|
Nečekaný úkol
Hned po příjezdu do Vatikánu si Van Helsing musel vyslechnout kázání, kvůli zničenému kostelu v Paříži. Kardinál mu vytknul i to, že je na něj vypsaná odměna. Jeho výsledky byly sice vynikající, ale vyvolával příliš mnoho pozornosti. Pak dostal další úkol. Měl se vydat do Transylvánie. Kardinál se zmínil o jakémsi hraběti Draculovi.
Dále mluvil o rytíři Valeriů starším, který před čtyřmi sty lety dal bohu slib, že nikdo z jeho rodu nevstoupí na nebesa , dokud Draculu nevyženou ze země. Do teď se jim to ale nepovedlo a rod Valeriů pomalu vymírá. Mluvil i o potomku Valeria staršího, o cikánském králi Borisi Valeriovi, který záhadně zmizel. Jeho děti, princ Velkan a princezna Anna, jsou poslední z rodu a nesmí zemřít dřív, než bude Dracula poražen.Takže jeho další úkol bylo zabít Draculu. Pak Van Helsing zašel do laboratoře za svým přítelem Carlem, malým geniem, který vymýšlel různé zbraně a vybavení pro něj. I tentokrát měl pro něj připravené věci.
Dal mu vše potřebné pro lov upírů. Transylvánie jimi byla proslulá a samotný Dracula byl králem všech upírů. Dal Van Helsingovi česnekové korále, stříbrný bodec, svěcenou vodu a krucifix. Pak mu podal i obrovskou kuši, která podle Carla uměla vystřelovat jeden šíp za druhým. Když mu Van Helsing oznámil, že pojede s ním, moc nadšený nebyl, nakonec si sbalil pár věcí, včetně malé věcičky na které pracoval dvanáct let, a která uměla vytvořit paprsek světla o stejné intenzitě jako Slunce.
Nakonec společně vyrazili do přístavu a čekali na nejbližší loď , která plula přes Jaderské moře do Rumunska.
Vítejte v Transylvánii
Loď, na které se plavili, byla spíš nákladní. Kromě nich a posádky zde byli další dva pasažéři. Van Helsing je sledoval celou cestu.Měli na sobě černé pláště s kápí, takže jim nebylo vidět do obličeje. Van Helsing odhadoval, že to budou dvě ženy, podle výšky a typických ženských vysokých bot. Hned po příjezdu do Rumunska, obě záhadně zmizely beze stopy.
Van Helsing sehnal koně pro sebe a Carla a vyrazili na cestu do vesnice Valeriů. Při přejezdu Karpat si všimnul dvou postav na koni v dáli. Pojal podezření, že je někdo sleduje.V pozdním odpoledni narazili na malou vesnici a zastavili v ní. Chtěli zde přečkat noc a navíc si tu chtěl Van Helsing počíhat na jejich ,,pronásledovatele‘‘. Ani ne za hodinu po jejich příjezdu se objevili další dva jezdci na koni a zastavili . Van Helsing k nim hned zamířil.
Když přišel blíž, zarazil se. Byly to dvě ženy, spíše dívky a podle černých plášťů poznal ty tajemné osoby z lodi. Dívky měli sundané kápě. Jedna, která jela na bílém koni, byla štíhlá vysoká blondýna s vlasy dlouhými po lopatky, s modrýma očima a bledší pletí.
Druhá, která jela na černém koni, byla stejně vysoká a štíhlá, ale o něco bledší. Měla tmavě hnědé vlasy,skoro až dočerna, dlouhé až po pas a tmavé hnědé oči. Nakonec se Van Helsing odhodlal a došel až k nim.
,,Přeji dobrý den‘‘, pozdravil je zdvořile. Blondýna horečně diskutovala s jedním vesničanem, takže mu odpověděla jen bruneta. Změřila ho zkoumavým pohledem.,,Dobrý den.Já vás znám, viděli jsme se včera na lodi,že?‘‘, zeptala se ho.
,,Ano jist?‘‘, odpověděl. Po dlouhé pomlce prohlásil: ,,Nic ve zlém dámy,ale smím se vás zeptat, proč nás sledujete?‘‘.
Bruneta změnila zkoumavý pohled na nechápavý.
,,Sledujeme? My? Vás? Proč by jsme to asi tak dělaly? Nemůžeme za to, že jedete stejným směrem jako my‘‘, odpověděla klidným hláskem.
,,Kdo koho sleduje?‘‘, zeptala se blondýnka, která až teď zpozorovala přítomnost neznámého muže a vyslechla si část rozhovoru.,,Nic ,vše je v pořádku.‘‘, odpověděla jí bruneta.
,,Smím se vás zeptat, kam máte namířeno?‘‘,řekl Van Helsing, ale pak toho litoval. Sám si uvědomil, že se chová hrozně. Napřed je bezdůvodně nařkne z pronásledování a teď se jich ještě nezdvořile ptá, kam jedou.
,,Proč vás to zajímá?‘‘, zeptala se ostře blondýna. ,,Klid,vše je v pořádku. Máme čisté svědomí, takže vám to můžeme říct. Jedeme do vesnice Valeriů.‘‘, odpověděla bruneta s úsměvem. ,,Zvláštní shoda. Omlouvám se za zdržení a přeji hezký den.‘‘, řekl nakonec a odešel pryč.
Večer spolu s Carlem zašli do místního hostince na jídlo. Všude byly stoly zaplněny kromě jednoho , kde byla ještě dvě volná místa. Seděly u nich dvě dívky, se kterými se to odpoledne bavil. ,,Dobrý večer, smíme si přisednout?‘‘, zeptal se Van Helsing nejistě. Přece jenom byl odpoledne poněkud hrubý a nezdvořilý. Obě dívky zvedly hlavu od talířů. ,,Ale jistě, posaďte se‘‘, řekla bruneta a věnovala jim kouzelný úsměv. Van Helsing si všimnul, že má trošičku delší špičáky, než normální člověk, ale i tak pochyboval o tom, že je to upírka. Celý den svítilo sluníčko a ona se normálně procházela po vesnici. ,,Děkujeme‘‘, odpověděl Carl a pak se oba posadili. Po chvíli ticha promluvil zase Van Helsing. ,,Chtěl jsem se vám ještě jednou omluvit za to odpoledne.‘‘, řekl tiše. Blondýna a Carl vedli rozhovor a vůbec si jich nevšímali. ,,Nemusíte se omlouvat. Mně samotné by to na vašem místě bylo taky podezřelé, přece jenom je to zvláštní náhoda, že jedeme do stejné vesnice.‘‘, odpověděla bruneta. Očividně měla dobrou náladu.
,,Vlastně jsme se vám ještě nepředstavili. ,,Jmenuji se Van Helsing a tohle je můj přítel Carl.‘‘, řekl Van Helsing. ,,Já jsem Eli a tohle je moje kamarádka Katrin‘‘, řekla bruneta. ,,Van Helsing? Už jsem o vás slyšela..Co pohledáváte tady, smím-li se zeptat?‘‘, zeptala se Eli hned jak se představila. ,,Mám tady nějakou práci…‘‘, odpověděl jí prostě.
Když skončili s jídlem a Eli s Katrin se chystaly odejít, Van Helsing jim dal nabídku.,,Když už míříme stejným směrem, nechcete vyrazit zítra ráno společně? ,,Ale nedělejte si s tím hlavu..‘‘, řekla rychle Katrin.,,Ale ne..Je to dobrý nápad..Dobře, ráno vyrážíme brzy, přeji dobrou noc‘‘, řekla Eli a společně zmizely ve tmě.
Ráno vyrazili. Většinu cestu jeli mlčky. V půli cesty přerušil ticho Carl. ,,Proč jste si to nakonec včera rozmyslely?‘‘, zeptal se Katrin.,,Čím více nás jede,tím je menší šance, že se nám něco stane‘‘, odpověděla mu s úsměvem. ,,Člověk nikdy neví, zvláště v téhle zemi ne..‘‘, dodala s úsměvem Eli, když viděla Carlův vyděšený výraz. ,,Ale o těch hrůzách jste už určit? slyšeli‘‘, otočila se Eli na Van Helsinga. Vjeli do hustého lesa a zatáhlo se. Dojeli na rozcestí, kde se zastavili., ,Pojedeme rovně‘‘, zavelela Eli. ,,Ty víš kudy?‘‘, zeptala se Katrin. ,,Jo,vím. Cesta vpravo vede na panství Valeriů.‘‘, řekla zaražen? Eli. ,,Kam vede ta vlevo?‘‘, zeptal se Carl. ,,Na další rozcestí. Jedna cesta vede na panství Nordenů a ta druhá do druhé vesnice…no teda nevím, jestli tam ještě je vesnice. Obě sídla jsou opuštěná.‘‘, dodala Eli zamyšleně. ,,Opuštěná? Jak to?‘‘, zeptal se znovu Carl.
,,Před lety se tam stalo hrozné neštěstí a od té doby ve vesnici nikdo nežije a pokud vím, rod Nordenů vymřel.‘‘, odpověděla vyhýbavě.,,Radši už pojedeme.‘‘, řekla Katrin, když viděla nervózní výraz na Eliině tváři.
Najednou se zvednul vítr a z levé strany k nim dolehl křik. Na cestu vyběhla žena v bílých potrhaných šatech potřísněných krví a s černými vlasy. Jakmile je uviděla, se smíchem se otočila a utíkala po cestě vedoucí na další rozcestí. ,,Co to bylo?‘‘, zeptal se zmateně Carl. ,,Jedeme za ní‘‘, řekl Van Helsing. ,,Vy si jeďte kam chcete,my pojedeme dál‘‘, řekla Eli a pak i s Katrin se rozjely do vesnice Valeriů. ,,A ještě něco, před setměním se vraťte!‘‘, křikla ještě Eli, a pak zmizely v lese. Než vjely do vesnice, znovu si nasadily kápi. Bylo pozdní odpoledne a bylo zataženo. Uvázaly koně a šly si zamluvit pokoje v místním hostinci. Pak se šly projít.
,,Ti dva se ještě nevrátili a brzo bude tma. Co budeme dělat?‘‘, zeptala se Katrin. ,,Jet je hledat teď by byla sebevražda. Pokud se do rána neobjeví, pojedeme je hledat , ale myslím si, že Van Helsing si poradí‘‘, řekla jakoby nepřítomně Eli a pozorně si prohlížela každičký dům, který míjely. Došly zpět na náměstí.
V tu chvíli branou vjel hnědý kůň a na něm žena. Eli si ji pozorně prohlédla. Žena je zpozorovala, sesedla s koně a mířila k nim. V tu chvíli se zvedl vítr a žena se zastavila. Pak za ní něco dopadlo na zem a ona se prudce leknutím otočila. Na schodech jednoho domu seděly tři ženy. Zrzka, blondýna a bruneta,všechny tři mrtvolně bledé, oblečené do nádherných lehkých šatů, ověšené zlatem a s úšklebkem na tváři.
,,Ahoj Anno,dlouho jsme se neviděly.‘‘, ušklíbla se zrzka. ,,No, vy tři jste mi tady ještě chyběly‘‘, řekla nezaujatě žena a začala ustupovat dozadu. Eli a Katrin vše pozorovaly z dálky. ,,Katy, běž do hostince a počkej, než se vrátím.‘‘, řekla své kamarádce Eli, aniž by se na ni podívala. Katrin poslechla a odcházela pryč, zatímco Eli se pomalu přiblížila ke čtveřici na druhé straně náměstíčka. Ženu, která přijela na koni, Eli poznala hned. Byla to Anna Valeriusová. Trojici žen , která se objevila z ničeho nic, znala také.
Zrzka v růžovofialových šatech se jmenovala Aleera. Usmívající se blondýna v žlutozlatých šatech byla Marishka a vysoká bruneta v zelenobílých šatech byla Verona. Všechny tři byly Draculovi nevěsty. Veronu znala až moc dobře. Možná víc, než sama chtěla. Došla tak blízko, aby mohla vyslechnout jejich rozhovor. ,,Copak ty nás nevidíš ráda?‘‘, zeptala se na oko dotčeně Mariška. ,,Ani ne‘‘, řekla Anna lítostivě. ,,Ale když už jste přišly, ráda se s vámi vypořádám jednou provždy. ,,Kdo by to byl řekl, že bude tak nezdvořilá‘‘, usmála se Verona, všechny tři se zvedly a mířily k Anně. ,,Nemyslíte že je to nefér, tři proti jedné?‘‘, zeptala se Anna a přejížděla očima z jedné na druhou. ,,Ani ne‘‘,řekla Aleera a napodobila Anin hlas. Anna se otočila a utíkala ulicí pryč, Aleera s Veronou se proměnily na okřídlené příšery a začaly ji pronásledovat. Marishka zůstala na místě a s úsměvem sledovala prchající Annu. Pak si ale všimla jakési postavy, stojící za rohem, která ji už delší dobu sledovala.
Marishka se proměnila a jakože letí pryč, kousek za vesnicí se otočila a překvapila postavu zezadu. ,,Ale ale,koho pak to tady máme‘‘, zeptala se pobaveně Marishka a strhla Eli kápi z hlavy, ta se lekla a otočila. Marishka ji změřila pohledem. ,,Neznáme se odněkud??‘‘, zeptala se a stále ji provrtávala pohledem. ,,Možná ano, možná ne‘‘, odpověděla Eli a podívala se Marishce přes rameno. Najednou Marishka vykřikla bolestí a skácela se k zemi. ,,Co tady sakra děláš?‘‘,vyjekla Eli na Katrin , která Marišce zabodla svůj meč do zad. Než jí však stačila odpovědět, Eli zakřičela ,, Utíkej‘‘, a pak se obě rozběhly přes náměstí pryč.
Marishčin křik dolehl až k Aleeře a Veroně, stále pronásledující Annu. ,,Leť se podívat, co se stalo‘‘, prskla Verona na Aleeru a ta letěla, jak nejrychleji dovedla na náměstí. Našla Marišku, klečící na zemi a s mečem zabodnutým v zádech. Sletěla k ní a vytrhla jí meč ze zad. ,,Co se stalo?‘‘, zeptala se starostlivě. ,,Ty dvě‘‘, prskla naštvaně Mariška a ukázala na dvě dívky, běžící po náměstí. Mariška se přeměnila a s Aleerou se vydaly za nimi. Mariška narazila do Eli a ta upadla na zem. Aleera popadla Katrin a hodila ji přes celé náměstí. Než se Eli stačila vzpamatovat, Mariška ji chytila pod krkem a hodila proti zdi. Eli se praštila do hlavy a v bezvědomí zůstala ležet na zemi. Mariška si k ní klekla a odhrnula jí vlasy z tváře. Naklonila se k ní a chtěla se jí zakousnout do krku, když se zarazila. Dívka měla na krku řetízek s ozdobeným křížem. Mariška ho vzala mezi dva prsty, aby si ho mohla lépe prohlédnout.
Kříž jí okamžitě spálil prsty, ale toho si nevšímala. Kříž jí byl povědomý. Pak se podívala znovu na dívku. ,,Sakra koho mi ta holka jenom připomíná?‘‘, zeptala se sama sebe. Pak jí to došlo. Ten kříž viděla naposledy před devíti lety, když ho měla na krku Verona. A přesně Veronu jí ta dívka připomínala, což mohlo znamenat jen jednu věc.,,To snad není možné‘‘, zašeptala Mariška. Pak na náměstí vlétla Verona. ,,Musíme rychle pryč!‘‘, křikla dolů na Aleeru a Marišku a ukázala na nebe. Slunce bylo schované za maličkým mráčkem a malé paprsky světla už tu a tam dopadaly na zem. Eli se konečně probrala a uviděla Marišku, která se na ni přátelsky usmála, pak se proměnila a všechny tři nevěsty zmizely za vesnicí.
V tu chvíli doběhla na náměstí i udýchaná Anna. Katrin, která se vyhrabala z hromady věcí, kam ji hodila Aleera, se spolu s Annou rozběhly za Eli, která ještě stále ležela na zemi. ,,Není vám nic‘‘, zeptala se ustaraně zadýchaná Anna. ,,Jde to‘‘, zabručela Eli a za pomoci Anny vstala.
,,Co to proboha bylo?‘‘, zeptala se ještě roztřeseně Katrin. ,,Upíři‘‘, opověděla Anna jakoby se nic nestalo. ,,Kdo vlastně jste?‘‘, zeptala se ostřeji Anna. ,,Copak ty mě nepoznáváš? Já tě poznala hned‘‘, řekla s úsměvem Eli a ukázala jí ruku se stříbrným náramkem s korálky. Anně stačil jediný pohled na náramek a hned věděla. Ten náramek patřil jí a před devíti lety ho dala své nejlepší kamarádce, která musela utéct.
,,Eleanor?‘‘, zvedla oči zalité slzami. ,,No to ti to trvalo‘‘, zasmála se Eli. Pak si ob? padly do náruče. ,,Proboha Eleanor, co tady děláš?‘‘, zeptala se Anna a nevěděla, jestli má plakat nebo se smát.
,,Přece jsem slíbila, že se vrátím‘‘, zasmála se Eleanor. ,,Eleanor?‘‘, zeptala se nechápavě Katrin. ,,Jejda‘‘, Katrin omlouvám se, že jsem ti lhala.
Před devíti lety jsem odsud musela zmizet a odjela jsem do Anglie k příbuzným. Aby mě nenašli, změnila jsem si jméno na Eli, vlastně je to zkratka mého jména, říkali mi tak jenom tady. Ve skutečnosti se jmenuji Eleanor.‘‘, vysvětlila vše své zmatené kamarádce. ,,Kdo tě neměl najít?‘‘, zeptala se Katrin po chvíli. ,,Slibuju že ti to pak řeknu. Ale teď bych se ráda něčeho najedla.‘‘, usmála se na Katrin. ,,A abych nezapomněla. Anno,tohle je má kamarádka z Anglie Katrin a Katrin, tohle je moje kamarádka od dětství Anna.‘‘, řekla na konec Eleanor.
,,Zabalte si věci , můžete bydlet u nás.‘‘, nabídla se Anna. Pak vyrazily společně s Annou na panství Valeriů. Při večeři Eleanor vyprávěla Katrin svůj životní příběh a ta na ni jen hleděla s otevřenou pusou a nevěřícně kroutila hlavou. Pak Anně vyprávěla vše, co s Katrin prožila v Anglii. Pozdě večer se konečně odebraly k spánku. Eleanor celou noc nezamhouřila oči. Pak se k ní přišla podívat Anna. ,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi zpátky‘‘, řekla Anna a posadila se na postel. ,,Taky jsem se nemohla dočkat. Těch devět let po mě byla celá věčnost. A tady se všechno změnilo..I ty‘‘, pousmála se Eleanor.
,,Ty taky, když jsi odjížděla, byla jsi mi taktak po ramena‘‘, zasmála se Anna. ,,Jsi ještě víc podobná Veroně.‘‘, dodala šeptem. Eleanor se zadívala z okna. ,,Je mi líto, že tě musely uvítat zrovna ony‘‘, zašeptala Anna., ,Mám strach…víš, jak jsem tam ležela v bezvědomí, Mariška si mě prohlížela a pak se na mě tak divně dívala..Co když mě poznala? Co když to řekne Veroně. Já chci zůstat zatím v utajení. Nechci, aby zase začal ten hon na mě, protože to vždycky někdo odnesl‘‘, zašeptala Eleanor s ustaraným výrazem.,,Neboj se, i kdyby zjistily, že jsi zpátky, tak tě ochráníme‘‘, řekla Anna a objala ji.
,,Kde jsou všichni?‘‘, zeptala se po chvíli Anny. ,,Otec zmizel před rokem…Velkan je …mrtvý . Dracula vypustil jednoho svého vlkodlaka a my jsme nachystali léčku. Vlkodlaka jsme dostali, ale Velkana to stálo život. Danken je v Budapešti. Když ji Eleanor poslouchala, zalily se jí oči slzami. Boris a Danken jsou po smrti. Ale když řekla, že je Danken na živu, zalil ji pocit štěstí. Aspoň, že Danken je na živu. Nakonec Eleanor přece jenom usnula.
Podezření
Upírky odletěly z vesnice a vrátily se na Draculův hrad. Aleera, jako obvykle naštvaná, protože se jim zase nepodařilo zabít tu Valeriánku, Verona v dobré náladě, ale Mariška se chovala divně. Jindy veselá a ukecaná Mariška teď zamlkle koukala do země.
,,To snad není možné, zase jsme ji nedostaly!‘‘, rozčilovala se Aleera a chodila po místnosti tam a zase zpátky.
,,Uklidni se….Máme na to celou věčnost‘‘, řekla pobaveně Verona. Aleera po ní hodila zamračený pohled, ale nic neříkala. Verona zatím sledovala Marišku. Ta seděla jako tělo bez duše na lenošce a koukala do zem. ,,Co je to s tebou?‘‘, zeptala se po chvíli Verona. Mariška zvedla oči, nasadila vynucený úsměv. ,,Nic‘‘, pípla a znovu koukala do země. Pak se sami z ničeho nic otevřely dveře a dovnitř vešel Dracula.
,,Jak jste dnes uspěly?‘‘,zeptal se veselým tónem. Stačil mu ale jediný pohled na Aleeřin a Veronin výraz a na Marišku nepřítomně hledící před sebe a nemusely mu odpovídat.,,Takže neuspěly‘‘, povzdychl si sám pro sebe. ,,Jednou to vyjít musí‘‘, řekla optimisticky Verona, došla k Aleeře a chytila ji za ruku. ,,Ani jsme se nestačily najíst. A nevím jak ty, ale mně docela vyhládlo…Pojď ,zlepšíme si náladu‘‘, usmála se spiklenecky Verona. Aleera jí úsměv oplatila a pak společně vylétly oknem.
Dracula zůstal s Mariškou.,,Ty nejsi hladová?‘‘, zeptal se Dracula. Ta zavrtěla jen hlavou. ,,Děje se něco?‘‘, zeptal se po chvíli,když si všimnul jejího nervózního výrazu. ,,No ani ne. Ne‘‘, odpověděla nejistě a vstala. Dracula došel k ní, chytil ji kolem pasu a přitáhl k sobě. ,,Má milá, neumíš lhát…No tak, co se děje?‘‘, zeptal se s úsměvem. Co se týkalo jeho samotného, nedokázala mu lhát ani jedna z jeho nevěst. A i když se snažily pravdu zatajit, vždycky ji z nich dostal, aniž by musel použít násilí. A navíc s Mariškou neměl nikdy větší problémy.Mariška konečně zvedla oči a podívala se na něj.
,,Dneska ve vesnici..Kromě Anny tam byly ještě dvě dívky. Tu jednu neznám, ale ta druhá.. Příšerně mi někoho připomínala..‘‘, hlesla Mariška. ,,Koho‘‘, zeptal se okamžitě Dracula. Mariška zase sklopila oči k zemi. ,,Veroninu dceru. Eleanor‘‘, špitla potichu Mariška. Dracula ji pustil a poodešel od ní. ,,Eleanor? Ale to není možné‘‘, prohlásil po chvíli uvažování. ,,Nevím, jestli to byla skutečně ona, ale ta holka jakoby Veroně z oka vypadla a měla i ten řetízek s křížem, který jsi tenkrát Veroně strhl z krku. Mohlo jí být tak sedmnáct nebo osmnáct, a to by odpovídalo. Veroně jsem nic neřekla‘‘, vychrlila ze sebe Mariška.
,,To jsi udělala moc dobře‘‘, řekl Dracula a opřel se zády o nejbližší sloup.Nechtěla jsem to říct ani Aleeře, protože ta tu hubu nezavře a věděla jsem že tebe to bude zajímat‘‘, řekla ostýchavě nakonec. ,,Dobře, Veroně musíme vše o návratu Eleanor zatajit, Eleanor sama, jak předpokládám, bude chtít zůstat v utajení, takže nám vlastně pomůže. Dříve či později se o jejím návratu dozví, ale chci tuhle chvíli obrátit ve svůj prospěch, takže Veroně zatím ani muk‘‘, skončil debatu Dracula, políbil Marišku a odešel z místnosti.
Cizinci
Druhý den ráno probudilo Eleanor zaklepání na dveře. Venku byla ještě stále tma. Byla to Anna. řekla jí, že pojede do vesnice a zeptala se, jestli nepojede taky. Eleanor souhlasila, a pak i s Katrin vyrazily všechny tři do vesnice. Slunce ještě ani nevyšlo, když dorazily na místo. Anna šla něco zařídit a Eleanor zatím provedla Katrin celou vesnicí. O pár minut později do vesnice přijeli dva cizinci. Vzbudili ihned pozornost. Celá vesnice, po zuby ozbrojená vším co jim přišlo pod ruku, se začala shromažďovat na náměstí, kam měli namířeno dva příchozí. ,,Vítejte v Transylvánii‘‘, pozdravil je hrobník. Oba se zastavili a otočili ke shromážděnému davu. Jeden byl menší mnich a druhý vysoký muž v černém kabátu a s černým kloboukem.Za jejich zády se ozvaly kroky. ,,Vy dva,otočte se‘‘,zavelel ženský hlas. Oba se pomalu otočili. Na kraji studny stála žena. Mnich se na ni podíval a nasadil výraz jakoby ji znal.
,,Ukažte mi své zbraně‘‘, řekla žena, když je sjela prvním pohledem. ,, Proč?‘‘, zeptal se vysoký muž, který zůstal se svěšenou hlavou a přes klobouk mu nebylo vidět do tváře. ,,Protože mi tu cizincům nevěříme‘‘, řekla žena. ,,Pánové, musíme vás odzbrojit‘‘,pokračovala žena. Jako na povel se vesničané začali přibližovat. Muž sjel rukama pod svůj kabát a nahmatal tam své pistole. ,,Zkuste to‘‘, řekl výhružně a kruh a lidé zase začali ustupovat. V tu chvíli na náměstí dorazila znovu Eleanor s Katrin , aby se podívaly, kam všichni najednou zmizeli. ,,Podívej to je Van Helsing s Carlem…Včera jsme na ně úplně zapomněli ‘‘, řekla Katrin a ukázala na dva muže uprostřed kruhu vesničanů. ,,No co se dá dělat…zapomněli, ale vidíš, říkala sem že si poradí‘‘, usmála se její kamarádka.
Vzpíráte se našim zákonům?‘‘,zeptala se žena na jejich reakci. ,,Jenom špatným zákonům.‘‘, odpověděl muž a zvedl hlavu. Věděl, kdo ta žena je.Viděl ji na fotografii ve Vatikánu. Měl za úkol jí pomoct, ale ona nevypadala na to, že by po nějaké pomoci toužila. ,,Dobrá…Zabít‘‘, zavelela vesničanům, kteří se užuž vrhali na Van Helsinga.
,,Přijeli jsme vám pomoct‘‘, řekl rychle Van Helsing. ,,Já nepotřebuji pomoct‘‘. ,,Vážně ?‘‘, zeptal se Van Helsing a podíval se Anně přes rameno, pak se rychle sklonil, ze svého vaku vytasil obrovskou kuši a namířil jí na Annu.Tak se rychle skrčila. Van Helsing ale nemířil na ni. Na obloze nad vesnicí se objevily tři upírky. Vesničané se rozprchli do všech stran. Upírky vlétly do vesnice a kroužily nad náměstím. Van Helsing po nich střílel, ale žádný efekt to nemělo.
Anna, která zůstala stát na kraji studny, si všimla jedné upírky letící zezadu na Van Helsinga, skočila po něm a upírka ho minula o vlásek. Pak ale přiletěla další, popadla Annu zezadu za oblečení a nesla pryč. Van Helsing se rychle zvedl ze země a utíkal za upírkou. Vyskočil, a protože upírka nebyla moc vysoko, stačil Annu chytit za nohy. Pro upírku s blond vlasy byli oba příliš těžcí, tak Annu upustila. Anna přistála odkročmo na Van Helsingovi, ten ji strhl na stranu a přetočil se na ni.
,,Zůstaňte tady‘‘, křikl. Anna s ním smýkla na stranu, tak že znovu ležela na něm.,,Vy tu zůstaňte, oni chtějí zabít mě!‘‘, křikla, rychle se zvedla a utíkala pryč. Tři upírky byly samozřejmě Draculovi nevěsty.Verona s Mariškou, poletující nad vesnicí si všimly přítomnosti Van Helsinga. ,,Mariško, zabij toho cizince‘‘, zavelela Verona a letěla za prchající Annou. ,,S radostí‘‘, zasmála se a slet?la dolů.
Eleanor a Katrin zatím zmizely v davu.‘‘Co budeme dělat?‘‘, zakřičela Katrin, aby ji Eleanor vůbec slyšela .,,Utíkej do kostela a zůstaň tam schovaná , dokud se to tu neuklidní!‘‘, křikla Eleanor a zmizela. ,,Zase se musím schovávat…‘‘, řekla naštvaně Katrin sama pro sebe a utíkala ke kostelu. Eleanor věděla, proč si má s sebou vzít svůj luk. Popadla ho a utíkala na pomoc Anně, když před sebou uviděla Marišku. Poletovala nad zemí a byla k ní otočená zády. Eleanor zamířila. ,,Tentokrát to vyjde‘‘,zašeptala Eleanor a vystřelila. Ale opakovalo se to stejné, co před devíti lety. Mariška se otočila a zachytila šíp těsně před obličejem. Přejela pohledem z šípu na Eleanor, dolétla k ní, chytila ji za ruku a odnesla na druhou stranu vesnice , do slepé uličky. Tam ji postavila na zem,přeměnila se a stoupla si před ni. Eleanor neměla kam utéct. Za sebou měla zeď a před sebou upíra. Mariška se na ni dívala s přátelským výrazem, Eleanor byla ve střehu, člověk si v přítomnosti upíra nemůže být jistý ničím.
,,Tak přece jsem se nespletla‘‘, promluvila z ničeho nic Mariška. ,,A v čem?‘‘, zeptala se nedůtklivě Eleanor. ,,Vážně jsi to ty, že Eleanor‘‘, usmála se a každou hlásku jejího jména protáhla. Eleanor se zarazila. ,,Neboj se, já a můj pán jsme jediní kdo o tobě ví…Promiň, ráda bych si s tebou popovídala, ale mám práci, snad později‘‘, řekla ledabyle a odletěla. Eleanor se rozběhla zpět na náměstí. Verona a Aleera se stále snažily dohonit Annu. Překážel jim především Van Helsing, který po nich neustále střílel šípy, i když to nemělo větší efekt, a také zmatení vesničané, pobíhající stále sem a tam. Aleeře se nakonec podařilo chytit Annu za ruku a vyletět s ní vysoko.‘‘ Tak ty létáš ráda, Anno?‘‘, zeptala se Aleera a dala se do smíchu a zatím nesla Annu pryč. Eleanor se konečně dostala až k Van Helsingovi.
,,Co tady děláte?‘‘,zeptal se, když celá udýchaná doběhla až k němu. ,,Až potom‘‘, hekla Eleanor a snažila se popadnout dech. ,,Kde je Anna?‘‘. ,,Tam‘‘,odpověděl jí a ukázal na oblohu. ,,Musíme jí dostat dolů.‘‘, křikla Eleanor. ,,Nemám šípy ,sakra‘‘, řekl naštvaně Van Helsing, a pak si všimnul Eleanořina luku.
,,Rychle, tak střílej!‘‘, křikl a sledoval Aleeru. Eleanor zamířila. ,,Ne….mohla bych trefit Annu‘‘, řekla zoufale Eleanor. ,,Střílej!!‘‘, zaječel Van Helsing. ,,Fajn , ale bude to na vás, jestli ji trefím!‘‘, řekla naštvaně Eleanor a znovu zamířila. Anně se podařilo vytáhnout než a řízla Aleeru do nohy. Ta ji samozřejmě pustila a Anna padala k zemi, když ji chytila pro změnu Verona. Letěla zrovna nad jedním domem a Eleanor vystřelila. Šíp proletěl Veroně nohou, Verona vykřikla a pustila Annu, která dopadla na střechu, sjela po ní, ale podařilo se jí udržet se na okraji.
Mariška zaútočila na Van Helsinga. Letěla proti němu ,on po ní začal střílet. Mariška se snažila vyhnout šípům a proletěla střechou do jednoho domu. Anna visící na okraji se potřebovala dostat dolů. Odrazila se nohama od omítky a přeletěla až na strom , který rostl před domem. Neudržela se větví a sletěla ze stromu dolů. Cestou se pomlátila o několik větví. Nakonec bezpečně přistála na zemi a utíkala pryč. Vběhla do nejbližšího domu a zavřela za sebou dveře na závoru, když se ale otočila, aby proběhla dál, málem narazila hlavou do Aleery, která vysela hlavou dolů u stopu.
,,Buď zdráva Anno‘‘, řekla Aleera a při seskoku dolů se proměnila v člověka. ,,Taky tě ráda vidím Aleero‘‘, odpověděla jí udýchaná Anna. Van Helsing zatím popošel k domu, do kterého vletěla upírka. Pomalu se přibližoval s kuší připravenou ke střelbě. Mariška z nečekaně vyletěla vraty domu. Vrazila do Van Helsinga, který upustil kuši a dopadl kus od ní na zem. Mariška přeletěla nad ním, pak se pomalu snesla na zábradlí jednoho domu, přitom ze sebe vytrhávala šípy, proměnila se v člověka, prošla se po zábradlí, zahodila poslední šíp a sjela pohledem na ležícího Van Helsinga.
Anna stále hovořila s Aleerou. ,,Já jsem ti v minulém životě ublížila?‘‘, zeptala se Anna a pomalu ustupovala dozadu. ,,Nehraj si se mnou princezno‘‘, řekla výhružně Aleera a její oči chytily fialovou barvu. Anna se otočila a vyrazila dveře, které předtím zamkla. Za dveřmi se ale znovu objevila Aleera a zastoupila jí cestu. ,,Vím co skrýváš ve svém lačném srdci‘‘, řekla Aleera a popošla k Anně. ,,Doufám že i ty máš srdce, abych ti do něj jednoho dne mohla vrazit kůl‘‘, vyhrožovala Anna. Aleera se rozpřáhla a dala Anně tak silnou ránu, že ta proletěla zavřeným oknem na ulici a dala se na útěk. Van Helsing stále stál na místě a pohledem přejížděl střídavě na kuši a na Marišku, která stála na zábradlí a cenila na něj zuby. Carl, který byl po celou dobu schovaný u studny, vyhrabal z vaku malou lahvičku.
,,Svěcená voda!‘‘, křikl na Van Helsinga a hodil mu ji. Lahvička ale k němu nedoletěla. Ve vzduchu ji chytila Verona a hodila ji do studny. ,,Přestaň si s ním hrát Mariško a dodělej ho!‘‘, křikla a letěla pryč. ,,Tak dobře, škoda‘‘, řekla svým jemným hláskem Mariška a usmála se na Van Helsinga.
,,Kostel!‘‘, zakřičel Carl. Van Helsing i Mariška se podívali ke kostelu. Byla tam svěcená voda. Mariška se zamračila, ale když se na ni Van Helsing znovu podíval, zářivě se usmála a špičáky se jí prodloužily a oči zežloutly.
Anna vběhla do dalšího domu s nadějí, že už tam nenarazí na žádného upíra. Jen co vběhla do první místnosti, narazila na Aleeru, která seděla na lavici u stolu kde ležel mrtvý muž. V ruce měla sklenici plnou krve.
,,Třicetiletá, dobře vyzrála‘‘, řekla Aleera a chtivým pohledem sledovala sklenici. Pak se ozval svištivý zvuk a Anna se otočila. V jediných únikových dveřích stála Verona. ,,Ahoj Anno, má milá‘‘, pozdravila ji milým hlasem Verona. Anna chtěla utéct stejnou cestou, kterou přišla, ale jakmile se otočila, přímo před ní stála Aleera, která se zrovna napila krve. Verona i s Aleerou pak pomalým krokem popocházely k Anně. Van Helsing se v tu chvíli odhodlal. Rozběhl se ke kuši. Mariška , která celou dobu stála připravená na zábradlí, z něj s křikem skočila, proměnila se a začala si s Van Helsingem házet, jakoby to byla jen hadrová panenka.
Když už potřetí Van Helsing dopadl na zem, Mariška vyletěla se smíchem vysoko nad vesnici. Když se podívala na obzor, smích ji přešel. Souboj se jaksi protáhl a začínalo svítat. Se zoufalým křikem se snesla dolů a vletěla do domu, kde Aleera s Veronou zatím zahnaly Annu do kouta.
,,Slunce!....Začíná svítat‘‘, zavřeštěla, když se na ni překvapeně podívaly. ,,Musíme pryč!‘‘, zakřičela Aleera, a pak už všechny tři nevěsty mizely za kopcem. O chvíli později na vesnici dopadly studené paprsky podzimního slunce. Vesničané vycházeli ze svých úkrytů a začali odklízet trosky a škody, které upírky způsobily. Pomlácený Van Helsing se zvedl ze země, zvedl kuši a posadil se na nejbližší schody. Carl mu donesl klobouk. Vesničané se začali znovu shromažďovat kolem nich. Pak k nim došla i Anna.
,,Kdo vy vlastně jste?‘‘, zeptala se jich, jen co k nim došla.
,,Jmenuje se Van Helsing‘‘, řekla Eleanor, která se prodrala davem. Celým shromáždění projel šum. ,,Vaše pověst vás předchází‘‘, pousmála se Anna. Van Helsing vstal a došel k ní. ,,Příště se mě držte, mrtvou vás nechci‘‘, řekl přátelsky. Anna se usmála. ,,Jedno vám neupřu, máte odvahu‘‘, řekla, otočila se a došla k Eleanor s Van Helsingem v zádech.
,,A kde ses tu vzala ty?‘‘, zeptal se znovu Eleanor. ,,Jsme s Annou staré známé‘‘, špitla vyhýbavě Eleanor. ,,Pojďte‘‘,řekla Anna, když se k nim přidala Katrin. Všichni pak odjeli na panství Valeriů.
Anna celý den od Carla vyzvídala, jak se dostali do Transylvánie, a pro? vlastně přijeli. Katrin hned po večeři zmizela, celý den s Eleanor nepromluvila. ,,Co vás vlastně včera zdrželo v té vesnici?‘‘, zeptala se Eleanor, když ji Anna konečně pustila ke slovu. ,,Byli jsme se podívat i na panství, ta žena nám zmizela‘‘, řekl Van Helsing. Eleanor jim popřála dobrou noc a šla nahoru. Jakmile odešla , Van Helsing se otočil na Annu.
,,Na tom zámku jsme našli obraz, kde byla žena a malá holčička, v které jsem hned poznal Eli‘‘. ,,Ano,Eleanor je z rodu Nordenů a kdysi na panství bydlela. Ta žena je její matka, mimo jiné jedna Draculova nevěsta‘‘, odpověděla mu, aniž by jí to sdělení překvapilo. ,,Eleanor je Draculova dcera?‘‘ zeptal se nechápavě. ,,Ne, Eleanor bylo osm let, když se Verona stala upírkou. Ademar Nordenus je její otec a Veronin bývalý manžel, ale už je po smrti‘‘, odpověděla šeptem a pak mu řekla vše o Eleanořině životě.
Eleanor se zatím umyla, převlékla do krátké noční košilky a šla za Katrin. ,,Ty se semnou nebavíš?‘‘, zeptala se Eleanor. ,,Ale ne, jenom se už nechci schovávat, když se něco děje, mohla bych pomoct‘‘, řekla dotčeně Katrin. ,,Promiň, ale mám o tebe strach. Možná jsi sem neměla jezdit, ne, že bych nebyla ráda, že tu jsi, ale pokaždé to odskáčou mí nejbližší‘‘, řekla potichu Eleanor a odešla. Padla do postele, chvíli koukala do stropu, a pak usnula.
Její život se začal vracet do normálu. V Anglii bylo vše klidné a nic jí tam nehrozilo, tady nebezpečí číhalo za každičkým stromem. Ale i přesto byla ráda, že je zase doma.
Setkání
Ještě ten večer Eleanor probudil rámus,nesoucí se z venku.Vyběhla na balkon a naklonila se dolů.U vchodu stál cizí kůň,z něhož právě seskakoval nějaký jezdec.Anna,která vyběhla zrovna ze dveří mu padla do náruče.Eleanor potichu vyšla z pokoje a seběhla dolů.Pomalu došla ke dveřím a zůstala stát schovaná za nimi,tak blízko aby mohla slyšet rozhovor Anny s neznámou osobou.,,Ani nevíš jak jsem ráda ,že jsi zpátky‘‘,řekla Anna a poodstoupila kousek od ní,takže Eleanor konečně viděla neznámému do tváře.Byl to mladík,mohlo mu být stejně jako Eleanor,přesně jak Eleanor vytušila ,byl to Anin mladší bratr Danken.,,Ani neuvěříš,kdo tu je‘‘, řekla zvesela Anna. Eleanor chtěla vyběhnout z úkrytu a skočit Dankenovi do náruče,ale nakonec se přemohla a utíkala potichu zpátky nahoru do svého pokoje.,,Kdo teda přijel?‘‘,zeptal se a spolu s Annou vešel dovnitř.,,Nic ti nepovím‘‘,řekla Anna vítězně a sedla si do křesla.Danken nepřestal s přemlouváním.Došlo i na sliby,vyhrožování a nakonec i na lechtání.Anna,která byla odjakživa příšerně lechtivá to nevydržela.,,Dobře,řeknu ti to!‘‘,zakřičela Anna v záchvatu smíchu.Po chvíli se jí podařilo se uklidnit.,,Řeknu ti jen to,že ji znáš,je ti blízká a dlouho jsi ji neviděl a její jméno začíná na E‘‘,řekla a sledovala jak Danken pátrá v paměti.Moc dlouho nemusel přemýšlet,okamžitě ho napadlo jediné jméno.,,Eleanor?‘‘,zeptal se opatrně.,,Kdo by to byl řek,že to uhodneš ‘‘,zasmála se Anna.,,To myslíš vážně?‘‘,zeptal se sestry nevěřícně.,,Proč bych ti lhala?Ráno uvidí‘‘,zívla Anna a ještě mu řekla o Van Helsingovi a Carlovi.,,Už je pozdě ,dobrou….‘‘,řekla potichu a odkráčela po schodech nahoru.Eleanor se potichu vrátila do svého a padla na postel.Byla šťastná,že ho mohla zase vidět,když se tak změnil.I ona se za tu dobu změnila,ale teď si ze všeho nejvíc přála,aby to bylo takové jako před devíti lety.Danken šel nahoru,ale po chvíli znovu vyšel z pokoje a šel po schodech dolů.Eleanor,která nemohla usnout,zaslechla kroky,pootevřela dveře aby se podívala kdo to je.Zahlédla Danken ,jak jde po schodech dolů.Bosá a oblečená v tenké černé noční košilce šla potichu za ním.Danken vyšel zadem do zahrady a sedl si do osvětleného altánu na břehu řeky.Snažil se zalovit v paměti a vybavit si Eleanor tak jak ji viděl naposledy.Najednou za sebou uslyšel cupitavé kroky.Pomalu se otočil ke vchodu do altánu.Stála tam dívka s dlouhými ,až dočerna tmavými vlasy,bosá a oblečená nalehko.Její oči se v záři pochodní třpytili jako hvězdy.Okamžitě ji poznal.,,Ahoj Dankene..‘‘,pousmála se a popošla blíž k němu.Stále ještě nemohl uvěřit svým očím.Pamatoval si ji jako osmiletou holku,která s ním od rána do soumraku pobíhala po lese a hrála si na zbojníky a teď tu před ním stála skoro dospělá krásná dívka.Vstal ,došel k ní a objal ji.,,Vůbec jsem nečekal že se ještě někdy uvidíme‘‘,zašeptal jí do ucha.,,Vždyť jsem ti přece slíbila že se ještě uvidíme‘‘,pousmála se a pustili se.,,Ani si nedovedeš představit jak se mi po vás všech stýskalo.‘‘,hlesla Eleanor,když spolu s Dankenem opouštěli altán a drželi se za ruce.Ještě nezmizeli z dosahu světla pochodní z altánu a Danken ji k sobě znovu přitáhl.,,Stále tomu nemůžu uvěřit,je to jako sen…‘‘,zašeptal Danken a díval se jí zpříma do očí.,,Ó jak dojemné‘‘,ozval se za jejich zády známí hlas.Oba se otočili směrem k altánu.V záři pochodní spatřili Marishku s Aleerou.,,Nechtěli by jste jít otravovat zase někoho jiného?‘‘zeptala se ostře Eleanor.,,Velice nerady ti kazíme vaše společné shledání‘‘,řekla na oko omluvně Marishka.,,Ale my se velice nudíme,tak jsme si řekli,proč nezajít ke starým známým Valeriům‘‘,dokončila za ni větu Aleera.Obě dvě se zasmály.,,Jak to ,že se touláte po nocích sami venku?‘‘,zeptala se Aleera vyčítavě s úšklebkem ve tváři.,,Copak nevíte co by se vám mohlo stát?‘‘,zeptala se Mariška s úsměvem a obě začali pomalu popocházet k Dankenovi a Eleanor.,,Běž !‘‘,vykřikla Eleanor a pak i s Dankene utíkali zpátky k hradu.Eleanor za sebou díky bohu nechala otevřené dveře,rychle vběhli dovnitř a dveře za sebou rychle zamkli.V celém hradě byla tma.Poslepu kličkovali z jedné místnosti do druhé,až se jim podařilo dostat do jídelny.Když ale chtěli vběhnout přes jídelnu do haly a po schodech nahoru,zničeno nic se rozsvítilo světlo.Oba dva se zarazili.Po malé chvilce,kdy si jejich oči zvykli na světlo ,se rozhlédli po jídelně.Na druhé straně jídelny,za stolem u krbu stál samotný Dracula.Eleanor se rychle schovala za Dankena.,,Máme dnes ale krásnou noc ,že?‘‘,zeptal se s úsměvem a nepřestával sledovat Eleanor,která pomalu vyšla zpoza Dankena.,,Marishka mě před nedávnem informovala o návratu Eleanor,tak jsem se chtěl osobně přesvědčit ,je-li to pravda‘‘,řekl klidným hlasem Dracula.,,Tak už jste se určitě ujistil že je to ona,tak by jste už mohl zase jít‘‘,řekl drze a zároveň opatrně Danken.Eleanořinu pozornost v tu chvíli upoutal pozornost jakási postava sedící v křesle kousek od Draculy.Všimla jsi že ji sleduje stejně upřeně jako Dracula.Seděl trošku dál,ale i tak Eleanor poznala ž je to mladík,oblečený celý v černém ,s černými vlasy a se světlýma očima.Pak přejela očima zpět na Draculu.Ten se zase věnoval svou pozornost jí.,,Dlouho jsem se neviděli,hodně jsi se změnila,ale s Veronou se nezapřete,obě jste stejně překrásné…‘‘,řekl tajemně Dracula.Jeho pohled byla Eleanor nepříjemný a stával se čím dál nesnesitelnější.Marishka s Aleerou právě vešli dovnitř a sledovali mlčky průběh dění.,,Určitě se divíš,že tu dnes také není.Ona vlastně ještě neví o tvém návratu,bude to pro ni takové malé překvapení‘‘,zasmál se znovu tajemně Dracula.V tu chvíli vešli do jídelny tři vojáci,kteří si venku všimli rozsvíceného světla.Danken si oddychl.,,Začíná to vypadat zajímavě‘‘,řekl klidným hlasem Danken.,,Tak to ještě bude zajímavé‘‘,zasmála se Aleera a změřila vojáky pohledem.Vojáci se rozběhli k Draculovi.V tu chvíli se Aleera s Marishkou vymrštily ze židlí a vrhli se na jednoho vojáka.Na druhého vojáka se vrhl upír,který až do teď seděl mlčky v křesle.Poslední voják se dostal až k Draculovi.Dracula mu vytrhl meč z ruky,probodnul ho a prohodil oknem ven.Nevěsty hodovaly na krvi dalšího vojáka.Upír v koutě chytil vojáka pod krkem a zvedl ho do výšky.Pak přejel pohledem na Eleanor a jediným prudkým pohybem vojákovi zlomil vaz.Eleanor stačila rychle zavřít oči,aby se na to nemusela dívat.Po chvíli co se místností rozezněl zvuk lámajících se kostí ,Eleanor konečně otevřela oči.Nevěsty se ještě stále skláněli nad polomrtvým vojákem.Dracula měl ve tváři zvláštní úsměv a pomalím krokem mířil k Eleanor a Dankenovi.,,Utíkej‘‘,zašeptal Danken ,tak aby to slyšela jen Eleanor.Nenechala se dvakrát pobouzet a co nejrychleji udělala otočku a vyběhla ven.Byla už v hale,když se ohlédla,aby se ujistila že ji nikdo nepronásleduje,když do něčeho před sebou narazil.Byl to ten mladý upír z jídelny.Eleanor se ho lekla a udělala dva kroky dozadu,ale na víc se nezmohla.Chtěla sice utéct,ale v tu chvíli zjistila že je jako přikovaná namístě.Třásla se strachy,ale snažila se to zakrýt jak nejvíc mohla,když se k ní upír přiblížil zvedla hlavu nahoru aby mu ukázala ,že se ho nebojí. .,,Ty už odcházíš,to je škoda‘‘,řekl s úsměvem na oko zklamaně.Chvíli rozmýšlela co má dělat,ještě nikdy v životě neviděla někoho tak přitažlivého,zároveň vzbuzujícího hrůzu,jako tento upír .Nakonec místo odpovědi se napřáhla aby mu jednu vrazila,snad ho ani uhodit nechtěla,ale ani mu nechtěla dát najevo slabost ,kterou v ní vyvolal.Upír byl rychlejší ,chytil jí obě ruce,skroutil jí je za záda,ale tak aby ji to nebolelo .,,Okamžitě mě pusť‘‘,řekla výhružně Eleanor,ale něco v ní toužilo potom aby ji nepouštěl.Díval se na ni s úsměvem,jeho pohled jí byl až nepříjemný stejně jako Draculův a nevydržela se mu dívat do očí moc dlouho.Upír se, jak se zdálo velice bavil pohledem na bezmocnou Eleanor,která se snažila dostat z jeho sevření,zároveň ji ale zkoumal pohledem jako něco ,co nikdy v životě neviděl.Eleanor už rezignovala,upír jí držel obě ruce jen jednou rukou a zdálo se že mu to nedělá velké potíže,i když se bránila jak nejvíc mohla.Čím delší dobu tam s ním stála,tím rychleji mizel strach z něho samotného a rostlo jisté napětí mezi jí a ním.Upírovi zmizel z tváře ten posměšný úšklebek,tentokrát se na ni díval s určitým zájmem.Jeho pohled už jí nebyl tak nepříjemný,právě naopak,teď už nemohla ucuknout.Jeho stisk povolil,držel ji už jen za jedno zápěstí a pomalu se k ní naklonil,když v tu chvíli mu rukou,kterou držel Eleanor proletěl šíp.Upír ucukl a pustil Eleanor.Ta se podívala na schody,odkud doletěl šíp.Stála tam Katrin,která rychle seběhla ze schodů.popadla Eleanor a společně utíkal do jídelny.Dorazily včas,Aleera už se skláněla s vyceněnými zuby nad Dankenem.Eleanor popadla těžký zlatý svícen a praštila ji do hlavy.Aleera prskla jako kočka,svalila se na zem a odkutálela se pryč.Všichni upíři včetně toho z haly už stáli u rozbitého okna.Dracula Eleanor věnoval ještě jeden tajemný úsměv a pak vyskočil do noční tmy,za ním následovala Marishka s mladým upírem.Do místnosti vtrhl Van Helsing a Annou,které probudil hluk.,,Vítej doma Eleanor‘‘,zasmála se Aera nakonec a pak se její smích nesl jen noční tmou až zanikl v dáli.,,Jste všichni v pořádku?‘‘,zeptala se ustaraně Anna.Eleanor pomohla Dankenovi vstát ze země,pak došla ke Katrin.,,Zase jsi mi zachránila život‘‘,řekla vděčně a objala ji.,,Ale to přece nic nebylo‘‘,zasmála se Katrin a snažila se ji uklidnit.Pak představili Katrin a Van Helsinga Dankenovi,Anna rozmístila po celém hradě hlídky a pak se všichni odebrali spát.Stejně nikdo nezamhouřil oko a výjimkou nebyla ani Eleanor.Nemohla přestat myslet na to vše co se dnes odehrálo a především na toho mladého upíra.Nikdy před tím ho neviděla.V hale si ho prohlédla z blízka.Měl zářivě modré oči,černé krátké vlasy měl na první pohled rozcuchané,ale ten účes mu slušel,celý v černém a bledý jako mrtvola.Eleanor ho odhadovala tak na dvacet let.Když se na ni upřeně díval,Eleanor měla pocit,že ji má přečtenou,jakoby snad věděl i co se jí honí v hlavě.Ten pohled jí byl právě tolik nepříjemný.V hale se na ni díval jinak.V tu chvíli z ní spadl strach i nejistota,to jí už tak moc nepříjemné nebylo.Celkově jí však naháněl hrůzu.Jak zabil toho vojáka…Celou dobu sledoval její reakce,jakoby se snažil najít její slabé místo.Eleanor sama nevěděla proč na něj stále myslí.Nakonec se rozhodla že toho nechá a konečně usnula.Všichni se druhý den ráno probudili kolem poledne,vynechali snídani a rovnou poobědvali.O včerejším události nikdo nemluvil,tak o tom Eleanor ani nezačínala.Po chvíli přiběhl i Carl a vypadal hodně ospale.,,Včera večer tu byl takový rámus,že jsem skoro vůbec nespal‘‘,zívl dlouze Carl a sedl si ke stolu.,,Omlouvám se za ten rámus,který způsobil Dracula a jeho nevěsty,které nás včera večer poctili svou návštěvou…‘‘,řekla naštvaně Anna.Carlovi zaskočilo,chvíli se dávil a pak se za pomoci Eleanor uklidnil.,,Nikomu se nic doufám nestalo?‘‘,špitl omluvně.,,Schytali to tři vojáci a jedno okno‘‘,řekla podrážděně Anna.Během zbytku oběda už nikdo nepromluvil.Odpoledne Danken navrhl projížďku.Eleanor se ve stájích zalíbil nádherný černý kůň.Od Dankena se dozvěděla že ho měla dostat jako malé hříbě k devátým narozeninám.Eleanor ho při té příležitosti pojmenovala Kobalt.Katrin si vyhlédla sněhově bílého koně a nakonec společně vyrazili.Nakonec zastavili až u skalního srázu nad řekou.,,Je tady nádherný výhled‘‘,řekla Katrin nadšeně.Všichni tři si sedli na kraj srázu a ve zbytku odpoledne Danken a Eleanor Katrin vyprávěli zážitky z dětství.Prosmáli celé odpoledne.,,Páni,měli jste hodně zajímavé dětství,o tom jsem si já mohla nechat jenom zdát‘‘,zasmála Katrin.,,Jo,lítali jsme z průšvihu do průšvihu‘‘,řekl Danken a hodil kámen do řeky.,,A pak se to v jediné noci změnilo‘‘.,řekla Eleanor a přestala se smát.Danken ji chytil kolem ramen.,,Už je to pryč‘‘,zašeptal Danken.Po chvíli ticha,se Eleanor naklonila k Dankenovi.,,Musím se tě zeptat…Kdo byl ten čtvrtý upír?Včera…‘‘,zašeptala.,,Marishčin bratr Radu‘‘,řekl Danken.,,Bratr?Já myslela že Marishce je kolem čtyřista let a její rodina je už dávno po smrti‘‘,řekla nechápavě a hltala každé jeho slovo.,,Radu s Marishkou byli děti z vážené rodiny.Radu byl Draculovým oblíbence ještě než se Marishka stala jeho nevěstou…Pak udělal upíra i z něj‘‘,vysvětlil Danken.,,Nikdy předtím jsem ho neviděla..‘,hlesla.,,Ani si nemohla,zdržoval se v Budapešti, Marika se s ním už taky setkala‘‘,usmál se Danken.,,Vážně…Hrozně ráda bych ji zase viděla..‘‘,vzdychla Eleanor.Katrin si hlasitě odkašlala.,,Hele ,nechci vás nijak rušit,ale kdo je to ta Marika?‘‘,řekla už znuděně,protože až do teď si jí nevšímali.,,Moje kamarádka,známe se už od dětství,je ze šlechtické rodiny‘‘,řekla Eleanor a usmála se omluvně na Katrin.,,To mě čeká další seznamování že?‘‘,řekla na oko otráveně Katrin.,,Asi ne….Ona ani neví že jsem tady‘‘,řekla ž o něco méně veseleji Eleanor.,,A co kdybychom zítra na celý den vyrazili do Budapeště a při té příležitosti navštívili Mariku?‘‘,řekl nadšeně Danken.,,No vidíš…Já nejsem proti‘‘,usmála se Katrin.,,To je skvělí nápad vypískla Eleanor.Pak se zamračeně podívala na obzor.,,Začíná se stmívat,radši už pojedeme‘‘,řekla rychle a pak už se všichni tři sbírali ze země,nasedali na koně a jeli zpět.Dojeli až za tmy,rychle něco snědli a pak si šli lehnout.,,Řekl jsem to už Anně,vyrážíme brzy,tak moc neponocujte‘‘,řekl a zmizel ve svém pokoji.Eleanor se opláchla,převlékla a padla do postele.Po chvíli se do pokoje vplížila Katrin a lehla si vedle Eleanor.,,Vlastně jsem se tě ještě nezeptala,jak se ti tu líbí‘‘,zašeptala Eleanor.,,No,je to tady jiný než jsem si představovala,ale jinak je tu fajn‘‘,pousmála se Katrin.,,Jestli se chceš vrátit domů,pochopím to…Útoky upírů tam nejsou na denním pořádku…‘‘,pousmála se Eleanor.,,Co blázníš?Jsem moc ráda že jsi mě vzala s sebou…‘‘,zasmála se Katrin.,,Proč ses dneska vlastně ptala na toho upíra?‘‘,zeptala se po chvíli zvědavě.,,Já nevím….Je to divný,já na něj musím pořád myslet‘‘,řekla tiše.,,No já jsem se rozhodovala,jestli tě vůbec je potřeba zachraňovat.Stála jsi tam jak opařená..no a pak se k tobě tak hodně nápadně naklonil‘‘,řekla rýpavě a poslední tři slova schválně protáhla.,,No co myslíš ,že chtěl udělat? Co obvykle dělají upíři?..Koušu do krku!‘‘,řekla na obhajobu.Katrin se zasmála.,,To nalháváš jen mě nebo i sobě?Tak v tom pokračuj…Prej kousnout…Jenže se obvykle kouše do krku a ne do rtů a ty ses dvakrát nebránila‘‘,řekla ještě rýpavěji Katrin.,,Ani se mě nedotkl…‘‘,zabručela Eleanor.,,Díky mě..‘‘,řekla řekla vítězně Katrin.,,Nechápu to…Chtěla jsem odtamtud utéct,ale nemohla jsem se vůbec pohnout,byla jsem ráda že jsem se udržela na nohách.Ten pocit nedovedu popsat….‘‘,řekla tichým hlasem a bylo na ní vidět že jí to vrtá hlavou.,,Jen si dej bacha aby ses nezamilovala‘‘,řekla tiše Katrin,protože pak přišla očekávaná reakce.,,Jo jistě,patřím k rodu,který po celá staletí bojuje proti upírům,upíři mi povraždili rodinu a teď se tady objeví jeden z nich,zamrká na mě a já padnu na zadek……..‘‘,řekla naoko naštvaně Eleanor a vykopala Katrin z postele.,,To bych si dala,pak bych mohla jít a skočit z věže…‘‘,dodala a hodila po Katrin polštář.,,No to by ti stejně nepomohlo..‘‘,řekla Katrin a hodila polštář zpátky.,,Kdyby ses do něj zamilovala ,on by z tebe udělal upír a byla by si nesmrtelná‘‘,řekla filozoficky Katrin.,,Až moc nad tím přemýšlíš….‘‘,řekla znuděně Eleanor a kroutila hlavou.,,No a vlastně co ty a Danken?‘‘,zeptala se Katrin zvědavě a skočila zpátky na postel.,,Coby?‘‘,řekla Eleanor jakoby ji nevnímala a nebo o tom nechtěl mluvit.,,No znáte se už od dětství ,je to hezkej chlap …‘‘,řekla Katrin a přiblble se usmívala.,,No zachránil mi tolikrát život,dostala jsem od něj první pusu a nakonec jemu jsem dala slib,že se vrátím‘‘,řekla Eleanor s vítězným pohledem.,,Škoda,já si na něj už brousila zuby,ale lézt někomu do zelí nebudu‘‘,řekla zklamaně Katrin.,,Víš co?Tak já ti nechám upíra‘‘,řekla s úsměvem Eleanor.,, Ty jsi hodná,jak se ti jen odvděčím!‘‘.Katrin předstírala pláč,který se hned potom změnil v záchvat smíchu.,,No tak já se ti už vyzpovídala tak teď ty…Co vlastně ten tvůj Christian?‘‘,zeptala se stejně zvědavě,jako předtím Katrin.,,hm‘‘, řekla přešťastně Katrin. ,,Tak co to tady zkoušíš s Dankenem?‘‘,zeptala se Eleanor.,,Co oči nevidí,to srdce nebolí‘‘,řekla zvesela Katrin.,,Ale já stejně miluju jen jeho‘‘,dodala zasněně nakonec.Pak gestem naznačila aby se přisunula k ní a zašeptala jí něco do ucha.Eleanor vytřeštila oči.,,To snad nemyslíš vážně.Ty a on…‘‘,řekla a zakroutila hlavou.Katrin je pokrčila rameny.V tu chvíli zaklepala na dveře Anna a sdělila jim že je už pozdě a měli by si jít lehnout.Katrin pak i s Annou odešla a Eleanor se natáhla na postel.Myšlenky na mladého upíra ne a ne vyhnat z hlavy.Byla si jistá že to byla jeho moc co ji tak ohromila,ale přitom doufala že ho ještě někdy uvidí a přála si znovu zažít ten pocit bezmoci v jeho sevření.Znovu si vybavila jeho rysy obličeje,bílou pleť , světle modré uhrančivé oči,jeho hluboký pohled,panovačná ústa a tajemný úsměv.Nakonec se donutila přemýšlet nad tím co jí Katrin řekla a protože jí měsíc svítil do okna ,otočila se na druhý bok a usnula,aniž by si všimla černého stínu,který se mihnul za skleněnými dveřmi balkonu.Za několik hodin,uprostřed noci se vzbudila celá zpocená.Noční můra,která ji přestala pronásledovat se jí znovu vrátila.Znovu prožila tu strašnou noc,vše bylo tak opravdové,ještě teď slyšela křik lidí,vlkodlačí vytí.Celý zbytek noci koukala do stropu.Proč se jí z ničeho nic ten hrozný sen znovu vrátil?Nad touhle otázkou přemýšlela až do rána.
_________________
 
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
