VanHelsing.info

Moje řeč, vložím se do hovoru poté, co jsem Elvanosovi věnovala zdrcující pohled a rychle se nacpu na přední sedadlo. Já teda na klín nikoho neberu, poznamenám, aby bylo jasno.

Nastartuju motor a pak me napadne. Hele.....by the way.....vite nekdo kam mame vlastne jet???

To je dobrý, poznamenám,... mno, moc cest před sebou nevidím, tak rovnou za nosem, než na něco přijdem, ale hlavně rychle, cejtím je kousek za náma.
Třeba nám spolujezdec poradí, dodám otráveně. Stejně musíme nejdřív pro toho jeho kámoše, ne?

Tak jedeme, ne?, dodám už trošku netrpělivě. Máme je za za..ádama, upozorním poněkud zbytečně.

No jo....ale kudy pojedeme,na silnicich budou hlidky.

To je fakt, ale napadá Tě trasa, kde by nebyli? Já to tady teda moc neznám, ale kdybys to vzal trošku terénem,.... nechceš doufám, abychom Tiu dělali zvědy, že ne? dodám otráveně.

No nez se rozedni...coz bude asi za dve tri hodky....bysme to meli nejak zvladnout....ale nevim co bude az se rozedni.No uvidime............ a s tim splapnu na plyn

Správně, až se rozední,... musíme bejt co nejdál, nechodím pěšky, když nemusím. Než dořeknu, vtiskne mě to do sedadla.

pohodle se rozvalim vzadu na sedadla a mirne podrimuju a cekam jestli se neco stane (jsem v leze, takze kulka skrz okno me nezabije, ok? )

Jedete asi hodinu po prasne ceste......nikde nic,jen pustina. Jak si vubec zjistila ze ses Vlkodlak??? zeptám se Sikky abych zahnal ticho

Musím se chca nechca usmát. Nejdřív se nic nedělo, nebo skoro nic. Jenom jsem jako malá holka občas v noci musela ven, a co bys neřek, zrovna za úplňku. Tak si mysleli, že jsem náměsíčná, nebo nějak nemocná. Přitom jsem jenom utíkala ven a tam zírala na Měsíc. Za pár let přituhlo. Poprvé jsem vůbec nevěděla, co se děje. Bylo mi pak strašně zle a nic jsem nechápala. Děsilo mě, že i jinak registruju věci, který ostatní vůbec nevnímali. Divím se, že jsem to vůbec přežila. Pak vedle mě jednou někdo stál, když jsem se zase vrátila "zpátky". Řekla mi všechno. Něco jsem tušila, ale tohle mi teprv otevřelo oči. Nemohla jsem tomu nejdřív uvěřit. Pak jsem nevěděla, co s tím. Pomohla mi, hodně mi pomohla. Nejspíš mě měla nějak "na starosti". Za dalších pár let jsem už nikoho nepotřebovala. Nebo jsem si to aspoň myslela a myslím si to doteď. Fakt je, že to, čemu se říká "normální" život, není nic pro mě, to už vím. Ale co je tady a teď "normální"? V tomhle luxusním vozítku teda rozhodně ani omylem, zasměju se. A venku už tuplem ne, dodám a smích mě přejde.
Nějaká další story, než přijde další malér?, zeptám se ostatních.

Jo tak to je docela dobry...reknu na pribeh kterej sem si veslech .No u me to bylo trochu jiny,kdyz sem chodil to osmi tridy,tak sem poznal jednu mooooc peknou holcinu,vypadala jako by nebyla z tohodle sveta jak byla krasna. Chtel sem s ni chodit,ale necejtil sem se....holt to byla vyssi trida na kterou sem proste nemel. Emili.....jo tak se jmenovala. Nosila takovi kulaty bryle....hrozne se to k ni hodilo. Chtela delat prava......desne ji to bavilo,vzdycky kdyz byl nejakej problem,tak vyrukovala s takovou teorii,rozpitvala to tak ze sem nechapal. No jo....ta byla. No a jednou sem sel takle od kamose,v krvi minimalne tak 1,5 promile,na usich sluchatka a v nic metalovej narez...proste parada. A koukam....kus predemnou jde Emili,a sama. No jo.....alkohol zapracoval a ja si nevsim tech maniku co byli za kontejnerem.Vyskocili na ni a asi ji chteli znasilnit a mozna i zabit. Tak mi to nejak secvakalo a chtel sem ji pomoct, ale v tom se neco stalo. Najednou takova divna bolest a jeste divnejsi pocit ze neni neco v poradku. A najednou ze me byla trimetrova,chlupata,vrcici bestie s chuti zabijet. Ty dva sem rozcupoval tak,ze by je nepoznali ani vlastni dentalni ozisky. Emili dostala od tech bastardu nekolik ran pesti do obliceje a do bricha.Svine jedny zasrany.....Probrala se kdyz sem finisoval s tim druhym. Hodil sem ty zbytky stranou a chtel sem se rozrbehnout i na ni....ale udelal sem tak ctyri kroky a uvedomil sem si kdo to je....a ona ne zeby zacala kricet nebo utikat ale proste tam stala a koukala na me. Jak ji rozbili bryle,tak mela celi oblicej od krve. Ale pak udelala neco co me vubec nenapadlo ze udela.....normalni clovek by utek....ale ona pomalu kracela ke me......a kdyz byla predmnou tak se na me zadivla....a pochvilce rekla nejiste " Macu "?????.....vubec sem nechapal jak mohla vedet kdo sem.....ale v tu chvili sem si uvedomil kdo jsem a co jsem. Najednou me prepadla strasna uzkost a ja zacal utikat....ani sem nevedel kam. A ono za mnou krice porat moje jmeno......bezel sem asi den a pul v kuse a pak sem padnul unavou. A kdyz sem se probral,tak mi bylo jasny ze se nemuzu vratit zpatky. A tak sem se zapsal do jediny legalni instituce ve ktery muze clovek zmizet.....Armada. Az mnohem pozdeji sem si uvedomil ze jen kvuli ni sem nezesilel a nejak to celi zvladnul a pochopil

Koukám, že ses projevil v tom pravým okamžiku, jenom doufám, že Ti tenhle talent zůstal, podotknu s úsměvem. A jak ses vypořádal s tím, že jseš sám mezi lidma?, pokračuju. Snažil ses o kontakt s někým, jako my? Ale ne, ty jseš přece samotář a sólista. Jako my všichni, i když já bez lidí tak docela bejt nemůžu, přiznám se, ani nevím proč. Asi, že se blíží okamžik, kdy se určitě něco stane, jako by ho ty řeči mohly odvrátit. Aspoň není nervózní ticho. Třeba ji ještě potkáš, zalžu si čistě cvičně.

Možná něco v Tvejch očích, třeba poznala Tvůj pohled, určitě ses na ni předtím párkrát podíval, ne?, uvažuju nahlas. Druhá možnost je, že by taky byla trochu "nadaná", ale pak by si poradila sama. Ba ne, ženskej instinkt, určitě.

Uz se zaci rozednivat,prasna cesta vas zavedla zpet na hlavni silnici.Jedete dal smerem na sever. Cestou nepotkavate zadny polecejni hlidky nebo kontroly....asi vas hledaji nekde jinde.Po nekolika hodinach dorazite do nejakoho maleho mesta,ktere neni ani na mape.

proberu se se zivnutim a posadim se Hmm... kde to sme?