Pro představu něco ze scénáře.
Film Stíny noci 1. Titulky – zvuk 2. Úvod – vesnička kdesi ve středohoří. Podzimní atmosféru dokresluje padající listí ze stromů, nacházejících se okolo hřbitova. Kamenná zeď se majestátně zdvihá do výše. Lidé chodí do středu obce, na náměstí, kde se nacházejí obchodníci. Na okraji vsi je starý most přes říčku, co se líně plouží nehostinným krajem. Líně se plazí mezi stromy po lukách a mizí v dáli. Lidé jsou bezstarostní a netuší, jaká nebezpečí přicházejí se soumrakem. Vypravěč vypráví Pusté pláně, černé káně, z blat tam venku čiší strach. Venku slídí nebezpečí, na svou kořist čeká vrah.
3. Kamera jde uličkou, pomalu a vyjde na konci ulice a záběr na strom (keř), který vypadá jako podivná postava. Trik obrys stromu se prolne na démona. Pak se zase vrátí zpět na větve. Vypravěč Vyšel měsíc. Začíná vlčí tanec. Záběr na měsíc
4. Začíná se stmívat, podzimní vítr se prohání ztichlou krajinou a vesnice je liduprázdná. Prší a je nevlídně. Okna domů se rozsvěcí a ulice jsou liduprázdné. Záběr na domky a v dálce se cosi mihne. (lycan). 5. Vypravěč Bratři, dnes půjdeme spát syti. Nejlepší sousto nechť má ten, kdo první svoji kořist chytí. Bratři, tuto noc poběžíme tiše. Ať naše kořist zví nás až zuby naše v jejím břiše. Bratři, dnes splatíme dluh Měsíci. Zpívejme svoji tesknou píseň, dnes je naší obětí člověk! záběry na tiché uličky, kde jdou bezstarostně lidé, záběr na alej. Záběry imitují něco, co se plíží ulicí a schovává za rohy a stromy. 6. Ulicí jde postava v plášti a vejde do dveří domu. Posadí se na židli a je záběr na něho a začne vyprávět: Tak severní vítr přivál vlky, své posly zimy, národ noci. Krajinu zaplavil strach jako mor – to vlci přicházejí blíž a blíž. Dnes dorazili sem, k nám, na blata. A proto vás prosím, dávno zapomenutí bohové: prolnutí na les a běží vlk (Fenry). Nenechte je zabíjet. Nenechte vlky marnit naše životy. Je to už dávno, co vlci navštívili naše kraje – skoro deset zim – a dostali co proto. A dnes jsou tu znovu, a v plné síle, ba ne, je jich ještě víc. Snad víc než nás, snad jako hvězd jiskřících dnes v tůni. Z hor je vyhnal hlad, proto přišli lovit sem. A my máme strach, bohové. Strach z jejich pomsty, z jejich zubů, z jejich drápů a magických očí. Záběr na detail očí Fenryho. Vstane a ukáže na postavu u stolu v rohu. Má položenou hlavu na stole a spí. Však pohleďte tady, na toho blázna: jen tupě zírá, občas vlčí vrčení vyjde z jeho hrdla. On viděl vlky – a viděl je z blízka, snad potkal samotného pána vlků – pána hor. Jen pořád že viděl vlčí oči- a dnes už nepromluví, jen občas, když sem vítr přivane z hor vytí, přijde k oknu a zahledí se směrem k vrchovině. A začne broukat starobylou píseň o vlčím národu. To je píseň tak stará jako hvozdy dole na jihu, sahající snad až k samotným počátkům času. Zná ji již jen on – a ani neví odkud, jen druidi ještě ji znají. To jistě způsobila síla vlčích očí, do kterých jsem se hluboce zahleděl. Do těch temných studní propadlo se mé lidství, já navrátil se ke kořenům dávných časů, kdy vlci a lidé spolu žili a rozprávěli. Je mu dobře, když slyší vytí poslů noci, však lidé mají strach. Vezme ze stolu hliněnou číši s medovinou proto připijme zdejším lidem pro štěstí, ať neskolí je noční vrah. Položí číši na stůl a odchází a vypravěč: Pozdě již bylo, když bard dopíjel svou poslední číši. Vyšel ven – a nikdo ho více nespatřil, jen z blat byl cítit chladný vlčí dech…….. 7. Záběr na pustinu a přes se líně plazí mlha a vypravěč pokračuje: Pusté pláně, černé káně, z blat tam venku čiší strach. Venku slídí nebezpečí, první kořist skolil vrah.
8. Prolog, do teď je historie, od teď současnost. Záběr na věž, která je celá a teď rozpadlá. Doprovázeno zvukem „Nosferatu – Intro“. 9. Současnost. Záběr, jak otec vypráví dětem pohádky. Prolnutí na muže, jak vejde do cukrárny a kolem u stolu sedí lidé. Opět kamera na vesnici, jak se stmívá a otočí se plynule se zajede na les. Zvuk „vytí vlků“. A vypravěč: Večerem se vkrádá napětí Údolí se do tmy noří Lesem se nese vlků vytí V krčmě starý bard se rozhovoří. Záběry otáčivé na lidi v cukrárně. Občas detail na obličej. A vypravěč: Celá krčma ztichne rázem Když stařec tiše vypráví Co zažil při toulkách krajem Co podivného zažil, zná a ví
|