VanHelsing.info

Ha! Že by konečně setkání s vlkodlakem? A s těma Vargamorama? Hmmm, hostinec U oběti, to zní slibně,...

Ráno se probudili a slunce prosvítalo oknem, a tak urychleně vstali. Herve vyšel ze dveří a potkal Sávu.
„Buď pozdravena“, pozdravil sympatickou ženu. Odpověděla mu také.
„Jak jste se vyspali, já vím, že to nebylo nic moc, ale více jsme nabídnout nemohli“, trochu ze studem v hlase navázala hovor. „Ale snídani pro vás máme, sejdeme se v kuchyni“, řekla dále a odkráčela kamsi chodbou. Sígrid a Freky se již také probrali a stáli za Hervem. Odešli tedy do kuchyně. Byl tam poměrně velký stůl s osmi židlemi. Pozdravili Ruslava a Rychvoloda. Sedli si ke stolu a to se už ve dveřích objevila Sáva. Nesla dřevěnou mísu, ve které byl velký kus sýra, pšeničné placky a u dřezu stála díž s mlékem.
„Vezměte si na co máte chuť“, vyzvala Sáva hosty. Freky si nalil mléko a ukrojil kus sýra, ke kterému přikusoval placku. Herve a Sígrid ho následovali.
„Kde jste se tady vzali, začal s ranním povídáním Rychvolod“.
„No, pocházíme ze země daleko odtud. Jsme se vydali na zkušenou. Tady můj manžel je vůd…, spíše stařešina v naší osadě“.
„Nechtěla jsi říci, vůdce“, zeptal se Ruslav.
„Ach ano, vlastně vůdce, my tak říkáme stařešinovi“. Sígrid vypověděla jejich dosavadní putování, pouze vynechala zmínky o tom, kdo vlastně jsou. Evidentně tu vlkodlaky nemají rádi.
„Vy neznáte peníze“, podivila se Sáva. „Takže, chvíli bylo ticho.
„Takže si myslíte, že se vám nedokážeme odvděčit. Máme peníze, které jsme si vydělali v Dírách, když jsme je zbavili té bestie, jak jsme vám vyprávěli. Takže kolik chcete za nocleh a snídani“, odpověděla s trochou naštvanosti v hlase Sígrid.
„Tak jsme to nemysleli“, zastyděla se Sáva. „Spíš jsme doufali, že byste se mohli podívat po okolí, jestli se tu nezdržují ty Vargamory a jestli tady opravdu není někde vlkodlak“, uvedla na pravou míru svoji nedokončenou myšlenku Sáva.
„Máte ve vesnici spousta urostlých mužů, my jsme pouze tři. A máme ženu a kluka, tak jak bychom vám mohli pomoci“.
„Ano, to máme, ale bojí se. Poté, co se z lesa nevrátili první. Ale jistě, co byste zmohli. A nic od vás nechceme, samozřejmě. Trochu sýra a spaní na zemi“.
„Ale máte s sebou zbraně. Meč a luk, takže tak bezbranní nejste“, oponoval Ruslav.
„Nějak se na cestách musíme uživit, tak lovíme a občas potkáme někoho, kdo nemá úplně dobré úmysly, tak proto. Ale půjdeme se podívat do toho vašeho lesa, něco ulovíme abyste neměli jenom sýr k snídani. Maso je maso“, dodal ještě Herve.
„To bychom uvítali“.
„Tak dobře, vyrazíme a odpoledne budeme zpátky“, neformální povídání ukončil Herve.
„Tak přejeme štěstí“, dodala Sáva a Herve vyrazil. Následován Sígrid a Frekym vyrazili k lesu. Jít do lesa, odkud jsme přišli nemá cenu, tam jsme na nic nenarazili, vezmeme to do toho lesa na západ, zauvažoval Herve a také tím směrem vyrazili. Nebylo to daleko, asi tak půl kilometru a vešli do lesa. Byl to krásný smíšený les. Ihned jak vstoupili ozvaly se ptáci, kteří varovali před vetřelcem. Šli pomalu a nic špatného necítili. Pouze pachy zvěře, dokonce ani lidská pach nikde nebyl. Freky objevil borůvky, a tak se hned sehnul a cpal se jimi. Počkejte, něco pojíme, prohlásila Sígrid a vyndala kus sýra a placky. Sedli si na padlý strom a svačili.
„To nechápu“, povídá Herve. „Nikde nic neobvyklého, asi mají vesničani naděláno v kalhotách a zbytečně“. Sbalili nedojedené jídlo a vyrazili dál.
„V poledne to otočíme a jdeme zpátky“, rozhodl se Herve. Náhle Sígrid uviděla mezi stromy postavu. Hned na ní ukázala rukou. „Nějaká ženská“, upřesnila Sígrid.
„Zeptáme se jí, co je zač“, a vyrazili směrem k ní. Zprvu o nich asi nevěděla, ale když přišli blíž začala se vzdalovat.
„Počkej“! Zavolala na ženu Sígrid, „jen se chceme na něco zeptat“. Ale žena před nimi se zastavila a chvíli čekala. Když se přiblížili, zase se rozešla.
„Někam nás láká“, prohlásil najednou Herve. „Držte se pohromadě“. Šli za tou ženou asi hodinu, když uviděli mezi stromy kamenné stavení. Docela velké, něco jako tvrz. Herve se zastavil a ostatní jako na povel také. Žena došla až k dřevěným vratům, ohlídla se, jako by kontrolovala, zda ji sledují a vešla dovnitř.
„To vypadá na past! Nepůjdeme za ní, ale vyčkáme, co se bude dít“. Herve měl divné tušení. Úplně zapomněli sledovat čas, když si Sígrid všimla, že se začíná stmívat. „Tady se utáboříme, budeme se v noci střídat na hlídce, aby nás něco, nebo někdo nepřekvapil. Také obejdeme tvrz a zůstaneme na druhé straně. Nebudeme to těm ve tvrzi zjednodušovat“. To také udělali. Potichu se vydali kolem tvrze na dostatečnou vzdálenost, aby nebyli vidět. Začala být tma a to jim vyhovovalo. Byla to tvrz bez věže, takže mohli být sledováni pouze okny. Ale svítilo se pouze v jednom v patře a prosvítalo okno ze sklepení.
Sígrid vyndala zbytek jídla, co měli sebou, a tak pojedli. Už byla tma a tak mohl Herve zkusit se jít podívat blíže k tvrzi. Došel až ke kamenné zdi a podél ní šel ke sklepnímu okénku. Nahlédl dovnitř a to uviděl mu vyrazilo dech.