VanHelsing.info

Ha! Že by konečně setkání s vlkodlakem? A s těma Vargamorama? Hmmm, hostinec U oběti, to zní slibně,...

Ráno se probudili a slunce prosvítalo oknem, a tak urychleně vstali. Herve vyšel ze dveří a potkal Sávu.
„Buď pozdravena“, pozdravil sympatickou ženu. Odpověděla mu také.
„Jak jste se vyspali, já vím, že to nebylo nic moc, ale více jsme nabídnout nemohli“, trochu ze studem v hlase navázala hovor. „Ale snídani pro vás máme, sejdeme se v kuchyni“, řekla dále a odkráčela kamsi chodbou. Sígrid a Freky se již také probrali a stáli za Hervem. Odešli tedy do kuchyně. Byl tam poměrně velký stůl s osmi židlemi. Pozdravili Ruslava a Rychvoloda. Sedli si ke stolu a to se už ve dveřích objevila Sáva. Nesla dřevěnou mísu, ve které byl velký kus sýra, pšeničné placky a u dřezu stála díž s mlékem.
„Vezměte si na co máte chuť“, vyzvala Sáva hosty. Freky si nalil mléko a ukrojil kus sýra, ke kterému přikusoval placku. Herve a Sígrid ho následovali.
„Kde jste se tady vzali, začal s ranním povídáním Rychvolod“.
„No, pocházíme ze země daleko odtud. Jsme se vydali na zkušenou. Tady můj manžel je vůd…, spíše stařešina v naší osadě“.
„Nechtěla jsi říci, vůdce“, zeptal se Ruslav.
„Ach ano, vlastně vůdce, my tak říkáme stařešinovi“. Sígrid vypověděla jejich dosavadní putování, pouze vynechala zmínky o tom, kdo vlastně jsou. Evidentně tu vlkodlaky nemají rádi.
„Vy neznáte peníze“, podivila se Sáva. „Takže, chvíli bylo ticho.
„Takže si myslíte, že se vám nedokážeme odvděčit. Máme peníze, které jsme si vydělali v Dírách, když jsme je zbavili té bestie, jak jsme vám vyprávěli. Takže kolik chcete za nocleh a snídani“, odpověděla s trochou naštvanosti v hlase Sígrid.
„Tak jsme to nemysleli“, zastyděla se Sáva. „Spíš jsme doufali, že byste se mohli podívat po okolí, jestli se tu nezdržují ty Vargamory a jestli tady opravdu není někde vlkodlak“, uvedla na pravou míru svoji nedokončenou myšlenku Sáva.
„Máte ve vesnici spousta urostlých mužů, my jsme pouze tři. A máme ženu a kluka, tak jak bychom vám mohli pomoci“.
„Ano, to máme, ale bojí se. Poté, co se z lesa nevrátili první. Ale jistě, co byste zmohli. A nic od vás nechceme, samozřejmě. Trochu sýra a spaní na zemi“.
„Ale máte s sebou zbraně. Meč a luk, takže tak bezbranní nejste“, oponoval Ruslav.
„Nějak se na cestách musíme uživit, tak lovíme a občas potkáme někoho, kdo nemá úplně dobré úmysly, tak proto. Ale půjdeme se podívat do toho vašeho lesa, něco ulovíme abyste neměli jenom sýr k snídani. Maso je maso“, dodal ještě Herve.
„To bychom uvítali“.
„Tak dobře, vyrazíme a odpoledne budeme zpátky“, neformální povídání ukončil Herve.
„Tak přejeme štěstí“, dodala Sáva a Herve vyrazil. Následován Sígrid a Frekym vyrazili k lesu. Jít do lesa, odkud jsme přišli nemá cenu, tam jsme na nic nenarazili, vezmeme to do toho lesa na západ, zauvažoval Herve a také tím směrem vyrazili. Nebylo to daleko, asi tak půl kilometru a vešli do lesa. Byl to krásný smíšený les. Ihned jak vstoupili ozvaly se ptáci, kteří varovali před vetřelcem. Šli pomalu a nic špatného necítili. Pouze pachy zvěře, dokonce ani lidská pach nikde nebyl. Freky objevil borůvky, a tak se hned sehnul a cpal se jimi. Počkejte, něco pojíme, prohlásila Sígrid a vyndala kus sýra a placky. Sedli si na padlý strom a svačili.
„To nechápu“, povídá Herve. „Nikde nic neobvyklého, asi mají vesničani naděláno v kalhotách a zbytečně“. Sbalili nedojedené jídlo a vyrazili dál.
„V poledne to otočíme a jdeme zpátky“, rozhodl se Herve. Náhle Sígrid uviděla mezi stromy postavu. Hned na ní ukázala rukou. „Nějaká ženská“, upřesnila Sígrid.
„Zeptáme se jí, co je zač“, a vyrazili směrem k ní. Zprvu o nich asi nevěděla, ale když přišli blíž začala se vzdalovat.
„Počkej“! Zavolala na ženu Sígrid, „jen se chceme na něco zeptat“. Ale žena před nimi se zastavila a chvíli čekala. Když se přiblížili, zase se rozešla.
„Někam nás láká“, prohlásil najednou Herve. „Držte se pohromadě“. Šli za tou ženou asi hodinu, když uviděli mezi stromy kamenné stavení. Docela velké, něco jako tvrz. Herve se zastavil a ostatní jako na povel také. Žena došla až k dřevěným vratům, ohlídla se, jako by kontrolovala, zda ji sledují a vešla dovnitř.
„To vypadá na past! Nepůjdeme za ní, ale vyčkáme, co se bude dít“. Herve měl divné tušení. Úplně zapomněli sledovat čas, když si Sígrid všimla, že se začíná stmívat. „Tady se utáboříme, budeme se v noci střídat na hlídce, aby nás něco, nebo někdo nepřekvapil. Také obejdeme tvrz a zůstaneme na druhé straně. Nebudeme to těm ve tvrzi zjednodušovat“. To také udělali. Potichu se vydali kolem tvrze na dostatečnou vzdálenost, aby nebyli vidět. Začala být tma a to jim vyhovovalo. Byla to tvrz bez věže, takže mohli být sledováni pouze okny. Ale svítilo se pouze v jednom v patře a prosvítalo okno ze sklepení.
Sígrid vyndala zbytek jídla, co měli sebou, a tak pojedli. Už byla tma a tak mohl Herve zkusit se jít podívat blíže k tvrzi. Došel až ke kamenné zdi a podél ní šel ke sklepnímu okénku. Nahlédl dovnitř a to uviděl mu vyrazilo dech.

Co by se mohlo ukrývat ve sklepě? Vargamory? Leda by tam prováděly nějaké hrůzné obřady.
Okno ve tvrzi, které svítilo? To by mě opravdu zajímalo!

Jsem zvědavá, co bude horší, jestli vlkodlak nebo Vargamory,...

Uviděl místnost podobnou sklepnímu vězení. Ale nebyli zde žádné kopky a ani zamřížované cely. Pouze různé dřevěné lavice. Uviděl, ale jak tam stojí kolem těch lavic tři muži. Byli to vazouni zanedbaného vzhledu. O něčem se bavili, ale Herve nic z toho neslyšel. Pak se otevřely dveře a vešla dovnitř žena. Ano! Byla to ta ženská, která před nimi utíkala a dovedla je až sem. Teď viděl její tvář. Byla to velmi stará žena, velmi zanedbaného vzhledu. Ihned přišla k jednomu z těch mužů a něco mu povídala. Přitom ukazovala směrem ven a ukazovala na ruce tři prsty. Evidentně mu vyprávěla o Hervovi a jeho rodině, ale co? Muž se otočil a hned se bavil s těmi dalšíma dvěma. Byli evidentně potěšeni. Až po teď bylo vše celkem jasné, ale pak se začalo dít něco, co nechápal. Ta žena se svlékla, a i ti muži se začali svlékat. Ta žena se opřela o jednu z těch dřevěných lavic a ten chlápek jí začal uspokojovat. Evidentně si to oba užívali, ale pak se ti druzí dva proměnili ve vlkodlaky, vlastně asi temnovlky. Jeden z nich odstrčil tu ženu a pokračoval v jeho počínání. Na obličeji té ženy se objevil bolestný výraz. Přeci jen jako vlkodlak byl větší. To už Hervovi stačilo. Vzpomněl si na vyprávění o Vargamorách, které shání a nahání temnovlkům lidské oběti, výměnou za sex. No není divu, kdo jiný by chtěl něco s takovou ženou jako je ta baba mít. Ve spěchu se vydal zpět. Sígrid našel tam kde je opustil. Hned jí ve zkratce vypověděl, co uviděl.
„Co budeme dělat“? Zeptala se Sígrid.
„To nevím. Budeme v noci hlídat, jak jsem řekl. Dva budou odpočívat a jeden hlídat. Jako první bude hlídat Freky, po něm ty a nakonec já. Teď bude klid, myslím, že mají o zábavu postaráno“. Ulehli do měkkého mechu a Herve si vyndal měch s vodou, aby se napil. Sígrid si vzala také.
„Nikam nechoďte, zůstaňte tady, já také nepůjdu nikam daleko. Není to potřeba“.
Freky popošel kousek k tvrzi a šel směrem ke vchodu, ale jen tak daleko, aby se moc nevzdálil. Nikde se nic nedělo. Pak zhaslo světlo v okně v patře. Ve sklepení se stále svítilo. Lákala ho představa se jít také podívat do toho okna u sklepa. Ale odolával té představě. Už hlídal docela dlouho, když se přeci jen nechal zlákat a vydal se směrem ke tvrzi. Došel až ke zdi a plížil se kolem směrem k tomu okénku. Nahlédl dovnitř a uviděl přesně to, co popisoval Herve. Tedy to, co se týkalo vybavení. Ale nikoho jiného neviděl. Rozhlížel se a ještě více se naklonil dovnitř. V tom se to stalo! Jeden z těch temnovlků vyšel. Musel být pod tím okénkem. Otočil se a spolu s Frekym si pohlédli do očí. Freky ihned se zvedl a utíká zpátky. Ihned vzbudil Herva a poplašeně mu vše vypověděl. Ten vzbudil Sígrid.
„Musíme se připravit, jsme prozrazeni“, pověděl tiše. Pobalili si svoje věci a vydali se ještě dál kolem tvrze. Ale když se na chvíli zastavili, aby si naplánovali další postup, zaznamenali před sebou pohyb.
„Do vlčího“! Zavelel Herve. Všichni si sundali oblečení a začali se proměňovat. To už uslyšeli šramot i z druhé strany. Je jasné, že se je snaží obklíčit. Stáli nehnutě a čekali. Nemuseli dlouho. Ze strany, kde byl Herve se zjevil jeden a ze strany Sígrid druhý. Čekali, ale nic se nedělo. Ti temnovlci byli evidentně překvapeni. Čekali lidi a uviděli vlkodlaky. Nejednou se jeden odrazil a vyrazil. Herve na nic nečekal a vyrazil proti němu. Vyhnul se obratně jeho tlapě, která mířila na jeho krk. Toho Herve využil, protože ocitl za zády útočníka a skočil na něho. Ozvala se tlumená rána, jak na zem padly dvě velká, chlupatá těla. Herve se zakousl temnovlkovi do krku a stiskl. Překousl mu páteř a pustil. Pravou tlapou se rozmáchl a urazil mu jeho hlavu, která držela už jen na zbylých svalech. Hervova srst se zbarvila teplou krví. Vše se odehrálo v okamžiku. Druhý útočník, když to uviděl, otočil se a prchal kolem zdi tvrze pryč. Herve, Sígrid a Freky se pomalu přesunuly tak, aby viděli na vchod do tvrze. Dveře byly zavřené. Okénko ve sklepení už nesvítilo. Vypadalo to, že je všude klid. Zůstali ve vlčí podobě.
Seděli tiše a pozorovali tvrz. Nic se nedělo. Začalo svítat. Proto se stáhli více do lesa. Tam se mohli lépe krýt. Nedočkali se ale žádné akce od temnovlků.
„Že by dostali strach“? Pomyslel si Herve. Už bylo docela vidět, když se sebrali a šli si pro své věci. Našli je tam, kde je zanechali. Proměnili se do lidské podoby a rozhodli se vydat zpátky do vesnice. Opatrně vešli dále do lesa a namířili si to k Horním vlkodlakům.
Když došli do domu Sávy, posadili se na židle. Otevřely se dveře a v nich se zjevil Ruslav.
„Kde jste byli celou noc“, zajímal se zvědavě.
„Pojď, sedni si sem k nám“, vyzval ho Herve. „Vaše vesnice má odpovídající název. Jen místo vlkodlaka tu máte temnovlky“. Potom mu společně povyprávěli vše, co se událo. Pravda, některé podrobnosti vynechali.
„To jsme ale stále v nebezpečí“, zablekotal Ruslav. „Co s tím máme dělat“?
„Jsou už pouze dva a ta ženská. Budete se muset bránit. A možná, že i vypadnou, protože se můžou domýšlet, že jste si najali lovce, totiž nás“, dodal Herve a pousmál se.
„A nechcete tady s námi být? Ubytování vám zařídím v hospodě a jídlo budete mít k dispozici“:
„Hmmm“, promnul si Herve svůj vous. „To není jen tak“, musíme to promylet.

Mno, nevím proč, ale představovala jsem si Vargamory jaksi lákavější . A temnovlci, hmmm. Herve určitě bude chtít jít dál, takže to tam bude muset vyčistit,...

Herve vstal a chystal se odejít do stodoly, kde měli ubytování. Sígrid s Frekym se k němu přidali. Už otevírali dveře, když se za nimi ozval hlas.
„Počkejte“! Otočili se. Volal na Ruslav. „Jděte rovnou do hospody, já to s hostinským zařídím, aby vám tam dal pokoj“, rozhodně promluvil Ruslav. To se Hervovi zalíbilo, a tak se vypravili do hospody. Byla nezvykle na kraji vesnice. Byla to mohutná dřevěná stavba. Malá okénka napovídala, že tady mívají zřejmě krutou zimu. Přišli k dřevěným dveřím. Vzali za kliku, ale bylo zamčeno. Herve šeptl, aby tam počkali a šel se podívat kolem. Obešel celý dům a ocitl se na dvorku. Tam našel baculatějšího chlapíka s poloviční pleší, jak štípe dřevo. Pozdravil ho. Ten se na Herva podíval a se sekerou v ruce se obořil.
„Co tady chceš? Ještě je zavřeno“.
„Nic ve zlém, poslal nás sem Ruslav kvůli ubytování. Sám ti vše vysvětlí“. Chlápek spustil ruku se sekerou dolů a položil jí na špalek.
„No dobrá, pojďte za mnou“, řekl polohlasně a vyrazil k domu. Otevřel dvířka a když vešli, ocitli se v kuchyni. Byla celkem dobře vybavená. Na stěnách vysel česnek, cibule, v policích koření a uprostřed velký sporák na dřevo. Vešli do šenku. „Tady se posaď, budeš chtít něco k jídlu“, zeptal se.
„Jo, něco bychom pojedli“, odpověděl rozhodně.
„Pojedli“? Podivil se hostinský.
„Ano, přede dveřmi čeká moje žena a syn“.
„Aha“, pochopil hostinský a šel otevřít. Sígrid a Freky vešli dovnitř. Sedli si ke stolu u okna a Herve poručil, aby hostinský donesl nějakou snídani.
„Pojďte někdo se mnou, ukážu vám pokoj“, vyzval je hostinský. Sígrid se zvedla a šla. Zmizeli ve dveřích, které vedly na chodbu. „Budete tu dlouho“, zeptal se hostinský.
„To ještě nevíme“, odpověděla Sígrid.
„Tady“, ukázal hostinský na dveře a otevřel je. Místnost byla docela velká, vybavená čtyřmi lůžky, stolem a čtyřmi židlemi.
„Jo, tady se mi líbí“, odpověděla Sígrid.
„Bude to jeden groš týdně“, poznamenal hostinský.
„Dobře, nějaké peníze máme“, uklidnila ho.
Potom si přisedla ke svému choti a čekala, až přinese hostinský snídani. To už přišel další chlápek a sedl si ke stolu vedle Herva. Otevřely se dveře a vešel Ruslav a Rychvolod. Sedli si také k vedlejšímu stolu. Ruslav si přisedl k Hervovi.
„Tak co, jak jste se rozhodli“, naléhal na něho.
Herve se zamyslel. „No, ještě jsme o tom nemluvili, ale za mě bych nějakou dobu zůstal“, podíval se přitom na Sígrid. Ta kývla hlavou na souhlas.
„Tak to jsem rád, nebudete litovat, postaráme se o vás“. Chlápek, co seděl vedle u stolu se ozval.
„Dobře jste si zvolili, na tyhle strážce bych vsadil. U nás v Dírách se o problém postarali velmi dobře“. Všichni se na něho podívali a Ruslavovi se objevil na tváři úsměv. Potom přišel hostinský a přinesl kus sýra, pivo a sušené maso. Dali se do jídla. Ruslav vstal a šel za hostinským. Spolu něco promlouvali. Pak Ruslav odešel a hostinskému se na tváři objevil spokojený výraz a podíval se významně na Herva. Ten se zvedl a odešli ven před hostinec. Rozhodli se trochu poznat vesnici. Podivné bylo, že téměř nikdo nebyl venku před domem a ani na cestách. Z hlavní cesty odbočovala úzká cestička někam k lesu. Schválně tam Herve odbočil. Stály zde domky malé a zanedbané. U jednoho seděl na zápraží starý člověk. Opíral se o hůl. Když přišli blíže, uviděl Herve, že to byla zvláštní hůl. Měla vlčí hlavu. Podíval se na ně a když přišli blíže, stařec se zvedl a vešel do domu. Herve se zastavil a Sígrid také. Freky přiběhl k domu a nahlédl do okna. S úlekem odskočil od okna. Herve, když to uviděl, přistoupil k okénku a také nahlédl dovnitř. Stařec seděl u stolu a četl v nějaké tlusté knize. To Herva zaujalo. Proto přešel ke dveřím a pomalu otevřel. Sígrid s Frekym stály za ním a zvědavě nahlíželi Hervovi přes rameno. Uvnitř byly police z různými nástroji, a také spoustu knih. Cítit byl dým z nějakých bylin. Byli tak zaujati vnitřkem domku, že se lekli, když se ozvalo.
„Pojďte dál, když chcete“. Vešli do místnosti, kde seděl u stolu ten stařec. „Vezměte místo“, vyzval je a ukázal rukou na nařezané špalky, které stály u stěny. Vzali si každý jeden a posadili se. „Já se jmenuji Spitimír. Řekni, kde jste se tady vzali“, zajímal se stařec. Herve představil sebe a svou rodinu. Stručně mu povyprávěl, kdo jsou a odkud přišli. Dostali se také na příhodu v tvrzi. O tom, jak je Vargamora nalákala k tvrzi a měli se stát obětí temnovlků. Stařec zavrtěl hlavou a pak se zeptal: „Jak znáte temnovlky, tady je jednou viděli a podle toho se přejmenoval název vesnice. Jmenovala se Vyšné, ale po setkání s vlkodlakem jsou to Vyšné vlkodlaky. Ale viděl ho pouze údajně tehdejší stařešina. Jenže to byl stařešina, tak mu všichni uvěřili. Odkud znáte vlkodlaky vy? A ještě je dělíte i na temnovlky. To tady nikdo neví. Já jsem jediný, jsem vlčí šaman“.
Vlčí šaman, podivil se Herve.
„Samozřejmě, copak to necítíš, vždyť jste všichni jako já. A něco vám povím, když už jsme se do toho tak dali. Znám i ten hrad, kam odešel původní majitel tvrze. Je to vlkodlak! Odešel před časem a už se nevrátil. Zůstali zde pouze tři nakažení, on sám je pokousal. A ta ženská, co tady škodila se prohlásila za Vargamoru. Víte vy, kdo je Vargamora“? Herve zakroutil hlavou. „Pouze jsme o ní slyšeli a to jsme slyšeli, tak se shodovalo s jejím počínáním. Viděl jsem to na vlastní oči“.
„Co? To že nahání lidské oběti temnovlkům za sex. Dobrá blbost. Pojďte se podívat“. Otevřel knihu, co mu ležela stole. „Čti“.
Herve si sedl a četl:

Vargamor
Královna vřesovišť a polí
Korunovaná, když dohoda
S vlky byla zpečetěna
Vargamor, čarodějnice noci
Před tvou ctí klečíme.
Jedna se stíny
Trávou a stromy
Přízračný spojenec
Kterého žádný smrtelník nespatří
Vargamor je pryč se světlem
Když se rány uzdraví.
Vargamor
Čte ve hvězdách o našem osudu
Vyřčená proroctví
O opovržení a nenávisti
Vargamor, vede vlky
Za slávou v noci.
Matka vlků
Chrání smečku před ublížením
Vargamor
Si pamatuje volání
Vargamor
Sestupuje od padlých
Vargamor
V zemi noci
A příběhu o slávě
Vargamor
Nese plamen v chladu
Mluví s mrtvými
V dávném lese
Vargamor, volající divoké
V pustině severní země
Vargamor
Přebýváš hluboko ve stínech
matka vlka
Je to tvůj, příběh, který vyprávíme
Vargamor, tradice noci
Pro zbožné a pohany
Pryč skrze oheň a vítr
Vargamor nese plamen noci
Jednoho po druhém trhá démony v boji
Vargamor
Nese plamen ve svém srdci
Toulající se duch
V rozervaných světech
Vargamor, světlo ve tmě
Pro divoké a umírající
Vargamor
Jednou a navždy naše světlo
Pryč s větrem
Stále září v našich očích
Vargamor, jedna se Zemí
Nezáleží jak daleko
Vargamor, dech větru
Kdekoli jsi


„Tak to je Vargamor“, pronesl zasněně šaman, když Herve dočetl. „A ty se s ní budeš muset setkat. Budeš následovat dávnou linii vlčích šamanů. Tvoje cesta sem není náhoda, je to tvůj osud. Ta žena, co se za vydává za Vargamor je obyčejná podvodnice. Jen zneužila temnovlky, což opravdu není problém. Jsou dost hloupí“.
Nastalo hluboké ticho v místnosti. Herve byl jako opilý, ani neví, jak se zvedl ze židle a odcházel. Sígrid i Freky ho následovali. Sedl si v hostinci na židli u stolu u okna. Hostinský to pochopil, jako že má přinést jídlo. Mezitím dorazila i jeho družka se synem. Nevěděla, co na to říci. Mezitím hostinský přinesl slepičí vývar.

Hezký odkaz na Vyšné Vlkodlaky. Hmmm, tak Hervé bude vlčím šamanem. Vargamor je nakonec úplně jiná postava, těším se, jak to bude vypadat, až se s ní Hervé setká. Moc pěkná báseň o Vargamor, matce vlků! Opravdu hezká a říká všechno, klidně by mohla být něco jako uctívací nebo přivolávací rituál. Počítám, že Hervé je vlastně teprve na začátku cesty jako šaman a zajímalo by mě, jak se to spojí s jeho putováním.