VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je čtv bře 28, 2024 11:35 pm

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5 ... 7  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř čer 09, 2021 5:56 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
No film je ve fázi myšlenky a způsobu, jak jej realizovat bez více lidí.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: čtv čer 10, 2021 8:40 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pořád platí kreslená verze bez herců?

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: čtv čer 10, 2021 10:09 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Vlkům žel, to nemám šanci zvládnout. Zkoušel jsem to, ale zatím ne. Bude hraný, mám příslib dvou herců, nějaký dvourole jako v tom posledním. Jen musím dát dohromady scénář.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát čer 11, 2021 9:58 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Animace je samo náročná, to aby byl jeden profík. Stejně mám radši hrané věci. Doufejme, že se zadaří! Se těším!

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát čer 11, 2021 2:01 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
13. Velký vlk zasahuje

Jednou ráno jsem se probudil a šel pěšinou k rituálnímu místu. Ranní pozdravení Velkému vlkovi ale bylo jiné. Při odříkávání mé modlitby, se mi najednou v hlavě odehrál obraz. Bylo to naléhavé volání a v tom jsem si vzpomněl na svého kamarádka Radka. Ihned jsem spěchal do hostince. Beowulfa jsem našel v lokále. Seděl u stolu a popíjel u snídaně. Zamířil jsem k němu a bez dalšího si sedl k němu.
„Potřebuji do našeho světa! Můj kamarád je asi v nebezpečí.“
Beowulf se na mě podíval.
„Dobře, naučím tě, jak projít branou, pojď se mnou.“
Následoval jsem Beowulfa za hostinec. Šli jsme po pěšině k rituální mýtině. Když jsme došli k oltáři Beowulf se zastavil, otočil se ke mně.
„Jednou budeš také alfou. Máš právo umět otevřít bránu.“ Namaloval na zem sigilium. „Toto je klíč. Namaluj toto sigilium do Luny, imaginuj bránu a brána se otevře. Pak stačí projít. Zpět je to stejné. Pouze když není Luna, jak teď, musíš sigilium použít u oltáře Velkého vlka.“
Ihned jsem rukou začal kreslit sigilium, které mi Beowulf ukázal. Najednou se mi před očima začal objevovat kruh. Imaginací jsem z něho vytvořil bránu a vešel dovnitř. V uších mi lehce šumělo a chvíli se rozostřoval zrak. Ale to odeznělo a já se ocitl v lese. Dokonce jsem i poznával, kde jsem. Vždyť zde jsme byli s Radkem filmovat vlky! Jdu lesem a naslouchám. Les šumí, ptáci zpívají. Ale najednou se ptačí zpěv změnil. Nyní to znělo jako varování. A skutečně! V korunách stromů bylo plno a šumění ptačích křídel naznačoval, že letí pryč s varovným křikem. Zastavím se a vyčkávám. Nic se neděje, jen les ztichl. Za okamžik vidím záblesk. Zahledím se tím směrem a něco se tam pohybuje. Plížím se stále blíž, již jsem asi třicet metrů od zdroje záblesku.

Ano, je to člověk a jsou dva. Co to sebou mají? Teď mi to došlo, je to kamera. Zrychlím. Schovám se za kamenným valem a vidím…… Vždyť je to Radek!
V zorném poli vidím, další postavy, co přicházejí směrem k Radkovi a jeho společníkovi. Ale zjevně k nim nepatří, co tu dělají? Ptám se sám sebe. V tom jeden z nich vytahuje pistoli. Nečekám už ani vteřinu. Proměna byla rychlá a vyrazím. Slyším prásknutí zbraně a pak prudkou bolest v rameni. To už jsem u toho chlápka a moje drápy projdou jeho hrdlem. Pustil pistoli na zem a já jeho. Jeho dva společníci prchají. Nemám problém je dohnat. Jeden skok a přistanu na zádech toho tlustějšího. Druhá tlapa chytí jeho druha za záda, drápy se zaboří do masa a slyším křupnutí žeber a padá k zemi. Z díry na jeho zádech koukají jeho plíce. Ten co je pode mnou začal podivně páchnout. Asi mu povolil svěrač. Chytím ho za hlavu a přibouchnu s ní o zem. Ta praskne a jeho bezvládné tělo zůstalo ležet. Podívám se na ty dvě mrtvoly a pak se otočím směrem k místu, kde byl Radek. Na nic nečekám a mizím za blízkým porostem. Musím se proměnit zpět! Byl měl Radek infarkt. Proměním se do lidské podoby a vyjdu směrem, kde byli se svým štábovým kolegou. Jenže najdu zde pouze kameru a bednu s „nářadíčkem“. Podívám se na své rameno a to se již zhojilo. Naštěstí kulka proletěla skrz a nenadělala větší škody. Chvíli si sednu na poražený kmen a čekám. Po chvíli vidím, dvě postavy, přicházet. Zvednu se a mávám na ně. Radek se zastaví a kouká, jako by viděl ducha. Rozběhne se ke mně a obejmeme se.
„Kde se tu bereš? Jsi to ty! Už jsem tě pochoval“.
„Jasně, že jsem to já“.
„Musíme se sbalit a pryč. Přepadli nás nějací otrapové, ale objevilo se tu něco, co zabilo jednoho a dva utíkali pryč. Ono je to asi dohnalo, z dáli se ozýval řev“.
Díval jsem se na vyděšeného Radka a nevěděl co říci. Mám mu povědět, že to jsem byl já. Raději ne.
„To je neuvěřitelné, co povídáš. Co se tady objevilo?“
„Asi už jsem zpitomnělý a přísahal bych, že jsem viděl vlka. Ale stál na zadních. Ale to je nesmysl. Měli bychom zavolat policii.“
Okem jsem viděl jeho kolegu, jak vytahuje mobil. Ihned jsem mu ho sebral z ruky.
„To bych nedělal. Co jim povíte? Že je zabil vlkodlak? Skončíte v kriminále, protože to vám nikdo neuvěří. Nechte to tak. Raději pojďte někam na večeři.“
„Dobrý nápad,“ pochválil se Radek. Všichni jsme došli k jejich autu a jeli do hotelu, kde byli ubytovaní.

* * *

Sígrid se začínala obávat, kde jsem. Zmizel jsem jako pára a v hostinci uviděla Beowulfa.
„Neviděl jsi někde Herva? Někam se ztratil,“
„Neboj, vrátí se ti, pouze se šel naučit něco, co bude jako budoucí alfa potřebovat.“
To Sígrid uklidnilo. Zvedla se od stolu a šla si sednout před hostinec. Vítr příjemně foukal a les šuměl. Jeho řeč byla jasná a naléhavá. Ano, tam v dálavách je jejich domov. Tam budou muset s Hervem odejít.

* * *

Radek s Jirkou seděli v hotelové restauraci. Dobře pojedli a Jirka po pár pivech začal Radkovi vyprávět. Sám od sebe by s tím nezačal. Ale Radek byl zvědavý.
„Tak kde jsi celou tu dobu byl!“
Hladina alkoholu udělala své a tak jsem Radkovi vše vypověděl. I to, jak to bylo s těma grázlama, co je přepadli. Nenápadně sledoval, jak to Radek tráví.
„To si děláš prdel! To je přeci nesmysl! To ti nestojím ani za to, abys mi řekl pravdu! Jsme byli přátelé.“ Zklamaně odchází do svého pokoje. Vůbec jsem nechápal, co to do něj vjelo. Vypravil jsem se za ním. Dohnal jsem ho před dveřmi s číslem 123.
„Počkej Radku, já nekecám.“
„Jo, tak to dokaž!“
„Dobře, jak chceš!“ Jen jsem si nebyl jistý, jestli z toho nebude malér. Začal jsem se proměňovat. Netrvalo to dlouho. Jen jsem viděl, jak Radkovi lezou oči z důlků. Začal těžce dýchat. Proměnu jsem dokončil a Radek padl na zem a instinktivně se bránil rukama.
V tom se otevřely dveře. Vešel jeho kolega kameraman. Koukl na mě a s křikem vyrazil ze dveří a utíkal do recepce.
Raději jsem se proměnil zpět. Dal jsem se do pořádku.
„Už mi věříš!“
Radek se vzpamatovával ze šoku.
„To je neuvěřitelné, to musíme natočit. Jak jsi se sem dostal?“ Asi by bylo ještě spousta otázek, kdyby nevběhli do pokoje další asi čtyři lidé. Už nic neviděli, samozřejmě.
„Prej vlkodlak, co jsi to chlastal?“ smáli se všichni Radkovi a se smíchem opustili pokoj.
„Pojď se mnou, něco ti musím říci a ukázat,“ a táhl jsem Radka za hotel, kde bylo parkoviště.
„Ještě se můžeme vidět. Jsme nějak spolu spojeni, protože Velký vlk mi ukázal, že jsi v nebezpečí, teď se musím vrátit. Objal jsem Radka a nakreslil sigilium pro vytvoření brány. Vešel jsem do ní a zmizel Radkovi z očí. Ten stál jako opařený, ale v očích mu svítila naděje a radost, že se s Jirkou znovu setkali a že se mu nic zvláštního nestalo. Cože? Nic zvláštního, tak to nesdělo.

* * *

Branou jsem prošel kousek od hostince. Vydal jsem se tedy směrem k mému novému domovu. Uviděl jsem Sígrid, jak sedí před hostince. Jak mě uviděl, rozběhla se ke mně a dlouze jsme se objali.
„Je to tady,“ řekla tajemně a já intuitivně věděl o čem mluví. Budeme se loučit.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob čer 12, 2021 10:17 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pěkné! Prosím si pokračování, to loučení mě navnadilo 8) .

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte říj 05, 2021 12:15 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Konečně jsem se dostal k tomu, žačít psát pokračování. Postupně sem dám.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte říj 05, 2021 9:15 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Paráda, moc se těším! 8)

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát říj 08, 2021 5:01 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
14. Odchod?

Oba jsme se jako na povel zahleděli do lesa, který již byl temný a vycházející hvězdy naznačovaly, že bude pomalu čas jít spát. Ale nám se nechtělo, hleděli jsme oba jako omámený a v hlavách myšlenky a obavy o další náš osud. Díval jsem se na Sígrid a pohladil jí po hlavě. Ona se na mě otočila a políbila mě. Nad lesem se začala objevovat stříbrná záře vycházejícího měsíce. Pak Sígrid vstala a chytla mě za ruku. Táhla mě do lesa a pak se rozběhla. Já ji následoval a aniž bychom se jaksi domluvili, proměnili jsme se do své vlčí podoby. Běh lesem začal být mnohem zřetelnější a viděl jsem, že běžíme na rituální místo, tam na kamenný ostrov uprostřed divočiny, tam kde jsem byl přijat mezi společenství vlků. Sígrid si sedla na jeden z kamenů a ve svitu měsíce vypadala nádherně.
"Sedl jsem si k ní. Kdy myslíš, že budeme muset odejít z hostince, mluvila jsi o tom s Beowulfem?"
"Ano mluvila" a tajemně se zadívala do temného lesa, pokrytého stříbrem Luny. "ještě chvíli zůstaneme, vlastně musíme" a pohladila si své břicho.
Teprve nyní jsem si všiml, že má větší břicho, myslel jsem že jenom přibrala. Hladem jsme netrpěli.
"Ty jsi ......", nedostávalo se mi slov.
"Ano, jsem březí. Budu mít mládě. Vlastně budeme mít. Však si jistě vzpomínáš na rituál Velkého vlka". Podívala se na mě tak mile, jako ještě nikdy předtím.
"Ano, jistě že ano. Opravdu budeme mít mladého vlkodlaka"? Odpověděl jsem kvapně. Připadalo mi to jako něco neskutečného. Pak jsme ještě dlouho seděli o oddávali se úžasnému kouzlu noci. Do hostince jsme přišli velmi pozdě. Na chodbě k pokoji jsme potkali Beowulfa.
"Tak už víš co je nového? Vlastně co bude nového?" A příjemně se usmál.
Usnuli jsme skoro hned jak jsme ulehli na lůžko. A do okna svítil Sírius, vlčí hvězda. Lidé ji říkají psí, protože je v souhvězdí velkého psa. Probudilo nás až ranní slunce, které vycházelo v ohni. Červánky se táhly přes celou oblohu.
"Bude dnes ošklivě", asi zaprší prorokovala Sígrid. Podíval jsem se na ní s láskou, kterou jsem nikdy jako člověk nepoznal. Byl po cit, který vycházel skutečně ze srdce, ne z hlavy, jako u většiny lidí. Vstali jsme a odešli do nálevny na snídani. Zase tak pozdě nebylo, ještě tam seděli všichni. Když jsme vkročili, všichni se na nás dívali. Co je? Pomyslel jsem si a usadil se za stůl, po pravici moji vlčice. Na stole již byla připravena snídaně a kupodivu i něco navíc. Byly tam pro nás dva rohy s medovinou.
Beowulf najednou vstal a povídá. "Tady Sígrid a Herve by vám chtěli něco říci". Pak nám pokynul abychom šli k němu. Šli jsme kolem stolů a jednen mladý vlk mi zašeptal, "budete muset už odejít?" Ale odpovědi se nedočkal. To jsme už byli vedle Beowulfa.
"No tak já začnu. Budeme mít se Sígrid mládě. No a to je celé a tak tu s vámi ještě chvíli zůstaneme".
"Ano a moc nás to těší", dodala Sígrid. Celým lokálem se ozvalo nadšené zavytí.
"A tak připijme na náš pár, co rozšíří řady vlkodlaků", pozvedl roh s medovinou a všichni ho následovali. I mi se Sígrid a vyprázdnili rohy do dna.
Pak jsme se najedli a vyšli před hospodu. Začalo lehce pršet a tak jsem seděli na lavičce pod střechou. Představovali si jaké to bude a jak budeme mladého vlčka učit. Ale vždyť já vůbec nevím jak ho mám učit a hlavně co. Sígrid, jakoby četla moje myšlenky povídá: "neboj já vás oba všechno naučím", a vzala mě za ruku. Déšť sílil bubnoval do střechy kvapík, jak to dokáže jedině příroda a to je život.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte říj 12, 2021 6:59 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Nečekaný zvrat! Ale moc pěkné. Už se těším na zápletky s vlčkem :wink: . Není to konec, doufám, podle té poslední věty! :twisted:

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob říj 23, 2021 12:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
15. Nový život

Pršelo celý den. Celý les byl v šedém oparu a na cestě kolem hostince se dělaly kaluže. Seděl jsem se Sígrid ve svém pokoji a sledovali celou šedou scenérii oknem. Blížilo se poledne a tak jsme se pomalu zvedli a šli dolů do lokálu na oběd. Nálada byla pochmurná, stejně jako počasí. Usedli jsme ke stolu a dali se do jídla. Povídali jsme si o tom jaké to bude a co všechno bude potřeba.
"Kdy to přijde", zeptal jsem se zvědavě, věděl jsem, že Sígrid bude vědět na co se ptám, ikdyž jsem to nevyslovil.
"Velmi brzo, odpověděla s napětím", dala si maso a zapila. Nezdrželi jsme se dlouho a odešli opět do pokoje. Cítili jsme oba, že v celém hostinci jsou všichni v napětí. Povíval jsem se z okna a přestalo pršet. Dokonce se na chvíli ukázalo slunce v mracích. Slunce rychle utíkalo na západ. Dívám se na Sígrid a ta začala být velmi neklidná. Zapadalo slunce a ona se zvedla a vyšla z pokoje ven.
"Už jdeme na večeři"? Zeptal jsem se, ale neodpověděla. Šla dolů a zatočila ke dveřím. Pospíchal jsem za ní a ocitli jsme se před hostincem. Již byla tma, na nebi kupodivu zářily hvězdy a na východní straně se začal objevovat měsíc. Dnes byl úplněk a začal svými stříbrnými paprsky ozařovat okolí. V jeho světle jsem viděl Sígrid, jak se proměňuje. Povedlo se jí to velmi rychle a namířila si to do lesa. Udělal jsem totéž, v lidské podobě bych jí nestačil. Přesto měla docela náskok, než jsem dokončil já svou proměnu. Už jsem jí neviděl, ale cítil její stopu. Běžel jsem lesem. Myslel jsem, že poběží na rituální místo, ale ne. Běžela na opačnou stranu. Dal jsem do běhu všechnu sílu. Ani jsem nevnímal, jak mě větve nízkých smrků bičují do kožichu. Po chvíli jsem jí uviděl, zastavila se před skálou, do které byla vidět díra. Nějaká jeskyně. Vešla dovnitř. Opatrně jsem jí následoval. Když jsem jí došel, položil jí přední tlapu na rameno.
Věděla na co se chci zeptat a jen mi naznačila, abych jí následoval. Prošli jsme jeskyní a vyšli opět ven. Ocitli jsme se v údolí, širokém a hlubokém. Stěny stoupaly do výše. Měsíc byl jíž vysoko a ozařoval celé to údolí. Sígrid si lehla do měkkého mechu na záda. Zadní tlapy dala od sebe a já viděl v měsíčním světle její lůno. Ten pohled mě vzrušoval, ale byli jsme tady z jiného důvodu. Sedl jsem si vedle ní a cítil jsem její dech. Po chvíli se začala prohýbat v zádech. Těžce oddychovala a já se začal o ní bát. Pak jsem uviděl, jak se její vulva roztahuje. Mezi nohama se objevila hlavička s malinkým čenichem. Slizká hlavička. Pak se pomalu začal objevovat celý trup. Sígrid měla bolestný výraz, pohladil jsem jí po břiše a pak se to stalo. Bylo slyšet mlasknutí a Sígrid si hluboce oddechla. Mezi jejími zadními tlapami leželo nově narozené štěně. Sígrid se otočila, aby ho mohla olízat. Pozřela placentu, která svírala a dusila mládě. Ihned se posadila a vzala do tlap malé stvoření. Malý vlkodláček začal kňourat a Sígrid si ho přiložila ke svému prsu. Ihned začal sát a předními tlapičkami masírovat prso. Sígrid se tvářila šťastně. Přejel jsem malému štěňátku po zádech. To se nenechalo vyrušovat a sálo mléko. Muselo se najíst.
Když bylo najedené hlasitě si krklo. Oba, aniž bychom se domluvili jsme si sedli a začali výt na měsíc, která nádherně zářil. Lesem se neslo naše vytí, jako zpráva celému lesu, že je tu nový tvor. Nový život.
"Je nádherný", povídám tiše Sígrid a oba jsem olízl. "Jak se bude jmenovat", zeptal jsem se a přitom mě oči prohlédli jeho tělo. Zvláště tam, kde se dá poznat, jestli je to sameček, nebo samička. Bylo vidět, že to je vlkodlačí kluk.
"Jméno mu dá Velký vlk, stejně jako tobě, pamatuješ?" pak jsme se vydali na cestu jeskyní a lesem zpět do hostince. Procházeli jsme lesem a les šuměl. Jeho hlas zdravil nového obyvatele a Luna vytvářela stříbrný lesk na Sígrid, která kráčela přede mnou. Již jsme viděli louku, kde stál hostinec. Překvapilo mě, že se ještě svítí, ačkoliv muselo být hodně pozdě. Dveře byly otevřené a my vešli dovnitř. Hned se k nám seběhli všichni.
"Počkejte, nechte je aspoň proměnit", zavelel Beowulf. My se proměnili, ale malý vlček ne. Zůstal ve své vlčí podobě. Sígrid si všimla, že jsem překvapený.
"On se začne proměňovat až asi za měsíc, to už bude dost silný, aby se eventuelně mohl bránit", odpověděla. "Jen se na krmení budu muset proměnit i já. Ale kojit ho budu jen asi čtrnáct dní, pak mu budeš vyvrhovat maso. Tak to bude tvoje práce, jako otce. Budeš muset chodit lovit a maso malému vyvrhneš. Musíš být jako vlk, aby jsi dokázal zastavit trávení v tvém žaludku. To umí pouze vlci, lidé ne.
"Samozřejmě a rád", nadšeně jsem jí potvrdil svoji úlohu. Potom pokračovala zábava. Hostinský nestačil nosit medovinu, na stolech sušené maso. Všichni se radovali a my s nimi. Ale záhy jsme se odebrali do pokoje. Vešli jsme a viděl jsem, že tam něco přibylo. Malá postýlka navíc, vystlaná kožešinou. Uložili jsme malého vlčka a lehli si. Brzo jsme všichni usnuli.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon říj 25, 2021 7:13 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pěkné, vidím, že máš vlky opravdu nastudovaný 8) . Jsem zvědavá, jaké další zápletky vymyslíš!

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon říj 25, 2021 10:30 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Však jsem vlk, vzpomínáš?


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon říj 25, 2021 12:25 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Jojo, vzpomínám, jen jsem pozapomněla, jak píšeš jako člověk :wink:

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon říj 25, 2021 4:42 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
Píšu z vlastního pohledu Herva. Vlkodlaka. :D


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon říj 25, 2021 7:18 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Dobrá, dobrá, už zalézám, blíží se úplněk - nebo vlastně nemusím, už byl! :lol:

Písni další, jsem napnutá, jak to bude pokračovat.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob říj 30, 2021 4:01 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
16. Rodinný život

Těch čtrnáct dní, kdy Sígrid kojila našeho malého vlčka, uběhlo jako voda. První týden zůstávala Sígrid na pokoji a i jí jsem nosil z hostince jídlo. Druhý týden, už byl o něco větší a tak jsme se rozhodli, že vezmeme malé štěně dolů do nálevny. To bylo pozdvižení. Všichni se nahrnuly kolem nás a všichni si chtěli na malého alespoň sáhnout. Tam jen koukal sem a tam, div si hlavu neukroutil a nakonec zavrčel.
„To bude vlk, jak se patří“, poznamenal na jeho zatím nesmělé zavrčení Perry. Už jsme s ním i chodili ven před hostinec a i na krátké vycházky do lesa. To už i začal malý vlček sám chodit a vše prozkoumával. Nejprve jsem mu byl hned za zadkem se snahou ho ochránit, aby někam nespadl, nezakopl.
„Nech ho být, sám musí poznat co je dobré a co špatné“, okřikla mě Sígrid. Sama jej také sledovala, ale spíš se věnovala okolí, zda nehrozí něco nebezpečného. Pochopil jsem, že je to praktičtější. A skutečně, malý vlček občas zakopl, občas se pod ním zlomila větvička na kterou vyskočil a byla příliš slabá. Pak se zřítil na zem. Ale nenaříkal.
„Bude opravdu silný a statečný“ dodal jsem po jednom takovém opravdu nebezpečně vypadajícím karambolu.
„To bude“, souhlasně dodala Sígrid.
Jeden den ráno mě Sígrid vzbudila, „běž něco ulovit malému už moje mléko nestačí a má hlad“.
„Dobře, už běžím“, ochotně jsem odpověděl. Podíval jsem se oknem ven a viděl jsem, že byla ještě tma. Ani jsem se neoblékal a nahý jsem vyšel před hostinec. Všichni spali a tak jsem se proměnil. Vyrazil jsem směrem k lesu. Čichal jsem kolem, nasával pachy. Nebylo těžké zachytit pach srny. Vydal jsem se po jejích stopách. Neslyšně jako duch a vítr vál proti mně. Výhoda, srna o mě vůbec nevěděla. Už jsem jí viděl před sebou. Zastavil jsem se a připravil k útoku. Cítil jsem, jak se svaly v mých zadním tlapách napínají a chystají se vyrazit. Prudký pohyb a již jsem skokem vyrazil. V tom okamžiku se ozvala silná rána. Velice dobře jsem věděl, co to je. Byla to puška. Srna se vzepjala a svalila se na zem. Během vteřiny jsem byl u ní. Popadl jsem jí do tlapy, hodil si jí přes rameno a vyrazil zpátky.
Schoval jsem se za větším houštím. Začalo svítat. Musím se podívat, kdo to tady loví, říkal jsem si. A skutečně. Po chvíli jsem slyšel štěkot psa. Ten zavětřil a rozběhl se ke mně. Během chvilky byl přede mnou a dívali jsme se na sebe. Byl to pes menšího vzrůstu. Sklopil uši, stáhl ocas mezi zadní nohy a začal kňourat. To už byl slyšet povel. „Hugo, ke mně“! Ale pes ležel přitisknutý k zemi a třásl se strachem. Dupl jsem na něj a povedlo se, v co jsem doufal. Pes vzal do zaječích a běžel k pánovi. Byl to člověk. Člověk s puškou. To byla novinka. Do této chvíle měli zdejší vesničané pouze luky a šípy. Ještě chvíli jsem sledoval toho chlapa, jak hledá svoji srnu. Raději jsem se sebral, hodil si ukradený úlovek přes rameno a pospíchal do hostince. Sledoval jsem bedlivě, jestli mě nespatřil a nesledoval. To by bylo nebezpečné a musel bych se ho zbavit.
Už jsem byl před hostince. V okně se svítilo. Vešel jsem dovnitř a položil srnu na zem. Hostinský se hned chystal jí zabavit do eráru.
„Ta není pro tebe, ale pro malého vlčka“, povídám a vynesl srnu opět ven. Drápem jsem jí rozpáral břicho. Z rány na zem se vyvalily střeva a ostatní vnitřnosti. Zakousl jsem se do zadní kýty a pořádně jí rozžvýkal a polkl. Nacpal jsem si žaludek. Nechal srnu venku a vyběhl nahoru do pokoje.
„A, už jsi tady, přivítala mě Sígrid. To je dobře, už má hlad“. Aniž bych se o to musel moc snažit, už při pohledu na malého vlčka se mě stáhl žaludek a vyzvrátil jsem na podlahu jeho obsah. Malý vlk se vrhnul na maso a začal se ládovat. Nacpal si břicho a téměř hned usnul. Já se zatím proměnil a spolu se svou milou vlčicí jsme se šli také najíst. Nyní už jako lidi.
Po snídani jsem vyhledal Beowulfa.
„Potřebuji s tebou mluvit“, povídám vážným tónem.
„Co otřebuješ“, zeptal se vůdce smečky. Podrobně jsem mu vypověděl celý průběh mého „lovu“ a Beowulf zvážněl.
„Budeme si muset dát pozor. Zvlášť nyní. Vypadá to, že se sem začínají toulat opět lidi z vesnice. To není dobré. Musíme to říci všem“.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte lis 02, 2021 7:52 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Hezké! Jsem zvědavá, jaká bude zápletka s vetřelci. Ta uchramstnutá srna nemusí projít,...

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob lis 13, 2021 8:44 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 427
Bydliště: Lesy jižních čech
17. Radikální řez

Po snídani, se ozval hostinský, že potřebuje, jestli by někdo nedošel pro zásoby do vesnice, kam chodíme pro med a medovinu. Přihlásil jsem se, že tam rád dojdu.
„Ne, ty ne. Tebe tady potřebuje Sígrid“, rozhodl Beowulf. „Půjde Kamdar“, dodal suše a Kamdar se zvedl a šel k Beowulfovi pro instrukce, co vše má přinést. My se sebrali a vyšli před hostinec. Sígrid ještě došla do pokoje pro našeho malého vlčka. Bylo hezky, sluníčko si hledalo skulinu mezi mraky a občas nás zahřálo svými paprsky. Kamdar vykročil s batohem na zádech směrem k vesnici. Sígrid se za ním dívala a vůbec si nevšimla, že nás malý mezitím putoval k lesu. Došel jsem pro něj a donesl zpět. Sice se vztekal, ale nebylo mu to nic platné.
„Pojď, půjdeme se projít“, navrhla moje vlčice a já souhlasil. Šli jsme pomalu, aby nám náš synek stačil. Přeci jen, měl ještě krátké nožky, ikdyž čtyři. Les šuměl a my došli na mýtinu, kde jsme se usadili. Vzal jsem šišku, která ležela pod vysokým, statným smrkem a ukázal jí vlčkovi. Tem se pro ní natáhl, ale než stačil stisknout svoji tlapičku, ucukl jsem. Zkusil to znovu. Opět nic. Ale byl čím dál rychlejší a tak se mu to na počtvrté podařilo. Zkoumal jí, očichával a zkusil jí ochutnat. Zatvářil se kysele a šišku zahodil. Dopoledne utíkalo celkem rychle s našimi hrami.
„Je čas se vrátit“, rozhodla se Sígrid. „Malý potřebuje jíst“. A tak jsme šli.
Už když jsme se blížili k hostinci, viděli jsme nějaký shon.
„Co se to děje“? Zašeptala Sígrid tiše. „Něco se děje, pojď honem“, vzala vlčka do náruče a utíkala k hostinci. Já jí následoval. Doběhli jsme před vchod a už jsme slyšeli, že se Kamdar nevrátil z vesnice. Beowulf stál u okna a zrovna vyzíval, kdo se půjde po Kamdarovi podívat. My jsme stáli jako přikovaný.
„Půjde Herve a Gery“, zavelel. Mě to překvapilo, nejprve jsem měl být k ruce vlčici a teď mě posílají na záchranou výpravu. Beowulf se na mě podíval. „Půjdeš ty, viděl jsem tě naposledy, když jsme bojovali a vím, že nezklameš“. Dobře, půjdu. Šel jsem do pokoje, abych se připravil na cestu a také abych to oznámil Sígrid a abych se rozloučil.
„Dej na sebe pozor“, slyšel jsem ještě mezi dveřmi. Gery už byl připraven a tak jsme vyrazili. Cestu k vesnici jsem znal dobře. Trvalo pouze asi hodinu, když už jsme viděli červené střechy stavení vesnice Vlčiny. Zastavili jsme se u Jaroslava a zabouchali na dveře. Otevřel nám velmi opatrně a když viděl, že jsme to my, chytil mě za ruku a vtáhl dovnitř. Gery pochopil a rychle vklouzl dovnitř a zavřel za sebou dveře.
„Jsem rád, že jste přišli. Vesničané tady lapili jednoho z vašich a zavřeli ho do sklepa u starosty.
"A proč"? Zeptal jsem se zvědavě.
"No hajnej byl v lese, střelil srnu a někdo mu jí sebral. A bylo to prej blízko vás. Tak když ho viděli, jak jde po vsi, sesypali se na něj a zavřeli ho do toho sklepa".
"Kde to je"?
"Hned ta chalupa na kraji vsi. Je tam velká zahrada".
"Aha, to se bude muset vyřešit, děkuji ti za info Jarouši". Po té jsme vyšli z chalupy a zašli na okraj lesa.
"Musíme počkat na večer a Kamdara vysvobodit", rozhodl jsem s přesvědčením, na které se nedalo nic namítat.
"Jo jasně, snad tam nebude nikdo hlídat a starosta bude jistě doma. To bude náročný", zapochyboval Gery. Ale neodvážil se nic namítat. Také chtěl pomoci svému bratru a nechtěl, aby se o něm říkalo, že je posera. Seděli jsme na padlým smrku a čekali na večer. Když se setmělo, ubývající měsíc vycházel nad vsí a v dálce se rozštěkali psi.
"Je čas vyrazit", zavelel jsem a tak jsme vyrazili. Pomalu, potichu. Všude byl klid. Zastavili jsme se u velké zahrady starostova domu. Přelézt plot nebyl problém. Plížili jsme se k okénku do sklepa. Dokonce bylo jedno pootevřené. Vlezli jsme dovnitř. Seskočil jsem do sklepa a čekal, až seskočí i Gery. Po chvíli jsme došli k zamčeným dveřím.
"Kamdare, jsi tady"? Zavolal jsem potichu.
"Jo jsem odpověděl Kamdar, vy jste kluci zlatí. Ale ty dveře dost drží. Nevylomil jsem je, ani když jsem se proměnil".
"Zkusíme to ve dvou. Gery proměníme se a jdeme do toho".
"Jasně", odhodlaně souhlasil Gery. Proměna byla otázka chvíle. Zkusil jsem vzít za závoru s petlicí, ale držela pevně. Poodešel jsem kus dál od dveří a naznačil Gerymu, aby mě následoval. Okamžitě pochopil. Naráz jsme se rozběhli proti dveřím. Naštěstí se otevíraly dovnitř. Tak se vylomila závora a dveře povolily. Jenomže nadělaly velkou ránu a jak padly, udělalo to další rámus. Okénko do zahrady bylo dost vysoko a navíc v proměněné podobě bychom se neprotáhli. Najednou se ve sklepě rozsvítilo světlo a otevřely se dveře. Tam stál starosta se svým pacholkem. Starosta měl v ruce pušku. Na nic jsem nečekal a vyrazil proti starostovi. Ten se lekl a stiskl spoušť. Ozvala se rána ale kulka mě minula. Uslyšel jsem zavytí. To se kulka zavrtala do ramene Gerymu. V tom okamžiku moje tlapa vyrazila vpřed a už držela starostovo hrdlo. Cítil jsem, jak mě teče teplá krev mezi drápy. Starostův pacholek stál jako přikovaný. To Kamdar už byl u něho a jeho tesáky se zaryly do jeho krku. Tlapa projela do pacholkova břicha a vytáhla vnitřnosti ven na podlahu. Pustil jsem starostu, ale ten se sesunul na kolena a držel se za krk. Během chvíle se sesunul na zem. Oba byli mrtvý. Na podlaze se válely střeva, plíce a další části pacholkova těla a společně se starostovou krví vytvořili rudou kaši. Na nic jsme nečekali a otevřenými dveřmi vyrazili ven. Naštěstí nikdo nevyšel ze dveří, kde se také svítilo. Proběhli jsme společně zahradu, jedním skokem přeskočili plot a pelášili do hostince. Cesta zpět byla podstatně rychlejší. Hlavně kvůli tomu, že ve vlkodlačí podobě jsme byli rychlejší. Brzo jsme viděli svítit hostinec. Doběhli jsme ke dveřím do nálevny. Až uvnitř se proměnili. Geryho rameno bylo už v pořádku. Stačilo se vyhojit.
Sígrid seběhla ze schodů, protože slyšela náš celkem hlasitý příchod. Ihned se ke mě vrhla a políbila mě na tvář. Potom jsme museli Beowulfovi vypovědět vše, co se stalo. Ten dlouho mlčel.
"Půjdeme teď spát, ráno se poradíme, co s tím dělat dál", rozhodl náš vůdce. Všichni jsme se rozešli do svých pokojů. Usínal jsem se smíšenými pocity. Co z toho bude. Vesničané si to nenechají líbit. Pod tíhou myšlenek jsem se přitulil ke své vlčici a oba jsme usnuli.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte lis 16, 2021 11:01 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Taky čekám se smíšenými pocity, co bude dál,... teda, myslím tím, že se těším, ale taky se trochu bojím, obávám se, že bez obětí se to neobejde :( .

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 129 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5 ... 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz