VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je čtv dub 25, 2024 8:56 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 5 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Povídka od Werewolfa
OdeslatNapsal: stř úno 22, 2006 1:35 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5722
Bydliště: Kolín
Někteří autoři jsou plaší, proto následující příspěvek vkládám sama. :wink:
Až dočtete, nezapomeňte, že každý, kdo něco sepíše a uveřejní, potřebuje zoufale feedback, tedy Vaše reakce.

_________________
Obrázek Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř úno 22, 2006 6:10 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: stř úno 22, 2006 2:02 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5722
Bydliště: Kolín
Byl velmi chladný zimní večer. Peter Mertens právě dojedl svou večeři a když odnášel talíř a příbor, ozval se budík na jeho hodinkách. Peter odložil talíř a pohlédl na hodinky. Bylo 20:35.
To je zase tolik hodin? Peter se zatvářil ne příliš šťastně, protože musel naposledy v tomto dnu jít proházet cestu, která vede k silnici. Obul si vojenské kanady, které si nechal spolu s bundou, když skončil povinný vojenský výcvik u vojenské nemocnice. Vyšel ze dveří a popás se brodil ve sněhu do stodoly. Když došel ke vstupním dveřím, musel do zámku nalít rozmrazovací tekutinu, aby se vůbec dostal dovnitř. Když se mu podařilo otevřít dveře, vešel. Po jeho levici byl vypínač, který po vstupu hned zapnul. Žárovka ozářila velkou místnost s velkými vraty, před kterými stál trochu starší Land Rover s náhonem na všechna kola. Vedle něj stála menší pásová fréza. Peter k ní přistoupil a pokusil se ji nastartovat. Motoru se moc nechtělo, ale po delším přemlouvání nastartoval. Peter otevřel vrata a vyjel. Světla osvětlovala prohlubeň, která letmo ukazovala, kde asi cesta vede. Foukal silný nárazový vítr a ještě k tomu byla hodně velká zima. Peter si nasadil lyžařské brýle a okolo úst a nosu si omotal šálu a vyrazil. Cesta měla zhruba asi půl kilometru k silnici a navíc se musela projet nejméně na třikrát, aby mohl vůbec vyjet s autem. Fréza se prokousávala sněhovým příkrovem směrem k silnici. Zima byla tak veliká, že Peterovi přimrzly rukavice k rukojetím, kterými řídil směr jízdy. Peter to zjistil, až když tuto cestu projížděl po třetí. Snažil se rukavice odtrhnout za jízdy, ale nešlo to. Rozhodl se, že zastaví a pokusí se je odtrhnout na místě. Po půl minutě se mu to povedlo. Peter se otřepal a chtěl pokračovat v jízdě, když asi tři metry před sebou uviděl něco zavátého. Peter na tu věc posvítil reflektorem a řekl si, to vypadá jako člověk, a rozběhl se k ní.
Když se dobrodil na místo, sevřel se mu strachem žaludek z toho, co před sebou uviděl. Ta postava před ním byla asi dva metry vysoká, na sobě měla jen otrhané kalhoty a byla chlupatá!! Peter k ní přistoupil blíž a zjistil, že má ocas a vlčí hlavu!! Do prdele!! Pronesl a spadl do sněhu. Když se trochu vzpamatoval, tak se pokusil vstát, nohy se mu klepaly strachy a začal přemýšlet, co udělá: zavolat policajty, armádu, FBI?, přemýšlel nahlas. Pak si všiml, že kolem vlkodlakova stehna a ramene je krev. Peter přestal přemýšlet, sehnul se a zlehka do něj strčil, jestli je při vědomí. Vlkodlak nic. Peter si dodal trochu odvahy, sundal si tlustou rukavici a dal jí dlakovi před nos, aby zjistil, jestli dýchá. A skutečně dýchal. V Peterovi se probudil vojenský lékařský výcvik, který mu říkal, že je to taky člověk a že mu musí pomoct. Dlouho váhal, ale jelikož teplota stále klesala, rozhodl se, že mu pomůže. Sundal vlečný popruh, který byl od výrobce dodáván k fréze, podvlékl ho pod dlačími rameny, druhý konec zahákl za vlečný hák. Otočil pásák a vyrazil směrem ke stodole. Když dorazil, odhákl svého pacienta a vjel dovnitř a zavřel za sebou. Za minutu se vrátil a s velkým vypětím sil jej vtáhl do svého domu. Zabouchl za sebou a odtáhl dlaka do ložnice, kde ho položil na svou postel. Teď teprve viděl jeho zranění: dva čisté průstřely ramene a jedna rána na stehnu, kulka asi zůstala v noze. Peter donesl lékárničku, nasadil si gumové rukavice a začal opatrně čistit rány v rameni. Peterovi se klepaly ruce strachy z myšlenky, že se probere. To se naštěstí nestalo. Když skončil s čištěním, převázal rány sterilním obvazem. S nohou to bylo horší, kulka zůstala v ráně. Peter chvíli hledal v lékárničce, až našel co hledal, dlouhou pinzetu, která měla na špičce několik zoubků. Peter polil ránu i pinzetu alkoholem, aby ji vydezinfikoval. Potom ji opatrně vložil do rány, aby vyndal kulku. Po chvilce marného hledání narazil na kovový projektil. Pokusil se ho vytáhnout, ale marně. Sakra, to sem to už zapomněl, řekl si pro sebe. Zkusil to znovu, tentokrát se to podařilo. Peter pohlédl na projektil a ustrnul, měl zpětné zoubky, které mají zabránit vytažení a navíc byl celý stříbrný. Peter si tu kulku dlouho prohlížel, a pak si všimnul malé dírky, ze které se vysypal černý prášek. Pomalu se otočil a podíval se na její oběť a řekl:Sakramejdlo ty máš ale štěstí. Ránu opět vydezinfikoval a převázal ji sterilním obvazem. Potom sklidil lékařské potřeby zpět do lékárny a položil ji na noční stolek a ze šuplíku vytáhl pistoli. Zkontroloval si zásobník, byl plný. Potom si z obývacího pokoje donesl židli a sedl si proti posteli a pozoroval svého“hosta“ , jestli se neprobere. V 21:49 Peter vstal, aby si udělal kafe, aby vydržel co možná nejdéle vzhůru, protože jít spát je dost velké riziko, když je tady On. Když se vrátil, všiml si, že vlkodlak se probral. Peter upustil hrnek s kafem na zem a vytáhl zpoza opasku pistoli. Dlak si toho všiml a promluvil: To můžeš skovat já ti neublížím. Peter na to:A proč bych ti to měl věřit?! Dlak se usmál a řekl: Sem moc slabý na to, abych tě napad, vždyť sotva mluvím. Peter sklonil pistol a řekl: Zkus nějakou pitomost a vystřílím do tebe celej zásobník! Dlak otočil hlavu k Peterovi.To ty jsi mě donesl sem a ošetřil má zranění? zeptal se. Peter přikývl a sedl si na židli. Máš štěstí, že vůbec máš nohu. Dlak se zatvářil nechápavě. Cože? Peter sáhl do kapsy a vytáhl onen tříštivý projektil a ukázal ho dlakovi. Tahle včelka má zoubky zabraňující vytažení, je celá stříbrná a nakonec měla v sobě střelný prach. Dlak si prohlédl střelu a pohlédl na Petera. Jsem tvým velkým dlužníkem, a jak se jmenuješ? Peter sebral ze země hrnek a odpověděl. Mertens, Peter Mertens. Dlak si odkašlal a řekl: No, Petre Mertensi, moc ti děkuji, žes mi pomohl, většina lidí by utekla a nechala by mě tam chcípnout, a vlastně, proč si neutekl ty?Peter se zamyslel a pokrčil rameny. Já vlastně ani nevím, proč jsem to udělal, asi proto, že jsem vojenský medik a něco ve mně mi řeklo, že tě tam nemůžu nechat. Dlak se otočil a tiše prohodil: Aha. Peter se protáhl a zeptal se. No a co ty, jak se jmenuješ? Dlak se zahleděl na strop a odpověděl. Nik Dangerfild. Peter se ušklíbl a zeptal se: No Niku,můžeš mi říct, kdo tě tak zřídil? Nik zavřel oči a odpověděl: Ti, co zabili moji milovanou. V Peterovi hrklo. Tak to je mi hodně líto, promiň, že jsem se ptal. Nik se otočil zády. Jo,mně taky. Peterovi to nedalo a zeptal se. A jak se ti šílenci jmenujou? Nik odpověděl: To nemám tušení, jediný, co vím je, že jezdí ve stříbrný dodávce, nic víc. Peter si vzpomněl na jednu věc a zeptal se. Hele ty seš vlkodlak,ne? Nik se otočil. Jo, proč se ptáš. Peter na něj pohleděl. Máš přece měnit svou podobu, proč se neproměníš ve vlka nebo člověka, proč zůstáváš v téhle podobě? Takhle seš jak pěst na oko. Nik chvíli mlčel a pak odpověděl. Nejde to. Peter se zarazil, protože takovou odpověď nečekal. No, a proč to nejde? Nik se poškrábal na hlavě. Nevím, možná ty kulky obsahovaly nějakou látku, která zablokuje proměnu. Peter zívl a podíval se na hodinky. Bylo 0:03. Podíval se na Nika a řekl: Měl bys spát, abys nabral sílu, ztratil jsi hodně krve. Nik na Petera pohlédl. Ty si běž taky lehnout, já tě nesežeru. Peter se usmál. V to doufám. A odešel si vedle lehnout na gauč a než usnul, tak si nastavil budík na hodinkách, aby jej vzbudil v 8:00.
Pistoli zastrčil pod polštář a lehl si na břicho, aby ji mohl co možná nejrychleji použít na svou obranu. Asi za pět minut usnul.
Pííííííííííííííííííp,Píííííííííííííííííííp!!
Peter pomalu otevřel oči a snažil se vypnout budík na hodinkách. Cvak!Hodinky zmlkly. Peter sáhl pod polštář, pistole byla na svém místě. Peter se postavil a šel zkontrolovat Nika. Když otevřel dveře do ložnice, uviděl Nika stále ještě ve vlkodlačí formě, jak sedí na posteli. Už je mi mnohem líp než včera. Petera to trochu zaskočilo, že je vzhůru. To rád slyším, dělám kafe chceš taky? Nik se ohlédl. Ne díky,dal bych si ale kousek syrového masa, jestli nějaký máš? Petera to ani trochu nepřekvapilo, vždyť je napůl vlk. Leda kousek hovězího jestli neva. To je dobrý, hlavně že něco, odpověděl Nik. Peter zašel do kuchyně, zapnul rychlovarnou konvici a šel prozkoumat lednici. Pod salámem bylo asi kilo hovězího. Peter vyndal čtvrtinu a dal ji na talíř. Rychlovarná konvice cvakla na znamení, že už dovařila. Peter ji vzal a nalil vroucí vodu do hrnku, nasypal si do ní pořádnou porci kávy, aby se probral. Trochu upil, aby si kafe nevylil a šel do obýváku. Hrnek položil na stůl a talíř odnesl Nikovi. Když otevřel dveře, spatřil Nika jak stojí ve prostřed místnosti a naslouchá. Co se děje Niku? Nik na něho pohlédl. Jede sem auto, řekl Nik. Peter odložil talíř a zapnul televizi v obýváku a navolil si sedmý kanál. Objevila se příjezdová cesta k jeho domu. Vzal divný ovladač a otočil kamerou směrem k silnici. Po silnici se opravdu blížilo auto. Máme hodně velký potíže, řekl Nik. Peter se chtěl zeptat proč, ale než to stihl říct, objevila se v levém horním rohu stříbrná dodávka. Peter sledoval, jak chlápci v bílým se samopaly vyskakují z dodávky a obstupují jeho dům. Peter se otočil k Nikovi. Niku, nevím jak ty, ale já bych byl pro to, abychom rychle zmizeli. Nik se na něj podíval vlčíma očima. Jdi,já tu zůstanu a pomstím svou družku. Peter se ohlédl. Niku, vždyť nejseš v plný síle, to bys nezvlád, no tak, nebuď blázen a pojeď se mnou. Nik se podíval na Petera a tiše promluvil. Promiň, Akiro, dnes tě nepomstím. Peter sebral mobil a klíče od Land Roveru, když promluvil na Nika: Tak jdeš?! Nik se ohlédl a kývl hlavou, že půjde. Peter se usmál. Nazul si kanady a z věšáku sebral vojenskou bundu. Když vyšli ze dveří, Peter se rozhlédl, jestli je vzduch čistý. Nikde nikdo. Peter se rozběhl směrem ke stodole, Nik šel hned za ním. I přes jeho zranění doběhl Nik ke dveřím jako první. Peter doběhl hned za ním. Opatrně vsunul klíč do zámku a otočil jím. Dveře se otevřely. Nik s Peterem vstoupili dovnitř. Peter si sedl za volant, Nik co možná nejtišeji otevřel výjezdová vrata, a pak si sedl vedle Petera. Peter vložil mobil do autonabíječky a zapnul systém GPS. Tak jdem na to, pronesl Peter a otočil klíčkem v zapalování. Motor naskočil a Peter zařadil a sešlápl plyn až na podlahu. Auto se prudce rozjelo a přes práh udělalo metrový skok. Bílé komando spustilo na auto palbu. Zadní část byla jako cedník. Petere seš v pořádku?zeptal se Nik, když palba utichla. Peterovi se podařilo ujet mimo dostřel a vjet na silnici. Jo, až na tu díru v rameni celkem fajn. Nik pohlédl na řidiče, z pravého ramene mu tekla krev. Zvládneš to? zeptal se Nik. Nic jinýho mi nezbývá, odpověděl Peter a zařadil čtyřku. V tu chvíli se za nimi objevila stříbrná dodávka. A sakra!! řekl Nik. Klid Niku, vidíš tu překližku, ve který jsou natlučený ty hřebíky? Nik chvíli hledal a pak ji našel. Mám ji, co dál? Peter pohlédl na GPS, displej ukazoval levotočivou zatáčku asi kilometr před nimi. Bude levotočivá zatáčka, tam ji hodíš na silnici, rozumíš? Nik kývl, že rozumí. Těsně před zatáčkou ale dodávka začala střílet. Peter řízl zatáčku a Nik shodil překližku na silnici. Řidič dodávky si ji všiml příliš pozdě na to, aby se jí mohl vyhnout. Najel na ni a prorazil přitom přední pneumatiku, na sněhu dostal smyk a sjel ze srázu dolů, kde naboural do vzrostlého smrku. Nik zavolal na Petera. Tos měl vidět, jak se napíchli na ten smrk. Peter ale tiše odpověděl: Jo, je možný, že nás to taky čeká. Nik se nechápavě otočil na svého přítele a hned pochopil proč. Jeho sedačka byla skrz naskrz prostřílená. Peter tiše prohodil: Mně už nepomůžeš, Niku vyskoč, udělej to pro mne. Nik na něho pohlédl. Tak na to zapomeň, ty pudeš taky. Nik sklopil řidičovu sedačku a vtáhl svého přítele do nákladního prostoru, tam ho uchopil do náručí, vyskočil zadními dveřmi těsně předtím, než teréní vůz spadl z prudkého srázu. Nik doskočil na silnici a položil ho před sebe. Peter vykašlával krev,b yl na tom hodně špatně. Nik se na něho podíval a položil mu otázku. Petere, slyšíš mě?Peter kývl.Chceš přežít? Peter na něho pohlédl nechápavě. To je ale blbá otázka, kdo by nechtěl, odpověděl tiše. Jestli je to tak, můžeš se stát jedním z nás, tedy Vlkodlakem, řekl Nik. Peter se na něho podíval. Řekl: Můj život stojí za hovno, manželka i syn se zabili při autonehodě, takže jsem sám a nemám co ztratit, tak proč ne, Niku. Nik kývl, že rozumí, vzal si kousek šrapnelu,který vypadl z auta, a řízl se do ruky. Kapky jeho krve se spojily s Peterovou krví a začala skoro okamžitá reakce. Rány se začaly zacelovat, rozšířil se mu hrudník a celkově jeho postava začala mohutnět. Všechny svaly v těle se začaly napínat v křeči a nabíraly nadlidskou sílu. Oči měnily svou barvu z hnědé na zelenou. Chodidla se roztáhla asi deset centimetrů na šířku i délku. Jeho kanady nevydržely tlak rostoucích chodidel a praskly. Na rukou i na nohou se z nehtů postupně stávaly drápy. Peter vycenil zuby bolestí a bylo vidět jeho nově narostlé tesáky. Kůže začala blednout a na ní vyrostla hustá vlčí srst. Z kostrče začal vyrůstat vlčí ocas. Nakonec i hlava se začala měnit ve vlčí. Po po pěti minutách byla proměna hotová. Nik podal Peterovi ruku, aby mu pomohl na nohy. Peter se nejistě postavil a pohlédl na své ruce. Místo nehtů měl silné drápy. Nik prolomil chvilku mlčení. Vítám tě mezi vlkodlaky, Petere Blankote. Peter se otočil směrem k Nikovi. Jo,díky za přivítání….Peter chtěl pokračovat ale ve vzduchu ucítil nový, ale důvěrně známý pach. Co to je, Niku?, zeptal se. Asi divoká zvěř, odvětil Nik. Peter zavrčel a řekl: Mám velkej hlad, a rozběhl se směrem, odkud ta vůně přicházela. Nik se usmál. Jako kdybych viděl sám sebe za mlada, zahuhlal a rozběhl se za ním.

The Konec

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: stř úno 22, 2006 2:14 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5722
Bydliště: Kolín
Zde obávaný literátní kritik Ostrý brk, též Postrach stránek zvaný. :D

Už to píšu snad potřetí, takže: po stránce formy bych snad jenom doplnila uvozovky přímý řeči, jinak píšeš pěkně sevřeně (svébytný styl, ale působivý) a hezky držíš tempo.
Obsahově máš zajímavou variaci na známé téma s překvapivým vyústěním, aspoň já jsem ho nečekala, a navíc popisuješ pár věcí, které evidentně dobře znáš, a protože jsou hned na začátku, celé to působí velmi přesvědčivě, jako civilní vyprávění, které se octlo v žánru fantasy jen tak jakoby mimochodem.

IMHO velmi podařené dílko. Chtělo by navázat něčím dalším.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: čtv úno 23, 2006 1:42 am 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 7:49 pm
Příspěvky: 4577
Bydliště: Scottish Highlands, (temp. NYC, NY)
Tak jsem se dostala k přečtení povídek. Mám jenom jedinou výhradu - odstavce. Jinak absolutně nic. :D

_________________
"I was a catholic until I reached the age of reason."
"If you're a gay already, OK, but no new gays. That's it!"
"Sorry, I can't meet you Sunday afternoon - need to finish that exciting daydream episode I just started."


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pát úno 24, 2006 6:31 pm 
Offline
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 8:10 pm
Příspěvky: 635
Bydliště: Far,Far way
Tak....taky jak je to starý.

_________________
Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 5 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz