Algy zíral ohromeně do ústí zbraně. Hlaveň opsala oblouk, jak muž ukázal ke dveřím. "Jdeme", přikázal. Když se Algy otočil, aby vystoupil z výtahu, zaryla se mu pistole mezi lopatky. Vyšli na chodbu a Algy zamířil k pokoji, v kterém se s Bigglesem ubytovali. Jak odemykal, splynuly v jeho mozku dva obrazy. Jeden čerstvý, kterého byl právě svědkem, a další, co se odehrál před necelými dvěma dny.
Algymu se vybavil okamžik, kdy ruku s pistolí zahlédl předtím. Střelba na křižovatce a marné pronásledování vraha, který zabil muže sedícího v autě. Algy se prudce nadechl a snažil se ze všech sil potlačit sílící pocit paniky. Pochopil, koho má v zádech.
Zabiják ho postrčil dovnitř a vytrhl mu klíče. "Sednout!", přikázal.
Algy se neochotně spustil do jednoho z křesel u malého stolku poblíž okna. Muž zůstal stát proti němu, pistoli namířenou na jeho hlavu.
"Na něco jsem se ptal", připomněl mu tónem, který by se mohl házet do sklenic, kdyby měl krychlový tvar.
Jestli se Biggles vrátí, ten ničema nás bez milosti vyřídí oba, uvědomil si Algy paradoxní situaci, v níž se octl. Snažil se horečnatě vymyslet nějaké řešení, ale měl neodbytný pocit, že mu v hlavě místo nápadů roste černá díra. "Jestli se rychle něco nestane, za chvíli ji tam budu mít doopravdy, pomyslel si trpce.
"Nevím", odpověděl popravdě. "Rozdělili jsme se a myslel jsem, že už se dávno vrátil." Kde ale Biggles vůbec je?
Algy se snažil soustředit na vraha před sebou. Jak se o nich vůbec dozvěděl?
"V tom případě vzpomínej, kde může být", řekl muž hlasem, který Algyho nenechal na pochybách o jeho dalších úmyslech.
"Opravdu nevím", odvětil už trochu unaveně. "Jsme tu teprve pár dní a nikoho tu neznáme. Možná, že se mu něco přihodilo", řekl celkem přesvědčivě, protože obavy skutečně pociťoval.
"Nikoho?", opáčil zabiják posměšně. "A co poldové? S těma jste jedna ruka, co?" " Parchanti", dodal a udeřil Algyho ze strany do čelisti.
Algymu se zatmělo před očima. Bolest ho zcela oslepila. Pachuť krve v ústech mu zvedla žaludek.
"Tohle Tě odnaučí donášet fízlům", pokračoval muž spokojeně a znovu se rozpřáhl. Další rána nedopadla. Algy se vymrštil a udeřil zespoda. Pravou rukou srazil zbraň do strany. Vyšla rána a kulka se zaryla do zdi vedle okna. Hluk výstřelu málem roztrhl Algymu bubínky. Jeho soupeř zavrávoral, upustil zbraň, ale další chybu už neudělal. Vykryl další Algyho výpad a znovu ho udeřil, tentokrát do žaludku. Algymu se podlomily nohy a napůl omráčený dopadl na podlahu. Zvedl hlavu, potřásl s ní a přes hučení v uších se snažil naslouchat. Výstřel musel přece zburcovat kdekoho.
V hotelu panovalo hrobové ticho.
Vrah rychle oddechoval námahou a vztekem.
"Dobrá, řekl sis o to", zasupěl a zvedl pistoli.
Algy vstal. Oba vstali.
V tom okamžiku se ozvalo zaklepání na dveře.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Wilks konečně zpomalil a odbočil. Projel tichou předměstskou čtvrtí a zaparkoval před jedním z řady omšelých činžovních domů lemujících ulici.
„ Ať ani pošťák nezvoní, já do svítání se nevrátím, možná se vůbec nevrátím, Lulu je zpátky, to je tím,…“ vyzpěvoval jeden z opilců, mátožně opouštějících nevábnou špeluňku na rohu.
„Měl bys slyšet originál“, pronesl Wilks zaníceně, když vystupovali z auta. „Parádní kousek“.
„Nemohu se dočkat, až uslyším o Tvých parádních kouscích", připomněl mu Biggles sarkasticky.
Wilks se pousmál, zabočil do průchodu mezi dvěma bloky a vedl Bigglese pavlačí k jednomu z mnoha bytů, které spojovala. Ve sporém světle baterky odemkl.
„Pojď dál“, vyzval přítele, „ale pozor, ať nerozbiješ můj vzácný čínský porcelán“, ušklíbl se. „Hned zapálím petrolejku“, dodal, když otevřel dveře z předsíňky do místnosti.
„Nic takového!“, přikázal mu tichý, ale autoritativní hlas.
V šeru chodbičky osvětlené pouze okénkem nade dveřmi se objevil temný obrys postavy.
_________________
|