléhli si pokoje vlků. Styl byl skromný, ale účelný. Bylo docela pozdě, když se odebrali do své vesnice. Vycházeli z lesa, když uviděli záři ve vesnici. Přidali do kroku. Jakmile byli blíže, uviděli lidi, jak běhají s kbelíky s vodou a hasí něco co hoří. Přiběhli do vesnice. A hned ke kovářovi běžela jedna žena.
„Hoří ti dům“!
Slavoboj běžel ke svému domku. Už nebylo co hasit.
„Kdo to mohl udělat“! Věstislav, který se vracel zrovna s prázdným vědrem povídá.
„Byl tu vidět cizinec. Byl podivný, šel z něho strach“.
To museli být temní. Přišel k němu Jaroslav. Nabídl mu nocleh i bydlení u sebe.
„Děkuji ti. Půjdu k tobě“. Oheň byl uhašen, a tak se lidé rozcházeli do svých domovů. Když došli Jaroslav a Slavoboj lehli si do postelí, tak ještě než usnuli se Slavoboj otočil k Jaroslavovi.
„Až půjdeš ho hostince, půjdu s tebou a přijmu místo hostinského u smečky“. Jaroslav mlčky souhlasil a na to hned usnuli.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned kvě 21, 2023 2:29 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Tento víkend nepíšu, mám nějakou práci, ale pak zase začnu a chystám překvapení.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon kvě 22, 2023 8:49 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Paráda, zrovna jsem dočetla poslední příspěvek (asi potřetí, abych nepozapomněla do příště) a jestli chystáš překvapení, tak to se nemůžu dočkat! Radši ani nebudu vymýšlet, co by to mohlo být. Když překvápko, tak překvápko! :D

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte kvě 30, 2023 10:37 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Tak se musím omluvit, ale plánované překvapení nevyjde. Snažil jsem se spojit oba příběhy, ale fakt to nejde udělat tak, aby to volně navazovalo. Budu tedy muset naopak oba příběhy rozdělit. Nebo ne? Poraď. Každý by si běžel svým vlastním řečištěm a všechny vztahy by skončily. Nebo to nechat tak jak je to a psát oba tak jak jsem to začal?.
Každopádně plánuju večer přidat pokračování Lycantropei a další bude pokračování Temného sídla.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte kvě 30, 2023 6:43 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Ráno se vzbudili celkem brzo. Jaroslav šel do kuchyně připravit něco k snídani. Slavoboj přišel akorát, když Jaroslav položil na stůl uvařenou kávu a placky s kusem sušeného masa. Najedli se a vypravili se do hostince. Ještě po cestě se zastavili u spáleniště domu, kde Slavoboj strávil celý život. Pak se vydali lesem kolem sídla. Slavoboj si všiml, že okno na stěně sídla je rozbité. Šli se tedy podívat, co se stalo. Evidentně se tam někdo vloupal. Jaroslav pouze navrhnul, že o tom budou muset informovat Herva. Prošli údolím a už byli u brány. Prošli a ocitli se v lese, který byl domovem smečky vlkodlaků. Netrvalo dlouho a už byli u hostince. Herva uviděli sedět se Sígrid na lavičce před. Malý Freky běhal kolem a honil slepici, která kdákala, jako by jí na nože brali.
„Nech tu slepici“, okřikl Herve Frekyho. Ten se jen divil, proč se nemůže tak skvěle bavit a šel do lesa. „Buďte pozdraveni“, pozdravil Herve Jaroslava a Slavoboje. „Co jste nám přinesly“.
„Tady Slavobojovi, někdo zapálil dům. Může sice být u mě“, zvolna vyprávěl Jaroslav, „a tak by rád vzal místo tady, místo hostinského. Teda, jestli ho vezmete“.
Herve se dlouze podíval na kováře. Nemohl přehlédnout jeho svalnaté tělo. Po chvíli pak vstal, objal kováře. „Vítám tě mezi námi. Později tě seznámím s tvými povinnostmi“. Slavoboj se usmál a bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce. Měl obavy z toho, jestli bude přijat. „Večer tě představím smečce a teď pojď, natočíš nám medovinu, abychom to mohli zapít“. Vešli do hostince a Slavoboj se hned ujal činnosti. Jaroslav zůstal i na oběd. Měli si co povídat, a tak se hned ptal, jak budou pokračovat.
„No musíme se ještě vydal do toho Temného sídla a zjistit, co plánují a jak je to nebezpečné“. Poté si vyprávěli o všem možném, Herve povídal Slavobojovi, že se bude starat o hostinec, připravovat jídlo ze zásob, které mu budou dodávat. Pak ukázal Jaroslavovi mapu, kterou si přinesli z temného území. Zbyly ještě dvě tajné chodby, kterými se pokusí dostat dovnitř hradu. Tam se totiž ukrývá vše, co potřebují vědět. Najednou byl večer. Smečka se scházela do lokálu. Herve si stoupl k výčepu a rukou si zjednal klid.
„Tady vám chci představit kováře z vesnice, jmenuje se Slavoboj a chce vzít místo našeho tragicky zemřelého hostinského. Je to dobrý chlap. Jestli je někdo proti, řekněte to teď“. Z lokálu se nesly souhlasné hlasy, a tak byl kovář schválen i ostatními. Jaroslav se vydal zpátky do vesnice a v hostinci se popíjelo a jedlo.
Ráno Herve pozval Edana, aby ho doprovodil do temného území. Ukázal mu mapu a vyzval ho, aby vybral jednu z tajných chodeb. Vybral tu, která měla ústí blízko brány v lese. Tak netrvalo příliš dlouho a byli na místě. Chvíli trvalo, než vchod našli, byl maskován hustým křovím. Vlezli opatrně dovnitř. Evidentně nebyla chodba udržovaná. Místy byl strop sesypaný, místy se museli plazit. Byl zde zatuchlý vzduch. Skoro by se rozkašlali. Trvalo dlouho, než se dostali ke dvířkům. Chvíli se krčili u dvířek a snažili se poslouchat. Bylo ticho. Pokusili se tedy otevřít. Nejprve to nešlo. Bylo evidentní, že se dlouho neotvíraly. Pak Herve uviděl ve světle lampy, že je na dvířkách závora. Pokusil se jí nadzvednout a vida. Dvířka se pootevřela. Do chodby vniklo trochu světla. Sfoukl tedy lampu. Ocitli se v e velké síni, uprostřed byl velký stůl a u něho mnoho židlí. Na stěnách svícny, které měli osvětlovat místnost. Stůl byl prostřený a bylo vidět, že se chystá hostina. Nejednalo se o obyčejný oběd, ale něco svátečního. Pak uslyšeli kroky. Přivřely ihned dvířka a poslouchali. Slyšeli potom mnoho kroků a vrzání židlí.
„Přišli jsme právě včas“, pošeptal Herve Edanovi. Ten pouze pokýval hlavou na souhlas. Trvalo to docela dlouho, než se sešli všichni hosté. Pak hluk ustal. Herve lehce pootevřel dvířka, aby lépe slyšeli. V čele stolu se postavil vysoký, robustní chlap. Ihned poznali temnovlka.
„Vítám vás přátelé. Jsem rád, že jsme se dohodli na spolupráci. Určitě ani jeden z nás nepřijde zkrátka. Je to území, kde je hojně zvěře, hluboké lesy a spousta nových otroků. Náš šaman stihl zjistit dost. Můžeme poskytnout asi sto vlkodlaků, kolik upírů můžete poskytnout“. Pak se ozvalo, jak si ten chlap sedá. Z pravé strany se ozvalo šoupání. To si stoupl asi zástupce upírů.
„No my tolik bojovníků nemáme k dispozici v současnosti. Ale šedesát bojovníků dáme“!
„To by mělo stačit, sice nevíme, kolik vlkodlaků je v tom údolí, ale nemyslím si, že by jich bylo víc. Podle mého špeha, který se vloupal do toho jejich hradu“, pobaveně se nadřazeně zasmál, „moc místa není. Nemůže jich být moc, podle mě ne více jak čtyřicet. I kdyby jim chtěli pomoci vesničani, tak s těmi si snadno poradíme“.
Víc už Herve slyšet nepotřeboval. Dal Edanovi pokyn k návratu. Když poodešli ode dvířek, zapálili lampu. Svižně se protáhli k východu a pospíchali do hostince. Hned jak vešli, zavřeli se do Hervova pokoje.
„Situace je mnohem vážnější, než jsem si myslel“. Edan opět souhlasně pokynul. Sígrid se vyděšeně ptala, co se stalo. Tak jí oba povyprávěli, co slyšeli a čemu budou muset čelit.
„Nás je třináct, to je strašně málo. Nemáme ani žádné bojovníky“. Cítil se bezradný. Netušil, že tak brzo po svém zvolení, bude čelit takovému nebezpečí. „Ihned svolej celou smečku do lokálu“, přikázal Herve Edanovi. Za chvíli už byl lokál plný.
„Bratři“, začal Herve svůj projev. „Jsme ve velkém nebezpečí. Smečka z temného území se spojila s upíry a mají dohromady stošedesát bojovníků a chtějí nás vyhladit. Z lidí z vesnice si udělat otroky. Viděli jsme, co dělají s lidmi z vesnice tam u nich. To nesmíme dopustit, ale netuším jak“. Dosti dlouho bylo ticho. Potom se ozvaly dveře lokálu. Vešel Eigi. Přišel k Hervemu.
„Slyšel jsem vše. Můžete s nimi bojovat, ale utrpíme velké ztráty, to je jasné. Je to obrovská přesila. A já vím, jak to celé vyřešit“. Všichni překvapením ani nedutali.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob čer 03, 2023 12:36 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Přemejšlela jsem nad tím a fakt jsem nevymyslela, jak propojit oba příběhy tak, aby se propojily i obě reality. Dá se říct, že pomocí brány, ale má to svoje úskalí. Každá realita má svoje "reálie", může se cestovat v prostoru, ale ne spojit dvě různé časové roviny, jak to vidím. Takže,... hlasuji za dva příběhy, přestože by se mi líbilo mít jen jeden, ale evidentně to nejde.
Ostatně i v radách autorům zní, že se nemají spojovat dva příběhy, a to se myslí ve stejné časové rovině,...
Omlouvám se, že jsem nepřišla na nic geniálního :? .
Takže se těším na nezávislá pokračování a teď na Temné sídlo.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned čer 04, 2023 5:11 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
No ono s tím cestováním. V astrální úrovni například neexistuje prostor a čas. Takže můžeš projít nějakou bránou a ocitneš se třeba v 50-tých letech minulého století. Však taky i v mém příběhu se ty světy dělí jak hranicí, tak časem.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon čer 05, 2023 6:00 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Ano, oba světy jsou rozdělené, to s tím astrálem jsem nevěděla. Počítám, že v obou světech budou mít postavy svoje problémy a občas se oba příběhy prolnou a pak budou zase pokračovat samostatně.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte čer 06, 2023 11:02 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
přesně tak


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: čtv čer 15, 2023 7:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
„Poslouchejte“, začal svůj proslov Eigi. „Není až tak složité uhodnout, jak zabránit útoku. Napadá někoho jak“? Tázavě se zeptal vlčí šaman. Chvíli bylo ticho. Potom se nadechl Herve, ale záhy se zase stáhl.
„Jen pověz, co jsi chtěl říci“, povzbudil ho Eigi. V nálevně bylo ticho, že bylo slyšet spadnout i vlčí chlup.
„No napadlo mě, když jsem ještě byl mezi lidmi, chodil jsem cvičit bojová umění a tehdy jsem se dozvěděl, že nejlepší obrana je vyhnout se boji“.
„Ano“, zajásal Eigi. „Vyhnout se boji. A to je to, co musíme. Také bychom mohli připravit různé pasti, ale na vlkodlaky to moc platit nebude a na upíry počítám, že také ne. Ve starém sklepení pod sídlem je ukryta tajná komnata. A je tam také knihovna s tajnými spisy. Můj mentor mi říkal, že jsou tam věci, které jsou doslova neskutečné. Vydejme se, pokud možno ihned do toho sklepení a pokusme se najít něco užitečného“! Všichni nadšeně souhlasili a už se hlásili dobrovolníci, kteří půjdou.
„Ticho“, zavrčel do lokálu Herve. „Půjdu já Edan a Eigi, víc nás nebude potřeba. Edan to zde bude mít na povel a my se budeme snažit přijít co nejdříve“. Potom se Herve, Eigi a Edan vypravili na cestu. Vyšli na lehko, protože v sídle najdou vše, co budou potřebovat. Šli poměrně rychle, takže za okamžik už šlapali po cestě z údolí. Blížili se ke zdi, která obepínala celé sídlo, když Herve uslyšel nějaké zvuky. Rukou zastavil oba své spolupoutníky. Pomalu se přiblížili ke zdi a nahlédli za ní. Kolem dveří a zdi sídla slídil nějaký chlap. Herve s Edanem se skryli za zeď.
„Nebudeme nic riskovat. Oba dva do kožichu a zlikvidovat“, pošeptal Edanovi do ucha. Eigi zůstane tady. Ten pokýval hlavou na souhlas. Oba se vysvlékli. Proměna trvala jen chvilku. Herve ukázal tlapou Edanovi, aby šel zprava a sám že půjdu zleva. Edan prudce vyrazil. Ale vzdálenost od zdi k sídlu byla celkem dlouhá. Takže trvalo několik sekund, než se Edan dostal až k němu. Bylo to dostatečně dlouho na to, aby se neznámý také proměnil. Sice po něm zůstali na zemi svršky, které nestačil sundat. Odrazil tedy Edanovo útok a Edan skončil na zemi na zádech. Temnovlk už zabořil své tesáky do Edanova krku. Herve na nic nečekal. Vyrazil směrem k těm dvěma a využit hoho, že Edan držel tlapama temnovlka za krk a jeho drápy byly zabořené do masa a snažily se kus vytrhnout. To se ale temnovlkovi podařilo se osvobodit. Musel ale pustit Edanovo krk. Otočil se zrovna v okamžiku, kdy Herve dorazil na místo. Jeho tlapa vystřelila a pronikla do hrudi temnovlka. Ten zařval, že to muselo být slyšet až ve vesnici. Když tlapu vytáhl, svírala mezi drápy vlkodlačí srdce. Tělo temnovlka se sesunulo na zem a zem zalila krev. Herve byl jako v transu. Lov byl pro vlkodlaky vždy velmi vzrušující. Strčil si srdce temnovlka do tlamy a sežral ho. Edan byl již opět proměněn v lidské podobě. Na nic nečekal a šel oběma pro oděv, který zůstal před zdí. Když se vrátil s Eigim, oba se oblékli.
„Já jsem musel. Nešlo to ovládnout“, omluvně se Herve vyjádřil k závěru celé akce.
„To je v pohodě, znám to“. Více nebylo třeba. Pak se vydali ke dveřím sídla. Otevřeli si klíčem a vstoupili. Zastavili se ve skladišti, kde si vzali lampy. Edan poté vedl Herva do sklepení. Tam Herve nikdy nebyl. Svítili si lampou. Staré dveře šly těžce otevřít. Ale nakonec se otevřely. Procházeli temnou zatuchlou chodbou. Neustále si museli sundávat z obličeje pavučiny. Až došli ke dveřím, které byly zamčeny. Vysel na nich masivní zámek.
„No a jsme, však víš kde“, zklamaně zhodnotil vzniklou situaci Herve.
„Nejsme“, odporoval Edan. Lampou si posvítil na zem. Nohou zkoumal jednotlivé kamenné dlaždice, až se jedna pohnula. Šla zvednout a pod ní byl klíč. Odemkli zámek. Poté Edan zapálil louče na stěnách, takže byla za chvíli místnost docela slušně osvětlena. Eigi si začal prohlížet svitky a staré knihy.
„To tady strávíme zbytek života, než to všechno prohlédne“, uštěpačně poznamenal Edan.
„Nebude to trval dlouho, vím co přesně hledám“, uklidnil situaci šaman. Přeci jen to chvíli trvalo, ale najednou Eigi radostně vytáhl z jedné zaprášené police knihu. Otevřel jí a začal v ní listovat.
„Nešlo by, aby sis jí přečetl až doma. Už se mi tady z toho vzduchu zvedá žaludek“.
„Musím se ujistit, že tam je, co hledám“, a pokračoval v listování. Potom najednou knihu zavřel. „Můžeme vyrazit domů“. Na nic nečekali, vyšli z místnosti a opět jí pečlivě zamkli. „Sice se sem asi už nikdy nepodíváme, ale raději zase zamkneme. A klíč si vezmu s sebou, už ho tu nenecháme. Poté, co pečlivě všude zavřeli se vrátili do hostince. Bylo skoro večer. Jak ostatní uviděli, že se výprava vrací, hned se k nim vrhli. Hned vyzvídali, zda našli co Eigi hledal. Ujištění, že ano vyvolalo veselí. Hned chtěli, aby jim Eigi řekl, co má za lubem. Natlačili se do hostince a Herve si sjednal klid. Eigi se postavil před všechny a promluvil.
„Jediný způsob, jak se vyhnout boji je, že se sem temní nedostanou. V této knize“, ukázal všem knihu, „je sigilium, které dokáže uzavřít brány. Lépe řečeno, odizolovat naší zemi od ostatních. Znamená to, že se sem temní nebudou moci dostat, ale také to znamená, že se my nedostaneme k nim. Chvíli se odmlčel, ale ani do vesnice a vesničani sem“.
Dlouho bylo ticho. Nikdo ani nedýchal, dokud nepromluvil Herve.
„Asi není jiná šance. Hned zítra půjdu do vesnice za Jaroslavem a vše mu řeknu. Navrhnu mu, jestli je ve vesnici někdo, kdo by chtěl být tady u nás, tak, že může. Přeci jen jsme si udělali některá přátelství“. Jeho proslov vyústil v hlučnou debatu. Také si Herve náhle uvědomil, že už nikdy neuvidí Radka. S povzdechem se odebral do svého pokoje. Sígrid vstala a šla se svým chotěm.
„Není jiná možnost“, utěšovala ho a hladila Herve po zádech. Když vešli do pokoje, tak ho objala.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát čer 23, 2023 1:09 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Přečetla jsem si to až dnes a celou dobu jsem se divila, že nedáváš příspěvek. Už se mi to jednou stalo, že se zobrazil za týden, takže to není tím, že bych nešla na stránku, málem jsem Ti napsala, kde ležíš :wink: .

Pěkné, s tím srdcem! Mno, to jsem zvědavá, co bude, když se izolují a jak bude pokračovat Temné sídlo.
Teď se oba příběhy na chvíli oddělí, že?

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned črc 09, 2023 2:05 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Herve se vypravil za Jaroslavem. Musí si s ním promluvit a oznámit jemu i všem ve vesnici říci, co je nutné udělat. Bude to těžké.
V hostinci se zatím chystalo vše na možný příchod nových obyvatel. Budou muset postavit nové sruby. Proto se všichni zapojili do příprav. Určit, kde se bude moci stavět a zabezpečit stravování. Kus opodál byla louka, která by šla přetvořit na pole, aby si mohli pěstovat potravu. Zdálo se to jako chvilka a z lesa přicházel Herve. Přišel k hostinci a ostatní se k němu hned shlukli. Ptali se, jestli někdo přijde a podobné otázky.
„Mají čas do zítřejšího rána“, sdělil Herve ostatním. „Ráno půjdu k sídlu a kdo tam bude, přijde se mnou“.
Celý večer se v hostinci nediskutovalo nic jiného. Příchod nových vesničanů úplně změní jejich dosavadní život. Spát šli poměrně pozdě. Pozdě se i vrátila dočasná hlídka, která měla za úkol hlídat, aby nikdo neprošel skrze bránu z temné strany.
Hned druhý den se Eigi vypravil do lesa. V ruce měl na pergamenu něco nakresleno. Samozřejmě, bylo to sigilium pro zavření brány. Šel se připravit na večerní rituál. Musí být vše perfektně připraveno. Jediná chyba a mohlo by to mít nedozírné následky.
Herve se vypravil k sídlu. Když dorazil, uviděl, že už tam čeká deset vesničanů i s rodinami. Tedy ti, co ji měli. Několik dětí a ženy mužů. Byli to ti, co odešli z vesnice, když tam vládl teror nového starosty. Herve je přivítal a vyzval, aby ho následovali. Zkontroloval, zda mají všichni osobní kámen. Měli všichni už z dřívější doby. Cesta k hostinci trvala déle, než čekal. Ale dorazili před polednem. Herve je vyzval, aby zůstali venku a že jim řekne vše co budou potřebovat. Došel do svého pokoje, pozdravil se se Sígrid a posla ji i s malým Frekym do lesa.
Herve si stoupl před všechny na zápraží hostince a vysvětlil jim, kde si mohou začít stavět sruby, ukázal jim louku, kde si mohou obdělat a na jaře zasadit. Semeno měli sebou, to se muselo uskladnit. Všichni věděli, že to bude hodně práce, ale stála za to!
Hned se pustili do prvních prací. Počasí bylo ještě docela přívětivé, tak mohli spát venku. Pouze si udělali z plachty přístřešek, kdyby pršelo. První nadšenci už káceli stromy a chystali se stavět srub. Měli málo nářadí a tak mezitím ti, co neměli pili a sekery zúrodňovali louku tam, kde vzniknou nová pole.
Velmi rychle přišel večer a to se sešli v hostinci. Tam budou chodit na jídlo. Vlci se musí o to víc snažit lovit, aby bylo dost pro všechny. Ženy se snadno domluvily s kovářem, který se již zapracoval jako hostinský a začali vařit jídlo pro vesničany.
Do lokálu vešel Eigi a všichni ztichli. Jeho úbor byl podivný. Hned se vydal za Hervem a vyzval ho, aby jej následoval. Šli spolu na rituální místo. Velký vlk jim byl zřejmě nakloněn. Počasí bylo jasné a Luna svítila jako lucerna. Rituál započal. Eigi vyznačil kruh a nakreslil po obvodu runy. Pak přivolal síly živlů a runovou hůlkou začal kreslit podivné, složité sigilium. Chvíli bylo ticho. I vítr ustal. Herve se lekl, že se to celé nepovedlo.
Pak začal fičet vichr, nad lesem se objevila silná fialová záře a v místech, kde byli brány se zvedal silný světelný sloup. Náhle se vše zklidnilo.
„Musíme zjistit, zda se to povedlo“, pověděl Eigi a vyzval Herva, aby šel za ním. Šli směrem k bráně v lese. Netrvalo dlouho a poznávali ta místa. Teď měli narazit na pěšinu, co vedla do údolí a k sídlu. Šli po ní, ale sídlo a ani údolí neviděli. Byli v lese, který neznali. Byl hustý a netknutý. Na zemi ležely popadané stromy, nikde žádná pěšina. Jelikož byla dost tma, ikdyž Luna byla celá, její světlo nepronikalo do tohoto lesa. Vrátili se tedy do hostince. Ráno budou muset vše říci ostatním a nesmí chodit do nových lesů sami. Alespoň do té doby, než je trochu poznají.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát črc 14, 2023 7:06 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pěkné! Brány zavřené (zatím). Moc hezký popis rituálu! Jsem zvědavá, jak to soužití s lidmi půjde dál,..... a na co se případně narazí v novém lese.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob črc 29, 2023 10:53 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Na druhý den se probudili a obloha byla zatažená a vypadalo to na celodenní déšť. Což se nakonec ukázalo, jako správná předpověď. Všichni se shromáždili v lokále. Bylo tu teď trochu těsno, přibylo dost nových členů. Herve se proto rozhodl, že lépe seznámí nově příchozí s tím, jak to zde chodí. Sjednal si klid a vyprávěl o tom, jak se on sám dostal sem do Lycantropei. Při tom si také uvědomil, že i on uměl projít do světa Radka. Nepotřeboval žádnou zvlášť bránu. Nevěděl ovšem, jestli by to šlo i teď, když jsou světy uzavřeny. Jeho vyprávění velice zaujalo a začali padat dotazy, zda i oni se naučí proměňovat a jestli budou moci být vlkodlaky. To ovšem Herve nevěděl a proto odpověděl, že o tom by si měli spíše promluvit s jejich šamanem Eigim. Besedovalo se dlouho a než se stačili rozkoukat, byl čas oběda. Slavoboj se překonal a udělal na dnešek pečené maso a na zapití samozřejmě medovina. To si uvědomil, že jim vyschl zdroj medoviny. K Jaroslavovi se pro ni nedostanou. Proto si postěžoval. To se ovšem ozval Domoslav, že umí včelařit. Stačí postavit úly a najít roj. Také se ozval Slavoboj, že by bylo potřeba zajít na lov, dochází maso.
„Kdo půjde“? Chvíli bylo ticho, ale pak se ozval Edan a Kamdar.
„My půjdeme. A půjdeme se podívat do toho nového lesa. Zjistíme, jak je bohatý na zásoby“.
„Dobře, jděte a do tmy ať jste tady. Vůbec netuším, kde bychom vás hledali“.
Na to se Edan s Kamdarem vydali směrem k lesu. Vybavili se pouze mačetou. Lovit budou ve vlčím. Přešli louku, které byla u jejich hostince a Kamdar se podivně otočil. Pohledem zacílil na hostinec a pak následoval Edana. Prošli kolem jejich kamenného rituálního místa a za ním začínal nový nepoznaný les. Vkročili do něho a jako by se za nimi zavřela voda. Měli takový pocit. Prodírali se mezi stromy, přelézali padlé kmeny. Mačetou si prosekávali cestu. Přišli do míst, kde byl les trochu řidší. Dalo se zde celkem pohodlně jít. Edan šel první a Kamdar za ním. Sledoval okolí a viděl, že stop zvířat zde moc není. Je to divné, pomyslel si. Právě přicházeli na mýtinu, kdy Edan se pojednou zastavil a přikrčil. Kamdar instinktivně udělal totéž.
V hostinci zatím probíhali práce na stavbě srubů. Jelikož počasí se celkem umoudřilo. Herve chodil mezi a byl k dispozici. Blížil se večer a pomalu se chystala večeře. Setmělo se tak, že na stavbu nebylo moc vidět, tak se sešli v lokále. Herve nervózně vyhlížel k lesu. Edan a Kamdar nikde. Měl divný pocit. No jsou dost zkušení, aby si poradili s čímkoliv. Po večeři si Herve se Sígrid a Frekym sedli před hostinec a povídali si o tom, jaké to bude. Jestli nebudou nějaké problémy s novými. Ale když bylo potřeba, dokázali se vypořádat s jejich starostou i vojáky. Byli nám dost platní, tak to bude určitě dobré. Zauvažoval, zda by se mohli stát vlky. To nevěděl.
„Jděte si už lehnout, zajdu ještě za Eigim“, řekl nakonec rozhodně. A tak jeho vlčice i vlček šli do pokoje a Herve za šamanem. Našel ho před srubem a otrhával stonky nějaké rostliny.
„Buď pozdraven“, oslovil šamana. Ten mu odpověděl stejně.
„Co tě přivádí v takovou hodinu“, zeptal se zvědavě. Ale sám věděl, proč.
„Edan a Kamdar šli na lov. Šli do těch nových lesů a ještě se nevrátili. A také se mě ptají nový členové, zda se budou moci naučit proměňovat, na to jim neumím odpovědět“.
Šaman se zamyslel a nakonec mu odpověděl.
„Ti dva, co šli do lesa nevím, kde skončili. Budete se za nimi muset vypravit, pokud se nevrátí. A jestli se dočkáme nových vlků, to rozhodne Velký vlk. Zatím je smečka kompletní, však víš, počet třináct“. Víc se od něho Herve nedozvěděl. Eigi odložil byliny a zmizel ve svém srubu. Bylo už po půlnoci, když se s hlavou plnou starostí a myšlenek vracel do svého pokoje. Zastavil se před hostincem a znepokojeně se zahleděl směrem k lesům. Vešel do svého pokoje, Sígrid i Freky už spali. Tak se snažil je neprobudit a ulehl také. Musel krátce usnout, když uslyšel dole v lokále hluk. To ho probudilo a tak se vydal zjistit, co se děje. Vyšel na chodbu a někdo se vrávoravým krokem blížil. Až když dotyčný prošel kolem louče na stěně, viděl, že je to vlkodlak. Byl pořádně zrasovaný. Tržné rány na nohách a na hrudníku. Sedl si na zem a ukázal na Herva tlapou. Herve poznal Edana. „Kde je Kamdar“, skoro zakřičel. Edan jen tlapou ukázal směrem ven. Neproměňoval se zpět, aby dokončil hojení poranění. Herve stál u něho a nevěřil vlastním očím. Po chvíli Edan dokončil léčení a proměnil se zpět.
„Napadlo nás to. Bylo to velké a vypadalo jako nějaký plaz. Snad drak“! Herve mu pomohl do jeho pokoje a šel dospat. Nemělo cenu, teď cokoliv podnikat. Kamdar se jistě proměnil a ráno přijde. Snad…….


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát srp 04, 2023 7:51 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Mno, to jsem zvědavá, co se přihodilo,... Draky jsme tu ještě neměli,... proč ne! A Kamdar - uvidíme!
Ehm, zítra je sobota, těším se na další pokračování! :D

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned srp 13, 2023 2:58 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Ráno bylo mlhavé. Po louce před hostincem se válely chomáče mlhy a první stromy lesa nebylo vůbec vidět. Najedli se a Herve čekal, zda se vrátí Kamdar. Neustále zíral do mlhy a když se nemohl dočkat, zavolal na Edana.
„Musíme se vypravit hledat Kamdara. Měl bys jít s námi, nevíme, kde jste byli. Vezmeme s sebou ještě někoho, pro jistotu. Třeba Geryho“.
„Jasně, půjdu s vámi, můžeme hned“.
Tak vyšli do mlhy. Drželi se při sobě, prošli přes kamenný kruh a dále už byli v novém neznámém lese.
„Tak kudy jste šli, poznáváš to tady“? Zeptal se Herve Edana. Ten přikyvoval hlavou, že ano. Šli asi hodinu, když Edan povídá.
„Tak tady, tady nás napadl ten tvor. Pokusme se najít Kamdara“. Mlha lehce prořídla, a tak se mohli rozejít. Chodili po lese a nenacházeli nic, co by naznačovalo, že by tady mohl Kamdar být. Žádné stopy. Instinktivně se Herve vydal prudce doprava. Oznámil ostatním, že to jde prozkoumat tímto směrem.
„Ale tam jsme nebyli“, zapochyboval Edan o Herveho návrhu. Ale Herve se nenechal odradit, něco ho tam táhlo. Edanovi a Gerymu se ztratil z dohledu, a tak sami pátrali dál. Náhle Edan volá na Geryho.
„Pojď sem, něco mám“. Gery přiběhl k Edanovi a kouká na zem. Byla tam obrovská stopa. Vypadalo to, jako by tam byla obrovská slepice. Oba teď kráčeli spolu. Dva mají větší šanci na obranu. Netrvalo dlouho a objevili jeskyni. Stopy před jeskyní dávali najevo, že ten tvor bydlí právě v této jeskyni. Obešli vchod doprava a náhle Gery povídá.
„Podívej, tady je vlčí stopa. Podle velikosti bych řekl, že spíše vlkodlačí. Musel tady být Kamdar“. Edan se dívá na stopu a jednoznačně to byla stopa vlkodlaka. To jim dodalo chuť hledat dále. Ale ať chodili, jak chtěli, další stopy nenašli a Kamdara už vůbec ne.
„Prohlídneme to ještě kus dál a pak se vrátíme na místo, kde jsme se rozešli s Hervem“. Tak udělali, ještě asi hodinu chodili po lese, stále ve střehu, aby je nepřekvapil ten tvor, snad drak. Vrátili se tedy k Hervemu. Ten se neobjevoval. Chvíli čekali.
„Pojď jdeme směrem, kam šel, tady se už neztratíme“. Vyšli tedy ze Hervem. Procházeli hustým lesem. Ačkoliv byl den, zde byla docela tma. Koruny stromů dělali nad jejich hlavami slušnou střechu. Najednou Edan zvedl ruku a zastavil se. Gery reagoval ihned.
„Poslouchej, neslyšíš hlasy“? Gery se zaposlouchal a skutečně. Slyšel hlasy. Opatrně šli směrem, odkud to slyšeli. Zadívali se před sebe a uviděli něco, jako tvrz. Nyní to už vypadalo jako ruiny, ale byla to tvrz. Přišli blíže a uviděli před tou tvrzí dvě postavy! Ano. Byl to Herve a Kamdar. Rozběhli se k nim a hned Kamdara objali. Hned se chtěli vyptávat co a jak, ale Herve je zadržel.
„Kamdarovi trvalo skoro celý den, než se vyléčil. Proto nepřišel. Pak ale objevil tuto tvrz, když utekl od jeskyně. Hledal toho ještěra a objevil jeho jeskyni. Nechtěl riskovat další souboj a proto utekl. Našel tuhle tvrz. Vypadá, že je opuštěná, ale nebude to dlouho. Když jsme teď zase pohromadě, měli bychom, ji prozkoumat. A to také udělali. Vešli dovnitř. Ale byla zde příliš velká tma, aby mohli jít do sklepení, kam pravděpodobně vedly schody, které našli vlevo. Před nimi byly dveře do nějaké místnosti. Vejít nebyl problém, dveře se se skřípáním otevřely. Naštěstí místnost měla i okna, tak zde bylo celkem vidět. U jednoho z oken stál stůl a židle. Na stole byl list papíru. Herve ho vzal a pokoušel se přečíst, co na něm bylo napsané. Bylo to psané v řeči, kterou ovládali vlkodlaci. Proto rozuměl tomu, co tam bylo napsané.

Pro ty, kdo najdou toto místo.
Já, Neran, syn pekel končím pouť na tomto světě. Moje práce ještě není dokončena, ale práce s bránami mezi světy se celkem povedla. Podařilo se mi oddělit tuto zemi pomocí bran od Temnozemě. Zanechal jsem tam ty, kteří se dali na cestu smrti. Na cestu, která nese jen zlo a smrt. Vlku žel, podařilo se mi oddělit i tu smečku vlkodlaků, která žije nedaleko, ale ti odmítli cestu zla, i když jim jí nabídli. Kodlak je spravedlivý. Ale brána k nim z Temnozemě je přístupná. Jen co jejich šaman objeví, že pomocí osobních kamenů mohou projít, budou v nebezpečí. Znamená to, tedy, že dokud budou fungovat moje brány, je tento svět v bezpečí, vlkodlaci si snad poradí. Horší to bude s vesnicemi v okolí, kde žijí lidé. Ale můj úkol byl, ochránit tuto zem, a to jsem splnil. Celá moje práce je popsána v podzemní kryptě. Klíč ke vstupu je u šamana.


„To je neuvěřitelné. Tohle bude Eigiho zajímat! Jdeme domů, stejně se už stmívá. Vypravili se tedy do svého hostince. Byla už skoro tma, když dorazili. Naštěstí se mlha celkem rozplynula. Sešli se v lokále, navečeřeli a hned po večeři se Herve vydal za Eigim. Ten jako by už na něj čekal. Vůbec ho nepřekvapilo, když přinesl dopis od Nerana.
„Pojď posaď se, máme si co vyprávět“, nalil medovinu, zapálil svíce. Po místnosti se plazili jejich stíny, které vypadaly strašidelně, jako by předzvěst následujících dnů.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř srp 16, 2023 7:03 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Mno, hezky to pokračuje! Jsem ráda, že Kamdar přežil. Takže k vlkodlakům se lze z Temné strany dostat a ještě jim zůstala jeskyně s, patrně, drakem. To jsi jim dobře rozehrál :wink: Pěkně napínavě napsané - a ta strašidelná předzvěst následujících dnů! Jsem zvědavá, co přesně najdou dál v kryptě a jestli to nějak využijí při pokusu zablokovat přístup z Temné strany,....

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned zář 03, 2023 5:24 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Seděli v tmavé místnosti Eigiho srubu. Eigi se napil z rohu medoviny a začal vyprávět:
Kodlak se znal s Neranem. Byl to vlkodlak, ale odmítl nabídku temnovlků. Jejich vůdkyně, ho chtěla získat pouze pro to, že jejich rod vymíral. Pářili se pouze mezi sebou a tím degeneroval jejich rod. Neran byl z jiné krve a křížením Neranovi krve s jejich vůdkyně by přineslo oživení. Ale on odmítal. Neustále před nimi utíkal a snažil se schovat. Temnovlci pak začali napadat vesnice lidí a pokousáním z jejich mužů tvořili vlkodlaky. Ale nepřineslo to žádný úspěch, protože pokousaní nebyli pravý vlkodlaci a neměli schopnost se rozmnožovat. Vůdkyně temnovlků zuřila. Ona byla velmi silná a neměla soupeře. Ani Neran by jí nemohl přemoci, na to byla příliš mocná. Povídá se, že pochází z démona. Ale to nevím jistě. Démoni, kteří se stávají vlkodlaky pocházejí z devatenácté stezky mezi klifoty. Bylo by možné, aby se dostali sem do našeho světa. Klifotický svět nemá žádná omezení, je to svět temné strany. A proto Neran pracoval na dimenzionálních branách, které by oddělili tato dva světy. To se mu zčásti povedlo. Jenomže ani on nemá tušení, co všechno to způsobilo. Zatím se to povedlo oddělit. No, a to je asi vše, co potřebujete vědět.
Chvíli bylo ticho. Nakonec ho přerušil Herve.
„Musíme se vydat do té krypty. Eigi jistě ví, kde je a má klíč“, poté se s obavami podíval na Eigiho. Ten se zvedl ze židle, pokryté kůží z berana. Otevřel šuplík jedné ze skříněk a vyndal něco, co vypadalo jako kamenný klíč.
„Tady je“, řekl, „ale má to háček. Krypta se nachází v sídle. Tam jsem také našel knihu, která mi pomohla brány uzavřít. A jak už víte, do sídla se nedostaneme, je na druhé straně“. Dořekl zklamaně. Herve chvíli uvažoval, zda se d něco dělat, ale nedovedl vymyslet nic.
„Musíme se vrátit do té tvrze, a ještě jednou ji prohledat. Třeba objevíme ještě něco, něco, co by nám pomohlo“.
„A potřebujete se do té krypty dostat? Co od toho očekáváte“, zeptal se tázavě Eigi. „Brány jsou zavřené, temný svět nás neohrožuje. Proč do toho rejpat“.
„To je vlastně pravda“, souhlasně odpovědět Herve.
Po tom bylo chvíli ticho. Nakonec se zvedli a rozhodli se jít spát. Bylo hodně po půlnoci. Procházeli cestičkou od Eigiho srubu k hostinci. Bylo vidět, že stavba srubů přistěhovalců pokračuje a že už se v nich dá normálně bydlet. Než začne zima, bude to hotové. Spokojeně se uložil do postele. Jen Sígrid se vzbudila a když viděla, že se Herve vrátil klidný, uklidnila se také a oba spokojeně usnuli.
Ráno hned po snídani se sešli všichni před hostincem a povídali si. Seznamovali se, aby si lépe rozuměli. Pak přišel dotaz na Herva.
„Mohli bychom být také vlkodlaci“?
„To byste mohli. Kdybychom tě pokousali, je pravděpodobné, že byste se stali vlkodlaky. Ale ne pravými. Měli byste spousta omezení, a navíc bychom porušili zákon Velkého vlka. Takže nic takového nebude“.
„No a jak se vám tady líbí“, zeptala se Sígrid, aby otočila list.
„Cítím se tady nejistě. Zvláště poté, co jsem něco zahlédl na okraji lesa“.
„A co jsi viděl na kraji lesa? Nějaké zvíře, nebo něco horšího“?
„Asi zvíře, vypadalo to, ……děsně“. Poté vypukl mezi ostatními smích. „Ještě jsi si nezvykl žít mezi obludami“?
„My se neurážíme“, odvětil Kamdar. Dále celé dopoledne probíhala zábava a Frekymu se to moc líbilo, protože mohl blbnout s klukama, co se sem přistěhovali.
Bylo to krátce po poledni, když se zatáhla obloha, zvedl se vítr a spustil se liják. Úplná průtrž mračen. Všichni se odebrali do svých domovů. Ještě že už měli na srubech střechy. Ozvala se obrovská rána a nebe pročísl obrovský blesk. Vydrželo to poměrně dlouho. Blýskalo se a lilo jako z konve. Skončilo to až před setměním. Tak se po večeři Herve a Kamdar usadili před hostincem na lavičku. Hleděli směrem k lesu.
„Podívej se“, ukazoval Kamdar k lesu „co to tam je za světýlka“. Herve se podíval udaným směrem a pozoroval to. Tam se musíme jít zítra podívat. Řekl bych, že tam někde se nachází ta tvrz.
„Zítra tam vyrazíme“, řekl s rozhodností Kamdarovi.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned zář 10, 2023 3:55 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Hmmm, evidentně někdo jiný pátrá ve tvrzi. Že by pronikli z temné strany? Když se brány podařilo uzavřít jen z části.
Nápad s vůdkyní temnovlků je dobrý zvrat v ději.
Ještě mi prosím vysvětli, co je klifotický svět a devatenáctá stezka.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned zář 10, 2023 8:42 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Tak to je kabala. Jsou dva stromy života. Sefirický, to je ten Boží, světlý a řekněme hodný. Je deset sefir a mezi nimi dvacetdva božích cest. Uvnitř je ještě tzv. setra DAAT, neviditelná. Ta slouží jako jakýsi filtr přání. Špatnosti neprojdou. Také je to cesta právě do kyfotického stromu života, ten je ďábelský temný. A také má deset klifot a dvacetdva cest mezi nimi. Sestrojil jsem obraz toho stromu, zítra ti ho pošlu.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz