Noc byla vcelku klidná. Pouze Freky se budil, měl nějaké zlé sny. Probudilo je ranní slunce, které se prodralo skrz špinavá okna. Na čistotu v prostorách pro poddané, si zřejmě upíři a ani temnovlci nepotrpěli. Sešli se v kuchyni, bylo tam málo místa, ale v pohodě se vešli. „Poslouchejte“, začal Herve. „Půjdu se teď podívat do čarodějovi laboratoře, jestli se tam nenajde něco, co by nám pomohlo. Vy se zatím nadlábněte, budete to potřebovat. Když už jsme tady, nebudeme se hned vracet domů, ale zkusíme najít tu tvrz, o které se zmínila, tady Střežislava. Takže bude dobré, pokud se vybavíte nějakou svačinou sebou. Nezapomeňte se vybavit i nějakou zbraní. Každý podle svého uvážení“. V místnosti to trochu zašumělo, ale nikdo nic nenamítal. Herve opustil kuchyni a sešel dolů do sklepení. Raději si ještě dával pozor na kluzké schody. Otevřel dveře laboratoře a snažil se najít nějakou lampu. Jedna stála na stole. Rozsvítil ji. Žlutavé světlo osvětlilo celou místnost. Prohlížel si svitky na stole. Každý rozvinul a když z nich nic nevyčetl, zase je sbalil. Prohlížel si skříňky na zdech a kolem celé místnosti. Spousta knih, které ale nyní číst nechtěl. Ze zvědavosti jednu vyndal a otevřel. Jednalo se o knihu s názvem: Mumiální lékařství. Zase ji odložil. Pak ale uviděl mezi dvěma skříněma srolovaný vysoký svitek. Byl téměř tak vysoký, jako on sám. Rozložil jej na podlaze, protože na stůl se nevešel. Konečně! Mapa. Hned viděl pozici hradu a celou rozlehlou oblast země. Byla tu i jejich osada, vesnice, kterou vypálili a jejichž obyvatelé bydlí nyní s vlky. Samozřejmě i vesnice ostatní. Možná je někdy navštívíme, zauvažoval Herve. Ale co hlavně bylo zajímavé. Byly zde nakresleny a označeny i tajné chodby. Všechny a ta, kterou se dostali ven z laboratoře zde byla také. Ale na mapě, kterou našli u starosty byla označená jako zasypaná, nebo pouze škrtnutá, že nemá používat? Posunul mapu tak, aby viděl jižní část země. Jižně od hradu měla být ta tvrz. Jižně nebyla žádná tvrz, ale spíše jihovýchodně. Zde je zakreslená tvrz! A je označená. Je to jasné. Tam se musejí podívat. Vyběhl nahoru do kuchyně. Zkontroloval, zda jsou všichni připraveni a vyrazili. Jihovýchodně od hradu. Prodírali se lesem až narazili na vesnici. Ano, to je ta, odkud měli naverbované vlčí vojáky. Bez problémů prošli a opět se ocitli v lese. Už bylo skoro poledne, slunce bylo vysoko, a tak se zastavili, aby něco pojedli. Krátce diskutovali o tom, co když Atlantes bude v té tvrzi? „No, musíme opatrně, může být připraven na útok“. Herve zavelel k odchodu. Vyrazili a drželi se směru. Les byl stále hustší. Freky šel nadšeně vpředu a měl dobrou náladu. Připadal si důležitě, že se mohl účastnit důležité výpravy. Ostatní ho následovali a moc se o něho nestarali. Najednou se Freky zastavil a začal couvat. Herve ihned k němu přiběhl a ptal se, co se stalo. Freky pouze ukázal dopředu mezi stromy. Stál tam velký tvor. Velký ještěr! Herve ihned věděl. To je ještěr, který byl i u té tvrze, kde našli podzemní chodbu do jejich sídla! Ihned se podělil s ostatními o svůj poznatek. Kamdar potvrdil, že má pravdu. „Jestli se nepletu, tak to je ta samá tvrz…“, nestačil to doříct, když ho předběhl Kamdar. „Jak zjistíme, zda je čaroděj přítomen“? „Jedině průzkumem, jeden z nás se přiblíží ke tvrzi a zjistí to“, rozhodl Herve. „Já půjdu“, zvolal nadšeně Freky. „Ne, ty ne. Půjdu já anebo Kamdar“. „Já půjdu, rozhodl se Kamdar. Ty tady zůstaň, kdyby se něco nepovedlo, jsi důležitější, jsi vůdce smečky“. Herve souhlasil. Kamdar se vydal na okraj lesa. Nemohl riskovat přejít planinu, která se před tvrzí nacházela. Byl by na ráně a hned by se prozradil. Obešel tedy krajem lesa. Z jedné strany byl les blíže tvrzi a na té straně nebyla ani žádná okna. Mohl se připlížit nepozorovaně. Chvíli vyčkával za silným dubem. Zkoumal okolí, ale nic zvláštního neviděl. Rychlým krokem vyšel k tvrzi. Přitiskl se ke zdi a šel okolo k zadní části, která byla ve směru k jezeru. Zde bylo okno poměrně nízko u země. Přemýšlel, že bude muset dovnitř, jinak nic nezjistí. Zvolil tedy vlčí verzi. Odložil si a proměnil se. Vyskočil velmi snadno do okna a už byl uvnitř. Chodba byla prázdná a neslyšel a ani necítil nic. Po čarodějovi nebylo ani památky. Došel až k hlavnímu vchodu. Schody nahoru do věže. Stoupal po nich a bylo mu jasné, že pokud čaroděj je nahoře nemohou se vyhnout. Opatrně stoupal do věže. Schůdek po schůdku. Čenich nastražený. Byl téměř nahoře, když ucítil pach člověka. Proto se plížil až ke vchodu do místnosti na vrcholu věže. Nakoukl dovnitř. Uviděl skutečně čaroděje, jak stojí uprostřed. Oblečený v černém hábitu s nějakými znaky a symboly. Na stole před sebou má rozevřenou knihu. Na zemi rozestavěné barevné svíce. Atlantes se otočil zády ke vchodu a započal nějaké zaříkání. Kamdar se připravil, odrazil se a skočil. Přeletěl celou místnost, ale Atlantes jako by ho slyšel se prudce otočil. V ruce držel rituální nůž Athame. Kamdar přistál na jeho hrudi a hned se mu zakousl do krku. V tom ucítil bolest na hrudi, čarodějův nůž pronikl do hrudi Kamdara. Prudká bolest v hrudi ho donutila cuknout a odskočit od čaroděje. Ale čelisti nepovolily a vyrvaly z čarodějova krku téměř veškerý obsah až k páteři. Z tepen vytryskly gejzíry krve, které pokropily prkna na podlaze. Čaroděj zůstal ležet na podlaze s hlavou ohnutou v nepřirozeném úhlu. Vedle něj ležel i Kamdar. Nůž zasáhl hruď v blízkosti srdce. Cítil, jak se mu teplo rozlévá po prsou. Uplynula dlouhá doba, po kterou čekali zbylý členové výpravy na kraji lesa. Nic se nedělo, Kamdar se nevracel. Herve už to nevydržel. „Jdeme k tvrzi a rychle“. Rozběhli se, co jim nohy stačily. Přitiskli se ke stěně a blížili se ke vchodu. Brána byla kupodivu otevřená, dokonce nedovřená. Jako by někdo, zřejmě čaroděj hodně spěchal. Herve téměř proběhl chodbu a už byl u schodů na věž. Vyběhl nahoru s ostatními v patách. Vřítili se na věž a uviděli tu spoušť. Ležel zde čaroděj, téměř bez hlavy. Obrovská kaluž krve na podlaze, ve které ležel i Kamdar. Chlupy na hrudi slepené krví, ze které trčel nůž. Otočil k nim hlavu a chtěl něco říci. Herve ho ale zarazil. „Lež, nesmíš se proměnit. Snad se mi podaří nůž vyndat, abych neudělal více škody než užitku. Dokud máš nůž v sobě, nemůžeš se vyléčit“. Vzal rukojeť nože do právě ruky a pomalu táhl ven. Naštěstí to byl rituální nůž. Která má ostří rovné. Poměrně snadno se podařilo nůž vytáhnout. „Tak a teď lež. My tady budeme s tebou“. Byl už večer, když se Kamdar otočil na Herva. Pokus se sednout si. Což se mu po chvíli podařilo, ale byl velmi slabý. Ztratil hodně krve. „Freky, dojdi pro vodu. Kamdar potřebuje pít, aby doplnil krev. Vypadá to, že se rána zacelila“. Freky odběhl a běžel do lesa, kde čekali na Kamdara. Měli tam zásoby. Vzal tedy co unesl a vrátil se i s koženým vakem s vodou. Kamdar se hodně napil a zase si lehl. „Dobrá, ráno bude mnohem líp. Freky, běž se podívat, kde má Kamdar oblečení“. Freky seběhl se schodů a oběhl tvrz. Uviděl na hromádce Kamdarovo oblečení u okna. Vzal jej a prolezl okénkem. Doběhl zpět do věže a tam již byli všichni v očekávání. Měli docela hlad a ve svých vacích měli sušené maso. Pojedli a uložili se ke spánku.
|