Na druhý den se osadníci vypravili do lesa, aby narubali trochu dřeva na topení. Zásoby se jim tenčili, a tak je museli doplnit. To jim zabralo celé dopoledne, takže se k obědu do hostince dostali až po obědě. Herve svolal na odpoledne všechny vlky do lokálu. Oznámil, že je potřeba udělat strategii, proti případným vpádům temných k nim do osady. Ano. Už to byla osada i s domky pro osadníky. Kovář jim načepoval medovinu a na každý stůl dal nějaké sušení maso. Pak Herve vstal a tvářil se důležitě. „Jak jistě víte, byli jsme včera s Edanem na temném území a snažili se najít místo, které bylo vyznačeno v deníku starosty. Je tam jeskyně, ale dovnitř jsme nemohli, protože tam byla tma a neměli jsme lampy. Velký vlk stál při nás, když jsme si je nevzali. Protože kdybychom šli dovnitř, jistě by nás tam načapali temní. Na ty jsme trefili při zpáteční cestě. Utkli jsme jim, ale je jasné, že už o nás vědí. Takže musíme vytvořit nějakou strategii obrany. Má někdo nějaký návrh“? Dlouho bylo ticho, až se ozval Kamdar. „připravíme si také otrávené šípy. Jak to chtěli udělat vojáci proti nám“. „Ano, to uděláme, uděláme jed z oměje, ale jen jestli má Eigi nějakou zásobu. Je zima a nikde nyní neroste. Pak by nezbylo nic jiného než se vybavit meči a sekerami a přímý boj. Ani vlkodlak, když mu useknete hlavu nepřežije a pochybuju, že upír ano“. Ještě dlouho se takto dohadovali, ale nakonec nevymysleli nic jiného. Rozešli se tedy a Herve se rozhodl ještě zajít za Eigim. Našel ho už ve svém srubu, takže musel Herve chvíli čekat, než mu otevřel. „Doufám, že tě neruším“, místo pozdravu začal Herve. „Máme problém, co udělat, abychom se mohli bránit případnému útoku z temného území. Navrhovali jsme otrávené šípy, ale nevím, jaké zásoby oměje máš“. „Buď pozdraven Herve. No zásoby oměje nemám a navíc nevím, jak hodně by vám to pomohlo. Oni se nebudou pokoušet o otevřený boj. Jejich vlci, které mají z obyvatel vesnice jsou jen jako. Udržuje je síla, která je stvořila. Budete je muset zabít fyzicky. Mohu se pokusit vyvolat sílu, která je omámí, ale nezabije je“. „To by jistě pomohlo, ale už jsem ostatním řekl, že to bude na meče a sekery pro osadníky a vlkodlaci se zapojí“. Po tomto rozhovoru šel do svého pokoje. Ještě po cestě pozdravil službu majícího vesničana a upozornil ho, aby byl ve střehu. Jenom něco zamručel, jako že je to jasný. Herve potichu vešel do pokoje a Sígrid i Freky spali. Ulehl tedy také, ale nemohl usnout. Stále ho hlodalo, co budou dělat. Netrvalo to dlouho a na dveře se ozvalo zabouchání. Vstal a šel se podívat. Byl to strážný a s nervózním hlasem řekl, že uviděl u lesa postavu. Oba se ihned odebrali před hostinec. Nic neviděli a Herve se ptal, jestli se mu to nezdálo. Strážný se zapřísahal, že ne. Že tu postavu viděl. Sledovali tedy okraj lesa. A skutečně, po chvíli i Herve uviděl, jak se od lesa k nim blíží postava. Sledovali, kdo se k nim blíží, čekali, kolik jich bude. Ale nikdo další se neobjevoval. Čekali, kam dotyčný půjde. Šel rovnou k nim. Byl to chlapík ve středních letech. Dlouhé kaštanové vlasy měl až na ramena. Když uviděl Herva s osadníkem zastavil se. Hleděli na sebe ze vzdálenosti asi deseti metrů, když to celé protrhnul Herve. „Kdo jsi a co tady chceš“, ohradil se na příchozího. „Jsem Myslibor. A přicházím z hradu. Z temného hradu. Tedy podařilo se mi utéct. Musím vás varovat“, pak se zamyslel a odmlčel. „Před čím nás chceš varovat. Povídej“! „Ano, chtějí na vás zaútočit, stejně jako na naší vesnici a prý napadli ještě jednu, ale to nevím. Posílají mě ostatní vesničané z mojí vesnice. Pomohli mi utéct a abych se pokusil s vámi navázat kontakt“. „Tak povídej, v čem bys nám mohl pomoci. Znáš, jak to vypadá v hradu. Kolik mají vlkodlaků a kolik upírů“. „No přesný počet nevím, ale vlkodlaci tam jsou, ale je jich málo, myslím, že tak deset. Ostatní jsme my, co nás proměnil. Ale vždycky když se máme proměnit, musíme vypít nějaký lektvar, co nám míchá ten kouzelník. Jmenuje se Atlantes. Upíři, tak těch je pouze pět. Chvástají se armádou padesáti bojovníků, ale většinu tvoří lidé z mojí vesnice. Chtěli zajmout i lidi z té druhé vesnice, ale ti se bránili, tak vesnici vypálili a osadníky pobili. Ale nevím, zda je to pravda. Také se vyznáme v tajných chodbách hradu a v naší vesnici. O těch nevědí“. „No dobře, dejme tomu, že ti chceme věřit. Máte nějaký plán“? „Ano, až dojde k útoku, my, co jsme vesničani se přidáme k vám. Musíme hlavně zabít čaroděje“. „Dobře. Ale budeš nám moci dát vědět, než přijdou? Máme plán, jak se bránit a neradi bychom pobili tvoje vesničany“. „Dám vědět včas, nyní se musím vrátit, aby nezjistili, že jsem zmizel“. Po tom se Myslibor sebral a zmizel v lese. Herve šel do svého pokoje a strážný šel probudit toho, co ho má střídat. Herve přemýšlel o tom, zda má neznámému věřit. Přemýšlel, jak to zjistit.
|