VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je úte pro 24, 2024 12:41 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 142 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 4, 5, 6, 7, 8  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon led 22, 2024 3:36 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
No teda - ani jsem nedejchala, jaké to bylo tempo! :) Třeba se nejde v deníku nebo v kronice něco ohledně jeskyně, jenomže vypadá neprůchodná. Mohla by v ní být nějaká voda, jezírko nebo podzemní potůček,... dobře, dobře, už nevymejšlím. :D

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon led 29, 2024 7:47 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Na druhý den se osadníci vypravili do lesa, aby narubali trochu dřeva na topení. Zásoby se jim tenčili, a tak je museli doplnit. To jim zabralo celé dopoledne, takže se k obědu do hostince dostali až po obědě. Herve svolal na odpoledne všechny vlky do lokálu. Oznámil, že je potřeba udělat strategii, proti případným vpádům temných k nim do osady. Ano. Už to byla osada i s domky pro osadníky. Kovář jim načepoval medovinu a na každý stůl dal nějaké sušení maso. Pak Herve vstal a tvářil se důležitě.
„Jak jistě víte, byli jsme včera s Edanem na temném území a snažili se najít místo, které bylo vyznačeno v deníku starosty. Je tam jeskyně, ale dovnitř jsme nemohli, protože tam byla tma a neměli jsme lampy. Velký vlk stál při nás, když jsme si je nevzali. Protože kdybychom šli dovnitř, jistě by nás tam načapali temní. Na ty jsme trefili při zpáteční cestě. Utkli jsme jim, ale je jasné, že už o nás vědí. Takže musíme vytvořit nějakou strategii obrany. Má někdo nějaký návrh“?
Dlouho bylo ticho, až se ozval Kamdar.
„připravíme si také otrávené šípy. Jak to chtěli udělat vojáci proti nám“.
„Ano, to uděláme, uděláme jed z oměje, ale jen jestli má Eigi nějakou zásobu. Je zima a nikde nyní neroste. Pak by nezbylo nic jiného než se vybavit meči a sekerami a přímý boj. Ani vlkodlak, když mu useknete hlavu nepřežije a pochybuju, že upír ano“.
Ještě dlouho se takto dohadovali, ale nakonec nevymysleli nic jiného. Rozešli se tedy a Herve se rozhodl ještě zajít za Eigim. Našel ho už ve svém srubu, takže musel Herve chvíli čekat, než mu otevřel.
„Doufám, že tě neruším“, místo pozdravu začal Herve. „Máme problém, co udělat, abychom se mohli bránit případnému útoku z temného území. Navrhovali jsme otrávené šípy, ale nevím, jaké zásoby oměje máš“.
„Buď pozdraven Herve. No zásoby oměje nemám a navíc nevím, jak hodně by vám to pomohlo. Oni se nebudou pokoušet o otevřený boj. Jejich vlci, které mají z obyvatel vesnice jsou jen jako. Udržuje je síla, která je stvořila. Budete je muset zabít fyzicky. Mohu se pokusit vyvolat sílu, která je omámí, ale nezabije je“.
„To by jistě pomohlo, ale už jsem ostatním řekl, že to bude na meče a sekery pro osadníky a vlkodlaci se zapojí“. Po tomto rozhovoru šel do svého pokoje. Ještě po cestě pozdravil službu majícího vesničana a upozornil ho, aby byl ve střehu. Jenom něco zamručel, jako že je to jasný. Herve potichu vešel do pokoje a Sígrid i Freky spali. Ulehl tedy také, ale nemohl usnout. Stále ho hlodalo, co budou dělat. Netrvalo to dlouho a na dveře se ozvalo zabouchání. Vstal a šel se podívat. Byl to strážný a s nervózním hlasem řekl, že uviděl u lesa postavu. Oba se ihned odebrali před hostinec. Nic neviděli a Herve se ptal, jestli se mu to nezdálo. Strážný se zapřísahal, že ne. Že tu postavu viděl. Sledovali tedy okraj lesa. A skutečně, po chvíli i Herve uviděl, jak se od lesa k nim blíží postava. Sledovali, kdo se k nim blíží, čekali, kolik jich bude. Ale nikdo další se neobjevoval. Čekali, kam dotyčný půjde. Šel rovnou k nim. Byl to chlapík ve středních letech. Dlouhé kaštanové vlasy měl až na ramena. Když uviděl Herva s osadníkem zastavil se. Hleděli na sebe ze vzdálenosti asi deseti metrů, když to celé protrhnul Herve.
„Kdo jsi a co tady chceš“, ohradil se na příchozího.
„Jsem Myslibor. A přicházím z hradu. Z temného hradu. Tedy podařilo se mi utéct. Musím vás varovat“, pak se zamyslel a odmlčel.
„Před čím nás chceš varovat. Povídej“!
„Ano, chtějí na vás zaútočit, stejně jako na naší vesnici a prý napadli ještě jednu, ale to nevím. Posílají mě ostatní vesničané z mojí vesnice. Pomohli mi utéct a abych se pokusil s vámi navázat kontakt“.
„Tak povídej, v čem bys nám mohl pomoci. Znáš, jak to vypadá v hradu. Kolik mají vlkodlaků a kolik upírů“.
„No přesný počet nevím, ale vlkodlaci tam jsou, ale je jich málo, myslím, že tak deset. Ostatní jsme my, co nás proměnil. Ale vždycky když se máme proměnit, musíme vypít nějaký lektvar, co nám míchá ten kouzelník. Jmenuje se Atlantes. Upíři, tak těch je pouze pět. Chvástají se armádou padesáti bojovníků, ale většinu tvoří lidé z mojí vesnice. Chtěli zajmout i lidi z té druhé vesnice, ale ti se bránili, tak vesnici vypálili a osadníky pobili. Ale nevím, zda je to pravda. Také se vyznáme v tajných chodbách hradu a v naší vesnici. O těch nevědí“.
„No dobře, dejme tomu, že ti chceme věřit. Máte nějaký plán“?
„Ano, až dojde k útoku, my, co jsme vesničani se přidáme k vám. Musíme hlavně zabít čaroděje“.
„Dobře. Ale budeš nám moci dát vědět, než přijdou? Máme plán, jak se bránit a neradi bychom pobili tvoje vesničany“.
„Dám vědět včas, nyní se musím vrátit, aby nezjistili, že jsem zmizel“. Po tom se Myslibor sebral a zmizel v lese. Herve šel do svého pokoje a strážný šel probudit toho, co ho má střídat. Herve přemýšlel o tom, zda má neznámému věřit. Přemýšlel, jak to zjistit.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon úno 05, 2024 10:10 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Nevím, jak jinak to zjistit, než se přeměnit a vydat se za Mysliborem,... mno, uvidíme! :wink:

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon úno 19, 2024 6:30 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Na druhý den ráno, si hned po snídani vzal Herve starostův deník a kroniku nalezenou u starosty v domě ve vesnici v temném území. Prohlížel si se zaujetím jednotlivé zápisy. Našel i pojednání o tom, jak vznikl plán na získání celé krajiny i s obyvateli. Prostřednictvím čaroděje a vytvoření armády zmutovaných vlkodlaků. Uvažoval, proč nemnoží i armádu upírů. Když upír vysaje smrtelníka, vznikne přeci zase upír, nebo snad ne? Otáčel stránky jednu za druhou a nenašel nic, co by mu nějak pomohlo. Vzal deník starosty a přemýšlel, proč si pro něj z temného území přišli. Jen proto, abychom ho neobjevili, nebo je v něm něco důležitého. Už si myslel, že tam ni nenajde, když už chtěl deník odložit, zavíral desky, uvědomil si, že zadní strana deníku je silnější než ta úvodní. Podíval se podrobněji na zadní desku a byla evidentně slepená. Vzal tedy nůž a rozřízl ji. Byla tam složená mapa. Otevřel ji opatrně a byla to mapa hradu, vesnice a tunelů, vedoucích do hradu, a dokonce jeden tunel vedl směrem k temnému sídlu. To je zvláštní, pomyslel si. Nikdy neslyšel o tom, že by z temného sídla vedla chodba do hradu. Vzal si kroniku a otevřel ji. Prohledával jednotlivé listy, a nakonec to našel! Temné sídlo, jejich Temné sídlo bylo dříve sídlem čaroděje Atlantese. Tam začal jeho plán. Později sídlo opustil, když vybudovali hrad u té vesnice na temném území. Musím zajít za Eigim, jestli í, kde chodba v temném sídle ústí. Udělal to hned. A měl štěstí, protože Eigi seděl v hostinci a jedl pečené maso.
„Eigi“, oslovil místo pozdravu šamana. „Našel jsem v kronice zmínku o tom, že naše Temné sídlo bylo kdysi jejich. Oni ho opustili a nechali na pospas. Co o tom víš. A víš, kde ten tunel ústí“?
„Ano. To, co říkáš je pravda. Chodba ústí v západním křídle ve sklepení. Ale kdysi jsme vchod zasypali, aby se sem temní nemohli dostat“.
Víc Herve nepotřeboval vědět. Ihned svolal brigádu. Čtyři osadníky a k sobě ještě Edana. Ihned vyrazili k Temnému sídlu. Před ním se zastavili. Herve poslal osadníky do skladiště pro nářadí. Lopaty a motyky budou potřebovat. Vstoupili dovnitř a vydali se do chodby vpravo. Sešli po schodech a narazili na dvířka. Byla zamčená, ale nedalo moc práce je vyrazit. Ocitli se v místnosti, kde na jedné stěně byla navezena hromada kamení a hlíny. Začali odkopávat kameny a hlínu přehazovat k vedlejší stěně. Byla to práce pro více lidí, ale stejně by se jich sem více nevešlo. Byl už večer, když už byli unavení, ale většina materiálu byla odházena. Zbývalo pouze vyčistit vstup do tunelu. Byli velmi unavení, když konečně tunel uvolnili.
„Dnes už si odpočineme a zítra ráno se vydáme do tunelu“. Tak se také stalo. Edan zůstal s osadníky v Temném sídle, kde pojedli zásoby, co si sebou přinesli. Herve odešel zpět do hostince. Musel zkontrolovat, zda je vše v pořádku. Nechtělo se mu uvěřit, že by je temní nechali tak dlouho v klidu. Sešel do údolí a prošel lesem k hostinci. Natrefil na osadníka, co měl zrovna hlídku. Oznámil mu, že je vše v pořádku. Herve tedy v klidu šel do svého pokoje a lehl si. Sígrid se jen letmo zeptala, jestli je vše v pořádku. Kladná odpověď ji uklidnila a spala dál. Ráno se nasnídal a zavolal si Kamdara. Pověřil ho dozorem nad hostincem a osadou a vyrazil do Temného sídla. Ostatní byli rádi, že jim donesl sušené maso a také trochu medoviny. Voda nebyl problém, je zde studna, ale medovina přišla k chuti. Zapálili lampy a postupovali tunelem. Bylo zde vlhko a zatuchlý vzduch. Cesta se zdála být nekonečná. Nakonec došli k železným dveřím. Zkusili je otevřít, ale to se nepovedlo. Chvíli Herve stál za dveřmi a poslouchal. Žádné zvuky nebyly slyšet za dveřmi. Bylo jasné, že pokud dveře vyrazí, udělá to hluk a upozorní na sebe. To nechtěli. prohlížel si dvířka a viděl, že jsou zasazeny do rámu ze dřeva. Vzal tedy jednu motyku a zkusil jí zastrčit mezi dřevěný rám a okolní zem. Zabral a rám se lehce hnul. Dveře se dlouho nepoužívaly. Řekl tedy Edanovi, aby ho napodobil. Herve zabral nahoře a Edan dole. Pomalu se rám pohnul a dvířka začaly padat směrem k nim. Ostatní to ihned pochopili a chytili je, aby nespadly. Společně položili dvířka i s rámem na zem. Ocitli se ve sklepení hradu. Byla zde tma, a tak si museli svítit lampami. Herve dal pokyn k zastavení. Zůstanu zde pouze já a Edan. Ostatní jděte do hostince a Kamdarovi řekněte, jak naše výprava dopadla. Kdybychom se do večera nevrátili, máme problém a ať vyrazí na záchranou výpravu. S tím se rozloučili. Herve a Edan vyrazili dále do hradu. Zastavili před dalšími dveřmi. Ty byly už dřevěné, ale také nejevily známky častého používání. Edan je zkusil otevřít. Herve ho zastavil. Chvíli poslouchal. Až když se přesvědčil, že je ticho, zkusili dvířka otevřít. Ty se pohnuly, ale nešly otevřít úplně. Před nimi něco stálo. Nějaká skříň. Zatlačili více a povedlo se skříň odstrčit. Protáhli se oba vzniklým otvorem. Ocitli se ve věznici. Byly zde kopky se zamřížovanými dveřmi. Byly prázdné až na jednu. Tam spal nějaký vězeň! Edan přišel blíž. Vězeň se zvedl a zvědavě zíral do tmy. Pak přistoupil i Herve a držel v ruce lampu. Najednou se vězeň zvedl a přiskočil k mříži. Byl to Myslybor!


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř úno 28, 2024 8:24 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Mno, takže propojení Temného sídla s hradem odhaleno. Myslibor možná nic neřekl (nebo ano) a čaroděj je někde dobře ukryt v hradu a nejpíš svolává nějakou válečnou radu, když zjistil, že si Myslibor vyrazil na menší výlet,... ale třeba to bude úplně jinak.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: čtv bře 07, 2024 7:44 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
„Co tady děláš“, ptal se zvědavě Herve.
„Přišlo se na to, že jsem byl na výletě. Máme totiž zakázané chodit mimo temné území. Chytla mě stráž, když jsem se vracel. Můžete mě odsud dostat“?
Herve chvíli přemýšlel. „Asi ne, alespoň ne hned. Prozradilo by se, že jsme zde byli. Budeš tady muset ještě chvíli vydržet“.
„Tak to vám musím popřát úspěch, protože se už neuvidíme. Večer budu popraven. To je trest za zradu. Odejít mimo území je považováno za zradu. Ale nevyčítám vám nic“.
Najednou uslyšeli nějaký hluk. Herve vzal Edana za ruku a odtáhl ho za skříň ke dvířkám do tunelu. Hned na to zhasnul lampu. Za chvíli uviděli, jak se blíží světlo. Někdo nesl lampu. Byli to dva chlapíci. Zastavili se u mříže, kde byl uvězněn Myslibor. Na to se Herve svlékl. Edan ihned pochopil a následoval jeho počínání. Žalářník odemkl mříž a zařval na Myslibora.
„Tak pojď šmejde. Každý chytil Myslibora za jednu ruku a vedli ho ven. V tom vyrazil Herve a Edan již proměněný. Každý si vzal jednoho. Byl to okamžik překvapení. Nestačili ani vykřiknout. V mžiku byl jeden s prokousnutým hrdlem a druhý měl otvor v hrudi. Sebrali lampu, co upadla na zem. Naštěstí nezhasla. Vzali Myslibora a už ho táhli do tunelu. Ještě Myslibor v rychlosti sebral oblečení obou vlkodlaků a velice rychle prošli procházeli tunelem a až když byli v Temném sídle, tak se zastavili a Herve a Edan se proměnili. Herve a Edan se oblékli a museli si trochu odpočinout.
„Jak dlouho bude trvat, než zjistí, co se stalo“?
„No myslím, že už to ví“, odpověděl Myslibor.
„Pospěšme tedy do hostince. Musíme se připravit“! Herve zdůraznil svá slova dostatečně na to, aby se rozběhli do údolí. Vybíhali na kraji lesa už s jazykem na zemi. Udýchaní a vysílení dorazili do hostince. Kamdar je přivítal se slovy, že je vše v pořádku.
„Velkému vlku díky. Zatím“.
Jak zatím, ptal se Kamdar. A pak mu Herve s Edanem vypověděli, co vše se přihodilo.
„Musíme dnes zdvojit hlídky“, rozhodl Herve jakoby v předtuše. V tom do lokálu vběhl jeden z osadníků.
„Pojďte, udělali jsme oheň, pojďme se bavit“.
„Dobrá, pojďme“, souhlasil Herve. Pak se usadili kolem ohně a povídali si. Probírali možnou obranu. Herve jim nařídil, aby se vybavili kušemi a luky a v případě napadení vylezli na střechy srubů a stříleli na nepřátele. Také je upozornil, že někteří vlkodlaci nepřítele budou bojovat za nás. Byla skoro půlnoc, když se odebrali spát. Zůstali pouze hlídky a jak nařídil Herve zdvojené. Herve nemohl zabrat, stále myslel na to, jak zvládnou útok.
Začalo svítat, když do pokoje Herva přišel hlídkující osadník.
„Je to tady, v lese se pohybují postavy a řekl bych, že se připravují na útok“.
„Rychle obejdi všechny a připravme se také“. Celé horní patro hostince obývali vlci, a tak nebyl problém je oběhnout. Sígrid s Frekym se také chystali bojovat. Netrvalo dlouho a již stáli všichni proměnění v lokále. Vyšli před hostinec a Herve letmo pohlédl na sruby osadníků. Byli na střechách s kušemi a luky. Další byli s meči u vchodů. Trvalo to nekonečně dlouho, než se od lesa rozeběhli postavy. Vlkodlaci a za nimi muži, zřejmě upíři. Velká tlupa vlkodlaků se hnala loukou. To dal Herve povel k útoku. Vyrazili proti nim. První úder dal Edan s Kamdarem nejbližší vlky napadli a zakousli se jim do krku. Jenomže ti se svými tlapami zaryli obráncům do břicha. Kamdar skončil s roztrženým břichem na zemi a Edan vytrhnul útočníkovi kus krku. Krev okamžitě pokropila jeho kožich. Kamdar se odklidil mimo boj, a čekal až se zhojí. To už osadníci pálili šípy do těl upírů. Jeden z nich zahlédl u dveří osadníka a rozběhl se k němu. To už ho zasáhla šipka z kuše a meč uťal jeho hlavu. Upíři pochopili velmi rychle, že je jich málo a stáhli se dozadu. Mezitím vlci z hostince bojovali s temnovlky. Zem kropila krev obojích. Jeden statný temnovlk zahlédl Sígrid s Frekym a vrhnul se na ni. Mohutným skokem přistál na Sígrid a povalil jí na zem. Zahryznul se jí do tlapy a vytrhnul jí kus masa. Chystal se jí kousnout do hrdla, když tu na něj ze zadu skočil Freky, oběma tlapama ho uchopil za hlavu a trhnul. Bylo slyšet křupnutí, ale hlava stále držela temnovlkovi na krku. Neměl tolik síly, aby jí utrhnul. Tak si pomohl čelistmi. Zahryznul se mu do krku a překousl páteř. To už bylo dobré. Jeho hlava mu zůstala v tlapách. Sígrid si sedla a čekala, až se jí zahojí tlapa. Mezitím pokračoval rovnocenný boj na louce. Ale temnovlků bylo více. A ikdyž značně pomáhali osadníci, stále se nedařilo odrazit je. Herve se rozhlížel a uviděl, že část temnovlků zůstává jakoby v záloze. Také uviděl asi pět osadníků ležet mrtvých na zemi. Ale vlci z hostince začínali mít navrch.
Najednou se zezadu vynořil Atlantes. Bylo slyšet, jak rozkázal těm, co byli v záloze zaútočit. Ti se rozběhli k hostinci na válečné pole. Z hostince navíc vyběhl další temnovlk. Byl to Myslibor! Ale místo toho, aby útočili na hostinské, zaútočili na temnovlky. To už byla velká přesila. Navíc zaútočili i osadníci s meči. Utínali hlavy temnovlkům, které skolili vlci a Mysliborovi temnovlci. Byla to podívaná. Upíři skončili mrtvý na zemi a temnovlci také bez hlav. Nenechali nikoho uniknout. Tedy až na jednoho. Atlantes, když uviděl, jak se situace vyvíjí, sebral se a zmizel.
Trvalo dlouho, než se všichni proměnili. Oblékli a vydýchali. Herve pak vystoupil a rozhodl. Večer jdeme všichni na rituální místo poděkovat Velkému vlku za sílu a podporu. A u slavnostního ohně budeme slavit do rána. Všechny mrtvé pak dáme na hranici a důstojně se s nimi rozloučíme.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned bře 17, 2024 10:46 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Ehm, to byla paráda! Jen doufám, že se neblížíme k rychlému konci! Ještě zbývá čaroděj, i když to nevypadá, že by mohl tak rychle někde získat posily,.....

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: ned bře 17, 2024 11:43 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Celé odpoledne nosili a sekali dřevo na slavnostní oheň a také na velkou hranici, na které budou uložena těla všech padlých, a to i nepřátel. Také se připravovala hostina, která se bude konat také na rituálním místě. Herve seděl na svém lůžku v pokoji a debatoval se Sígrid o dalších věcech. O těch, které je teprve čekají.
„Co máš na mysli“, ptala se zvědavě.
„Musíme se vrátit o nějaký čas zpět“, odpověděl trochu tajemně Herve. Sígrid se chtěla zeptat, jak to myslí, ale znala ho už natolik, že věděla, že by jí stejně nic neřekl. V tom byl Herve zásadový.
„Co s kouzelníkem“, ptala se lišácky Sígrid.
„O tom budu muset promluvit s naším šamanem. Eigi si možná bude vědět rady víc nežli já. Ale to nechám až na zítra. Nyní máme před sebou večer radosti a smutku“.
Začalo se stmívat, když bylo vše připraveno a všichni se odebrali na rituální místo Velkého vlka. Kamenné místo bylo zaplněno, jak nikdy předtím. Herve se postavil před oltář a začalo vzývání Velkého vlka.
„Vzývám tebe, Velký vlku. Ty, který jsi na úpatí hor, v širých pláních i šeru hvozdů. Vzývám tebe ty synu Země oděný vlčí srstí. Provázej svůj národ na svých stezkách a lovištích. Kéž dojdeme k poznání moudrosti tvého řádu. Abychom tě mohli následovat, probuď v nás vlky, buď v nás“.
Poté Edan zapálil slavnostní oheň. Jeho plameny ozářili tváře všech přítomných. Náhle se nad oltářem začala objevovat postava obrovského vlčího démona. Ve tvářích osadníků se zjevil úžas a v některých i strach. Najednou z poza oltáře vyšla postava! Herve ztuhnul. Ale pak se mu ulevilo. Byl to Eigi. Na sobě masku, hlavu vlka a na sobě vlčí kůži. Postavil se k Hervemu u oltáře.
„Velký vlku, přijmi tato těla mrtvých bojovníků do svých lovišť“, potom vzal jednu pochodeň a zapálil velkou hranici. Jak se hranice rozhořela, začal mizet i Velký vlk. Herve se postavil před oltář a promluvil ke všem.
„Sešli jsme se zde, abychom se radovali z toho, že jsme zničili velké zlo. Je nutné, abychom se vrátili zpět do starých časů. Musíme zachovat naše kořeny! Proto se naši osadníci, kteří našli azyl v našem hostinci opět vrátí do své vesnice, kterou budou muset znovu vybudovat. Proto hned jak začne jaro a bude přát počasí, pustí se do pilné práce. Stejně i vesničané z temného území se vrátí do své vesnice. Budeme všichni žít podle svého. Vlci a lidé mohou žít vedle sebe, ale ne společně! Dále se chystá ještě jedna věc. Já, Sígrid a Freky vyrazíme do světa. Jednou se vrátíme, ale do té doby předávám vedení naší smečky Edanovi. Ať se vám všem daří. Vyrazíme na den jarní rovnodennosti.“
Tím ukončil svůj proslov. Mezi přítomnými se ozval hukot. Bylo to překvapující. Ale všichni to přijali. I vesničané. Vždyť zase budou žít ve své rodné vesnici. Budou obdělávat svoje políčka.
Pak se hodovalo, pila medovina a zavládla pohoda a radost. Eigi vzal Herva za ruku a vyzval ho, aby šel s ním. Posadili se na kámen na okraji.
„Tušil jsem, že to budeš chtít udělat. Musíš získat zkušenosti, které ti budou potřebné zde pro všechny, až se vrátíš. Edana jsi zvolil moudře. Však jste se o pozici vůdce utkali. Bude to pro tebe dobrá zkouška a zkušenost“.
„Snad se tady nic špatného nestane“.
„Budeš o všem vědět. Vlci se dokáží spolu spojit i na dálku“. Poté vstali a objali se. Vrátili se mezi ostatní a slavili skutečně až do rána. Začalo svítat, když ulehli na svá lůžka.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř bře 27, 2024 8:26 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Mno, těším se na zážitky z cesty - návrat o nějaký čas zpět? To vypadá slibně! Zajímalo by mě, jak daleko půjdou a taky kudy.
A jestli v tom bude nějak figurovat kouzelník.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob dub 06, 2024 10:57 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Slunce bylo vysoko nad obzorem, když se sešli v lokále svého hostince. Najedli se a Herve s vážnou tváří předstoupil přede všechny.
„Potřebuji alespoň dva, nebo tři dobrovolníky. Musíme prozkoumat Temný hrad. Může tam být mnoho užitečného. Kdo se chce se mnou vypravit, nechť počká před hostincem. Samozřejmě až po obědě“. V lokále bylo hlučno, jak se dohadovali mezi sebou, kdo půjde s Hervem do Temného hradu. Už by tam mělo být bezpečno, nebo snad ne? Osadníci se hlavně dohadovali, zda by mohli jít i oni, nebo pouze vlci. Ještě Herve připomenul, že si každý u hostinského vezme něco k snědku. Trvalo dlouho, než se Herve dočkal prvních příchozích. Přišel Kamdar, Freky a Dobroslav. Kamdar se díval divně na osadníka, ale Herve to přešel pouze slovy: Tak jdeme. Vyrazili pomalu, nebylo kam spěchat. Les tiše šuměl a lehký jarní vánek příjemně voněl. Ptáci křičely na poplach, že se blíží vetřelci. Ale jinak se les celkově změnil. Že by to bylo tím, že už nehrozí temní? Došli na rozmezí, kde kdysi byla brána. Nyní byli na temném území. Vše se zdálo být v pořádku, ale přesto byli opatrní. Čaroděj se jim ztratil a neví, co může chystat. Dorazili k rozcestí, kde se dalo jít buďto ke hradu, anebo do vesnice. Vydali se poprvé rovnou cestou ke hradu. Cesta byla mnohem pohodlnější než ta do vesnice. Nebyla tak zarostlá. Vyšli z lesa a před nimi se objevila prostorná pláň, kde se tyčil do výše hrad. Zdálo se, že je tady klid. To je divné, zapochyboval Herve. Určitě nevyrazili do boje všichni. Musí tady být nějací sloužící.
Vešli dovnitř. Dveře byly otevřené a nikdo jim nebránil. Hrad byl celkem dobře a vkusně zařízený. Rovnou z nádvoří vešli do prostorné síně, kde byl velký dlouhý stůl. Okolo něho židle, zdobené a vyřezávané. Nad okny byly zdobné garnýže a na nich těžké závěsy z kvalitní látky. Podlaha provedena z modřínového dřeva.
„Koukám, že tady vládli upíři. Ti si potrpí na luxus. Vlkodlakům je celkem jedno v čem žijou“. Kamdar zregistroval pohyb. Skutečně! Ve dveřích na druhé straně síně se objevil nějaký chlapík. Když uviděl přicházet někoho jiného, než čekal, zastavil se.
„Pojď sem k nám a neboj se“, vyzval ho Herve. Chvíli trvalo, než se dotyčný odhodlal přiblížit.
„Jmenuji se Herve a kdo jsi ty“, zeptal se přátelsky Herve. Ostatní se také tvářili přátelsky. Neměli v úmyslu nikomu zbytečně ubližovat.
„Jmenuji se Lubomír. Vy jste z druhé strany“? Zeptal se bojácně Lubomír.
„Ano, vlastně se to tak dá říct. Nemusíš se bát. Ti, co tady byli už nejsou. Jsi tady sám? Co víš o tom čaroději, Atlantesovi. Ten utekl“.
„On se vrátil. Někde je, já ho tady cítím. Vždy, když byl na hradě, byla tady divná tíseň ve vzduchu, jestli chápete. Moment, zavolám ostatní, budou rádi, že se už temní nevrátí“. S těmito slovy odběhl těmi dveřmi, kterými vešel.
Za nedlouho vešlo asi pět mužů a žen. Dokonce i tři děti ve věku kolem deseti až dvanácti let. Jedna z žen se vrhla Hervemu kolem krku.
„Jsem Střežislava. Tohle jsme všichni, co zbyli na hradě. Ale kde jsou ostatní, ti co byli zneužiti s násilím proměněni. Odešli s temnými“?
„Jsou v bezpečí, tedy většina z nich. Někteří padli v boji. Jsou tady u našich zachránců“.
„Ale co budeme teď dělat. Když jsme tady zůstali sami“, s obavami ve výrazu tváře vyslovila Střežislava.
„No co. Půjdete zpátky do své vesnice a budete žít jako dřív“.
„Čaroděj nás nenechá. Je na hradě, teda asi. Je tu cítit jeho duch“.
„Prohlídneme hrad, Myslibor nás doprovodí. Jistě se tady vyzná lépe než my“. A Myslibor se ujal úkolu průvodce. Vyšli dveřmi na konci sálu a ocitli se na chodbě, z nich vedlo několik dveří. Myslibor vysvětloval, kam které vedou a speciálně ukázal na dveře, až na konci chodby.
„Tady je kuchyně, kdybyste měli hlad, zásob je dost“. Došli až ke schodišti, které vedlo do sklepení. „Dole je pracovna čaroděje“. Herve pomalu otevřel dveře. Ty nepříjemně zaskřípaly. Ihned ustrnul v pohybu a poslouchal. Nic neslyšel. „Co tam má“?
„Svoji komnatu a také je tam místnost, která sloužila k proměně. Tam byli temnovlci a každého, koho tam poslali. Pokousali. Někteří to nepřežili a z některých se stali temnovlci. Ti, co nepřežili posloužili jako potrava pro temnovlky“. Při tom bylo vidět, že se Mysliborovi zaleskly oči slzami. „Je divné, že jsou otevřené, čaroděj je měl vždy zamčené“.
Už se chystali vykročit na kamenné schodiště, když tu náhle Kamdar chytil Frekyho za ruku.
Ostatní zbystřili. Ze sklepení se ozývaly divné zvuky, připomínající potok, nebo tekoucí vodu. Najednou se v temném sklepení objevilo světlo. Někdo, zřejmě čaroděj musel otevřít dveře své laboratoře. Než se stačili otočit a jít zpět, dole pod schodištěm se objevila postava v kápi s lampou v ruce. Byl to Atlantes!


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: úte dub 16, 2024 12:56 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Mno, to jsem zvědavá, co kouzelník předvede a jak si s tím poradí vlkodlaci. Třeba zmizí ve své pracovně a něco použije,...

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř dub 17, 2024 1:50 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Vypadal překvapeně a my byli také překvapeni. Ne, že by se nedalo očekávat, že tady bude, ale nějak jsme s tím nepočítali. Než jsme stihli cokoliv udělat, Atlantes sáhl do koženého vaku, který měl přehozený křížem přes rameno. Vytáhl jakousi skleničku a tu hodil na schody pod nás. Naštěstí strop mu bránil, aby ji hodil výš k nám. Sklenička se rozbila a začal z ní unikat hustý zelený dým. Než jsme se stačili otočit a vyběhnout zpátky po schodišti, zasáhl nás ten dým. Pálení očí bylo nesnesitelné a začali jsme se dusit. Edan ještě zabouchl dveře do sklepení, aby zastavil šíření dýmu.
„Pojďte za mnou“, téměř křičel Myslibor. Instinktivně jsme ho následovali. Zavedl nás do kuchyně, kde jsme si vypláchli oči čistou vodou. Trvalo docela dlouho, než se nám oči vzpamatovaly. Herve se vrátil zpátky ke dveřím na schodiště do sklepení a opatrně je otevřel. Zdálo se, že se dým usadil. Uniknout neměl kam, žádné ventilační okénko zde není. Také když se podíval na schody, byly pokryty nazelenalým povlakem. Zkusil na něj šlápnout, ale nic se nastalo, pouze byly schody kluzké. Sešel tedy asi do poloviny schodiště, ale Atlantes byl samozřejmě pryč. Vrátil se do kuchyně. Tam všichni seděli u stolu a jedli. Před sebou na stole měli sušené maso a ve džbánu červené víno. Herve si také sedl ke stolu a s chutí si dal maso. Pouze si se svým džbánkem došel pro čistou vodu. Víno neměl rád, připadalo mu trpké.
„Atlantes samozřejmě zmizel“, začal vykládat plán, kterým se hodlal dále řídit. „Prohledáme jeho pracovnu, to by bylo, abychom tam něco nenašli. Něco, co by nám o něm něco řeklo a podle čeho můžeme proti němu bojovat. Nedá pokoj, dokud ho nezničíme, to je jasné. Hlavně mu nesmíme dát čas, znovu sestavit svoje posluhovače“.
Dojedli, dopili a vypravili se do sklepení. Sešli dolů až ke dveřím do čarodějovi laboratoře. Kamdar vzal za kliku, ale bylo zamčeno. Přesně jak očekávali. Navíc dveře se otevírali ven, tedy směrem k nim. Takové dveře se špatně vyrazí. Myslibor na nic nečekal a někam se rozběhl. Slyšeli, jak vyběhl schody a za chvíli se vracel. Najednou uslyšeli rachot. Kamdar vyběhl ven a už uviděl Myslibora, jak leží pod schody. Uklouzl na schodech na tom kluzkém, co tam zbylo po útoku čaroděje.
„Jsi v pořádku“, starostlivě se zeptal Kamdar.
„Myslím, že jo, jen jsem si narazil zadek“. V ruce držel mohutnou sekeru. Kamdar na nic nečekal a už se sekera zaťala do dveří. Netrvalo dlouho a bylo otevřeno.
Vkročili dovnitř. Kolem dokola na stěnách vysely poličky, na kterých bylo spoustu lahviček, podobných té, co po nich Atlantes hodil. Velký dřevěný stůl uprostřed pokrýval nepořádek. Alespoň z našeho hlediska. Různé listiny, kameny a byliny. Herve vzal jednu s těch listin a rozvinul ji. Obsahovala nákres nějakých kruhů, vzájemně propojených čarami. Bylo u nich spoustu znaků a symbolů. Jednotlivé kruhy byly různě barevné. Hervemu to nic neříkalo, tak listinu opět sbalil a položil zpět na stůl.
„Někde tady musí být dveře. Někudy musel zmizet“! Kamdar o tom byl zcela přesvědčený. Tak se všichni dali na hledání dveří. Nakonec to nebylo tak těžké. Nápadný závěs z těžké látky na zdi mezi poličkami lákal k odhrnutí. Také že ano. Byly zde dvířka a otevíraly se ven. Kamdar je snadno vykopl. Před nimi se ukázala temná chodba. Ještě sebrali z jedné poličky lampu, rozsvítili a bez váhání se do ní pustili. Byla dost vysoká, takže se jim šlo poměrně dobře. Před sebou uviděli dokonce světlo. Denní světlo. Pustili se tedy dále a po asi padesáti metrech chodba odbočovala doleva. Tam prudce stoupala a končila vyústěním tunelu venku. Vylezli ven z tunelu a byli za hradbami hradu v lese.
„Aha, úniková cesta pro čaroděje“, zauvažoval Herve. „Každopádně Atlantes se ztratil a netušíme kam. Jdeme zpátky do hradu“, rozhodl Herve. Ale nyní zvolili cestu bránou. Alespoň si obhlídli jednu půlku hradní zdi. Sešli se opět v kuchyni. Střežislava donesla menší demižón s vínem a druhý menší pro Herva s medovinou.
„Když ti naše víno nechutná, tohle bude lepší“, dodala s úsměvem.
Povídali si o všem možném. O tom, kde by mohl čaroděj být. Na nic nemohli přijít, nic je nenapadlo. Až najednou Střežislava vykřikla. „Slyšela jsem, že má někde nějakou tvrz. Menší, ale kde přesně nevím. Ale od hradu na jih“.
„Zkusíme se mrknout v jeho laboratoři, jestli tam nemá někde třeba mapu“. Mezitím se za okny setmělo. „Půjdeme domů potmě, nebo počkáme na ráno“, opatrně se zeptal Myslibor.
„Klidně tady můžeme přespat, místa je tady dost“, odpověděla Střežislava. Pak je odvedla do nocležen pro obyvatele hradu. Bylo tam dost lůžek a celkem pohodlných. Netrvalo dlouho a usnuli.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát dub 19, 2024 6:10 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Že mě nenapadla ta kouřová clona! Mno, uvidíme, co čaroděj předvede v tvrzi, jestli i tam má svoje kouzelné lahvičky a vůbec,...
A z úpírů už nezbyl fakt vůbec žádnej?

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob dub 27, 2024 10:11 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Noc byla vcelku klidná. Pouze Freky se budil, měl nějaké zlé sny. Probudilo je ranní slunce, které se prodralo skrz špinavá okna. Na čistotu v prostorách pro poddané, si zřejmě upíři a ani temnovlci nepotrpěli. Sešli se v kuchyni, bylo tam málo místa, ale v pohodě se vešli.
„Poslouchejte“, začal Herve. „Půjdu se teď podívat do čarodějovi laboratoře, jestli se tam nenajde něco, co by nám pomohlo. Vy se zatím nadlábněte, budete to potřebovat. Když už jsme tady, nebudeme se hned vracet domů, ale zkusíme najít tu tvrz, o které se zmínila, tady Střežislava. Takže bude dobré, pokud se vybavíte nějakou svačinou sebou. Nezapomeňte se vybavit i nějakou zbraní. Každý podle svého uvážení“. V místnosti to trochu zašumělo, ale nikdo nic nenamítal. Herve opustil kuchyni a sešel dolů do sklepení. Raději si ještě dával pozor na kluzké schody. Otevřel dveře laboratoře a snažil se najít nějakou lampu. Jedna stála na stole. Rozsvítil ji. Žlutavé světlo osvětlilo celou místnost. Prohlížel si svitky na stole. Každý rozvinul a když z nich nic nevyčetl, zase je sbalil. Prohlížel si skříňky na zdech a kolem celé místnosti. Spousta knih, které ale nyní číst nechtěl. Ze zvědavosti jednu vyndal a otevřel. Jednalo se o knihu s názvem: Mumiální lékařství. Zase ji odložil. Pak ale uviděl mezi dvěma skříněma srolovaný vysoký svitek. Byl téměř tak vysoký, jako on sám. Rozložil jej na podlaze, protože na stůl se nevešel. Konečně! Mapa. Hned viděl pozici hradu a celou rozlehlou oblast země. Byla tu i jejich osada, vesnice, kterou vypálili a jejichž obyvatelé bydlí nyní s vlky. Samozřejmě i vesnice ostatní. Možná je někdy navštívíme, zauvažoval Herve. Ale co hlavně bylo zajímavé. Byly zde nakresleny a označeny i tajné chodby. Všechny a ta, kterou se dostali ven z laboratoře zde byla také. Ale na mapě, kterou našli u starosty byla označená jako zasypaná, nebo pouze škrtnutá, že nemá používat? Posunul mapu tak, aby viděl jižní část země. Jižně od hradu měla být ta tvrz. Jižně nebyla žádná tvrz, ale spíše jihovýchodně. Zde je zakreslená tvrz! A je označená. Je to jasné. Tam se musejí podívat. Vyběhl nahoru do kuchyně. Zkontroloval, zda jsou všichni připraveni a vyrazili. Jihovýchodně od hradu. Prodírali se lesem až narazili na vesnici. Ano, to je ta, odkud měli naverbované vlčí vojáky. Bez problémů prošli a opět se ocitli v lese. Už bylo skoro poledne, slunce bylo vysoko, a tak se zastavili, aby něco pojedli.
Krátce diskutovali o tom, co když Atlantes bude v té tvrzi?
„No, musíme opatrně, může být připraven na útok“. Herve zavelel k odchodu. Vyrazili a drželi se směru. Les byl stále hustší. Freky šel nadšeně vpředu a měl dobrou náladu. Připadal si důležitě, že se mohl účastnit důležité výpravy. Ostatní ho následovali a moc se o něho nestarali. Najednou se Freky zastavil a začal couvat. Herve ihned k němu přiběhl a ptal se, co se stalo. Freky pouze ukázal dopředu mezi stromy. Stál tam velký tvor. Velký ještěr! Herve ihned věděl. To je ještěr, který byl i u té tvrze, kde našli podzemní chodbu do jejich sídla! Ihned se podělil s ostatními o svůj poznatek. Kamdar potvrdil, že má pravdu.
„Jestli se nepletu, tak to je ta samá tvrz…“, nestačil to doříct, když ho předběhl Kamdar. „Jak zjistíme, zda je čaroděj přítomen“?
„Jedině průzkumem, jeden z nás se přiblíží ke tvrzi a zjistí to“, rozhodl Herve.
„Já půjdu“, zvolal nadšeně Freky.
„Ne, ty ne. Půjdu já anebo Kamdar“.
„Já půjdu, rozhodl se Kamdar. Ty tady zůstaň, kdyby se něco nepovedlo, jsi důležitější, jsi vůdce smečky“. Herve souhlasil. Kamdar se vydal na okraj lesa. Nemohl riskovat přejít planinu, která se před tvrzí nacházela. Byl by na ráně a hned by se prozradil. Obešel tedy krajem lesa. Z jedné strany byl les blíže tvrzi a na té straně nebyla ani žádná okna. Mohl se připlížit nepozorovaně. Chvíli vyčkával za silným dubem. Zkoumal okolí, ale nic zvláštního neviděl. Rychlým krokem vyšel k tvrzi. Přitiskl se ke zdi a šel okolo k zadní části, která byla ve směru k jezeru. Zde bylo okno poměrně nízko u země. Přemýšlel, že bude muset dovnitř, jinak nic nezjistí. Zvolil tedy vlčí verzi. Odložil si a proměnil se. Vyskočil velmi snadno do okna a už byl uvnitř. Chodba byla prázdná a neslyšel a ani necítil nic. Po čarodějovi nebylo ani památky. Došel až k hlavnímu vchodu. Schody nahoru do věže. Stoupal po nich a bylo mu jasné, že pokud čaroděj je nahoře nemohou se vyhnout. Opatrně stoupal do věže. Schůdek po schůdku. Čenich nastražený. Byl téměř nahoře, když ucítil pach člověka. Proto se plížil až ke vchodu do místnosti na vrcholu věže. Nakoukl dovnitř. Uviděl skutečně čaroděje, jak stojí uprostřed. Oblečený v černém hábitu s nějakými znaky a symboly. Na stole před sebou má rozevřenou knihu. Na zemi rozestavěné barevné svíce. Atlantes se otočil zády ke vchodu a započal nějaké zaříkání. Kamdar se připravil, odrazil se a skočil. Přeletěl celou místnost, ale Atlantes jako by ho slyšel se prudce otočil. V ruce držel rituální nůž Athame. Kamdar přistál na jeho hrudi a hned se mu zakousl do krku. V tom ucítil bolest na hrudi, čarodějův nůž pronikl do hrudi Kamdara. Prudká bolest v hrudi ho donutila cuknout a odskočit od čaroděje. Ale čelisti nepovolily a vyrvaly z čarodějova krku téměř veškerý obsah až k páteři. Z tepen vytryskly gejzíry krve, které pokropily prkna na podlaze. Čaroděj zůstal ležet na podlaze s hlavou ohnutou v nepřirozeném úhlu. Vedle něj ležel i Kamdar. Nůž zasáhl hruď v blízkosti srdce. Cítil, jak se mu teplo rozlévá po prsou.
Uplynula dlouhá doba, po kterou čekali zbylý členové výpravy na kraji lesa. Nic se nedělo, Kamdar se nevracel. Herve už to nevydržel.
„Jdeme k tvrzi a rychle“. Rozběhli se, co jim nohy stačily. Přitiskli se ke stěně a blížili se ke vchodu. Brána byla kupodivu otevřená, dokonce nedovřená. Jako by někdo, zřejmě čaroděj hodně spěchal. Herve téměř proběhl chodbu a už byl u schodů na věž. Vyběhl nahoru s ostatními v patách. Vřítili se na věž a uviděli tu spoušť. Ležel zde čaroděj, téměř bez hlavy. Obrovská kaluž krve na podlaze, ve které ležel i Kamdar. Chlupy na hrudi slepené krví, ze které trčel nůž. Otočil k nim hlavu a chtěl něco říci. Herve ho ale zarazil.
„Lež, nesmíš se proměnit. Snad se mi podaří nůž vyndat, abych neudělal více škody než užitku. Dokud máš nůž v sobě, nemůžeš se vyléčit“. Vzal rukojeť nože do právě ruky a pomalu táhl ven. Naštěstí to byl rituální nůž. Která má ostří rovné. Poměrně snadno se podařilo nůž vytáhnout.
„Tak a teď lež. My tady budeme s tebou“. Byl už večer, když se Kamdar otočil na Herva. Pokus se sednout si. Což se mu po chvíli podařilo, ale byl velmi slabý. Ztratil hodně krve.
„Freky, dojdi pro vodu. Kamdar potřebuje pít, aby doplnil krev. Vypadá to, že se rána zacelila“. Freky odběhl a běžel do lesa, kde čekali na Kamdara. Měli tam zásoby. Vzal tedy co unesl a vrátil se i s koženým vakem s vodou. Kamdar se hodně napil a zase si lehl.
„Dobrá, ráno bude mnohem líp. Freky, běž se podívat, kde má Kamdar oblečení“. Freky seběhl se schodů a oběhl tvrz. Uviděl na hromádce Kamdarovo oblečení u okna. Vzal jej a prolezl okénkem. Doběhl zpět do věže a tam již byli všichni v očekávání. Měli docela hlad a ve svých vacích měli sušené maso. Pojedli a uložili se ke spánku.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon dub 29, 2024 11:31 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Mno, to jste s čarodějem udělali krátkej proces! A velmi malebně k tomu. By mě zajímalo, co bude dál s ještěrem a jestli se dá požít něco z čarodějvých knih nebo dokonce lektvarů.
Víš, co mě děsí? Že by se to mohlo chýlit ke konci, i když jsi naznačil, že Hervé by mohl mít samostatný příběh.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon dub 29, 2024 12:55 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Zdaleka to nekončí, Herve s rodinou se vypraví na zkoušenou.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: stř kvě 08, 2024 2:18 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Herve dlouho nemohl usnout. Přemýšlel o tom, jestli se Kamdar uzdraví, jestli bude schopen ujít cestu do hostince. Freky, zdálo se, také nemohl spát. Stále se přetáčel a ne zabrat. Z vnitřku tvrze se ozývaly podivné zvuky. Jakoby někdo, nebo něco chodilo po chodbách. Z venku naopak bylo slyšet vrčení, syčení a křik lesních tvorů. Nakonec přeci jen oba usnuli.
Ráno slunce všechny probudilo, když první paprsky pronikly do místnosti. Herve se probudil a rozhlédl se kolem. Uviděl Kamdara, jak sedí na židli u stolu. Pojídal sušené maso a tvářil se zkroušeně. Ale už byl proměněný a vypadalo to, že bude v pořádku. Herve přemýšlel, zda se mají ještě vrátit do Temného hradu anebo raději jít do svého hostince. Nakonec vzhledem ke Kamdarovi se rozhodl, že půjdou domů. Do hradu se ještě mohou vypravit kdykoliv později. Sbalili se a vyrazili. Cesta do lesa byla dobrá. Dokonce ani místní ještěři nedělali potíže. Postupovali zvolna, Kamdar se pochvíli zastavil a sedl si na padlý kmen. „Co je“, zeptal se starostlivě Herve.
„Ještě mi není úplně dobře“, zhodnotil svůj stav Kamdar. „Neboj, Eigi tě dá do pořádku“, povzbudil svého druha Herve. Freky pobíhal stále dopředu a zase zpět. Evidentně měl dobrou náladu. Šli poměrně dlouho, než se dostali do části lesa, kterou znali. Tento starý les, kde byla tvrz byl pro ně stále velkou neznámou. Bylo již odpoledne, slunce se překlopilo na západní stranu, když vyšli z lesa a uviděli svůj hostinec. Freky se rozběhl a hned padl kolem krku Sígrid, která stála přede dveřmi. Ostatní došli záhy za ním. Edan uviděl Kamdara, jak vypadá, hned k němu vyrazil. „Co je s tebou chlape“, zeptal se starostlivě.
„Podrobnosti si povíte večer u ohně, teď skoč pro Eigiho“, přerušil je Herve. „Jasně, už běžím“, vypadlo z Edana a už zmizel směrem ke srubu, kde přebýval šaman. Našel ho na zahrádce, jak si prohlíží nějaké byliny.
„Buď pozdraven“, začal Herve, aby šamana upozornil na to, že přišel. „Vidím, že jsi v plné práci, budeme potřebovat tvoji pomoc“. „Já vím, už mám vše připraveno“, hned se to toho Kamdara pustíme. „Jak jsi to věděl“, divil se Herve. „Když jste se stále nevraceli, bylo jasné, že máte potíže“. Eigi si vzal tři lahvičky a nějaké pytlíky a už si to hnali do hostince. Kamdar ležel ve svém pokoji na lůžku a když přišel šaman, pouze otočil hlavu. „Dáš mě dohromady Eigi“, zeptal se s nadějí v hlase.
„Samozřejmě, není nic, co bych nezvládl“. Eigi si vzal židličku a sedl si k lůžku. Rukou prohlížel Kamdarovo tělo. „Když jsi byl zraněn dýkou, byl jsi ve vlčím“, zeptal se. Kamdar přikývl hlavou že ano. „To je zvláštní, že jsi se úplně nezhojil. Tvoje srdce nepracuje dobře. Krvácíš uvnitř. Musíme zjistit, proč“. Potom dal Kamdarovi vypít jednu lahvičku s čirou tekutinou. Pak nařídil, aby dali vařit vodu. Jeden z přistěhovalců už běžel do kuchyně. Ihned byl zpátky s vařící vodou. Slavoboj zrovna připravoval jídlo, tak měl vodu po ruce. Eigi do vody dal nějaké byliny. Vzal z plátna vytvořenou nohavici a nasadil jednu část Kamdarovi na hlavu a druhou k misce s výluhem. „Co to je“, zeptal se Herve. „Zvláštní bylina, která roste v dalekých horách. Přivodí ti stav smrti podobný“. A skutečně po chvíli Kamdarovi klesla ruka a byl jak mrtvý. Pak si Eigi umyl ruce v misce, kam si nalil trochu horké vody a také do ní přidal byliny. Vzal nůž a rozřízl mu kůži na prsou. Chvíli se jeho ruce hrabaly v Kamdarovo hrudi. Nakonec vítězoslavně vyndal ruce a v pravé držel malý rudý kamínek. „Drahokam, byl nejspíš na dýce a uvolnil se. Bránil tomu, aby se rána zcela zacelila a Kamdar neustále krvácel“, vysvětlil s radostí v obličeji. Vzal třetí pytlík a opět udělal vývar. Ten zaměnil s první miskou a netrvalo dlouho a Kamdar se probouzel. Ihned se rukama chytil za prsa. V obličeji měl bolestivý výraz.
„Teď se proměň, abys se uzdravil“, pověděl na to Eigi. Chvíli to Kamdarovi trvalo, bolest musela být značná, ale nakonec se podařilo. A skutečně za chvíli už Kamdar vstal a evidentně se mu zacelila i rána na prsou. Proměna zpátky do lidské podoby už byla hračka. Herve poděkoval Eigimu za jeho práci a nechal připravit velkou hranici před hostincem. Když hranice vzplála už byl přítomen i Kamdar. Všichni se dobře bavili a nejvíce všechny zajímalo vyprávění o Temném hradu a o tom, jak Kamdar zabil čaroděje Atlantese. Eigi si přisedl k Hervovi. „Půjdete ještě do Temného hradu? Rád bych šel s vámi a prohledal jeho laboratoř“, zvědavě a zároveň dychtivě vyzvídal Eigi. „Jasně že půjdeme, taky tam máme co zkoumat. Ale teď si dáme chvíli volno. Počasí se už umoudřilo, bylo tady jaro. Osadníci se odstěhují a půjdou si budovat svoji vesnici. Dlouho do noci se vlci i lidé bavili. Ulehli až k ránu.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: sob kvě 18, 2024 5:58 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
To bylo dobré, s tím kamínkem, já tipovala otrávenou čepel. Jsem zvědavá, co objeví v laboratoři a k čemu to bude.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pát kvě 24, 2024 1:21 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Uplynula dlouhá doba od doby, kdy se zbylý obyvatelé odstěhovali ze své vesnice. Vše pohltil oheň a jen díky Jaroslavovi a náklonnosti k vůdci smečky vlků se mohli odstěhovat do kraje, kam neměli až dosud přístup bez toho, aniž by vlastnili zvláštní kámen. Jedině s ním mohli projít branou do Lycantropei. Byli rádi, že mohli někde být. Vybudovali si tam jednoduché sruby, ve kterých přečkali zimu, a i nájezd Temných vlků. Bylo už lepší počasí, a tak se sbalili a vypravili zpět do své vesnice. Znovu si postaví domy a založí nové rodiny. A tak se i stalo. Postupně začali rozebírat svoje sruby a nakládali je na vozy. Mezitím ovšem šaman při pokusu zabránit temným přístup, naopak brány zrušil. Vše dopadlo jinak, než si sám představoval.
Naopak Herve a jeho smečka odpočívala a plánovala výlet do Temného hradu, kde měl svoje zájmy i Eigi, jejich šaman.
Bylo pěkné slunečné ráno a Herve vyšel před hostinec. Nakládka probíhala podle plánu, a tak se rozhodl, že dnes bude nejlepší den k návštěvě hradu. Sešli se hned po snídani a Herve, Edan, Freky a Gery byli připraveni k odchodu. Ale ještě nedorazil Eigi, chtěl jít s nimi. Když už jim čekání přišlo dlouhé, Gery vyšel směrem ke srubu Eigiho, podívat se, co s ním je. Ale nikam nemusel, protože šaman již vyšel z lesa. Připojil se k výpravě, a tak mohli jít. Nepředpokládali, že by je čekalo nějaké extra dobrodružství, neboť ve hradu zůstalo jen několik žen, co posluhovaly. Šli pomalu, jen Freky pobíhal sem a tam. Měl radost z toho, že zase jdou za dobrodružstvím. Vyšli z údolí a přicházeli k Temnému sídlu. Tady si chtěli doplnit zásoby. Zvláště šípy, sekery a Gery si vzal meč. Freky si vzal luk a toulec se šípy.
„Vždyť neumíš ještě dobře střílet“, pozastavil se nad Frekyho volbou Herve.
„Ale někdy se to naučit musím. A navíc jsem už s Kamdarem trénoval“, oponoval trochu naštvaně malý vlk. „No dobře, tak si ho vezmi“, nakonec souhlasil Herve.
Vyšli směrem k Temnému území. Za chvíli byli na křižovatce, odkud vedla jedna cesta k vesnici a druhá ke hradu. Šli rovnou ke hradu. Tato pěšina byla pohodlnější. Také se před nimi za chvíli objevil Temný hrad. Bez nějakých okolků vstoupili hlavní bránou.
„Herve, ukaž mi, kde měl čaroděj svoji pracovnu“, připomněl se Eigi. „Jdi tady po schodišti dolů a hned dveře naproti. Jsou vylomené, podle toho je poznáš a pozor, schody kloužou. Je na nich nějaké svinstvo, co po nás hodil“, poučil šamana. Nerad by, aby se mu něco stalo a měli by po průzkumu a ještě starosti. Eigi šel podle rad Herva a prošel dveřmi Atlantesova laboratoria. Hned ho zaujaly skleničky v policích a knihy. Měl tu opravdu velmi dobrý výběr okultní literatury. Všechny možné grimoáry. Uviděl v jedné polici, která byla dosti zaprášená středně tlustou knihu, vázanou v kůži. „Lužický grimoár“. Znám Také jako „Koraktor“. Ten opatrně vyndal, vzal do ruky a otevřel. Nemohl uvěřit vlastním očím. Dávno ztracené dílo čaroděje Krabata. Byly zde i další svazky, Necronomicon, Clavicule Salamonis. Díla Cornelia Agrippy a další. Našel i jeho vlastní receptář. Bylo toho hodně. Velká zásoba bylin, dokonce i cizích, které si musel nechat jistě dovézt. No jeho dva vaky, které sebou nesl byly ihned plné. Spokojeně vyšel nahoru a vešel do velké síně. Tam seděl Herve a několik žen, které neznal. Spolu s nimi zde bylo i několik mužů a dětí. Ti všichni sloužili zde na hradě a měli štěstí, že nebyli použity pro násilnou proměnu ve vlky a posléze zabiti.
„Tohle je Střežislava“, ukázal na ženu po jeho pravici „a tohle je Eigi, náš šaman“, představil příchozího. Právě probíhalo jednání s ženami z vesnice. Rozhodli se, že se vrátí do svých domovů. Tak se také stalo. Měli už sbaleno a chystali se k odchodu.
Mezitím Gery a Freky prohlíželi zbrojnici už nesli několik mečů, luků a šípů.
„Pojďte, prohlídneme ještě zbytek hradu“, vybídl Herve ostatní. „Edan a Gery prohlídnou sklepení a žaláře, já a Freky projdeme věž a půdu. Sejdeme se potom zde“, upřesnil. Všichni souhlasili, a tak se rozešli. Herve s Frekym nahoru do věže. Vedly sem příkré točité schody. Byli asi v půlce, když už sotva popadali dech. Zastavili na chvíli a šli dál. Dveře do věže byly zamčené a byl na nich mohutný zámek. „Nebudeme se tím zabývat, jdeme na půdu“. Otočili se a sešli ze schodů. Další schody, které vedly z chodby umístěné za velkou síní byly o poznání snazší. Dveře na půdu byly otevřené. Vešli tedy, ale krom všelijakého harampádí zde nebylo nic zajímavého. Snad pouze velká skříň, kterou když otevřeli, byla plná oblečení. Různé tuniky, prošívanice, kalhoty a boty. Ještě se tady rozhlédneme, ale asi nic nenajdeme, odtušil Herve. Freky s nadšením prozkoumal každý kout, ale také nebyl moc úspěšný.
Edan sestupoval do sklepení a Gery za ním. Prošli chodbou, která vedla k vězením. Zde už jednou byli, když zde našli uvězněného Myslibora. Edan kopl do dveří a ty se pootevřely. Museli ještě zabrat, aby se otevřely úplně. Vešli dovnitř. Byla zde tma, lampa jen málo osvětlovala docela velký prostor. Najednou se ve tmě něco mihlo. Gery, který šel ve předu se najednou instinktivně zastavil. „Stůj“, sykl na Edana. Oba se zastavili. Z levé strany se ozvalo hlasité zavrčení a něco velkého skočilo přímo proti Gerymu. Dopadlo na něj a Gery skončil na zádech. Edan uviděl velkou chlupatou potvoru, jak stojí nad Gerym, který ztěžka dýchal. Edanovi došlo, že je to temnovlk, a tak se rychle proměnil do vlčí podoby. Zbytky jeho oblečení skončilo na zemi, pouze košile držela za jeden rukáv na pravé tlapě. Prudce se odrazil a srazil temnovlka na zem. Gery vstal a také se proměnil. To už oba vlci drželi temnovlka na zemi a čelisti Edana byly nebezpečně blízko krku temnovlka. Ten se už o nic nepokoušel a proměnil se! Ležel tady na zemi nahý chlapík, s rezavými vlasy a poměrně útlou postavou. Edan odstoupil a také se proměnil.
„Kdo jsi a co tady děláš“, obořil se na něho. To ho pustil i Gery ale raději se neproměnil, neboť zde nechtěl být nahý.
„Jsem Bratslav. Když šli všichni napadnout jednu vesnici vlkodlaků, schoval jsem se zde. Neumím se prát a ani nechci. V noci se vždycky proplížím do skladiště, abych se najedl a napil. Už jsem myslel, že si pro mě jdou. Ale přišli jste vy. Kde jste se tady vzali“?
„Jsme vlkodlaci, které tvoji druzi napadli. Dopadli špatně. Ale teď pojď s námi a rozhodneme se, co s tebou. Bratslav šel první za ním Edan a Gery. Dovedli ho do velké síně. Jakmile vstoupili ozvalo se. „Mysli! Jseš živý“? Na se oba rozeběhli k sobě a objali.
„Tady si sedni“, a ukázal na volnou židli. „Co s tebou? Odkud pocházíš? Jsi také násilně proměněn, jako ostatní z té vesnice pod hradem“?
„Ano“, přitakal Bratslav. „Rád bych se vrátil do své vesnice, mám tam malý domek a možná i ženu.
„Dobrá, seberte se tady s Mysliborem a jděte domů, tím je to pro nás uzavřené“, uzavřel celou věc Herve. Věděl, že od nich žádné nebezpečí nehrozí.
„No, my jsme zde taky asi skončili, takže také odcházíme do svého hostince“, řekl na závěr Herve. Na to se společně rozloučili a vlci vyrazili domů. Byli již velmi očekáváni a vyprávění u večerního ohně nebralo konce. Jen Eigi byl spokojený se svým úlovkem. Se slovy, že bude mít dlouho co studovat se odebral do svého srubu.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Lycantropea
OdeslatNapsal: pon kvě 27, 2024 9:08 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Hmm, patrně poslední výprava do Temného hradu. Jsem zvědavá, co Eigi vyčte z knih a případně použije.
Vypadá to, že Hervé s rodinou brzy vyrazí,....

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 142 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 4, 5, 6, 7, 8  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz