VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je pát bře 29, 2024 6:46 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 50 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Českoslovenští letci v Bitvě o Anglii
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:29 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Překopírováno ze starého fóra, časem opravím ty příšerný otazníky,...

Rozhodně to stojí za samostatné téma,...


Začalo to útěky hned za protektorátu, někteří utíkali ještě předtím, ale většina až po obsazení. Polsko, ale někteří i přes Dálný východ, a pak se dostávali spojeneckejma loděma z konvojů do Anglie. Ti, co šli do Polska, pak utíkali do Francie a po jejím osvobození konečně do Anglie.
Vznikly tam postupně čtyři čsl. perutě, tři stíhací a jedna bombardovací. Šest set letců se už nikdy z války nevrátilo....A ti, co se jim podařilo přežít, měli trošku štěstí, pokud šli přes Rusko, jako tehdejší kpt. František Fajtl, i když i toho zavřeli, ostatní dopadli mnohem hůř. Teď mám dojem, že tohle dávno víš, tak nevím,... Známé stíhací eso František Peřina přežil válku, dokonce i jeho žena, která kvůli němu skončila v koncentráku a nakonec se jim podařilo uprchnout, po změně režimu, v ukradeným letadle i se slavným vlčákem Antem, který byl v Anglii maskotem peruti,...

....Plakety se symboly oněch perutí jsou umístěny v kaplích ve Westminsterské katedrále v Londýně, a bohužel, v Anglii jsou naši váleční letci více uznávaní, než tady, a to je co říct při oblíbeném xenofobním přístupu Angličanů k jinejm národnostem. Tady se o nich hlavně nesmělo dlouho mluvit. Po osmačtyřicátým byli zatčeni, někteří popraveni, zbytek odsoudili na uran a podobně. Příliš se jich báli, ale pro ty kluky to musel bejt strašnej osud. Přežili válku a živořili v kriminále a jejich rodiny a příbuzní, pronásledovaní za Němců byli perzekuovaný zase. Žádná jiná evropská země se nezachovala ke svejm lidem tak, jako naše, Rusko nepočítám, tam Evropa nedošla doteďka.
Vyšly a už zase vycházejí vzpomínkový knížky některých z nich, třeba F. Fajtla, nebo slavní a zfilmovaní Nebeští jezdci Filipa Jánskýho a fůra dalších. Pokud by to někoho zajímalo, tak třeba v knížce "Sestřelen" popisuje Fajtl, jak po sestřelu německým stíhačem nad Francií dostával zpátky do Anglie, po Francii putoval pěšky, ukrýval se, schovávali ho francouzští sedláci a lidi z Résistance. Neuvěřitelný, ale nakonec se mu podařilo dostat se zpátky k peruti a vyslat rádiem signál do Francie, že dorazil,...

Pokud se někdo zapojil do I. sv. války jako pilot, tak o tom moc zprávy nemám, ale za II. sv. války se Bitvy o Anglii zúčastnilo 960 pilotů a členů pozemního personálu. Padlo jich přesně 531 a jejich jména jsou na pamětní deskách v kaplích jednotlivých perutí ve Westminster Abbey. Zapomněla jsem uvést, že někteří z nich lítali i s polskou perutí, a že existovala i česká letka u britské noční stíhací peruti.
Počet letadel u perutí samozřejmě kolísal podle počtu bojeschopnejch strojů, ale v Británii tvořili peruť (squadronu) vždy dvě letky, A a B. Každá letka sestávala ideálně ze tří rojů, a roj ze tří a posléze (po německým vzoru) čtyř letadel. 310., 312. a 313. stíhací peruť měly při plném obsazení dohromady cca 250 členů posádek a pozemního personálu, 311. bombardovací samotná cca 70 lidí. Točilo se to slušně, když vezmeš, že zahynula skoro polovina.
Jinak o tom, že vůbec nějaký čsl. perutě v Anglii vzniknou, se dohodla exilová vláda presidenta Beneše s britskou vládou, potom, kolik našich kluků tam začalo utíkat. Předtím lítali naši piloti v britských složkách.
A pravda je, že pomohli vyhrát Bitvu o Anglii, Britové sami neměli v tý době tolik letců (a upřímně řečeno ani strojů), zvlášť zezačátku německejch útoků na Anglii, v létě 1940.
Nikdy nevděčilo tolik lidí za tak mnoho takové hrstce - je volný překlad komentáře Winstona Churchilla. Faktem je, že kdyby se nepodařilo Němce odrazit, situace, přinejmenším v Evropě, by se velmi zkomplikovala a Hitler by měl dobře našlápnuto k vítěztví.
Abych nezapomněla: naši docílili 365 oficiálně uznaných sestřelů a taky sundali šest raket V-1. Bombardovací peruť lítala nad Německo, Francii, Belgii, atd.


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:38 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:29 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Něco málo o stíhací peruti, která je zajímavá i tím, že vznikla až po vyhrané letecké bitvě o Anglii, v květnu 1941. Jejím úkolem bylo samostatně, nebo společně se svazy spojenců, létat nad kontinet jako doprovod bombardérů, nebo útočit na pozemní cíle. Těmto akcím se říkalo svípy, podle anglického slova sweep, zamést, vymést (hlavně Messerschmitty Me109 a Fockewulfy Fw190). Jednalo se o 313. stíhací peruť, jejímž řadovým pilotem, pak velitelem letky a nakonec velitelem celé peruti byl slavný (a ještě žijící) František Fajtl.


Obrázek

Generál František Fajtl

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:39 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:30 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Emblémy ostatních stíhacích perutí, třeba to někoho bude zajímat (najdete je i ve Westminster Abbey)

310. stíhací peruť, vznikla v červenci 1940 a působila až do konce války

Obrázek
312. stíhací peruť, vznikla v září 1940, existovala až do konce války

Obrázek

Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire:
ObrázekObrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:39 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:30 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Správně. Zbývá třistajedenáctka - bombardovací peruť, "Gentlemani soumraku":
Vznikla v létě 1940 a bojovou činnost ukončila až začátkem června 1945.
Na wellingtonech a liberátorech vykonali naši piloti 154 náletů, většinou na cíle v Německu, účastnili se na 35 akcích proti ponorkám a na zničení velkých německých válečných lodí Prinz Eugen, Achrnhorst a Gneisenau.
největším úspěchem bylo potopení německé lodi Alsterufer, která se pokoušela prorazit blokádu a vezla s Dálného východu důležitý strategický materiál.

" Ze všech protiponorkových perutí byla 311. peruť mezi nejpřednějšími - s tradicí a výsledky, jimž se nikdo nevyrovná", nechal se slyšet velitel britského pobřežního letectva.

Obrázek

Vickers Wellington neboli "Velouš"
ObrázekObrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:40 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:31 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Příslušníkem 311. bombardovací perutě byl i Vilda Jakš, bývalý český šampion střední váhy v boxu, dokonce bojoval i o titul mistra světa. V r. 1939 odešel do Anglie a byl zařazen ke 311. peruti.
Dlouho trvalo, než de dostal do letadla, a někteří si z něj dělali legraci, že se bojí. Nebál se. Zahynul při svém prvním operačním letu i s celou posádkou. Liberator B-24 se onoho srpnového dne (21.8.!) 1943 jednoduše nevrátil z mise. Jeho posádka byla jednou z těch, které tvořily víc, než padesátiprocentní ztráty peruti, vyšší, samozřejmě, než u stíhačů.


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:40 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:31 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Úplně bych ji přehlídla: onu jednu letku, která byla součástí 68. britské noční stíhací peruti. Vznikla v lednu 1941 a sloužila až do konce války.

Našim pilotům bylo přiznáno přes dvacet sestřelů a byli to právě oni, kdo zneškodnil 3 rakety V-1.

Obrázek

Bristol Beaufighter:
Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:41 pm, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:31 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Pro pořádek: použitelné obrázky emblémů (ne všechny, který najdete, se zobrazí v normální velikosti) a použité obrázky ledatel ze stránky Vladimíra Urbánka (ale i jinde jich najdete fůru, jenom jsem předpokládala, že letečtí fandové choděj jinam, než sem, a proto tyhle obrázky podle mě postačujou, a nešla jsem do detailů :wink: ).

A ještě něco: nemám v úmyslu suplovat učebnice, rešerše, ap., takže si odpouštím podrobnosti, přehledy, atd. Spíš to píšu jako někdo, koho to zajímá a baví :wink:


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:42 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:32 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Anglie měla celkem v Bitvě o Británii 68 perutí, z toho dvě čsl., 310. a 312. (Ostatní vznikly později). V roce 1939 vyčlenila Luftwaffe pro útoky na Anglii 3600 letadel, jak stíhačů, tak zejména bombardérů. Rozdíl byl ovšem v tom, jaké síly měla Británie na začátku války, poměr byl zhruba jedna ku čtyřem, mj. předtím při napadení Francie přišlo Britské královské letectvo o čtvrtinu stíhaček.
Kromě vzdušných bitev Luftwaffe útočila na pozemní vojenské cíle - přístavy, továrny, vojenská zařízení. Kvůli tomu Britové museli začít opouštět zničená, či vážně poškozená letiště, a přitom pokračovaly nadále vzdušné souboje a bitvy.

Počátkem září 1940 Britové už nasazovali do Bitvy poslední zálohy.
222. peruť RAF byla rozdrcena po 35 minutách uvedení do boje. Na počátku října byly zničeny i záložní letky - Anglie byla na pokraji porážky. Podle nejoptimističtějších předpokladů německého velení mělo RAF přežít jen následující 2 týdny. Jenže události se začaly ubírat trochu jiným směrem. Na Hitlerův rozkaz Göring odvolal Luftwaffe z bombardování veškerých vojenských cílů a novým cílem se stal Londýn. Začaly hromadné bombardovací nálety, těžké ztráty na civilním obyvatelstvu, evakuace, atd.
Zároveň to ale umožnilo během krátké doby obnovit zničená letiště, vyrobit nová letadla a sehnat další piloty (včetně dobrovolníků z ČSR, Polska, USA a Kanady) a zahájit nový hromadný výcvik pilotů RAF.

Hitler si přesto myslel, že může Anglii dostat do kolen a určil datum invaze do Británie na 17. září. Předtím byla naplánovaná rozhodující letecká bitva, Göring měl udeřit 15. září. Britům se ale podařilo rozluštit tajnou zprávu a zjistit datum začátku operace. RAF, které se mezitím stačilo obnovit do bojeschopného stavu, mělo v bitvě jasně navrch a vylodění se nekonalo.
Tohle byl okamžik obratu. Útoky Luftwaffe začaly v následujících dnech slábnout a Anglie byla zachráněna, protože bylo jasné, že pokud se invaze neuskuteční do konce září nemusí se již německého vylodění obávat pro nepřízeň počasí na moři i na nebi a příchod zimy v následujících měsících.

V roce 1941 se letecké aktivity RAF se přesunuly nad Kontinent, Atlantik, atd.

Abych nezapomněla, kromě odhodlání a nasazení pilotů, strategických rozhodování,...atd. přispěla dost výrazně k vítězství nad Luftwaffe jedna nově vyvinutá zbraň - radar.

Ještě k počtu britských perutí před Bitvou o Anglii - zapomněla jsem na stávající bombardovací peruti, který se sice zapojovaly velmi pomalu a naplno fungovaly prakticky až po skončení Bitvy o Anglii, když se karta otočila, a ještě kromě nich existovaly ještě peruti pobřežního letectva, jejich úkoly byly hlavně pozorovací. Celkem měla Anglie v létě 1940, po kolapsu Francie, a před Bitvou, 54 stíhacích perutí s 656 letadly, 35 bombardovacích perutí se 465 letadly a 19 perutí pobřežního letectva se 300 stroji.
Ani k těmto letadlům ale neměli patřičný počet pilotů, proto byla řada perutí nasazená do akcí buď až v průběhu, nebo dokonce po skončení Bitvy o Anglii. Navíc na jejím začítku nebylo pro bombardéry vůbec použití a pobřežní letectvo nebylo patřičně vybaveno pro boj. Proto jsem uvedla těch zhruba šedesát aktivních perutí a čtvrtinovej počet letadel vůči Luftwaffe zpočátku celý události. Mimochodem, zničeno bylo přes 1700 letadel Luftwaffe z cca 3600,...


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:42 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:32 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Jednu věc, jen tak pro zajímavost.
Pokud byl někdo z našich pilotů setřelen a dostal se do německýho zajetí, považovalo se to za zločin velezrady proti Říši. Stalo se to zhruba padesáti pilotům a jeden z nich, Arnošt Valenta, nepřežil. Zúčastnil se hromadného útěku cca stovky spojeneckých letců ze zajateckého tábora. Útěk se nezdařil, Němci je dopadli a všechny na místě zastřelili.

V poválečných letech bylo uvězněno 239 bývalých válečných letců, dělali na uranu v Jáchymově, v Ostravě, a na podobnejch vybranej místech. Tresty byly od deseti let po doživotí, revize začaly až koncem šedesátejch let.
Někteří ovšem dopadli ještě hůř:
Josef Bryks zahynul 12. 8. 1957 v TNP Rovnost-Jáchymov
Gustav Černý byl popraven (!) v Bratislavě dne 28.5.1949
Vlastimil Klenovský byl zastřelen při pokusu o úlet v Chocni se svou snoubenkou Hedou Prokopovou
Vladislav Roubal byl zastřelen na útěku z vězeňského tábora v roce 1951
Jiří Vorlíček byl zastřelen na státní hranici dne 31. 5. 1954
Viktor Waidlich byl zastřelen při zatýkání StB dne 28. 5. 1949

S neteří Gustava Černého, tehdy paní okolo padesátky, jsem se jednou setkala. Vyprávěla, jak ho byli navštívit den před popravou. Prý ji obejmul a řekl: "Holčičko, nikdy nezapomeň, že jseš Češka". Tak skončil člověk, kterej nasazoval život za svůj národ.


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:42 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:33 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Úplně jsem přehlídla hlášku o Goeringovi , jojo, taky alkohol a ženský, luxusní sídlo a život, dokud ho nechytili, a přes jeho vrcholně cynickou obhajobu neodsoudili v Norimberku k smrti. Otrávil se kapslí jedu dvě hodiny před popravou. Jinak prý byl velmi milý a zábavný společník.

Proslavil se jako letecký eso už za první světový války, po nástupu Hitlera v r.1933 se stal ministerským předsedou, ministrem letectví a ministrem vnitra Pruska (jo, všechno stihnul, a ledasjakou zábavu k tomu). Založil gestapo a do r. 1936 ho vedl. V r. 1936 se stal ministrem hospodářství zodpovědným za plnění Vůdcovy čtyřletky, vlastně vedl německé hospodářství až do r. 1943. Goering byl zodpovědný za rekonstrukci a vývoj zbrojního průmyslu a založil Luftwaffe. R. 1939 ho Hitler označil za svého nástupce a jmenoval ho říšským maršálem, což byla ojedinělá hodnost.
Během WWII byl zodpovědný za totální válku a na popularitě začal ztrácet až po spojeneckých náletech. V roce 1943 ho Hitler zbavil všech oficiálních pravomocí a nakonec ho doslova vyhodil, těsně před koncem války, když Goering uplatnil svůj nárok na nástupnictví ve vedení Německa. V květnu 1945 se vzdal Američanům.
Proslul svou vášní pro hodnosti a tituly, pompézní uniformy, postavil si přepychové sídlo a užíval si všeho, co si moh pořídit, a že toho nebylo málo. Nicméně se zdá, že drogy jeho jednání příliš neovlivnily, nebo, a to spíš, ke konci už ani ovlivnit nemohly. Německu by nepomohl ani "čistý".
Nicméně s Hitlerem měl specielně ve věcech letectví spory a být občas po jeho (Goeringově) vůli, bylo všechno mnohem horší. On sice byl narkoman, ale na rozdíl od Vůdce byl "v obraze".

BTW: měl bratra Alberta, kterej byl drobátko "černou ovcí" rodiny, ale na druhý straně pomohl řadě Židů, zejména umělců. Např. Franzi Lehárovi. Po válce mu ovšem nikdo z nich nic nedosvědčil, a jméno Goering se mu stalo pěkným mlýnským kamenem na krku.


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:43 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:33 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Ješt? k po?tu britských perutí p?ed Bitvou o Anglii - zapomn?la jsem na stávající bombardovací peruti, který se sice zapojovaly velmi pomalu a naplno fungovaly prakticky až po skon?ení Bitvy o Anglii, když se karta oto?ila, a ješt? krom? nich existovaly peruti pob?ežního letectva, jejich úkoly byly hlavn? pozorovací. Celkem m?la Anglie v lét? 1940, po kolapsu Francie, a p?ed Bitvou, 54 stíhacích perutí s 656 letadly, 35 bombardovacích perutí se 465 letadly a 19 perutí pob?ežního letectva se 300 stroji.
Ani k t?mto letadl?m ale nem?li pat?i?ný po?et pilot?, proto byla ?ada perutí nasazená do akcí bu? až v pr?b?hu, nebo dokonce po skon?ení Bitvy o Anglii. Navíc na jejím za?ítku nebylo pro bombardéry v?bec použití a pob?ežní letectvo nebylo pat?i?n? vybaveno pro boj. Proto jsem uvedla t?ch zhruba šedesát aktivních perutí a ?tvrtinovej po?et letadel v??i Luftwaffe zpo?átku celý události. Mimochodem, zni?eno bylo p?es 1700 letadel Luftwaffe z cca 3600,...


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
..aneb jak ládovati nebylo snadné :wink:

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:43 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Když vidím ten masovej nástup poezie v jinejch topicích, dám něco i sem.

Na žádost Ladislava Sitenského, známého válečného fotografa, který se v anglické emigraci účastnil bojových akcí jako fotoreportér, napsal Františk Hrubín tuto báseň k poctě našim válečným letcům. Takže nejenom básničky pro děti, nebo Srpnovou neděli, ale i oslavnou ódu stvořil náš oblíbený bard :

Vy živí, buďte pozdraveni
vy mrtví, žijte ve zpěvu
motorů zdvíhajících naše druhy
k oblakům, nad ně, kde už není
nic než vzduch, modrojasný vzduch -
vy mrtví, bratři hvězd a duhy!

A pro poslední zachvění
vašeho srdce, pro poslední závrať,
jež zastřela vám ohnivými křídly
zem žíznící jen po vykoupení
z běsnící války, pro poslední
váš vzdech, jímž nabrali jste smrt,
vy stateční, když my se chvěli před ní
pro její slávu - nezapomenem!

Je mír a hukot strojů na obloze
zářivě splývá s písní domova -
vy živí, buďte pozdraveni,
vy mrtví, vy té písni žijte
pro hvězdné noci, jitra nachová,
jichž dožily se naše děti,
vy mrtví žijte ve zpěvu
motorů zdvíhajících naše druhy
k oblakům, nad ně, kde už není
nic než vzduch, modrojasný vzduch -
vy mrtví, bratři hvězd duhy!


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:44 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:37 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
A něco prózy, vzpomínka člena 311. bombardovací peruti, Vladimíra Cupáka.

Na jaře roku 1941 se počasí zlepšilo a třistajedenáctka létala skoro denně. V dubnu byla zahájena série útoků na přístav Brest.

..."Byl jsem nad Brestem dvakrát v dubnu, jednou v červnu a počtvrté v srpnu. Nejkratší let trval 5.04 a nejdelší 7.15 hodin. Startovali jsme z letiště East Wrethamu, a to znamenalo, že jsme přibližně třetinu trati letěli nad anglickým územím.
Wellington se zakolébal v mracích, dole tma a voda. Piloti kontrolovali stroje na palubní desce, navigátor hlídal kurs nad mapou, radiotelegrafista se skláněl nad přijímačem. A my střelci jsme pátrali po zrádných stínech nočních stíhačů. Až se ukázal známý cíl s neznámým koncem. Nad Brestem už bylo obvyklé peklo: jazyky světlometů, hradba ohně a oceli. Baráž připomínala ohnivou výheň, ve které tryskaly výbuchy oslnivých barev. Z přední věže jsem viděl rudé záblesky děl, šlehající ze země i z lodí v zálivu, a také rozprasky, nebezpečně rozkvétající kolem nás. Pluli jsme vzduchem do palebné přehrady. Z výše čtyři tisíce dvě stě metrů jsme zahlédl tmavé obrysy francouzského pobřeží s klikatými čárami příboje a ve světle osvětlovacích raket záliv, který připomínal tvarem obrovskou podkovu. Dole hořely doky. Z válečných lodí, na molu i na rejdě tryskaly výstřely. Náš Wellington se stáčel nad přístav. Navigátor přešel dopředu mezi piloty - na místo bombometčíka. "Pumy odjištěny," ohlásil. "Pumovnice otevřena," odpověděl druhý pilot. A už jsme byli v palbě flaku. Piloti rozladili motory: nastavili jim rozličné obrátky, aby tak znemožnili zvukové zaměření německých baterií. Vteřiny napětí - dlouhé a nekonečné - mezi rozprasky granátů a tápajícími chapadly světlometů. Nic nevaruje před výbuchem, dokud se letoun při blízké explozi nenakloní tlakem vzduchu. "Trochu vlevo... ještě, tak..." velí navigátor. "Držím," potvrzuje první pilot. "Stále přímo, ještě chvilinku..." Křížek zaměřovače zachytil cíl, navigátor stiskl uvolňovač pum. Odlehčený bombardér poskočil ve vzduchu a naklonil se na křídlo... momenty očekávání odešly s pumami, vlevo rozkvetlo několik rozprasků, ale plameny dole se vzdalovaly... viděli jsme ještě jak jeden Wellington vpravo, výš od nás, zachytily světlomety a nepustily ho. Letoun kličkoval, klesal a kolem vybuchovaly obláčky, až do pravého motoru vyšlehl dlouhý jazyk ohně. Stroj padal v kruzích, napočítali jsme dva padáky a pak se převrátil na záda... Na břehu nedaleko anglických břehů jsem zahlédl světélko signalizující S.O.S. "Přední střelec kapitánovi - dole někdo volá o pomoc, asi přistáli na vodě!" "Navigátorovi - určete přesnou polohu!" "Navigátor rozumí!" "Rádio - odvysílejte depeši o trosečnících!"...
Tato epizoda se udála během noci z 1. na 2. července 1941, československá osádka Wellingtonu R 1015 čtyřikrát zaútočila v plné palbě na dok, kde byla válečná loď Prinz Eugen. Při posledním útoku zasáhla loď těžkou pumou. Křižník dostal ve stejnou noc ještě jeden zásah a byl vážně poškozen, čímž byl na dobu asi devíti měsíců vyřazen z činnosti na moři.


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:44 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:38 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
...a ještě pár zajímavých historek z létání...

Obrázek



Herbert Němec, 311. bombardovací peruť
"16. listopadu 1941 se vepsal do historie perutě por. Jiří Engl. Ten se po náletu na přístav Kiel snažil se svojí posádkou dosáhnout pobřeží severní Ameriky. Nálet na Kiel se konal za nejhorších povětrnostních podmínek. Většina letounů cíl nenašla a po návratu přistála v severním Skotsku; až na Englovu posádku. Ta přeletěla Anglii domnívajíc se, že přelétává německé pobřeží. Posádka odmítla pokyny anglických světlometů, které ukazovaly směr k nejbližšímu letišti, v domnění, že Němci ji chtějí vlákat do zajetí. A pokračovala v letu na západ, až jí došel benzín a musela přistát v rozbouřeném irském moři. Při nouzovém přistání se letoun rozlomil a v několika okamžicích potopil. Pouze druhý pilot, rotný Lenc, a navigátor Jiří Engl se zachránili na gumovém člunu, který se automaticky naplnil vzduchem a odpoutal od vraku. Po 12 hodinách byli vyloveni řeckou lodí, která plula do Liverpoolu. Jiří Engl - Jura, jak se mu říkalo- byl jedním ze svérázných členů perutě. Přitahoval nebezpečné situace jako magnet piliny. Začalo to při jednom přespolním cvičném letu nad Anglií v "Ansonu". Z neznámé příčiny ulomil se dřevěný stožár antény, který vyčníval z horní části trupu těsně za pilotní kabinou. Stožár se ulomil se značným rachotem připomínajícím výbuch, prorazil plátěný povrch letounu a udeřil pilota do hlavy. Pilot byl na okamžik omráčen, padl na řízení a letoun přešel do střemhlavého letu. Vše trvalo jen několik vteřin, až se pilot vzpamatoval a letoun vyrovnal. Těch několik vteřin však stačilo Jurovi, aby si připnul padák, doběhl ke dveřím letounu, které byly v zadní třetině letounu a vyskočil. Posádka musela skončit přespolní let bez navigátora, který se dostal šťastně zpět po zemi. Jindy, když se Jura vracel z náletu na Turín v Itálii, posádka letěla několik hodin nad mraky, aniž věděla, kde se nachází. Začalo svítat a zásoba benzínu se nebezpečně blížila ke konci, takže nebylo jiné východisko než jít pod mraky, aby se mohlo někde nouzově přistát. Když opustili mrakovou pokrývku, přední střelec zvolal: "Země!" Krátce na to spatřili v ranním šeru letiště, ale než k němu mohli doletět, došel jim benzín,a museli nouzově přistát na oranici s obrovskými hroudami zmrzlé hlíny. Kromě toho bylo pole prošpikováno množstvím kulatin připomínající telegrafní sloupy, které byly zasazeny kolmo do země, aby znemožnily přistání nepřátelských kluzáků v případě invaze. Díky úžasné duchapřítomnosti a zkušenosti pilota nikdo z posádky neutrpěl zranění..."

Vzpomínky Josefa Doubka, navigátora u 311. bombardovací peruti
"I naše osádka měla takovou jednu malou příhodu. Když jednou druhý pilot manévroval, aby se vyhnul světlometům, vžil se do situace stíhacího pilota a začal střemhlav klesat s plně naloženým bombardérem. První pilot zděšeně vykřikl: "Co to děláš, ty blázne!" A snažil se pomoci druhému pilotovi letoun vybrat z klesání a převézt do stoupání. Později se druhý pilot přiznal, že byl dezorientován, když se snažil uniknout z dosahu světlometů a myslel, že jsme obráceni vzhůru nohama. No, byl to střípek zážitků z našeho válečného létání."

Vzpomínky jednoho pilota na to, jaké to bylo při náletu:
"...před prvním letem jsem nevěděl, co je to strach. A také jsem o tom nepřemýšlel. Ale později, když jsem musel prodělávat těžké nálety, při nichž se pod námi rozevíralo peklo ještě svěží a neúnavné protiletadlové obrany, když jsem prolétával hradbou ohně a světlometů nad francouzským pobřežím, když k našim letadlům směřovaly stovky a tisíce střel z celého okolí i z vnitřku Berlína, který tehdy byl ještě živým městem, poznal jsem tento pocit. A třebaže jsem zkušený pilot, který až do té doby se domníval, že ho nemůže nic překvapit, přece neváhám říci, že každý bojový letec poznal, co je to strach.
Na každého ovšem působilo válečné peklo jinak. Nebyla to jen povaho a osobní vlastnosti nebo duševní síla jednotlivců, které byly rozhodujícími činiteli při pocitu strachu. Důležitou okolností byla i funkce v letadle. Tak nejméně strachu pociťovali telegrafisté. Byli izolováni. Ve své komůrce, byli spojeni svými přístroji s klidným zázemím nic nevěděli, co se děje kolem nich, i když bojová výheň byla nejprudší.
Na druhém místě lze uvést navigátory. Zabráni do svých mapa výpočtů nemají kdy, aby se obírali nebo mohli myslit na okolnosti, které působí strach.
Na třetím místě jsou piloti, kapitán letadel. Jejich odpovědnost za letadlo a posádku je obrňuje proti strachu. A v těžkých chvílích musí být nejen pečlivější v řízení letadla, ale také obezřetnější v kontrole všech přístrojů.
Nejhůře na tom jsou střelci. Ti nad cílem nebo místem, kde protiletadlová obrana naplno rozhodí své ohňostroje, jsou bez práce. Tam, kde nepřítel zahání bombardéry pozemními zbraněmi a prostředky, tam se nepřátelský stíhač neobjeví. Mohou tedy zavřít oči. Ale ze svých míst, ať na zádi nebo vpředu, vidí všechno kolem sebe, nad sebou i pod sebou velmi důrazně. Střelci se zdá, jakoby každé ohnivá střela, která je vyslána na letadlo, šla přímo na něho. Jsou-li těch střel desítky, ba stovky, pak věru jejich místo není hodné závidění. Měl jsem kdysi v posádce střelce, který sotva začala palba obranných děl, nejen zavřel oči, ale přehodil si přes hlavu pokrývku. Ať do nás řežou, ale já to vidět nemusím, říkával. Mluvil z něho strach? Snad to byla spíše obrana proti strachu. Trpké, poněvadž trpné postavení střelců je jasně vystiženo jejich okřídleným úslovím: "Kluci leťte, my se budem bát za vás."
Tedy v posádce byli letci, kteří neměli kdy na strach, a letci, kteří měli na to příliš mnoho času. Lze říci, že každý poznal pocit strachu. I největší hrdinové jsou lidé a nemusejí se za to stydět. Jejich velikost se spíše měří tím, jak tento pocit dovedli ovládnout. Neboť nakonec jde o to, aby strach neovládl člověka, nýbrž aby člověk jej překonal."


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:45 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:38 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Jo, už jsem s tím otravná, ale když už tu je topic :twisted: ,... nejenom slovem živ je jedinec, následující obrázky jsou zmenšený obrazy, takže holt i kvalita občas jede jen na tři válce, ale pro zajímavost:

ObrázekObrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:46 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:39 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Mrňavej snímek Lancasteru, ale něco trošku vidět je.

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:47 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:39 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Mrňavý snímky velouše:

Obrázek

Obrázek

Wellington byl menší, dvoumotorovej, a poměrně zastaralej typ.
Čtyřmotorový Avro Lancaster ho jako moderní bombardér a nově vyvinutej stroj nahradil, vyrábět se začal v r.1942. Měl předchůdce - Avro Manchester, ale ten se neosvědčil.

Stručná charakteristika:

Wellington B Mk.X

Základní funkce:
Střední bombardér
Pohon: Dva motory Bristol Hercules VI nebo XVI
Výkon: 2x 1675 HP/ 2x 1249 kW
Rozpětí: 86,2 ft/ 26,26 m
Délka: 64,6 ft /19,68 m
Výška: 17 ft/ 5,17 m
Plocha křídel: 840 sq ft/ 78,04 čtv. m
Hmotnost prázdná: 26 323 lb /11 940 kg
max. 36 500 lb/ 16 556 kg
Rychlost: 255 mph/ 410 km/h
Poč. stoupavost: 1050 ft/min/ 320 m/min
Dostup: 22 000 ft /6710 m
Dolet: 2200 mil/ 3540 km

Výzbroj: 8x 7,7mm kulomet; 2014 kg bomb

Posádka: 6
První vzlet : Prototyp 15.6.1936
Datum výroby: Mk.I prosinec 1937
Mk.X 1942
Vyrobeno: 3,804 (pouze Mk.X)
11,461 (všechny verze)


O něco větší obrázky velouše, zřetelnější jsem Eružel nevylovila:

Obrázek

Obrázek

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:47 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:40 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Parametry Lancasteru, pro porovnání:

Obrázek

Lancastery se používaly hlavně při všech hlavních náletech na Německo. Dokázaly nést mnohem těžší náklad větších pum, něž kterékoliv jiné letadlo v Evropě.
Např. k potopení německé bitevní lodi Tirpitz byla použita puma o hmotnosti 12 000 liber (5443 kg) a ke zboření viaduktu v Bielefeldu v březnu 1945 puma o hmotnosti 9979 kg.
Po válce se jimi přepravovaly zásoby do hladovějící Evropy a dopravovali váleční zajatci domů.

Stručná charakteristika
Lancaster Mk. I
Základní funkce
Těžký bombardér
Pohon: Čtyři motory Rolls-Royce Merlin XX (nebo XXII)
Výkon: 4x 1460 HP/ 4x 1090 kW
Rozpětí: 102 ft/ 31,1 m
Délka 69,25 ft/ 21,1 m
Výška: 19,6 ft /5,97 m
Plocha křídel: 1292 sq ft /120 čtv. m
Hmotnost prázdná: 36 828 lb / 16 705 kg
max. 70 000 lb/ 31 750 kg
Rychlost: max. 287 mph/ 462 km/h
cest. 210 mph/ 338 km/h
Dostup: 24 500 ft /7470 m
Dolet: 1662 mil /2675 km

Výzbroj: 10x 7,7mm kulomet; až 9980 kg bomb

Posádka: 7 (pilot, letecký inženýr, navigátor, bombometčík, radiooperátor a dva střelci)
První vzlet: 9.1.1941
Datum výroby: 1942
Vyrobeno: 7378 (vč. 430 v Kanadě)

A na závěr pár lepších foteček:

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:48 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pon úno 20, 2006 3:40 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5715
Bydliště: Kolín
Kdo se nudí, nechť si pořídí medvídka mývala a nečte dál.
Když už jsem šoupla bombardéry, přihodím i stíhačky (letadla :twisted: ). Míním letadla, na kterejch lítali naši piloti v RAF.

Supermarine Spitfire

Obrázek

Zřejmě nejznámější a nejslavnější letoun všech dob, velmi rychlý a obratný, první celokovový stíhací letoun vyráběný v Británii.
Typická tenká eliptická křídla a ladné aerodynamické tvary umožnily Spitfiru dosahovat vysokých rychlostí, na druhou stranu se ale musela několikrát vyztužovat křidélka, aby vůbec měla nějaký efekt.


Stručná charakteristika Spitfire Mk.VC

Obrázek

Základní funkce:
Stíhací letoun
Pohon: Jeden motor Rolls-Royce Merlin 45
Výkon: 1440 HP/ 1074 kW
Rozpětí: 36,8 ft 11,23 m
Délka: 29,9 ft 9,12 m
Výška: 11,4 ft 3,48 m
Hmotnost prázdná: 5100 lb/ 2313 kg
max. 6786 lb 3078 kg
Rychlost: 374 mph 602 km/h
Dostup: 37 000 ft/ 11 280 m
Dolet: 470 mi /756 km

Výzbroj:2x 20mm kanón, 4x 7,7mm kulomet

Posádka: 1
První vzlet: prototyp Mk.IA - 5.3.1936
Datum výroby: červenec 1938 (Mk.IA)
1940 (Mk.VC)
Vyrobeno: 20 334 (všechny verze vč. poválečných)

Obrázek

Nejenom nejznámější a nejslavnější, ale taky nejkrásnější :wink: , a jeden malej modrej pro mě :twisted: :

Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne stř bře 15, 2006 6:48 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 50 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz