|
KAPITOLA ŠESTÁ
Take It Easy
Take it easy, be a sport
Just remeber life is short
If you've got to take it
Take it easy
Never hurry to a date
Eat your supper; let 'em wait
Don't get indegestion
Take it easy
Hluk za dveřmi cely probral Tuga z jeho myšlenek a Jeffa Burnse ze spánku. "Co se děje?" "Vždyť je ještě brzo na snídani", protestoval rozespale. "Jedete na vejlet, tak pohyb, pohyb, oba, nemáme na to celej den", popoháněl je policista.
"V pořádku, mám jejich papíry, naložte je," přikázal službukonající seržant a nasadil oběma želízka. Vyšli ven z budovy směrem k černému policejnímu antonu.
Ostré jarní slunce Tuga téměř oslepilo. "Převážej nás do okresní věznice", informoval ho zkušenější Jeff vesele. Tug, který na rozdíl od něj nepovažoval svoje svoje vyhlídky za příliš růžové, nastoupil do vozu. Kromě něj a Burnse seděli vevnitř ještě dva vězni, které neznal. Posadil se na lavici. Seržant si přisedl k řidiči a k vězňům přistoupili dva ozbrojení strážci. Dvoukřídlé zadní dveře se s rachotem přibouchly, jeden ze strážných je zajistil zevnitř a vůz se rozjel.
Budova policejního okrsku se nacházela na konci Cermak Street, druhé nejdelší třídy ve městě, lemované nově postavenými honosnými sídly peněžních ústavů.
"Bohemian Wall Street", poznamenal taxikář s úsměvem, když se ho Biggles ptal, kam přesně jedou. "Tady je fůra Čechů, hlavně pekařů a řezníků, však víte, máme tu největší jatka na světě", vysvětloval. "Všiml jsem si", podotkl Biggles kousavě.
"Je jich tu skoro půl milionu, usadili se kousek odtud na jih", pokračoval řidič, jakoby jeho poznámku přeslechl, "ale pomalu se začínaj stěhovat dál, místo nich se sem tlačej portorikánci", zamračil se.
"Cermaka taky dostali", varoval je, "sejmou každýho, kdo jim stojí v cestě."
"Komu vadil, a jak jste říkal, že se jmenoval?", otázal se Algy se zájmem.
"Cermak, jeden z těch Čechů, stal se starostou. Zastřelili ho před třema rokama", pokračoval řidič. "Capone byl v té době přece už ve vězení", podotkl Biggles. "To nic neznamená", zasmál se taxikář. "Vlastně se dodneška pořádně neví, jak se to stalo. Někdo říká, že to objednal Velkej Al z kriminálu, jiný tvrděj, že nestříleli po něm, ale po F.D. Cermak prej skočil před něj a zachránil mu život. Akorát přitom sám zařval".
"Po F.D.?" opakoval Algy udiveně. "Jo", potvrzoval řidič. "Stál na tribuně vedle něj." "Nemyslíte náhodou presidenta Roosevelta?", dovtípil se Biggles. "No dyk říkám, že F.D.měl tenkrát stejně kliku".
Biggles s Algym vystoupili z taxíku. Šofér si rychle vzal peníze, ještě jednou zavrtěl hlavou a prudce sešlápnul plyn. Jeho auto zmizelo za nejbližším rohem dřív, než dozněl skřípot pneumatik, protestujících proti takovému zacházení.
Vůz převážející vězně jel rychle a v zatáčkách se nebezpečně nakláněl. Prudké pohyby házely s Tugem v pravidlných intervalech o stěnu a bolest v hrudníku mu připomínala, že ještě chvilku potrvá, než bude úplně v pořádku.
Jedou do věznice, to znamená, že další dny, možná týdny nebo dokonce měsíce stráví ve vyšetřovací vazbě. Nepřipouštěl si, že by pro něj zatčení znamenalo nějaké vážné ohrožení. Naopak, nikde nebyl ve větším bezpečí, než za mřížemi. Ale o to teď nešlo. Potřeboval zjistit, co a jak se vlastně stalo a existovalo jenom jedno místo, kde se to mohl dozvědět. Okresní věznice. Samozřejmě, je veden jako podezřelý z vraždy. Budou ho vyslýchat a vyšetřovat. Neměl ale jinou možnost získat jakékoli informace o Elsiině smrti...a on chtěl vědět všechno.
Myšlenky se mu zatoulaly o den zpátky..... Měl by mít přece alibi. Seděl na lavičce a poslouchal nekonečné monology paní Howardové. Podle toho, jak často se na něho obracela pro potvrzení svých slov, mohla by si i ona pamatovat, že celou dobu neodešel,....zhnuseně se otřásl sám nad sebou a odplivl si na podlahu vozu. "Hej, vy, chovejte se slušně!" napomenul ho strážce a šťouchnul ho pažbou pušky do boku. Tug stiskl zuby a potlačil zaklení.
"Rád bych mluvil se službukonajícím detektivem", říkal Biggles policistovi, který v malé zasklené kukani přijímal hlášení. Právě si kriticky si prohlížel zařízení služebny, když se otevřely dveře, které zoufale potřebovaly trochu barvy, nebo aspoň pořádný kus mýdla, a vypustily pozoruhodnou postavu, která se pomalu a s vědomím vlastní důležitosti přesouvala k nim a ukusovala přitom sendvič. "Jde o velmi závažnou věc. Vlastně o dvě velmi závažné věci". "A neodkladné", dodal už trochu netrpělivě. "Poručík Sard...ehm, Caulder se vás ujme, pane", ujistil Bigglese policista a i když rychle sklonil hlavu, Bigglesovi neušlo, že se ušklíbl. Biggles potlačil sílící rozladění a obrátil se k příchozímu, dle pomačkané a dobře o číslo menší uniformy poručíkovi.
"Nějakej problém?" zeptal se ho vyšší silnější muž, trochu umaštěný a dost upocený a prskl přitom několik drobků Bigglesovi do obličeje. Algy, stojící vedle Bigglese, strnul v němém úžasu, a jeho nos zachytil odér rybiček.
Náhle vůz prudce přibrzdil, smýkl sebou do strany a s kvílejícími brzdami zůstal stát. Tug se octl na zemi v klubku těl a snažil se postavit na nohy. Strážci zaujali pozice vedle dveří s připravenými zbraněmi. Z přední části vozu se ozývala střelba a výkřiky, ale obojí rychle umlklo. Pak se ozval silný úder na zadní dveře. "No tak, vylezte! Ven, povídám, nic se vám nestane!", vyzval je hlas zvenčí. Strážní se na sebe podívali, pak jeden z nich pokrčil rameny, odstrčil západku a ustoupil ke stěně. Kdosi zvenku otevřel obě křídla. "Vyhoďte ven zbraně, rychle!", zněl další příkaz. V zorném poli se objevili dva muži, oba se samopaly připravenými ke střelbě. Strážní vyhodili ven pušky a revolvery a vylezli. Za nimi vystoupili Jeff a Tug, a nakonec zbývající dva vězni.
Tug se rozhlédl. Stáli v jedné z bočních špinavých ulic,do které ústily zadní vchody domů a a podle různých odpadků i obchodů. Široký anton, který stál našikmo, ji zabíral skoro celou. Tug tudíž jenom předpokládal , že někde vepředu stojí další vůz. Vzápětí mu zvuk nastartovaného motoru potvrdil, že se nemýlil. Druhé auto vycouvalo, otočilo se na hromadě něčeho měkkého a podle zvuku se rychle vzdalovalo.
Za antonem vjel do uličky černý lincoln a zablokoval ji.
Dveře do domů byly zavřené, jistě zamčené a několik jich bylo opatřeno mřížemi, zřejmě opatření majitelů obchodů.
Nebylo úniku. Lincoln i anton uzavřely ulici z obou stran.
Na okamžik se rozhostilo podivné ticho. Bylo k neuvěření, že jen pár desítek metrů odtud existuje svět, který dál pospíchá svým tempem. Odraz hluku, který přitom dělal, pronikal až sem a byl příliš krutou připomínkou života.
"Do hajzlu", řekl Tug Carrington.
_________________
 
Naposledy upravil Marischka dne pát bře 03, 2006 6:36 pm, celkově upraveno 3
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
A zítra?
, ale něco Ti důvěrně prozradím, mám proti Tobě pár let náskok 
Takže mám něco načteno a něco za sebou, to je hodně znát. Pak Ti některý věci jdou samy. Navíc tahle doba a prostředí je moje oblíbený, takže mám co dělat, abych ohlídala, jestli někde podvědomě nekopíruju 
.
Až na pár nepřejících výjimek většina autorů naopak uvítá, když lidi s jejich výtvory pracují - píšou, kreslí, hrají... (samozřejmě že je nezbytné a slušné napsat, že člověk není autorem - u něčeho je to samozřejmě jasný, ale někdy zas ne). 
