Herve vstal a chystal se odejít do stodoly, kde měli ubytování. Sígrid s Frekym se k němu přidali. Už otevírali dveře, když se za nimi ozval hlas. „Počkejte“! Otočili se. Volal na Ruslav. „Jděte rovnou do hospody, já to s hostinským zařídím, aby vám tam dal pokoj“, rozhodně promluvil Ruslav. To se Hervovi zalíbilo, a tak se vypravili do hospody. Byla nezvykle na kraji vesnice. Byla to mohutná dřevěná stavba. Malá okénka napovídala, že tady mívají zřejmě krutou zimu. Přišli k dřevěným dveřím. Vzali za kliku, ale bylo zamčeno. Herve šeptl, aby tam počkali a šel se podívat kolem. Obešel celý dům a ocitl se na dvorku. Tam našel baculatějšího chlapíka s poloviční pleší, jak štípe dřevo. Pozdravil ho. Ten se na Herva podíval a se sekerou v ruce se obořil. „Co tady chceš? Ještě je zavřeno“. „Nic ve zlém, poslal nás sem Ruslav kvůli ubytování. Sám ti vše vysvětlí“. Chlápek spustil ruku se sekerou dolů a položil jí na špalek. „No dobrá, pojďte za mnou“, řekl polohlasně a vyrazil k domu. Otevřel dvířka a když vešli, ocitli se v kuchyni. Byla celkem dobře vybavená. Na stěnách vysel česnek, cibule, v policích koření a uprostřed velký sporák na dřevo. Vešli do šenku. „Tady se posaď, budeš chtít něco k jídlu“, zeptal se. „Jo, něco bychom pojedli“, odpověděl rozhodně. „Pojedli“? Podivil se hostinský. „Ano, přede dveřmi čeká moje žena a syn“. „Aha“, pochopil hostinský a šel otevřít. Sígrid a Freky vešli dovnitř. Sedli si ke stolu u okna a Herve poručil, aby hostinský donesl nějakou snídani. „Pojďte někdo se mnou, ukážu vám pokoj“, vyzval je hostinský. Sígrid se zvedla a šla. Zmizeli ve dveřích, které vedly na chodbu. „Budete tu dlouho“, zeptal se hostinský. „To ještě nevíme“, odpověděla Sígrid. „Tady“, ukázal hostinský na dveře a otevřel je. Místnost byla docela velká, vybavená čtyřmi lůžky, stolem a čtyřmi židlemi. „Jo, tady se mi líbí“, odpověděla Sígrid. „Bude to jeden groš týdně“, poznamenal hostinský. „Dobře, nějaké peníze máme“, uklidnila ho. Potom si přisedla ke svému choti a čekala, až přinese hostinský snídani. To už přišel další chlápek a sedl si ke stolu vedle Herva. Otevřely se dveře a vešel Ruslav a Rychvolod. Sedli si také k vedlejšímu stolu. Ruslav si přisedl k Hervovi. „Tak co, jak jste se rozhodli“, naléhal na něho. Herve se zamyslel. „No, ještě jsme o tom nemluvili, ale za mě bych nějakou dobu zůstal“, podíval se přitom na Sígrid. Ta kývla hlavou na souhlas. „Tak to jsem rád, nebudete litovat, postaráme se o vás“. Chlápek, co seděl vedle u stolu se ozval. „Dobře jste si zvolili, na tyhle strážce bych vsadil. U nás v Dírách se o problém postarali velmi dobře“. Všichni se na něho podívali a Ruslavovi se objevil na tváři úsměv. Potom přišel hostinský a přinesl kus sýra, pivo a sušené maso. Dali se do jídla. Ruslav vstal a šel za hostinským. Spolu něco promlouvali. Pak Ruslav odešel a hostinskému se na tváři objevil spokojený výraz a podíval se významně na Herva. Ten se zvedl a odešli ven před hostinec. Rozhodli se trochu poznat vesnici. Podivné bylo, že téměř nikdo nebyl venku před domem a ani na cestách. Z hlavní cesty odbočovala úzká cestička někam k lesu. Schválně tam Herve odbočil. Stály zde domky malé a zanedbané. U jednoho seděl na zápraží starý člověk. Opíral se o hůl. Když přišli blíže, uviděl Herve, že to byla zvláštní hůl. Měla vlčí hlavu. Podíval se na ně a když přišli blíže, stařec se zvedl a vešel do domu. Herve se zastavil a Sígrid také. Freky přiběhl k domu a nahlédl do okna. S úlekem odskočil od okna. Herve, když to uviděl, přistoupil k okénku a také nahlédl dovnitř. Stařec seděl u stolu a četl v nějaké tlusté knize. To Herva zaujalo. Proto přešel ke dveřím a pomalu otevřel. Sígrid s Frekym stály za ním a zvědavě nahlíželi Hervovi přes rameno. Uvnitř byly police z různými nástroji, a také spoustu knih. Cítit byl dým z nějakých bylin. Byli tak zaujati vnitřkem domku, že se lekli, když se ozvalo. „Pojďte dál, když chcete“. Vešli do místnosti, kde seděl u stolu ten stařec. „Vezměte místo“, vyzval je a ukázal rukou na nařezané špalky, které stály u stěny. Vzali si každý jeden a posadili se. „Já se jmenuji Spitimír. Řekni, kde jste se tady vzali“, zajímal se stařec. Herve představil sebe a svou rodinu. Stručně mu povyprávěl, kdo jsou a odkud přišli. Dostali se také na příhodu v tvrzi. O tom, jak je Vargamora nalákala k tvrzi a měli se stát obětí temnovlků. Stařec zavrtěl hlavou a pak se zeptal: „Jak znáte temnovlky, tady je jednou viděli a podle toho se přejmenoval název vesnice. Jmenovala se Vyšné, ale po setkání s vlkodlakem jsou to Vyšné vlkodlaky. Ale viděl ho pouze údajně tehdejší stařešina. Jenže to byl stařešina, tak mu všichni uvěřili. Odkud znáte vlkodlaky vy? A ještě je dělíte i na temnovlky. To tady nikdo neví. Já jsem jediný, jsem vlčí šaman“. Vlčí šaman, podivil se Herve. „Samozřejmě, copak to necítíš, vždyť jste všichni jako já. A něco vám povím, když už jsme se do toho tak dali. Znám i ten hrad, kam odešel původní majitel tvrze. Je to vlkodlak! Odešel před časem a už se nevrátil. Zůstali zde pouze tři nakažení, on sám je pokousal. A ta ženská, co tady škodila se prohlásila za Vargamoru. Víte vy, kdo je Vargamora“? Herve zakroutil hlavou. „Pouze jsme o ní slyšeli a to jsme slyšeli, tak se shodovalo s jejím počínáním. Viděl jsem to na vlastní oči“. „Co? To že nahání lidské oběti temnovlkům za sex. Dobrá blbost. Pojďte se podívat“. Otevřel knihu, co mu ležela stole. „Čti“. Herve si sedl a četl:
Vargamor Královna vřesovišť a polí Korunovaná, když dohoda S vlky byla zpečetěna Vargamor, čarodějnice noci Před tvou ctí klečíme. Jedna se stíny Trávou a stromy Přízračný spojenec Kterého žádný smrtelník nespatří Vargamor je pryč se světlem Když se rány uzdraví. Vargamor Čte ve hvězdách o našem osudu Vyřčená proroctví O opovržení a nenávisti Vargamor, vede vlky Za slávou v noci. Matka vlků Chrání smečku před ublížením Vargamor Si pamatuje volání Vargamor Sestupuje od padlých Vargamor V zemi noci A příběhu o slávě Vargamor Nese plamen v chladu Mluví s mrtvými V dávném lese Vargamor, volající divoké V pustině severní země Vargamor Přebýváš hluboko ve stínech matka vlka Je to tvůj, příběh, který vyprávíme Vargamor, tradice noci Pro zbožné a pohany Pryč skrze oheň a vítr Vargamor nese plamen noci Jednoho po druhém trhá démony v boji Vargamor Nese plamen ve svém srdci Toulající se duch V rozervaných světech Vargamor, světlo ve tmě Pro divoké a umírající Vargamor Jednou a navždy naše světlo Pryč s větrem Stále září v našich očích Vargamor, jedna se Zemí Nezáleží jak daleko Vargamor, dech větru Kdekoli jsi
„Tak to je Vargamor“, pronesl zasněně šaman, když Herve dočetl. „A ty se s ní budeš muset setkat. Budeš následovat dávnou linii vlčích šamanů. Tvoje cesta sem není náhoda, je to tvůj osud. Ta žena, co se za vydává za Vargamor je obyčejná podvodnice. Jen zneužila temnovlky, což opravdu není problém. Jsou dost hloupí“. Nastalo hluboké ticho v místnosti. Herve byl jako opilý, ani neví, jak se zvedl ze židle a odcházel. Sígrid i Freky ho následovali. Sedl si v hostinci na židli u stolu u okna. Hostinský to pochopil, jako že má přinést jídlo. Mezitím dorazila i jeho družka se synem. Nevěděla, co na to říci. Mezitím hostinský přinesl slepičí vývar.
|