VanHelsing.info

Vkládám „reportáž“ z letošního Comic Conu, který se k všeobecnému překvapení nakonec opravdu konal v Praze!

Byla jsem v pátek 7.2. a v sobotu 8.2.. Lístky prý koupilo cca 20 tis. lidí, z toho na sobotu osm (tisíc) a mám pocit, že jsem je potkala všechny. Jinak, za ty prachy bych měla troje boty normální nebo dvoje kozačky, ještě, že už bude jaro. Ale nešť, je to jednou za život. Když už jsme u toho, nesmělo se mít s sebou žádný jídlo a pití, byla tam spousta rychlejch občerstvení ve dvou patrech, ale ceny pro zahraniční návštěvníky a hodné San Diega, kde se Comic Con koná nejčastějc, leč jak psáno výše, s tím se muselo počítat.

Konalo se to v O2 Universum, což je nová přístavba u O2 Arény, ve třech podlažích, dole občerstvení a spousta prodejních stánků, o patro výš občerstvení a spousta prodejních míst a hlavně x sálů a sálečků včetně velkého sálu pro tisíc lidí (nebyla jsem líná spočítat řady a sedadla a to jsem nezahrnula balkony) a nahoře zase sálky pro přednášky, hry a vůbec.

Přijela spousta hostů včetně zahraničních, drtivá většina lidí byla, když už ne přímo cosplayeři, tak aspoň v nějakém kostýmu. Hosté byli i zvenčí, taky jejich kostýmy byly nejlepší a nejdražší.

Zajímavé bylo vyprávění členů 501. divize Stormtrooperů, česká, teď honem nevím to slovo, prostě pobočka, o tom, co dělají a jak shánějí kostýmy – dělají to členové po celém světě, každej nějakej kousek, kompletní obvykle nesedí. A kolik stojí taková vácheň? Nejjednodušší 20 tis., lepší 50 – 60 tis. a takovej Darth Vader cca 100 000.

A o čemže to bylo? Všechno možné i nemožné stran sci-fi a fantasy, občas jsme byli u vidění z těch kostýmů, teda nevěděli jsme občas, odkud tohle zrovna je a ono to bylo z nějaké hry,… Hezký byl Vetřelec, kombinace Fiony (seděly i hmotnost a rozměry oné dámy) s Hellboyem, spousta Avengerů, postav z marvelovských filmů a vůbec,… jeden nevěděl, na koho dřív koukat, případně, s kým se fotit.
Fotky v případě zájmu posílám přes Úschovnu, je jich spousta, takže pak mazat, mazat, mazat. Osobní poznámka: cosplay byl i pro děti a na dvou fotkách je i malej Joker. Podotýkám, že fotky zazdily jednu důležitou věc. Vůbec to nevypadá děsivě, což naživo bylo. Když jste viděly ty oči a zavřenou pusu bez úsměvu, bylo to dokonce to nejděsivější, co jsem tam viděla, ale z těch fotek to zmizelo.
Já jsem v pátek šla rovnou z práce, rudé sako a černý kalhoty a občas jsem měla dojem, že ti, co jdou proti mně taky zoufale přemejšlej, odkud jsem to vypadla .

Měli tam úžasnou expozici Star Wars, velké modely, kupodivu polské provenience, modely Avengerů a k těm statickejm fotkám podotýkám, že co není viditelně na podstavci, to je fakt živé.
Jinak tam měla stánky snad všechna nakladatelství, obchůdky se vším možným i nemožným, ve většině z nich se muselo platit cash, prodejci dost často zahraniční.

Témata: Avengers, Star Wars, Star Trek (překvapivě málo) a ano, potkala jsem i pár jedinců oblečených tak, že museli být ze Star Gate! A dál všechno možné.

Hlavní program probíhal v tom velkém sále pro tisíc lidí, zahájení jsme sledovali z předsíňky, dál jsme se nedostali, totéž pak hodinovku (každý host měl tenhle čas) s Kocourem z Červeného trpaslíka. I když tam byly dvě velké obrazovky a mikrofony, stejně jsme z toho moc nepobrali. Hlavně jsme tam nemohli, v té předsíňce, vůbec dejchat. Sluchátka sice byla k dispozici, simultánně se překládalo, ale muselo se k nim nejdřív probojovat, což se ten první večer nepodařilo.

Poučeni z tohoto nezdaru byli jsme v tom óbrsále v sobotu od půl jedný do půl sedmý, viděli jsme všechny hosty, co tam v tu dobu byli a hlídali jsme si místa na střídačku jako ostříži.
K hostům: byli tam i tvůrci komiksů (překvapivě), jeden z nich, slavný, co kreslí pro DC – Brian Azzarello, měl i interview ve velkém sále.
Já jsem utratila další dvoje boty za tři podepsané archy, od někoho úplně jinýho – Stewart Kenneth Moore, který nejen, že kreslí komiksy, on je i „opravdový malíř“ a taky tak trošku herec. A to jsem ještě dostala slevu, že jsem chtěla dva a až když jsem to doma rozbalila, zjistila jsem, že ty archy mám tři, možná proto, že jsem Tvůrci řekla, když jsem vyplázla fakt všechny papírové peníze, co jsem měla v peněžence a on nakonec řekl, že je to O.K.: „You made me poor and very rich at the same time“, tak možná, že jak mi to balil, dospěl k názoru, že je třeba, aby se mu zželelo chudé české fanynky… Což není pointa. Pointa je, že koukám, že se budu muset chopit trendu a začít chodit bosky.

Hezký byl rozhovor s Ronem Perlmanem, včetně odpovědi na obligátní dotaz „Jak se Vám líbí v Praze?“ „Já tu byl předtím, než ses narodil“, epizoda, z Prahy, jak ho kdosi poznal, jeden kluk a zachránil ho v Tescu, když mu pomohl vyprostit ten fucking vozejk, a že jestli tu je, že by vrátil tu minci, tedy, jestli mu rozmění a vytáh z kapsy zmuchlaný bankovky,… nebudu reprodukovat celej rozhovor, bylo to moc fajn, bavili jsme se a v sobotu končila sekce rozhovorů Jonathanem Rhys Daviesem. Jedinej neseděl na pohovce, pravda, občas se posadil na opěradlo, ale jen, než padl další dotaz. Pak chodil, přecházel po pódiu a byl prostě úžasnej. Odpovědi vtipný, chytrý, vždycky k tomu něco přidal, vlastně to byly malé etudy, ale nic přehnanýho. Ten chlap má prostě charizma, který z něj tryská jak Křižíkova fontána. Taky měl nejvíc dotazů z publika. K tomu se buď stáhla aplikace, zobrazilo se to všem přihlášenejm a podle lajků postupovala otázka nahoru, pravděpodobnost položení stoupala taky a moderátor pokládal. Byla ale taky možnost předstoupit před mikrofon, nechat se nasnímat kamerou na ty dvě velké tabule, a na celý sál položit chvějícím se hlasem (někteří) otázku. Dojemnej byl poslední příspěvek, kdy někdo jenom děkoval za sestru, která nemocná viděla ty filmy a jeho milovala nejvíc. To teda slzel i moderátor .
Abych nezdržovala, skončilo to frenetickým potleskem vestoje, jediným, pokud vím.

Kromě světově známých a slavných jmen jsme stihli i besedu s našimi autory, třeba Žambochem, taky dokument o tom, jak se točil poloamatérský filmeček podle jedné jeho knížky, u toho jsme se řezali smíchy všichni i s autorem. Zajímavé bylo, že to trvalo pět let a peníze se vybíraly někde přes net, nevím už jestli přes Start-up, nebo co to bylo, ale muselo se to ukončit do určité doby. Pak jim někdo věnoval sto tisíc, podnikatel, kterej roku onoho ošidil onkologii či co (prrravda, dlouhý jsou schody do nebe a třeba se jednou za rok vyprsit) a jednorázově přispěl. Celkem ta legrace stála zhruba 260 tisíc, platili jen kaskadéry, ale i těm hlavně materiál, jinak tam všichni „blbnuli“ zadarmo, včetně režiséra, střihače a hlavní postavy, což jsou profesionálové – teda kromě těch kaskadérů,…
Dostali jsme zadarmo kazetu/flešku s filmem a plakát.

V případě zájmu linky:
Film o filmu:
https://www.youtube.com/watch?v=6hKya8VKT-Q
Vlastní film:
https://ulozto.cz/file/KVRlId7HZikg/drs ... dabing-mkv

Ehm, na pořádnej skromnej českej film je potřeba cca 50 milionů do začátku, to kdyby výše uvedené vypadalo poněkud ochuzené.

Taky jsme neodolali a šli v sobotu večer na přednášku „Jak se píše sex“, účastníci František Kotleta (již odhalený Leoš Kyša), Petra Neomillnerová a dívčina jménem Sněgoňová (má dvě děti, ale vypadá jak maturantka). Větší švandu jsem nezažila. Řezali jsme se od začátku do konce, z čehož plyne, že zas tak nemravné to nebylo, což nebylo .
Jeden z nejerotičtějších příspěvků:
Kyšovi/Kotletovi* vyšel podle jedné z jeho knížek komiks.
Ještě, než vznikl, sešel se s kreslířkou, neboť měla problém. Samozřejmě, že s tou scénou, prostě váhala, jak to nakreslit. I dojel Kotleta za ní a řekl jí, že prostě normálně, a co že je teda za problém. Problém byl v tom, že ona je lesba. Tak šel Kotleta do půjčovny a vrátil se s kazetama. Pouštěli si je, aby nebohá kreslířka viděla, zač je toho loket. Klika cvakla, dveře letí a přišla její přítelkyně. „Co tady děláte?“ „Koukáme na porno“ (hetero, samozřejmě). Odpověď: „Nesu svíčku, babička navařila“. Takže heteroporno seance pro lesbu skončila konzumací svíčkové s knedlíkem.
Já to bohužel neumím tak napsat, ale takové momenty byly jeden za druhým, a to ještě bylo jeden jedinej okamžik, kdy padlo sprosté slovo porno. Jinak se nepožívaly žádné lechtivé výrazy, hezky se to opisovalo, pokud na ony části tělní teda vůbec přišla řeč - ostatně začínalo se od devíti a v sále byly i děti, údajně s tatínkem a selhalo několik pokusů je vyštvat.

*(Pokud to někdo chce zkusit, doporučuju tetralogii Spad, zbytek je krev+sex, krev+sex, a pak pro změnu sex+krev a taky se hodně snaží dohnat Kulhánka a přiznává jasnou inspiraci. Osobně je to zábavnej a normální chlap).

V neděli už jsem byla doma, potřebovala jsem se vrátit do reálu a taky něco udělat.

Summa summarum: Stálo to zato. Přes všechny ty davy, ceny, boj o místo v sále, stálo to zato, ale fakt to chce mít někoho s sebou. Jednak sdílenej zážitek dvojnásobnej zážitek a pak, je dobrý se občas vystřídat, jeden drží místo, druhej donese,…

Si představte, že v tom San Diegu to trvá týden a přijde tam, údajně, několik milionů lidí, tedy, jestli to není kec, ale oni to pořádají na obrovské ploše,….