VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je pát bře 29, 2024 11:51 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon črc 11, 2022 12:49 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Mno, jak čtenář bych samozřejmě uvítala to, co umožní košatější děj. Vybírala bych ze dvou možností: zaujmout místo Beowulfa a nebo se osamostatnit a spíš bych preferovala to první, v tom druhém případě bys na smečku stejně asi zase časem narazil,... teda, pokud bys nechtěl pokračovat vysloveně vlastním příběhem.
Každopádně si ráda počkám, jak se rozhodneš. Upřímně, bála jsem se, že po začátku Temného sídla Lycantropea skončí. Jsem ráda, že ne, ať už se rozhodneš pro cokoli.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát črc 22, 2022 11:08 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Oběd byl jako vždy chutný. Freky byl trochu zklamaný, že není ta jeho ulovená srna, ale slíbili jsme mu, že zítra už určitě bude. Freky si celé odpoledne hrál před hostincem a než jsme se nadáli, byl večer. Malý vlk si lehl na své lůžko a hned byl celý dychtivý, abych mu vyprávěl o lidech.
„Tedy dobrá, tak se ulož a já ti povím o lidech. Ale aby ses nebál, bude to dosti hrůzostrašné vyprávění“. Freky radostně souhlasil a již ležel a jal se poslouchat.
No a tak starý vlk začal vyprávět. O tom, jak dávní lidé žili jako zvířata, v souladu s přírodou a brali si pouze to, co potřebovali. Žili a jednali podle cesty. Tak žili veškeré přírodní národy. Ale lidí se zmocnila lenost. Neustále vymýšleli, jak si co ulehčit. Nejprve to byli celkem neškodné vynálezy. Tedy alespoň to tak vypadalo. Lovit přestávali. „To nechápu“, skočil do toho malý Freky. No já také ne, přidal se otec. Začali jíst rostliny. Tak vypalovali lesy a dělali z nich pole, na kterých začali pěstovat obilí. To mlely a pekly na ohni placky. To jim nestačilo, a tak začali zabíjet zvířata, zvlášť vlky. Vymysleli si náboženství a vlk pro ně znamenal, zlo. Neustále se zdokonalovali a vynalezli zařízení a stroje, které ve velkém kácí lesy, dolují suroviny a z těch vyrábějí věci, které ničí samotné lidi. Ale aby umlčeli ty, kteří proti rozmachu člověka chtěli bojovat, lhali, pomlouvali a věznili je. Dnes se lidé cítí být pány světa se svou technikou, počítačema, mobilníma telefonama. Nezajímá je, že je to ničí. Ale ničí to i přírodu a zvířata, ptáky. Freky se zeptal co je to ten mobivní letefon. Mobilní telefon, opravil ho Herve. Také jsem ho měl a měl jsem pocit, že bez něj nedokážu žít. Tak moc to ovládá mysl lidí. Teď ho nemám a jsem tomu rád. Slouží to vládcům lidí ke sledování na dálku a kdoví co ještě. No za chvíli si Herve všiml, že vlček už spí. Tak se odebral za Sígrid a oba šli ještě ven. Byla krásná voňavá noc. Cvrčci hráli na své housličky noční serenádu a hvězdy zářily jako už dlouho ne.
„Musí být hrozné žít ve vašem světě“, po chvíli promluvila vlčice.
„Lidem to tak nepřijde. Už jsou zmanipulovaní brakovou zábavou, bulvárem. Některé děti už vůbec neví, jak vypadají zvířata, vše znají pouze z hloupých počítačových her. Jsem rád, že už tam nemusím být“. Procházeli mezi stromy a naslouchali nočnímu lesu. Bylo to nádherné. Bylo již po půlnoci, když se vrátili do hostince a lehli si do postele.
Bylo ráno a oba vyhnal z postelí rozdováděný Freky. Hopsal od jednoho k druhému, dokud nevylezli. Sešli dolů na snídani. Všichni se divili, proč zde není Beowulf. Asi má nějakou práci, pomysleli si mnozí a dali se do jídla.
Herve řekl Sígrid, že zajde k Beowulfovi do pokoje. Šel tedy k pokoji, kde přebýval. Zabouchal na dveře, ale nikdo se neozýval. Opatrně otevřel dveře. Beowulf tam ale nebyl. To bylo záhadné. Vrátil se tedy a pověděl vše Sígrid.
„Asi něco má, za chvíli jistě přijde“, domyslela si vlčice. Někteří pracovali ve velké kůlně a připravovali dřevo na zimu. Herve zahlédl Kamdara. „Buď pozdraven, neviděl jsi Beowulfa“?
„Ne neviděl, ale myslím, že jsem slyšel brzo před rozbřeskem, že někam jde. Můj pokoj sousedí přes chodbu s Beowulfovým“.
„Aha, a netušíš, kam mohl jít“? Kamdar zakroutil hlavou, jako že ne.
Bylo pozdní odpoledne, skoro podvečer, když přiběhl do hostince Jarda.
„Kde je Herve“, volal už z dálky. Když jsem uslyšel své jméno, vyšel jsem ven, ale ostatní také. „Co se děje? Snad nehoří“?
„Váš vůdce, Beowulf je u mě a chce mluvit tady s Hervem. Je to s ním špatné. Prý se zřítil do té rokle u toho vašeho rituálního místa“. Jak to dořekl, Herve, Sígrid s vlčkem a skoro všichni se hned vydali s Jardou. Doběhli do vesnice. Do domu Jardy vešel ale pouze Herve a Sígrid a Kamdar. Beowulf ležel na Jardově posteli.
„Co se stalo“? Ptali se všichni o překot.
„Byl jsem na našem rituálním místě promluvit si s Velkým vlkem. A když jsem se chtěl vrátit kolem té rokle, utrhl se kus skály a já se s ní zřítil dolů. Z posledních sil jsem se doplazil sem k Jardovi.
„Někdo by měl zajít pro Eigiho. Umí léčit“!
„Už jsem u něho byl. Přijde za chvíli“. A také ano. Sotva to dořekl, otevřely se dveře a vešel Eigi. Měl sebou plátěné pytlíky s různými bylinami. Nechtěli jsme Eigiho zdržovat a tak jsme vyšli před dům.
Za dlouhou chvíli vyšel Eigi. „Herve a Kamdare, pojďte dovnitř. Beowulf chce s vámi hovořit“.
Vešli dovnitř plni očekávání.
„Bude žít“, uklidnil je Eigi.
„Pojďte sem ke mně. To, co se mi stalo byla vůle Velkého vlka. Vedu naší smečku už dlouho a je potřeba změna. Přál bych si, aby moje místo zaujal Herve“!
„To ještě počká“, ohradil se Herve.
„Ne, nepočká. Jsem slabý a nedokázal bych se starat o smečku. Herve, ty jsi pro mě záruka, že povedeš naší smečku dobře. Přesvědčily mě o tom tvoje činy“!
Toto sdělení šli Herve a Kamdar oznámit ostatním.
Ano, Herve bude náš vůdce, když je to vůle Beowulfa. Po cestě do hostince všichni nemluvili o ničem jiném. Jak dorazili do lokálu, Herve s Kamdarem všem oznámili, co se stalo a jak rozhodl Beowulf. Lokálem to zašumělo. Nakonec se zvedl Gery. „Kdo je pro to, aby se Herve stal vůdcem smečky“! Zvedl se les rukou.
„Já jsem proti! Zvolal Edan. Vždycky se o vůdci smečky rozhodlo v boji mezi uchazeči. Chci aby se dodržela tradice. Vyzývám Herva na souboj, pokud tedy není jiný uchazeč“! Všichni se jako na povel otočili k Hervemu.
„Přijímám“, řekl rozhodně Herve. „Čekej mě večer před hostincem“!
„Ne, nebojuj s ním. Je silný a ty už máš léta“, zašeptala Hervemu do ucha Sígrid. V pravdě čekala, co odpoví. Byla to zkouška.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon črc 25, 2022 6:55 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Tak přece - nahradíš Beowulfa. Teda, pokud vyhraješ ten souboj, což určo vyhraješ. Moc pěkně vyjádřený názor na lidi, zejména na lidi této doby 8) . Mobivní letefon :D .
Úúž aby tu bylo další pokračování,...

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob bře 25, 2023 12:39 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
„Ne! Nemohu odmítnout. Však to sama víš nejlépe. Musím se s ním utkat, je to zákon smečky, vlčí smečky. Ne té lidské, pouze lidé si dokážou zvolit do čela někoho, kdo má moc a ne schopnosti. Vlci to dělají po staletí jinak, dělají to podle vůle Velkého vlka“. Položil ruku Sígrid na rameno a potom jí silně objal. Freky se na ně díval a bylo vidět, že i on pochopil slova svého otce.
Přiblížil se večer a Herve vyšel ven před hostinec. Edan tam již čekal. Trochu překvapeně se zadíval na Herva, který vyšel ven. Šel vzpřímeně a vůbec to nevypadalo, že by měl strach.
„Tak jsi přišel“, pronesl trochu s despektem Edan. „Půjdeme do lesa, vrátí se pouze jeden z nás. Vrátí se vůdce smečky“!
„Ano, tak bude vůle Velkého vlka“, odpověděl rozhodně Herve. Odcházeli směrem k lesu a Herve se ještě otočil směrem k hostinci a v okně zahlédl Sígrid i Frekyho, jak sledují jejich odchod. Také věděli, že je to tak správné a je to vůle Velkého vlka a zákonu přírody.
Došli na skalnaté rituální místo, místo, kde se setkávali s Velkým vlkem ve svých rituálech a meditacích. Postavili se proti sobě.
„Nemysli si, že jako přivandrovalec bys mohl vést smečku. To že jsi miláčkem Beowulfa ti místo vůdce nadává a ani na něj nemáš právo“!
„Budiž, nechť se vůle naplní“, souhlasně odpověděl Herve a poté ze sebe Herve sundal oblečení a začal se proměňovat. Edan také. Byl proměněný o něco dříve a hned zaútočil na Herva. Ten utržil krvavou ránu na paži a skončil na zemi. Edan poodešel a jeho tlama vytvořila něco jako úsměv. To už dokončil proměnu i Herve. Ihned vstal a na nic nečekal. Vyrazil proti Edanovi a využil okamžiku překvapení, když si Edan užíval svůj výpad. Zakousl se Edanovi do krku a cítil, jak jeho tesáky pronikly do srsti. V tom ale ucítil, jak se mu drápy Edanovi tlapy stejně zaryly do břicha. Pustil tedy Edanovo krk a uskočil zpět. Oba soupeři teď stáli proti sobě s vyceněnými tesáky a hlasitě vrčeli. Pak Herve zvedl hlavu a hlasitě zařval. Jeho hrůzostrašný řev se nesl lesem. Opět vyrazil proti Edanovi. Ten ale jeho útok očekával, a tak skončili opět v sobě, ale tentokrát se stihl zakousnou dříve Edan do Herveho krku. Jedním trhnutím vyrval kus masa. Herve zařval bolestí a jeho tlapa chytila Edanovo krk a zabořila svoje drápy do jeho srsti. Stiskl drápy k sobě a trhnul. Náhle Herve ucítil, jak jeho hlavu skropil proud krve. Podařilo se mu natrhnout Edanovo krční tepnu. Ten okamžitě Herva pustil a ustoupil několik kroků dozadu. Dívali se společně do svých očí. Výhružné pohledy se střetly. Oběma se pomalu začaly hojit jejich rány. Nyní stál Herve zády k rokli, která byla za kamenným oltářem. Herve si olizoval zraněnou tlapu. Edan toho využil a vyrazil vpřed. Herve intuitivně uhnul stranou a Edan nestihl na tuto změnu zareagovat. Setrvačností se řítil dál. Počítal s tím, že Herva srazí do rokle, tudíž dal do toho všechnu sílu. Herve pouze uviděl, jak Edan proběhl kolem něho a zaregistroval, jak se Edan otočil a padl na všechny čtyři. Drápama se chtěl zarýt do země, ale kamenný povrch mu to nedovolil. Jeho tělo sjelo přes okraj strže. Herve se naklonil, aby uviděl, kam Edan dopadl, ale byla už moc velká tma ne to, aby to mohl vidět. Oběh kamenný oltář a po svahu z druhé strany se pokoušel sešplhat dolů. Dalo mu to dosti práce, svah byl velmi strmý a hlína se drolila pod jeho tlapama. Už byl skoro dle, když se s ním utrhnul kus země a Herve dopadl na dno rokle. Naštěstí už byl téměř dole. Vstal a šel hledat Edana. Prodíral se hustým porostem, když uslyšel hluboké, hlasité dýchání. Šel tím směrem a uviděl Edana. Evidentně měl zlomenou nohu, ale horší byl zlomený smrček, který se tyčil jako kopí směrem nahoru. Ten prošel Edanovým tělem a trčel z jeho břicha.
„Co, přišel jsi se pokochat svým vítězstvím? Tak to ukonči! Přijímám vůli Velkého vlka, budeš vůdcem smečky. Veď ji moudře a s odhodláním“, chrčel Edanův hlas.
„Ne, nenechám tě tady. Tohle se ti zahojí. Počkej, vydrž, doběhnu pro ostatní. Sám tě odsud vytáhnout nedokážu“. Herve se vyškrábal opět z rokle ven. Nahoru to šlo mnohem lépe a už běžel do hostince. Když se blížil k hostinci, uviděl, že už před ním stojí zbytek smečky. Byla tam i Sígrid s Frekym. Tak jak ho uviděla, rozběhla se k němu. Herve se proměnil a hned vypověděl, co se stalo a že Edan potřebuje pomoc. Ihned se vydali na rituální místo a vzali s sebou lana. Netrvalo dlouho a Edana vytáhli ven z rokle. Vypadlo to s ním opravdu špatně. Dokonce i jako vlkodlak měl opravdu zranění, která ohrožovala jeho život. Proto zůstal ve vlčí podobě, tak to snáze vydrží. Společně odnesli Edana do Hostince, pouze Herve zůstal na rituálním místě. Sedl si před oltář a pronesl modlitbu.
„Vzývám Tebe, Velký vlku. Ty, jenž jsi na úpatí hor, v širých pláních i šeru hvozdů. Vzývám tebe, ty synu Země, oděný vlčí srstí. Provázej svůj národ po svých stezkách a lovištích, kéž dojdeme k pochopení moudrosti Tvého řádu“. Nad oltářem se zjevila postava vlka. Vztáhl svoje tlapy na Herva.
„Buď vůdcem smečky z mé vůle. Máš jedno přání, které ti mohu hned vyplnit, co by sis přál“?
Herve se podíval nahoru.
„Mám pouze jedno. Zachraň Edana“. Sklopil hlavu a po chvíli vstal. Postava Velkého vlka se rozplynula. Potom se odebral směrem k hostinci. Když přicházel vítala ho Sígrid s Frekym. Před hostincem byli ostatní kolem Edana.
„Ráno rozhodne“, uslyšeli najednou. To byl Eigi. Který se zde objevil a hned dal pít Edanovi nějaký lektvar a ošetřil mu ránu v břiše. „Zůstaň ve vlčí podobě až do rána, ráno rozhodne o tvém osudu“, pronesl a odešel.
„Pojď se posilnit“, odpověděla něžně a s úctou. Najedli se a šli si lehnout. Stejně už bylo skoro ráno. Dlouho nemohl Herve usnout.
Ráno vyskočili oba z postele a hned běželi k pokoji Edana. Dveře byly otevřené. Nahlídli dovnitř a tam na posteli už seděl Edan v lidské podobě. Vypadal už mnohem lépe. Hned jak uviděl přicházet Herva vstal.
„Děkuji ti, budeš lepší vůdce než já. Umíš rozhodovat srdcem, to já neumím“.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob bře 25, 2023 6:10 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pěkný popis souboje! Jen mě překvapilo, že Edan přežil, s takovým zraněním - i při samoléčebných schopnostech vlkodlaků bych to nečekala - ale pak by zase nemohl uznat Hervého za vůdce, prrravda, prrravda.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob bře 25, 2023 7:06 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Přežil díky zásahu Velkého vlka. To je něco jako bůh a bohové umí dělat zázraky.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte bře 28, 2023 8:17 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Díky, chápu. Takže Velký vlk vyslyšel obě přání. Jsem zvědavá, co bude dál. Počítám, že ta idylka brzy skončí. :wink:
Jo, a taky bych měla číst pomaleji, aby mi to došlo samo, jenomže já holt hltám :) .

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon dub 10, 2023 5:18 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Druhý den se spalo ve vesnici poměrně dlouho. Vlastně bylo už po poledni. Všechny unavilo ponocování a oslava zvolení nového starosty. Jaroslav si přál, aby se mu opět říkalo stařešina. Což bylo přijato jednomyslně. Jaroslav se vydal do sídla, aby řekl všem, co se událo. Přicházeli ke zdi, která obíhala sídlo a potkali dva strážné.
„Kde je Věrnislav“, zeptal se, ale na odpověď nemusel čekat, neboť ten zrovna vyšel na nádvoří.
„Tak co nám dnes neseš“?
„Samé dobré zprávy. Můžete se vrátit zpátky do vesnice“.
„Starosta nás nechá popravit“, zapochyboval Věrnislav.
„Myslím, že to neudělám“, potutelně se usmál Jaroslav.
„Co ty neuděláš“, nechápavě se zeptal Věrnislav.
„Protože jsme novým stařešina. Starostu jsme zrušili. Poté mu Jaroslav vše vypověděl. Věrnislav se tvářil překvapeně. Svolal všechny na nádvoří a vyzval, aby se šli sbalit a připravili se na návrat do vesnice. Radost byla veliká a balení netrvalo dlouho. Před večerem už byli všichni zpět ve svých domech a připravili na přání Jaroslava velký slavnostní oheň. Sešla se celá vesnice a jedlo se a pilo. Lidé byli veselý a náramně si užívali znovu nabitou svobodu. Věrnislav s kovářem šli domů skoro jako poslední. Šli spolu skoro celou cestu, neboť byli téměř sousedé. Procházeli kolem Jakubova domu, když Slavoboj uslyšel zavrčení. Zastavil se a Věrnislav s ním. Rozhlíželi se kolem, ale nikoho a nic neviděli.
„Okamžik, hned jsem tady“, pošeptal Věrnislav a odebral se ke svému domu. Vešel dovnitř a přinesl lampu, kterou zapálil. Došel až ke kovářovi a rozhlíželi se kolem. V tom to uviděli! Za rohem Jakubova domu byla vidět vlčí tvář! Byl to vlkodlak, ale ne z Beowulfovi, vlastně už Hervovi smečky. Byl to ten černý. Jakmile je uviděl zašel za roh. Ale byl tam, protože ho neviděli odejít. Vběhli do Věrnislavova domu. Sebrali na dvoře sekeru a zabouchli za sebou dveře. Dívali se z okna a pozorovali Jakubovo dům. Ale viděli, už jen, jak vlkodlak odchází zadem za domy směrem k lesu.
„Měli jsme si ze sídla přinést i nějaké zbraně“, litoval Věrnislav.
„Můžeme si pro ně zítra dojít. Dnes už bych to neriskoval. Také zítra zajdu za Hervem a řeknu mu o něm“.
„Půjdu s tebou a v sídle posbírám nějaké užitečné věci. Počkám tam na tebe“. Věrnislav souhlasil. Potom nabídl Věrnislav Slavobojovi, aby domů nechodil, může přespat u něj. Oba ulehli, ale spali neklidně. Přítomnost toho cizího vlkodlaka je zneklidňovala.
Ráno se vydali směrem k lesu. Po chvíli byli u sídla. Vešli dovnitř. V kuchyni zbylo ještě nějaké sušené maso, tak posnídali. Ze studně nabrali vodu a takto posilněn se vydal Jaroslav k bráně do údolí.
Slavoboj skládal v sále zbraně, které by se jim mohli hodit. Kuše, šipky a také meče. Necítil se ale moc dobře, představa, že se tady evidentně pohybuje zlo a nevěděl co má za lubem ho znervózňovalo.
Jaroslav prošel bránou a už si to lesem kráčí k hostinci. Vešel do lokálu. Herva viděl sedět se Sígrid u stolu. Hned se k němu přidal. Pozdravili se a Jaroslav mu začal povídat o problému, který je trápí.
„To je vážné. Hlavně že se zatím nikomu nic nestalo. Ale to se může rychle z měnit. Pošlu do sídla čtyři vlky, aby to tam okoukli. Ještě tam bydlíte“?
„Ne, už jsme se přestěhovali zpět do vesnice. Máme tam svou práci na políčku, máme tam zvířata atak“.
„Ano, to je dobré“.
Herve zavolal na Kamdara, aby si vzal tři vlky a šli do sídla.
„Budete tam hlídat přístupovou cestu od západu. Je tam ještě jedna brána a prochází z ní nějaký vlkodlak. Potřebuji vědět co je zač. a pokud to půjde, zjistěte o něm co nejvíce“. Kamdar pokýval hlavou, jako že rozumí. Za chvíli už Jaroslava doprovázeli čtyři vlci lesem. Když dorazili do sídla, k Jaroslavovi se přidal Slavoboj a odcházeli do vesnice.
Bylo už k večeru, když Kamdar uviděl na západní straně někoho přicházet. Rozhodl se, že ho zastaví a vyzpovídá. Čekali na něho na cestě.
„Kdo jsi?“ Zeptal se Kamdar příchozího.
„Do toho ti nic není a jděte mi z cesty, nebo budete litovat“!
„Ne nepůjdeme a pak si ten neznámí sundal košili a bylo jasné, že se chce proměnit. Na nic Kamdar nečekal a zavelel. „Na něj!“ Všichni se vrhli na toho chlapa a nebylo pro ně problém ho srazit k zemi.


* * *

Všichni tři ho drželi pevně za ruce a kolem pasu, aby se nemohl vykroutit. Sice se vzpouzel, ale nakonec ho dovedli do sídla.
„Kdo jsi a co tady pohledáváš? Víme, že sem chodíš nějakou bránou, ale chceme vědět odkud a proč!“ Zvýšeným hlasem na něj mluvil Kamdar. Neznámí muž se ani nehnul. Občas se podíval svýma hlubokýma očima na Kamdara a ostatní. Uvažoval, jakou má šanci utéct, ale netušil, co s ním chtějí dělat.
„Tak mluv přeci“, utrhovali se na něho ostatní. Ale neznámý mlčel.
„Vezmeme ho k nám, ať si s ním promluví Herve“, řekl nakonec Kamdar.
„To není dobré, brát ho k nám. Raději doběhnu pro Herva ať přijde sem“, zauvažoval Gery.
„Ano, tak to uděláme“, rozhodl se Kamdar. „Doběhnu pro Herva a přivedu ho“. A jak řekl, tak i udělal. „Hlavně ho pořádně hlídejte“, přikázal a už odchází. Seběhl pěšinou do údolí, už byl téměř dole, když uslyšel hlasy. Schoval se za silný dub a pozoroval rituální místo na dně údolí. Uviděl, že se tam prochází dva další neznámí muži. Kdo to může být, uvažoval. Trvalo to už asi dvacet minut a stále tam ti muži stály a něco probírali. Nebylo slyšet co přesně, Kamdar byl od nich dost daleko. Rozpoznal pouze, jak jeden povídá, kam ten Wolfgar mohl jít. Najednou se stalo něco, co dalo jasnou odpověď na to, kdo jsou. Oba dva se vysvlékli a začali se proměňovat. Ano, byli to také vlkodlaci, ale z jiné smečky, než je ta jejich. To musí Herve vědět! Jakmile se proměnili, jako když do nich střelí a rozběhli se lesem. Ale ne k sídlu, ale na západní stranu. Na nic nečekal a už procházel branou do Lycantropei. Před hostincem bylo prázdno. No jasně, je už poměrně pozdě. Otevřel dveře a hned zamířil k pokoji, kde se Sígrid bydlel Herve. Zabušil na dveře a čekal. Dveře se po chvíli otevřely.
Herve udiveně kouká na Kamdara.
„Co se děje? Jak to šlo v sídle?“ Ospale se zeptal Herve. „Co tak důležitého se stalo, že mě kvůli tomu musíš budit?“
Kamdar mu vyprávěl celou příhodu a že musí ihned s ním. Herve ho vyposlechl a ihned se vrátil do pokoje a oblékl se. Pouze probudil Sígrid a řekl jí, že jde do sídla, že se tam něco děje. Netrvalo dlouho a už se blížili k sídlu. Čekali je všichni tři na nádvoří.
„Nedokázali jsme ho uhlídat, zdrhnul nám. Zvládl se proměnit a je pryč“, v rychlosti ze sebe chrlil Gery.
„No, co se dá dělat“, prohrábl si Herve svůj plnovous. „Pojďte do síně, tam probereme co dál“. Sedli si ke stolu a vynořil se ze tmy službu v kuchyni mající vlk. Nesl něco k snědku a také pití.
Rokovali dlouho, ale nic z toho. Nevěděli vůbec, jestli budou umět projít jejich branou a co je tam čeká. Bylo mnoho neznámého.
„Ticho! Zítra ráno se vypravím já, Kamdar a Gery do jejich země. Ostatní vlci půjdou zpět do hostince. Kdybychom se nevrátili do večera, půjdete nám pomoci. Je to jasné“, otázal se na dva vlky, co seděli s nimi u stolu. Ti odkývali hlavou, že rozumí. Sice bylo již pozdě, ale šli si na chvíli lehnout.
Herve vstal se svítáním, ihned šel probudit Kamdara a Geryho. V kuchyni si vzali nějaké zbytky sušeného masa a vydali se na cestu. Cestu k jejich bráně Herve znal, jen přemýšlel, jak se přes ní dostat. Zastavili se před ní. Herve přišel těsně k bráně. Cítil její energii. Zkusil udělat krok. A byl na druhé straně. Ostatní, když to viděli, udělali to po něm.
„Tak brána funguje stejně jako ta naše. Což je na jednu stranu dobré, můžeme k nim, ale tím pádem oni budou moci projít i tou naší! A to je nemilé“. Ostatní se zašklebili a vyrazili za Hervem. Opatrně procházeli neznámým lesem. Byl temnější než ten jejich. Všude bylo ticho. Žádní ptáci, nic. To se Hervemu vůbec nelíbilo. Po asi půl hodinové chůzi se zastavili. Byli na rozcestí. Jedna cesta doprava, a druhá samozřejmě doleva.
„Jdeme sem“, a ukázal na cestu, která se stáčela na jih. Ta druhá byla evidentně méně používaná. Byla zarostlá. Ušli asi tři kilometry, když zaslechli hlasy. Před nimi bylo místo v průměru asi čtyřiceti metrů. Uprostřed stůl a kolem židle. Na nich seděli muži. Jedni byli typickými vlkodlaky, ale ti druzí ne. Odhadovali, kdo to může být. Asi také nějací vesničané z blízké vesnice. Ale ne. Přiblížili se co nejblíže, aby slyšeli, co si povídají. To, co zaslechli jim úplně stačilo.
„Tak můžeme se spolehnout na váš klan upírů, pomůžete nám s těmi vlky“?
„Pokud dodržíte svůj slib, tak mi ho taky dodržíme. Jdeme s vámi“!
Víc už nepotřebovali. Opatrně se odplížili zpět a vyrazili do svého hostince. Budu se muset poradit s Eigim, jestli se dá něco dělat. Bylo velmi pozdní odpoledne, když dorazili do hostince.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon dub 10, 2023 5:21 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Musel jsem to takto sesunout, protože mi nešlo logicky pokračovat. Temné sídlo tímto ukončím a budu psát příběhy oba dohromady tady. Nedá se to zkombinovat. Pouze Temné sídlo postupně od začátku začlením do Lycantropei a dám odkaz na stažení celého příběhu. Ještě dnes přidám pokračování.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon dub 10, 2023 7:12 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Ráno při snídani si Herve vzal slovo.
„Potřebuji jednoho vlka sebou, musíme na nebezpečnou výpravu, ale nemůžeme tam jít všichni. Někdo tady musí zůstat a tam bychom byli moc nápadní. Tak kdo půjde?“
Chvíli bylo ticho. Pak se zvedl Edan. „Já půjdu“. „Jsi už v pořádku“, zeptal se se starostí Herve. „Jsem“, ubezpečil ho Edan.
„Dobře, vyrazíme hned po snídani“. Vyrazili směrem do lesa. „Kam jdeme“, zeptal se Edan. Prozkoumat svět za jednou bránou, kde se chystá něco nedobrého. Vyšli z údolí, a tak se ještě zastavili v sídle, aby si nabrali nějaké zásoby. Pro jistotu si každý vzal jeden dobrá nůž. Vyšli tedy směrem na západ.
„Tam jsem asi nikdy nebyl“, poznamenal Edan. „Já také pouze jednou a úplně mi to stačilo. Ale máme tam důležitý úkol. Zjistit mnohem více věcí o chystané akci proti nám“. Edan se tvářil překvapeně. „Kdo si troufá proti nám?“
„Vlkodlaci a upíři“, upřesnil stroze Herve. To už došli k západní bráně. Opatrně prošli skrz. Nikde nikdo. Ani stéblo se nehnulo. Snadno došli na rozcestí.
„Kudy půjdeme“, zašeptal Edan.
„Dnes půjdeme tou zarostlou cestou. Po té druhé jsme šli minule. U té víme, kam vede“. Vykročili tedy zarostlou cestou. Ta se snižovala do mírného údolí. Netrvalo dlouho, když vyšli z lesa. Před nimi byla malá vesnička. Sestoupili dolů a zastavili se u prvního domku. Uviděli nějakého muže, jak vyšel ven a vylil nějakou vodu na trávník před domem. Pak zase za sebou zavřel. Edan byl napnutý jak luk. Obešli ten domek a narazili na okno. Nahlédli dovnitř. U stolu seděl ten muž, se svou ženou a malou dívkou. Herve se vrátil ke dveřím. Zabušil na dveře. Docela dlouho bylo ticho a pak se ozvalo. „Kdo tam“!
„Pocestný“, odvětil Herve. Dveře se pomalu otevřely. „Buďte pozdraveni dobří lidé, můžeme si s vámi promluvit“?
„A o čem chcete mluvit“, zeptal se strachem v očích muž.
„Jen si pohovořit o tom, jaké to tu je. Také vám povíme o naší vesnici“, smířlivým tónem odpověděl Edan. „Já se jmenuju Edan a tohle je náš vůdce Herve“. To udělalo na muže dojem, protože je pozval dál. Nabídl jim k pití šálek čaje. A rozhovořili se. Vyprávěl o tom, jak jejich kraj obydleli stvůry. Vyrážejí do okolních vesnic a vraždí lidi. Chodí je vyloženě lovit pro zábavu. Někteří musejí otročit na jejich hradě.
„Jaké stvůry“?
„Vlkodlaci a upíři, asi mi to nebudete věřit, ale je to tak. Chtěli jsme utéct, ale nejde to. Neprojdeme lesem“.
„Věříme vám. A neprojdete, protože nemáte osobní kámen. Ten by vám umožnil projít bránou“.
„Ten nám sebrali“.
„My jsme také..“, Herve jakoby věděl, co chce Edan říci a tak ho kopnul a umlčel.
„Chtěli jsme říci, že jsme také viděli vlkodlaka od vás u nás ve vesnici“. Poté Herve popsal muže, který chodil kolem sídla. A také u nás byl podivný šaman, jmenoval se Dědomír“.
„Ten sem občas chodí, ale žije ve hradu těch stvůr. Ten je daleko od vesnice“. Hovořili pak ještě dlouho a stali se z nich docela přátelé. Bylo odpoledne, a tak se chystali rozloučit. Odešli a zpátky to vzali lesem, ne po pěšině. Přišli na malou paseku. Tam se posadili na padlý kmen stromu a dojedli zásoby, co si vzali s sebou. Došli lesem až na kraj, kde měli výhled na jejich hrad. Na levé straně byl ten velký kruh, který viděli posledně a u kterého se vlkodlaci a upíři domlouvali. Edan se zvedl a poodešel kousek vedle. Náhle ho Herve uviděl, jak jde ke hradu. Najednou se nad ním zjevil stín. Něco velkého se sneslo k němu a svalilo ho to na zem. Vše proběhlo velmi rychle. Herve na nic nečekal, svlékl šaty a proměnil se. Vyrazil k Edanovi. Na něm seděl upír a chystal se ho kousnout. Herve se odrazil a skočil na upíra. Zahryzl se mu do krku a tlapou ho chytil za ruku a zabral. Chtěl ho odtrhnout, a to se podařilo. V Herveho tlamě zůstalo kus masa z upíra. Ten se zmítal na zemi. Popadl Edana a utíkali spolu k místu, odkud pozorovali. Edan se také proměnil. Vyrazili na kruhové náměstí a směrem k cestě ven. Neměli šanci vniknout dovnitř, aby něco zjistili. Ten strážný upír nebude sám a brzo na ně zaútočí. A také ano. Vyrazili za nimi dva vlkodlaci. Herve s Edanem utíkali pomaleji, protože zraněný Edan nebyl ještě vyléčen. Dohnali je u brány. Proběhli na druhou stranu a zastavili se. To se vynořili i ti druzí vlkodlaci. Stáli proti sobě a zírali si do očí. Výhružné postoje na obou stranách napovídaly, že pokud dojde k bitce, bude to krvavé.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte dub 11, 2023 9:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Přemejšlela jsem o tom, ale určitě to nešlo jinak udělat, nemohl jsi donekonečna psát dva příběhy, které spolu souvisejí. Aspoň jsem sama na žádnej způsob nepřišla. Jojo, udělej to tak, jak píšeš.

K příběhu: Mno, první souboj s úpírem a chystá se další s "temnými" vlkodlaky. Jen nevím, ten kus masa z úpíra, co ukousl Hervé, obsahoval krev toho úpíra,...

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned dub 16, 2023 3:29 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Herve přemýšlel, co dělat. Vypadalo to na bezvýchodnou situaci. Jejich protivníci nebyli žádný třasořitky, a možnost snadno je porazit se nenabízela. Přesto se rozhodl zkusit zastrašovací manévr. Udělal dva kroky dopředu, doširoka se rozkročil a hlasitě zavrčel. Oba vlkodlaky to evidentně překvapilo. Zadívali se na něho a jejich tělo dávalo zjevně vidět, že se obávají. Na to se otočili a odběhly směrem ke své bráně.
Na to se Herve a Edan také otočili a zamířili do sídla. Tam se proměnili.
„Úplně jsem zíral, že to tak dobře dopadlo. Stačilo zavrčet“.
„No vypadal jsi dost odhodlaně a šel z tebe strach“, vysvětlil Edan. „Je v tobě něco, čeho se ostatní bojí“. Oblékli se a vyrazili do údolí a do hostince. Ostatní je už očekávali. Nechali si dopodrobna vyprávět celý příběh. Kamdar se hned zeptal.
„A kolik jich tam je. Myslím v tom jejich hradě. A mohou být ještě další hrady“? To byly závažné otázky, na které Herve neuměl odpovědět. Ukázal rukou, aby se ostatní utišili.
„Půjdu se zeptat Eigiho, jestli se dá nějak pomoci použitím lunární magie. Dále zajdu za Jaroslavem. Jestli by nám třeba i lidé pomohli v případě, že by nás vlkodlaci napadli. Ale nevím, co by nám byli platní. Proti vlkodlakům a upírům, no nevím“.
Ještě dlouho se rokovalo, ale nic zvláštního se nevyřešilo. Nevěděli ani termín, kdy by mohli útok očekávat. Ještě večer se Herve vypravil za Eigim. Prošel k jeho srubu a uviděl ho na zápraží.
„Buď pozdraven“, pozdravil Herve na uvítanou.
„I ty. Co tě přivádí“?
Herve mu pověděl o stavu situace, která není vůbec dobrá.
„Nemohu ti v tomhle poradit. Budeš si muset poradit sám“. Eigi mu tedy moc nepomohl. Zkusím ještě šamana z vesnice, třeba by něco vymyslel. Vydal se tedy do vesnice. Hned u Jaroslavova domku se zastavil, aby se s ním pozdravil. Svěřil se mu, co m za problém a Jaroslav mu slíbil, že půjde za Tvořimírem s ním. Na nic nečekali a za okamžik už stáli před jeho domkem. zabušili na dveře a ty se otevřely. V nich stál usměvavý šaman a přivítal je. Vyslechl si Herva a přemýšlel.
„No já mohu jedině pokusit se namíchat nějaký jed, ale víc ode mě nečekejte“.
„No, alespoň něco“, povzdychl si Herve. Popili si trochu medoviny a Herve se vypravil zpátky. Po cestě lesem přemýšlel co dál. A už byl před hostincem, když se rozhodl. Večer pojedli a odebral se se Sígrid do pokoje. Ležel na posteli a oknem sledoval Lunu, která byla dnes v úplňku. Zvedl se a potichu se obul. Ale jakmile otevřel dveře, Sígrid se vzbudila.
„Kam jdeš“, zeptala se.
„Musím se podívat do nepřátelského území. V noci nebudu tak nápadný“.
„Nebudeme“, dodala rozhodně. „Půjdu s tebou. Nemohu tady pořád ležet. Freky tady v pohodě vydrží sám“. Herve věděl, že protestovat nemá smysl, stejně by jí nepřesvědčil. Vypravili se tedy ven. Prošli kolem sídla spodem rovnou k západní bráně. Prošli a všude byl klid. Když došli na rozcestí, uslyšeli nějaký hluk. Ihned se oba schovali za strom. Uviděli, jak po té zarostlé cestě od vesnice jdou asi čtyři vlkodlaci a nesou svázané nějaké vesničany. Tiše seděli schovaní a pozorovali ten průvod.
„Proč sebou táhnou ty vesničany“, šeptala tiše Sígrid.
„Já myslím, že to vím“, intuitivně odvětil Herve. „Budou z nich dělat vlkodlaky anebo upíry, otroky. Tím se jim množí armáda“.
Celý průvod se najednou zastavil. Moc neslyšeli, co si povídají. Byli přeci jen dost daleko. Herve se Sígrid nechtěli jít blíž, bylo by to zbytečně riskantní. Vypadalo to, že jednoho vesničana pustili. Zůstal ležet na zemi. Pak se opět dali do pochodu směrem po cestě k jejich hradu. Když byli dostatečně daleko, Herve pokynul Sígrid, aby počkala. Vydal se k tomu vesničanovi. Byl si jistý, že je mrtvý, proto ho tam nechali. Ale když k němu přišel, zjistil, že mu tepe srdce a slabě dýchá. Vzal ho za ruce a odtáhl k Sígrid. Odložil si oblečení a proměnil se. Sígrid vzala jeho svršky, Herve vesničana přes rameno a spěchali do vesnice za Tvořimírem. Bylo skoro ráno, když dorazili k jeho domku. Chvíli trvalo, než jim Tvořimír otevřel. Nezdržovali se s žádným vysvětlováním a vešli dovnitř. Položili vesničana na pohovku.
„Pokus se ho vyléčit. Je to důležitý svědek“.
„Dobrá“, odpověděl šaman a Herve se zase proměnil do lidské podoby. Oblékl se.
„Jinak tohle je Sígrid, moje ….. hhm no manželka“, představil šamanovi ženu, která ho provázela. „Zatím děkuji a buď pozdraven“. Mlhavé ráno polklo Herva i Sígrid.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon dub 17, 2023 11:06 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Marischka píše:
Přemejšlela jsem o tom, ale určitě to nešlo jinak udělat, nemohl jsi donekonečna psát dva příběhy, které spolu souvisejí. Aspoň jsem sama na žádnej způsob nepřišla. Jojo, udělej to tak, jak píšeš.

K příběhu: Mno, první souboj s úpírem a chystá se další s "temnými" vlkodlaky. Jen nevím, ten kus masa z úpíra, co ukousl Hervé, obsahoval krev toho úpíra,...

No vlkodlak bývá imunní vůči nákazám, ovšem ne vůči jedům


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát dub 21, 2023 7:49 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Díky za vysvětlení, jsem zvědavá, jak a jaký jed zabere.
A taky jakou úlohu bude hrát svědek.
Hmmm, dobře se to rozjíždí!

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned dub 23, 2023 1:13 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Ve vesnici bylo po ránu velmi živo. Kovář Slavoboj dorazil na náměstí, kde se již scházeli i ostatní vesničané. Lidé si všimli, že jejich šaman v dobu nezvyklou vyrazil do lesa na bylinky. Zjistila to Lutona a hned se také šamana zeptala, co se děje. Řekl jí, že má u sebe pacienta z cizí vesnice. Ta to samozřejmě rozkecala všem sousedům. Tlačili se u dveří Tvořimírova domku a snažili se uvidět co nejvíce. Šaman je ovšem dovnitř nepustil.
„Sousedé, je pravda, že mi sem Herve přinesli muže z cizí vesnice. Není na tom dobře, tak dokud mu nebude lépe, nikoho k němu nepustím“, oznámil šaman. Mezi lidmi to zašumělo. Nakonec se rozešli do svých domků. Kovář přemýšlel, jak by něco zjistil. A záhy na to přišel. Vypraví se k Jaroslavovi. A to také ihned udělal. Jaroslav byl na lavičce před domem. Hned jak ho uviděl, šel ho přivítat.
„Co tě přivádí“, zeptal se zvědavě.
„Jestli nevíš něco víc o tom neznámém, kterého přitáhli ke Tvořimírovi“.
„Nevím, ale chystám se dnes navštívit smečku, zeptám se Herva“, odpověděl a kováře evidentně zklamal.
„Tak tam můžeme zajít hned. Stejně bych se rád podíval, jak to u nich vypadá. Teď když jsme přátelé, tak bych snad mohl ne“?
„Myslím, že ano. Máš svůj kámen“?
„Ne, to nemám. Měl bych mít obsidián. To vím od Slavomíry. Dokud tady byla s námi, bavili jsme se o tom. Věděla, že je u ní schovaná ta bedna“.
„Obsidián mám pro tebe. Naštěstí není moc vzácný“, dodal a už otevřel skříňku a vyndal hnědočerný kámen. Ihned se vydali do údolí a bez problémů prošli. Když se blížili k hostinci, hned byli spatřeni.
„Rádi bychom mluvili s Hervem“, oznámil Jaroslav. Bylo řečeno, že sedí v lokále. Vešli dovnitř. Slavoboj se rozhlížel, jak v muzeu a i on byl středem pozornosti. Jaroslav kováře představil a pak usedli na židli.
„Můžeš nám říct, koho jste to přivedli k šamanovi“?
„No přivedli, spíše přinesli“. Herve jim potom vypověděl celý příběh, který předcházel. „Až se mu udělá líp, budeme se ho muset zeptat na spoustu věcí. Protože jsme zjistili, že tamní smečka temných vlků chce vyrazit k nám. Tomu se musí zabránit. Ani nevíme, kolik jich je. Zvlášť, když si svoje otroky vyrábějí“. Nakonec se dohodli, že společně zajdou za šamanem a zjistí, jak to vypadá.
Tak také udělali. Proto za chvíli už stáli před Tvořimírovým domem. Šaman je uviděl a pozval je dál.
„Myslím, že už je schopen si s vámi promluvit“.
Vešli do místnosti a skutečně. Cizinec seděl na pohovce a zvědavě se na ně díval.
„Já jsem Herve a tohle jsou přátelé. Obyvatelé tvého světa se nás chystají ohrožovat, proto potřebujeme, abys nám pověděl něco víc, než jsme stačili zjistit. Víme, že zřejmě z obyvatel vytváří vlkodlaky nebo upíry. Asi ve svém hradu. Co nám můžeš říct víc“.
Neznámí se na chvíli odmlčel, nadechl se a začal vyprávět. „Jmenuji se Bohumír, žiju se svou ženou, opět se odmlčel. Vlastně žil jsem se svou ženou, než ji zabili ty stvůry, ve vesnici Zelené údolí. Kus od naší vesnice byl opuštěný hrad. Kdysi tam žil nějaký šlechtický rod, ale už je to moc dávno. Hrad chátral. Před několika roky se tam nastěhoval podivný muž. Pak přišli další. To bylo, když se začali ztrácet lidé z vesnice. Slyšeli jsme, že se to děje i v další vesnici. Nejprve jsme nevěděli, kam se ztrácí. Ale pak už začali lidi vyloženě lovit. Bavilo je to. Až do doby před měsícem. To je přestali zabíjet, ale odtáhnou na svůj hrad. Zřejmě je proměňují tím, že je pokoušou. Více nevím. Náš šaman se také ztratil. Ale pak se zase objevil, a od té doby spolupracuje s temnými, jak jsme jim začali říkat“.
„Jde se nějak nepozorovaně dostat do hradu“, zeptal se zvědavě Herve.
„Prý ano. U našeho stařešiny je spousta knih, map a listin. Je tam prý mapa tajných chodeb, ale jestli je to pravda nevím. Problém, že stařešina je posera a dobrovolně s námi pracovat nebude“.
„Budeme se tam tedy muset vypravit. Půjdeš s námi, potřebujeme průvodce. Vyrazíme hned zítra ráno. Tady Jaroslav tě zavede k sídlu v lese, tam se sejdeme a vyrazíme“!


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř dub 26, 2023 6:01 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Jsem zvědavá, jak pořídí tři proti temné smečce. Nebo čtyři? Nějak mi někam zmizela Sígrid :) . Doufám, že to hned neskončí bitvou dvou smeček, ještě je brzy :wink: .
A co "otroci"? Obětovat je? Nebo půjde vesničany proměněné na otroky temných nějak vrátit nebo aspoň přeměnit na "jenom" vlkodlaky?
Dobře, dobře, zatím to bude jenom průzkum, nebo přece první pořádná konfrontace? Temní už o těch "správných" přece vědí,... Himbjas, ještě půlka týdne do víkendu,... :D

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob dub 29, 2023 5:17 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Ráno bylo mlhavé a sychravé. To napovídalo, že bude celý den ošklivě, a to jim vyhovovalo. Vyrazily do sídla, kde měli počkat na Bohumíra. Nečekali dlouho. Uviděli přicházet dvě postavy. Tvořimíra a ten doprovázel Bohumíra.
„Jsem rád, že jste dorazili tak brzy. Vybav se v našem sídle nějakou zbraní, myslím, že tam najdeš, co ti bude vyhovovat“, a ukázal na Bohumíra. Šaman šel s ním, takže se za chvíli vrátil s pěknou sekerou. Vzali ještě pochodeň. Herve hned vysvětlil, že půjdou pouze dva, budou méně nápadní. Na nic nečekali a vyrazili na západní stranu. Vítr se proháněl mezi stromy a zpíval hrůzostrašnou píseň. Skoro to znělo jako varovná píseň. Kráčely poměrně rychle, takže brzy prošli branou a už kráčeli po cestě, která vedla doprava do vesnice. Přišli k prvnímu domu. Všude vládl klid. Lidé raději ani nevycházeli, pokud nutně nemuseli.
Bohumír ukázal dopředu na poměrně pěkný dům. „To je dům stařešiny“. Zašli dozadu za dům. Byl tam dvorek a stodola. Vešli do stodoly. Byli tam ustájení dva koně a zaparkovaný vůz. Jakmile se objevili uvnitř, koně začali být neklidní. Začali docela nahlas ržát. Bohumír hned věděl, co má dělat. Přišel ke krajnímu hřebcovi a poplácal ho po krku a po hrudi. Kůň se uklidnil a pokračoval v konzumování sena. Dírou ve vratech bylo vidět ven. Pozorovali dům. A měli štěstí! Stařešina vyšel z domu a někam se vypravil. Teď mají příležitost. Okno u sklepa bylo otevřené, a tak se dostali dovnitř. Vyšli po schodech do přízemí a chvíli poslouchali za dveřmi. Všude byl klid. Opatrně otevřeli dveře. Byli na chodbě. Přímo naproti byly dveře do nějaké místnosti. Zkusili otevřít a kupodivu to šlo. To byla stařešinova místnost. Byla tam knihovna se spoustou knih a různých svitků. Začali otevírat náhodně jednu po druhé. Rozbalovat svitky. Ale stále žádná mapa. Herve přemýšlel, a přitom se díval na stůl se židlí u okna. Něco ho napadlo. Zkusil šuplík u stolu. Otevřel ho a uvnitř ležel svitek. Ano! To je ta mapa. Byl na ní nakreslený hrad a naznačené různé cesty. Celkem byli tři, ale na jedné byla nakreslená lebka. Ta bude asi nebezpečná. Vzali mapu a vydali se k východu. Vchodové dveře byly zamčené. Museli tedy znovu sklepem. Vylezli ven a rozhlíželi se kolem. Bylo až podivné, jak snadno se jim podařilo získat mapu. Vydali se ke hradu. Našli místo, kde měla ústit jedna z chodeb. Byla zde skála a do ní vchod. Malá jeskyně. Zapálili tedy pochodeň a našli úzkou chodbu. Vydali se po ní. Vypadalo to nekonečné. Ale pak ve svitu pochodně uviděli, že chodba končí. Došli nakonec a prohlíželi si to místo. Ano, jistě. Na stropě byla kamenná deska. Zabrali oba a podařilo se jim desku odstrčit. Herve nahlédl, kam vlastně došli. Bylo to hradní sklepení. Vytáhli se dovnitř. Před sebou uslyšeli cinkání železa a nářek. Došli až k dalším otevřeným dveřím. Byly tam cely a v nich lidé. Bohumír je poznal. To byli jeho sousedé.
„Tak jsme vás konečně našli. Zachráníme vás“. Najednou se vyhrnuli dovnitř dva strážní a měli v ruce kovovou síť. Tu hodili na Herva. Herve ucítil, jak ta síť pálí jeho kůži. Ano. Byla stříbrná. Bohumír na nic nečekal a prchal ke vchodu do podzemní chodby. Ale v místnosti s vchodem stáli další dva strážní. Bohumír se rozmáchl sekerou a jednoho zasáhl do hlavy. Jeho hlava zapraskala a tělo toho chlapa se zabarvilo krví. Druhý ovšem nečekal a svým mečem probodl Bohumíra. Ten se skácel na zem. Byl mrtvý prakticky okamžitě. Zatím Herve ležel pod stříbrnou sítí a silná bolest mu nedovolovala se proměnit. Tři další strážní ho zatáhli do jedné z cel a připoutali ho ke zdi stříbrnými řetězy. Herve cítil, jak mu mizí síly. Stříbro ho spalovalo. Zůstal v cele sám. Jak dlouho neví, ale trvalo to nekonečně dlouho. Snažil se přestat vnímat bolest. Což se mu docela dařilo. Po čase si na to zvykl. Pokusil se proměnit. Nešlo to. Ale po několika pokusech se mu to podařilo. V hlavě se mu honily myšlenky. Tohle má být jeho konec? Co dělá asi Sígrid a jeho malý Freky. To už je nikdy neuvidí? Ve vlkodlačí podobě se bolest dala mnohem lépe snášet, ale neměl sílu na to přervat řetězy. Začalo se stmívat. V okénku cely uviděl několik hvězd. Ovšem nová myšlenka na Sígrid mu dodala sil. Vzpomněl si na to, jak z něj udělali vlkodlaka. Na rituál na kamenném kruhu a jak se pomilovat se svou Sígrid. Začal znovu vzývat Velkého vlka. A pak se to stalo. Před ním se objevil stín, který se začal zhmotňovat. Postava obrovského vlka se téměř nevešla do cely. Pak jedním máchnutím své velké tlapy přerval řetězy. Herve byl volný. Chvíli trvalo, než se mu začaly vracet síly. Ale pak stačilo drápem roztrhnout okovy a prolomit mříže už nebyl problém. Vydal se k místnosti, kde byl vchod do tajné chodby. Tam narazil na ležícího Bohumíra. A také na toho strážného. Ovšem to nebyl problém. Jedno máchnutí tlapou a jeho hlava se koulela po podlaze. Vzal Bohumírovo tělo na rameno a prosoukal se do tajné chodby. Skoro se tam nevešel, a tak musel Bohumíra táhnout za sebou. Nechtěl se proměňovat, nevěděl, zda nenarazí na nějaké další strážné.
Tělo Bohumíra nechal v sídle. Proměnil se a chvátal do hostince. Měl toho dost a neskutečně se těšil na svou milovanou Sígrid a Frekyho. Bylo skoro ráno, když dorazil do svého pokoje a ulehl na lůžko. Bude mít co vyprávět. Ale měli mapu, a ještě další dvě možnosti, jak se dostat do hradu. Ale další plány se zatím neukazovaly.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř kvě 03, 2023 6:45 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Mno, to byla pořádná první návštěva. Jsem zvědavá na reakci i od šamana, až zjistí, že mu chybí mapa, ale třeba to nezjistí, třeba ji sám nepotřebuje. Zbývají dvě cesty. Úž aby se po nich někdo vydal. Nápad s Velkým vlkem se mi moc líbil. Zajímalo by mě, jestli ho lze vzývat a žádat o pomoc pouze v ohrožení života, teda kromě určitých obřadů.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte kvě 09, 2023 7:10 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Další dny se nic nedělo. Skoro jako by se na všechny ty události zapomnělo. A to jak ve vesnici, tak v hostinci. Jaroslav seděl před svým domkem a pak ho to napadlo. Pozve celou smečku do vesnice a udělají slavnostní oheň. Seznámí se a spřátelí. A hned se vydal za šamanem a ten s jeho návrhem souhlasil. Vydali se tedy oba do hostince „U vlka“. Přicházeli od lesa a hned je uvítal Freky, který si trénoval běh a ruce v lese a na „opičí dráze“, kterou mu vybudoval Herve v lese. Radostně je doprovodil do hostince. Herva našli sedět u stolu a debatoval s Gerym o něčem.
„Co vás přivádí“, oslovil je Herve hned jak se objali.
„Ale, napadlo mě, že bychom mohli u nás ve vesnici uspořádat slavnostní oheň, na kterém byste byli váženými hosty“. Herve chvíli přemýšlel. Ale poté souhlasil.
„Je to výborný nápad. Alespoň se sblížíme a uzavřeme oficiální přátelství mezi našimi slovenstvími“.
„Dobrá, tak zítra večer vás očekáváme před setměním“, navrhnul Jaroslav a Herve nebyl proti. Poté Herve zavolal na hostinského, aby jim přinesl pivo a nějaké maso k jídlu. Pojedli, popili a s tím se rozloučili.
Herve se postavil a oznámil ostatním, co se chystá na druhý den. „Zítra před večerem půjdeme do vesnice. Pořádají pro nás slavnostní oheň. A kdo se hlásí dobrovolně, že tady zůstane a bude hlídat“, vyslal i otázku k ostatním. Bylo ticho a nikdo se dobrovolně nehlásil.
„No, někdo tu musí zůstat! Nemůže to tady zůstat jen tak“. Dlouho bylo ticho a nikomu se nechtělo. Evidentně se jim ten nápad líbil a nikdo o to nechtěl přijít. „No vidím, že to budu muset rozhodnout sám“, ozval se do toho ticha Herve. „Zůstane tady večer Gery a v půlnoci ho vystřídá Kamdar“. Oba nakonec souhlasili.
Druhý den po obědě se už vše chystalo. Ve vesnici se stavěla hranice na slavnostní oheň, zabili prase. V hostinci si všichni vytáhli z beden slavnostní tuniky. Vše bylo připraveno. Sešli se před hostincem. Ještě, než vyrazili nařídil Gerymu, aby pečlivě hlídal a pošle Kamdara, aby ho vystřídal. Pak se vydali lesem do vesnice. Když přicházeli, u Jaroslavova domku je vítal Jaroslav i s několika vesničany. Herve se objal s Jaroslavem a pak šli na náměstí. Sesedli se kolem hranice. Pak vstal Jaroslav a pronesl řeč.
„Všem dobrý večer. Vítám na dnešním slavnostním ohni, myslím, že to mohu říci přímo, vlky ze země za branou. Dlouhou dobu nám pomáhali, aniž bychom to věděli. A myslím proto, že je čas uzavřít přátelství, jak oni říkají na život a na smrt. Buďte přáteli“! Tím skončil proslov a na to se všichni spolu objali a představili se. Trvalo to docela dlouho.
„Prosím ticho“, ozval se Tvořimír. „Prosím, aby Herve zapálil slavnostní oheň“. A ten se toho ujal. Vzal do ruky pochodeň a zapálil hranici. Na menším ohni za kruhem se už peklo prase. Už bylo skoro čas ho porcovat. Děti si hned vyhlídly Kamdara a sesypali se k němu. „Ukaž nám, jak se umíš proměnit“, žadonili. Kamdar se nejprve podíval na Herva, nevěděl, zda může, ale pak se rozhodl že jo. Sundal si tuniku, kalhoty a než se vykulený děti stačili nadát, stál tam vlkodlak. Ihned se stal středem pozornosti. Děti si ho hladili po srsti a prohlížely si jeho tlapy a tesáky. Potom se zase proměnil zpět. Zábava byla v plném proudu. Pili Jaroslavovu medovinu, jedli prase, které už bylo parádně opečené. Dokonce i malý Freky se předvedl, jak se umí proměnit. Hned se tvořili skupinky, které se bavili a všichni si to opravdu užívali. Blížila se půlnoc. Herve poslal Kamdara zpátky, aby vystřídal Geryho. Ten se za chvíli objevil u ohně a dodatečně se přivítal s vesničany. Bylo skoro ráno, když se vraceli do hostince. Byli docela v náladě. Vyšli u lesa a blížili se k hostinci. Gery nikde nebyl. To bylo podivné. Herve proto přidal do kroku a už byl v hostinci. Geryho našli ležet pod schodištěm. Ležel v kaluži krve. Hned se k němu vrhnul. Slabě dýchal, a i tep byl cítit. Vzali ho a donesli do jeho pokoje a položili na postel. Eigi odešel, a to jen proto, aby přinesl léčiva. Odpoledne už vnímal ostatní a byl schopen mluvit.
„Co se tady stalo“, ptal se nedočkavě Herve.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř kvě 10, 2023 6:51 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Tohle mi nedělej! To je týrání neviňátek! Jak mám vydržet do dalšího pokračování? :D

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6, 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz