VanHelsing.info

Vlkodlačí

V temném lese slyšet kroky
Ptáci i les, náhle utichnou
Temné písně první sloky
Slyšet lesní pěšinou

Stříbrem ozářená mýtina
Luna krásná září nocí
Přišla právě dnes i druhá polovina
Vlčí lidé podlehnou její moci

Z tváří tlamy plné zubů
Z rukou drápy a tlapy jen
Srst je jeden s jejich dluhů
Nevyjde nikdo v noci ven

Vlkodlak zpívá svoji píseň Luně
Jsou tu nikým nerušení a samotní
Jejich matka opatruje je ve svém lůně
Jsou tak šťastní, svobodní

Za chvíli zas přijde den
A vlkodlak se vrátí mezi lidi
Není to jen krásný sen
Skuteční jsou vlčí lidi

Společnost lidí se jim hnusí
Její závist a krutost nelidskou
Vrátili se tam, kde kdysi
Žili lidé s vlky a Matkou přírodou

Pěkné! Napadlo mě, že by to byl i docela dobrej písňovej text.

Další pokus moji sbírky:


Vlčí píseň
Vlčí národ v temných lesích
Národ tak krutý a laskavý
Vlčí píseň zní tu v nocích
Lidský strach ji zahubí

Vlčí vytí je ta píseň,
co mě vždycky uspává.
Proč teď mám však v srdci tíseň?
To se jen tak nestává.

Slyším teď tu píseň zase,
je v ní strach a smutek jen.
A poznávám v onom hlase,
že mají vlci smutný den.

Běžel vlk, kde se potok rozlévá
a užíval si své svobody.
Náhle mu z těla krev vytéká.
lovcův šíp ho srazil do vody

A vlci vyjí tiše do noci,
jeho družka na měkkém listí
hledí tiše do noci
čeká svého druha s kořistí.

to lidé hloupý živeni nenávistí
co vraždění jim není cizí.
stal se vlk jejich kořistí
lovec mezi stromy mizí

Lidská hloupost a nadutost
Je to, co tu škodí
Vylít si na bezbranným zlost
To je moto jenom lidí.

Vždyť si vlci krásně žijí
A přírodě škodí snad?
U potoka vodu pijí
A loví, jen když mají hlad.

Loví jen slabé a nemocné
A následují přírody cestu
Odstraňují tvory bezmocné
A unikají karmy trestu

Hezký! Trošku jinej pohled, vlastně opačnej - tentokrát to není o síle, ale spíš o bezmoci, to mě překvapilo, ale pěkný!

P.S. Pokusím se přijít na něco do příběhu.

Úplněk

Luna bílá nad lesem se tváří
Vlčí lidi nocí jdou
Stříbrem v lese všechno září
Podivné stíny na mýtině jsou

Krásný je les v noci
Jeho stíny a zvuky tajemné
Jeho úžasný genius loci
Vlkodlačí smysly mámené

Vlkodlačí kletba je jen bloud
Ochotně se mění tělo
Když začne lesem vítr dout
Osvobodit vlka se nám chtělo

Osvobodit vlka ukrytého v sobě
Ve své duši člověka
Být tak svobodný v noční době
Zláká tě Lunou osvětlená paseka

Vlčí píseň se temným lesem nese
Svolá všechny vlčí živočichy
Všechno se strachem třese
Druhý hlas hraje vítr tichý

Na pasece vlčí sněm
Osvětlený stříbrem Luny
Vlčí tvory vidět v něm
Vlci i vlkodlaci volají temné démony

Vzpomínají na krásné časy
Kdy lidé a vlci spolu rozmlouvali
Vzpomínají na ty časy
Kdy Matku přírodu společně milovali

Vše se jednou vrátí zas
Možná, že až za sto let
Kdy zazní vlčí a lidský hlas
Tichý vítr s nimi bude pět.

Podle mě snad vůbec to nejlepší, co jsem od Tebe četla. Při tý stoupající tendenci se už těším na další.

Děkuji za reakce.

Jedna vlčí moudrost.
Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Synku, v každém z nás probíhá bitva mezi dvěma ‘vlky’.
Jeden je špatný. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a egoismus.
Ten druhý je dobrý. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra.”
Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: “A který vlk vyhraje?”
Starý indián odpověděl: “Ten kterého krmíš”.

A trochu poezie, myslím, že tu tahle ještě nebyla.

LOVCI

Jeskyně stinná a tichý les
Vlčí smečka zde šťastná žije
Karma podivná tady dnes
Osudy tajemné vyčaruje

Plody lásky, kamínky světa
Živeny láskou matčinou
Dva lovci a jedna věta
Utkají píseň bolestnou

Vlčice své poklady si hlídá
Její druh na lov šel
Lovec s šípem scénu vídá
Touhu po trofeji on teď měl

Zbytečně on vlčí životy maří
Vlčice šípem raněná
Pohled její nyní patří
Svým dětem, jenž rudě zbarvená

Otec s kořistí se vrací
Dílo zkázy on teď zří
Mrtvou srnu z tlamy ztrácí
Lovcův pach zavětří

Jeho mysl, pomstou naplněna
Vede jeho běhy, očí pár
Kde vesnice lidmi obydlena
Tesáky, křik a zmar

V hustém křoví lovec komponuje
Bolestnou píseň beze slov
Známý pach se přibližuje
Opět přijde krutý lov

křik a sten lidi budí
lovci pomoci jsou hotovy
však srdce v lovcově hrudi
dobije, jak velí lovu stanovy

lidské hrdlo a vlčí srst
obé zabarveno do ruda
ze dvou potoků krve můžeš číst
jaká velká podoba

zmařené dva životy, jež leží v prachu
dva lovci, spojeni osudem
zákon příčiny a důsledku slyš brachu
což již změnit nemůžem



Copak tady za vše může
Lovce vášeň bezcenná
Na hrob lovce nosí růže
Vdova s dětmi ztracená

Všechny duše zase spolu
Dostanou šanci zas
V jiné době, v jiném slohu
Učit se budou zas a zas.

Paráda - uložila jsem si.

Moc pěkné! Hezký téma. Koukám, že by z těch básní už byla docela pěkná sbírka,...