VanHelsing.info

Ha! Že by konečně setkání s vlkodlakem? A s těma Vargamorama? Hmmm, hostinec U oběti, to zní slibně,...

Ráno se probudili a slunce prosvítalo oknem, a tak urychleně vstali. Herve vyšel ze dveří a potkal Sávu.
„Buď pozdravena“, pozdravil sympatickou ženu. Odpověděla mu také.
„Jak jste se vyspali, já vím, že to nebylo nic moc, ale více jsme nabídnout nemohli“, trochu ze studem v hlase navázala hovor. „Ale snídani pro vás máme, sejdeme se v kuchyni“, řekla dále a odkráčela kamsi chodbou. Sígrid a Freky se již také probrali a stáli za Hervem. Odešli tedy do kuchyně. Byl tam poměrně velký stůl s osmi židlemi. Pozdravili Ruslava a Rychvoloda. Sedli si ke stolu a to se už ve dveřích objevila Sáva. Nesla dřevěnou mísu, ve které byl velký kus sýra, pšeničné placky a u dřezu stála díž s mlékem.
„Vezměte si na co máte chuť“, vyzvala Sáva hosty. Freky si nalil mléko a ukrojil kus sýra, ke kterému přikusoval placku. Herve a Sígrid ho následovali.
„Kde jste se tady vzali, začal s ranním povídáním Rychvolod“.
„No, pocházíme ze země daleko odtud. Jsme se vydali na zkušenou. Tady můj manžel je vůd…, spíše stařešina v naší osadě“.
„Nechtěla jsi říci, vůdce“, zeptal se Ruslav.
„Ach ano, vlastně vůdce, my tak říkáme stařešinovi“. Sígrid vypověděla jejich dosavadní putování, pouze vynechala zmínky o tom, kdo vlastně jsou. Evidentně tu vlkodlaky nemají rádi.
„Vy neznáte peníze“, podivila se Sáva. „Takže, chvíli bylo ticho.
„Takže si myslíte, že se vám nedokážeme odvděčit. Máme peníze, které jsme si vydělali v Dírách, když jsme je zbavili té bestie, jak jsme vám vyprávěli. Takže kolik chcete za nocleh a snídani“, odpověděla s trochou naštvanosti v hlase Sígrid.
„Tak jsme to nemysleli“, zastyděla se Sáva. „Spíš jsme doufali, že byste se mohli podívat po okolí, jestli se tu nezdržují ty Vargamory a jestli tady opravdu není někde vlkodlak“, uvedla na pravou míru svoji nedokončenou myšlenku Sáva.
„Máte ve vesnici spousta urostlých mužů, my jsme pouze tři. A máme ženu a kluka, tak jak bychom vám mohli pomoci“.
„Ano, to máme, ale bojí se. Poté, co se z lesa nevrátili první. Ale jistě, co byste zmohli. A nic od vás nechceme, samozřejmě. Trochu sýra a spaní na zemi“.
„Ale máte s sebou zbraně. Meč a luk, takže tak bezbranní nejste“, oponoval Ruslav.
„Nějak se na cestách musíme uživit, tak lovíme a občas potkáme někoho, kdo nemá úplně dobré úmysly, tak proto. Ale půjdeme se podívat do toho vašeho lesa, něco ulovíme abyste neměli jenom sýr k snídani. Maso je maso“, dodal ještě Herve.
„To bychom uvítali“.
„Tak dobře, vyrazíme a odpoledne budeme zpátky“, neformální povídání ukončil Herve.
„Tak přejeme štěstí“, dodala Sáva a Herve vyrazil. Následován Sígrid a Frekym vyrazili k lesu. Jít do lesa, odkud jsme přišli nemá cenu, tam jsme na nic nenarazili, vezmeme to do toho lesa na západ, zauvažoval Herve a také tím směrem vyrazili. Nebylo to daleko, asi tak půl kilometru a vešli do lesa. Byl to krásný smíšený les. Ihned jak vstoupili ozvaly se ptáci, kteří varovali před vetřelcem. Šli pomalu a nic špatného necítili. Pouze pachy zvěře, dokonce ani lidská pach nikde nebyl. Freky objevil borůvky, a tak se hned sehnul a cpal se jimi. Počkejte, něco pojíme, prohlásila Sígrid a vyndala kus sýra a placky. Sedli si na padlý strom a svačili.
„To nechápu“, povídá Herve. „Nikde nic neobvyklého, asi mají vesničani naděláno v kalhotách a zbytečně“. Sbalili nedojedené jídlo a vyrazili dál.
„V poledne to otočíme a jdeme zpátky“, rozhodl se Herve. Náhle Sígrid uviděla mezi stromy postavu. Hned na ní ukázala rukou. „Nějaká ženská“, upřesnila Sígrid.
„Zeptáme se jí, co je zač“, a vyrazili směrem k ní. Zprvu o nich asi nevěděla, ale když přišli blíž začala se vzdalovat.
„Počkej“! Zavolala na ženu Sígrid, „jen se chceme na něco zeptat“. Ale žena před nimi se zastavila a chvíli čekala. Když se přiblížili, zase se rozešla.
„Někam nás láká“, prohlásil najednou Herve. „Držte se pohromadě“. Šli za tou ženou asi hodinu, když uviděli mezi stromy kamenné stavení. Docela velké, něco jako tvrz. Herve se zastavil a ostatní jako na povel také. Žena došla až k dřevěným vratům, ohlídla se, jako by kontrolovala, zda ji sledují a vešla dovnitř.
„To vypadá na past! Nepůjdeme za ní, ale vyčkáme, co se bude dít“. Herve měl divné tušení. Úplně zapomněli sledovat čas, když si Sígrid všimla, že se začíná stmívat. „Tady se utáboříme, budeme se v noci střídat na hlídce, aby nás něco, nebo někdo nepřekvapil. Také obejdeme tvrz a zůstaneme na druhé straně. Nebudeme to těm ve tvrzi zjednodušovat“. To také udělali. Potichu se vydali kolem tvrze na dostatečnou vzdálenost, aby nebyli vidět. Začala být tma a to jim vyhovovalo. Byla to tvrz bez věže, takže mohli být sledováni pouze okny. Ale svítilo se pouze v jednom v patře a prosvítalo okno ze sklepení.
Sígrid vyndala zbytek jídla, co měli sebou, a tak pojedli. Už byla tma a tak mohl Herve zkusit se jít podívat blíže k tvrzi. Došel až ke kamenné zdi a podél ní šel ke sklepnímu okénku. Nahlédl dovnitř a to uviděl mu vyrazilo dech.

Co by se mohlo ukrývat ve sklepě? Vargamory? Leda by tam prováděly nějaké hrůzné obřady.
Okno ve tvrzi, které svítilo? To by mě opravdu zajímalo!

Jsem zvědavá, co bude horší, jestli vlkodlak nebo Vargamory,...

Uviděl místnost podobnou sklepnímu vězení. Ale nebyli zde žádné kopky a ani zamřížované cely. Pouze různé dřevěné lavice. Uviděl, ale jak tam stojí kolem těch lavic tři muži. Byli to vazouni zanedbaného vzhledu. O něčem se bavili, ale Herve nic z toho neslyšel. Pak se otevřely dveře a vešla dovnitř žena. Ano! Byla to ta ženská, která před nimi utíkala a dovedla je až sem. Teď viděl její tvář. Byla to velmi stará žena, velmi zanedbaného vzhledu. Ihned přišla k jednomu z těch mužů a něco mu povídala. Přitom ukazovala směrem ven a ukazovala na ruce tři prsty. Evidentně mu vyprávěla o Hervovi a jeho rodině, ale co? Muž se otočil a hned se bavil s těmi dalšíma dvěma. Byli evidentně potěšeni. Až po teď bylo vše celkem jasné, ale pak se začalo dít něco, co nechápal. Ta žena se svlékla, a i ti muži se začali svlékat. Ta žena se opřela o jednu z těch dřevěných lavic a ten chlápek jí začal uspokojovat. Evidentně si to oba užívali, ale pak se ti druzí dva proměnili ve vlkodlaky, vlastně asi temnovlky. Jeden z nich odstrčil tu ženu a pokračoval v jeho počínání. Na obličeji té ženy se objevil bolestný výraz. Přeci jen jako vlkodlak byl větší. To už Hervovi stačilo. Vzpomněl si na vyprávění o Vargamorách, které shání a nahání temnovlkům lidské oběti, výměnou za sex. No není divu, kdo jiný by chtěl něco s takovou ženou jako je ta baba mít. Ve spěchu se vydal zpět. Sígrid našel tam kde je opustil. Hned jí ve zkratce vypověděl, co uviděl.
„Co budeme dělat“? Zeptala se Sígrid.
„To nevím. Budeme v noci hlídat, jak jsem řekl. Dva budou odpočívat a jeden hlídat. Jako první bude hlídat Freky, po něm ty a nakonec já. Teď bude klid, myslím, že mají o zábavu postaráno“. Ulehli do měkkého mechu a Herve si vyndal měch s vodou, aby se napil. Sígrid si vzala také.
„Nikam nechoďte, zůstaňte tady, já také nepůjdu nikam daleko. Není to potřeba“.
Freky popošel kousek k tvrzi a šel směrem ke vchodu, ale jen tak daleko, aby se moc nevzdálil. Nikde se nic nedělo. Pak zhaslo světlo v okně v patře. Ve sklepení se stále svítilo. Lákala ho představa se jít také podívat do toho okna u sklepa. Ale odolával té představě. Už hlídal docela dlouho, když se přeci jen nechal zlákat a vydal se směrem ke tvrzi. Došel až ke zdi a plížil se kolem směrem k tomu okénku. Nahlédl dovnitř a uviděl přesně to, co popisoval Herve. Tedy to, co se týkalo vybavení. Ale nikoho jiného neviděl. Rozhlížel se a ještě více se naklonil dovnitř. V tom se to stalo! Jeden z těch temnovlků vyšel. Musel být pod tím okénkem. Otočil se a spolu s Frekym si pohlédli do očí. Freky ihned se zvedl a utíká zpátky. Ihned vzbudil Herva a poplašeně mu vše vypověděl. Ten vzbudil Sígrid.
„Musíme se připravit, jsme prozrazeni“, pověděl tiše. Pobalili si svoje věci a vydali se ještě dál kolem tvrze. Ale když se na chvíli zastavili, aby si naplánovali další postup, zaznamenali před sebou pohyb.
„Do vlčího“! Zavelel Herve. Všichni si sundali oblečení a začali se proměňovat. To už uslyšeli šramot i z druhé strany. Je jasné, že se je snaží obklíčit. Stáli nehnutě a čekali. Nemuseli dlouho. Ze strany, kde byl Herve se zjevil jeden a ze strany Sígrid druhý. Čekali, ale nic se nedělo. Ti temnovlci byli evidentně překvapeni. Čekali lidi a uviděli vlkodlaky. Nejednou se jeden odrazil a vyrazil. Herve na nic nečekal a vyrazil proti němu. Vyhnul se obratně jeho tlapě, která mířila na jeho krk. Toho Herve využil, protože ocitl za zády útočníka a skočil na něho. Ozvala se tlumená rána, jak na zem padly dvě velká, chlupatá těla. Herve se zakousl temnovlkovi do krku a stiskl. Překousl mu páteř a pustil. Pravou tlapou se rozmáchl a urazil mu jeho hlavu, která držela už jen na zbylých svalech. Hervova srst se zbarvila teplou krví. Vše se odehrálo v okamžiku. Druhý útočník, když to uviděl, otočil se a prchal kolem zdi tvrze pryč. Herve, Sígrid a Freky se pomalu přesunuly tak, aby viděli na vchod do tvrze. Dveře byly zavřené. Okénko ve sklepení už nesvítilo. Vypadalo to, že je všude klid. Zůstali ve vlčí podobě.
Seděli tiše a pozorovali tvrz. Nic se nedělo. Začalo svítat. Proto se stáhli více do lesa. Tam se mohli lépe krýt. Nedočkali se ale žádné akce od temnovlků.
„Že by dostali strach“? Pomyslel si Herve. Už bylo docela vidět, když se sebrali a šli si pro své věci. Našli je tam, kde je zanechali. Proměnili se do lidské podoby a rozhodli se vydat zpátky do vesnice. Opatrně vešli dále do lesa a namířili si to k Horním vlkodlakům.
Když došli do domu Sávy, posadili se na židle. Otevřely se dveře a v nich se zjevil Ruslav.
„Kde jste byli celou noc“, zajímal se zvědavě.
„Pojď, sedni si sem k nám“, vyzval ho Herve. „Vaše vesnice má odpovídající název. Jen místo vlkodlaka tu máte temnovlky“. Potom mu společně povyprávěli vše, co se událo. Pravda, některé podrobnosti vynechali.
„To jsme ale stále v nebezpečí“, zablekotal Ruslav. „Co s tím máme dělat“?
„Jsou už pouze dva a ta ženská. Budete se muset bránit. A možná, že i vypadnou, protože se můžou domýšlet, že jste si najali lovce, totiž nás“, dodal Herve a pousmál se.
„A nechcete tady s námi být? Ubytování vám zařídím v hospodě a jídlo budete mít k dispozici“:
„Hmmm“, promnul si Herve svůj vous. „To není jen tak“, musíme to promylet.