Uplynula dlouhá doba od doby, kdy se zbylý obyvatelé odstěhovali ze své vesnice. Vše pohltil oheň a jen díky Jaroslavovi a náklonnosti k vůdci smečky vlků se mohli odstěhovat do kraje, kam neměli až dosud přístup bez toho, aniž by vlastnili zvláštní kámen. Jedině s ním mohli projít branou do Lycantropei. Byli rádi, že mohli někde být. Vybudovali si tam jednoduché sruby, ve kterých přečkali zimu, a i nájezd Temných vlků. Bylo už lepší počasí, a tak se sbalili a vypravili zpět do své vesnice. Znovu si postaví domy a založí nové rodiny. A tak se i stalo. Postupně začali rozebírat svoje sruby a nakládali je na vozy. Mezitím ovšem šaman při pokusu zabránit temným přístup, naopak brány zrušil. Vše dopadlo jinak, než si sám představoval. Naopak Herve a jeho smečka odpočívala a plánovala výlet do Temného hradu, kde měl svoje zájmy i Eigi, jejich šaman. Bylo pěkné slunečné ráno a Herve vyšel před hostinec. Nakládka probíhala podle plánu, a tak se rozhodl, že dnes bude nejlepší den k návštěvě hradu. Sešli se hned po snídani a Herve, Edan, Freky a Gery byli připraveni k odchodu. Ale ještě nedorazil Eigi, chtěl jít s nimi. Když už jim čekání přišlo dlouhé, Gery vyšel směrem ke srubu Eigiho, podívat se, co s ním je. Ale nikam nemusel, protože šaman již vyšel z lesa. Připojil se k výpravě, a tak mohli jít. Nepředpokládali, že by je čekalo nějaké extra dobrodružství, neboť ve hradu zůstalo jen několik žen, co posluhovaly. Šli pomalu, jen Freky pobíhal sem a tam. Měl radost z toho, že zase jdou za dobrodružstvím. Vyšli z údolí a přicházeli k Temnému sídlu. Tady si chtěli doplnit zásoby. Zvláště šípy, sekery a Gery si vzal meč. Freky si vzal luk a toulec se šípy. „Vždyť neumíš ještě dobře střílet“, pozastavil se nad Frekyho volbou Herve. „Ale někdy se to naučit musím. A navíc jsem už s Kamdarem trénoval“, oponoval trochu naštvaně malý vlk. „No dobře, tak si ho vezmi“, nakonec souhlasil Herve. Vyšli směrem k Temnému území. Za chvíli byli na křižovatce, odkud vedla jedna cesta k vesnici a druhá ke hradu. Šli rovnou ke hradu. Tato pěšina byla pohodlnější. Také se před nimi za chvíli objevil Temný hrad. Bez nějakých okolků vstoupili hlavní bránou. „Herve, ukaž mi, kde měl čaroděj svoji pracovnu“, připomněl se Eigi. „Jdi tady po schodišti dolů a hned dveře naproti. Jsou vylomené, podle toho je poznáš a pozor, schody kloužou. Je na nich nějaké svinstvo, co po nás hodil“, poučil šamana. Nerad by, aby se mu něco stalo a měli by po průzkumu a ještě starosti. Eigi šel podle rad Herva a prošel dveřmi Atlantesova laboratoria. Hned ho zaujaly skleničky v policích a knihy. Měl tu opravdu velmi dobrý výběr okultní literatury. Všechny možné grimoáry. Uviděl v jedné polici, která byla dosti zaprášená středně tlustou knihu, vázanou v kůži. „Lužický grimoár“. Znám Také jako „Koraktor“. Ten opatrně vyndal, vzal do ruky a otevřel. Nemohl uvěřit vlastním očím. Dávno ztracené dílo čaroděje Krabata. Byly zde i další svazky, Necronomicon, Clavicule Salamonis. Díla Cornelia Agrippy a další. Našel i jeho vlastní receptář. Bylo toho hodně. Velká zásoba bylin, dokonce i cizích, které si musel nechat jistě dovézt. No jeho dva vaky, které sebou nesl byly ihned plné. Spokojeně vyšel nahoru a vešel do velké síně. Tam seděl Herve a několik žen, které neznal. Spolu s nimi zde bylo i několik mužů a dětí. Ti všichni sloužili zde na hradě a měli štěstí, že nebyli použity pro násilnou proměnu ve vlky a posléze zabiti. „Tohle je Střežislava“, ukázal na ženu po jeho pravici „a tohle je Eigi, náš šaman“, představil příchozího. Právě probíhalo jednání s ženami z vesnice. Rozhodli se, že se vrátí do svých domovů. Tak se také stalo. Měli už sbaleno a chystali se k odchodu. Mezitím Gery a Freky prohlíželi zbrojnici už nesli několik mečů, luků a šípů. „Pojďte, prohlídneme ještě zbytek hradu“, vybídl Herve ostatní. „Edan a Gery prohlídnou sklepení a žaláře, já a Freky projdeme věž a půdu. Sejdeme se potom zde“, upřesnil. Všichni souhlasili, a tak se rozešli. Herve s Frekym nahoru do věže. Vedly sem příkré točité schody. Byli asi v půlce, když už sotva popadali dech. Zastavili na chvíli a šli dál. Dveře do věže byly zamčené a byl na nich mohutný zámek. „Nebudeme se tím zabývat, jdeme na půdu“. Otočili se a sešli ze schodů. Další schody, které vedly z chodby umístěné za velkou síní byly o poznání snazší. Dveře na půdu byly otevřené. Vešli tedy, ale krom všelijakého harampádí zde nebylo nic zajímavého. Snad pouze velká skříň, kterou když otevřeli, byla plná oblečení. Různé tuniky, prošívanice, kalhoty a boty. Ještě se tady rozhlédneme, ale asi nic nenajdeme, odtušil Herve. Freky s nadšením prozkoumal každý kout, ale také nebyl moc úspěšný. Edan sestupoval do sklepení a Gery za ním. Prošli chodbou, která vedla k vězením. Zde už jednou byli, když zde našli uvězněného Myslibora. Edan kopl do dveří a ty se pootevřely. Museli ještě zabrat, aby se otevřely úplně. Vešli dovnitř. Byla zde tma, lampa jen málo osvětlovala docela velký prostor. Najednou se ve tmě něco mihlo. Gery, který šel ve předu se najednou instinktivně zastavil. „Stůj“, sykl na Edana. Oba se zastavili. Z levé strany se ozvalo hlasité zavrčení a něco velkého skočilo přímo proti Gerymu. Dopadlo na něj a Gery skončil na zádech. Edan uviděl velkou chlupatou potvoru, jak stojí nad Gerym, který ztěžka dýchal. Edanovi došlo, že je to temnovlk, a tak se rychle proměnil do vlčí podoby. Zbytky jeho oblečení skončilo na zemi, pouze košile držela za jeden rukáv na pravé tlapě. Prudce se odrazil a srazil temnovlka na zem. Gery vstal a také se proměnil. To už oba vlci drželi temnovlka na zemi a čelisti Edana byly nebezpečně blízko krku temnovlka. Ten se už o nic nepokoušel a proměnil se! Ležel tady na zemi nahý chlapík, s rezavými vlasy a poměrně útlou postavou. Edan odstoupil a také se proměnil. „Kdo jsi a co tady děláš“, obořil se na něho. To ho pustil i Gery ale raději se neproměnil, neboť zde nechtěl být nahý. „Jsem Bratslav. Když šli všichni napadnout jednu vesnici vlkodlaků, schoval jsem se zde. Neumím se prát a ani nechci. V noci se vždycky proplížím do skladiště, abych se najedl a napil. Už jsem myslel, že si pro mě jdou. Ale přišli jste vy. Kde jste se tady vzali“? „Jsme vlkodlaci, které tvoji druzi napadli. Dopadli špatně. Ale teď pojď s námi a rozhodneme se, co s tebou. Bratslav šel první za ním Edan a Gery. Dovedli ho do velké síně. Jakmile vstoupili ozvalo se. „Mysli! Jseš živý“? Na se oba rozeběhli k sobě a objali. „Tady si sedni“, a ukázal na volnou židli. „Co s tebou? Odkud pocházíš? Jsi také násilně proměněn, jako ostatní z té vesnice pod hradem“? „Ano“, přitakal Bratslav. „Rád bych se vrátil do své vesnice, mám tam malý domek a možná i ženu. „Dobrá, seberte se tady s Mysliborem a jděte domů, tím je to pro nás uzavřené“, uzavřel celou věc Herve. Věděl, že od nich žádné nebezpečí nehrozí. „No, my jsme zde taky asi skončili, takže také odcházíme do svého hostince“, řekl na závěr Herve. Na to se společně rozloučili a vlci vyrazili domů. Byli již velmi očekáváni a vyprávění u večerního ohně nebralo konce. Jen Eigi byl spokojený se svým úlovkem. Se slovy, že bude mít dlouho co studovat se odebral do svého srubu.
|