VanHelsing.info

podľa mňa je čeština oveľa poetickejšia ako slovenčina...je taká viac , ľubozvučnejšia"

Vidíš, a já mám přesně tenhle pocit ze slovenštiny

tu je jedna o láske, ale nemá ešte názov...

Keby anjeli mohli, chceli by milovať,
no Boh im odoprel tento dar,
chceli by v sebe lásku vyvolať,
no Boh dar lásky dal len nám.

Ľudia si nevážia to, čo majú
bodajú lásku zo všetkých strán,
len bohatstvo, šťastie a mladosť si prajú,
lásku si podriadili telesným hrám.

Do úst jej vkladajú zbytočné slová,
v jej mene klamú a pravdu krútia,
nútia ju klamať znova a znova
zavreli ju do klietky zo sebeckého prútia.

Láska sa nenosí, dnes už je z módy,
dnes je hlavné dobre sa mať,
cit biznisu predsa len škodí,
lásku raz a navždy treba pochovať.

Anjeli ľutujú úbohosť človeka,
nechápu jeho hlúpe konanie,
prečo pre zisk lásku si odrieka,
veď láska je život, zmysel, poznanie.

Kým bude tento náš svet stáť,
kým v myslení ľúdí nič sa nezmení,
kým nenaučíme sa, že žiť znamená milovať,
nikdy nebudeme blažení.

Obraciam sa na vás ľudská mladá krv.
Prežite život s láskou spojení,
napravte svoje chyby prv,
než budete, ako my, stratení...

Skvělý

DOBROČINNOSŤ

V parku spí si bezdomovec
Ráno, v noci spí si on
Padol na ňho veľký strom
Ľudia z mesta telo vzali
S poctami ho pochovali
A on z rakvi na nich kričí,
Teraz už môžte ísť do p...
Tak to býva často s nami
S pokryteckými dobrodincami...

tak ja neviem...to som práve stvorila

Bez názvu


Krkavce, supy, mŕtvoly
Pochovali sa kdesi za stoly
Masy sa tlačia v priestore
Bezduché telá tých, čo poslúchli v pokore.

Spravodlivosť sa kdesi zasekla
Tak ide to všetko do pekla
Určite v nejakej podradnej diere
Chlastá a úplatky od mocných berie.

A človek sa pýta toho hore
Čo bude a kedy svet konečne nechá zhorieť
Odpoveď nechodí tak si ju domyslí sám
Ide a podpáli susede krám...

Všetko Ok, každý sa tvári
Satan hrdo na oltári
Povedzme si rovno
Celý tento svet nám stojí za h....

Super! *tleskající smajlík*

takovéhle básně skládám jenom když:
1) Jsem na táboře
2) je polední klid
3) je hrozná nuda

Smrt v mých rukou

Šla jsem jednou ve tmě,
a cítila jsem strach,
to jsem ještě netušila,
že se obrátím v prach.

Šla jsem jednou cestou,
cloumala mnou zima,
to jsem ještě netušila
co za zlo ve mně dřímá.

Šla jsem jednou lesem,
nekonečnou touhou,
to jsem ještě netušila
smrt za chvíli pouhou.

Strach jsem měla protože
ta tma byla má mysl,
a že už dlouho nenacházím
pro svůj život smysl

Zimou jsem se klepala, že
můj život byl tou cestou,
není co by ho hřálo,
vždyť smrt je mou nevěstou

Ta nekřesťanská touha
byla ten černý les,
touha všechno zkoncovat
a to ještě dnes

Cítím velkou úlevu,
cítím můž ve své hrudi.
Snad mi Bůh odpustí
a snad mě nezapudí

že jsem viděla
jen neštěstí a zmar
a že jsem zavrhla
ten nejcennější dar.

Pěkný, ale koukám, že takovej polední klid je občas pěkně depresivní.

jo, dost

Já myslela, že právě o poledním klidu se páchaj nejrůznější poťouchlosti, ap., ale vidím, že to překvapivě byla živná půda pro rozvíjení uměleckejch talentů, malování, veršování,...

a nejen to...třeba se dá umělecky naaranžovat mrtvá myš kamarádovy do sáčku s hygienou...bohužel bojuju s tím, že jsem naprosto zneuznaný umělec

Pokud se uměleckých instalací myší tejče? To víš, někteří jedinci nemaj cit pro moderní umění

a ještě horší je, když je tábor plný uměleckých ignorantů...to se ti pak může stát, že ti někdo naprosto amatérsky a nevkusně hodí živou kobylku do spacáku a ona tam naprosto neumělecky umře

Moc pěkný. (Máš tam překlep můž namísto nůž.)

DS: Ale jak je vidět, o inspiraci Tě nepřipravila ani scíplá kobylka.

Lovci
Lycan

Jeskyně stinná a tichý les
Vlčí smečka zde šťastná žije
Karma podivná tady dnes
Osudy tajemné vyčaruje

Plody lásky, kamínky světa
Živeny láskou matčinou
Dva lovci a jedna věta
Utkají píseň bolestnou

Vlčice své poklady si hlídá
Její druh na lov šel
Lovec s šípem scénu vídá
Touhu po trofeji on teď měl

Zbytečně on vlčí životy maří
Vlčice šípem raněná
Pohled její nyní patří
Svým dětem, jenž rudě zbarvená

Otec s kořistí se vrací
Dílo zkázy on teď zří
Mrtvou srnu z tlamy ztrácí
Lovcův pach zavětří

Jeho mysl, pomstou naplněna
Vede jeho běhy, očí pár
Kde vesnice lidmi obydlena
Tesáky, křik a zmar

V hustém křoví lovec komponuje
Bolestnou píseň beze slov
Známý pach se přibližuje
Opět přijde krutý lov

křik a sten lidi budí
lovci pomoci jsou hotovy
však srdce v lovcově hrudi
dobije, jak velí lovu stanovy

lidské hrdlo a vlčí srst
obé zabarveno do ruda
ze dvou potoků krve můžeš číst
jaká velká podoba

zmařené dva životy, jež leží v prachu
dva lovci, spojeni osudem
zákon příčiny a důsledku slyš brachu
což již změnit nemůžem



Copak tady za vše může
Lovce vášeň bezcenná
Na hrob lovce nosí růže
Vdova s dětmi ztracená

Všechny duše zase spolu
Dostanou šanci zas
V jiné době, v jiném slohu
Učit se budou zas a zas.

Moc hezké, taky téma pro film!

Ze serveru TheOneRing.net:

Never laugh at a live Dragon!
(or Bilbo’s Song)

By D.McGlinchey

“It’s a chance for some adventure” said he.
“A chance to leave the Shire”.
Like the the Tooks of old, I could go forth bold
And throw my doilies on the fire!
Well I’ve always dreamed of adventure.
Of meeting Big Folk, Dwarf and Elf
Until one day I was on my way, leaving handkerchiefs on the shelf!

Out from the Hill, down over the bridge
With my rucksack on my back.
Adventure awaits through your garden gates
Just keep your feet upon the track.

“A Burglar Hobbit!” told he to them.
“He will get you what you need”
Then with an outraged hand I joined their band,
And signed the contract deed.
Well now off to the Misty Mountains far
Great treasures for to seek
Through Goblin, Troll and Spider lairs
That would make your knees grow weak.

Out from the Hill down over the bridge
With my rucksack on my back.
Adventure awaits through your garden gates
Just keep your feet upon the track.

“Interrupters of feasts!” he cried out loud
“Lead them from my hall”
Though he could not see an invisible me
Nor my shadow upon his wall.
Well down I went passed the sentry gate.
My colleagues for to find.
Now pack them down in barrels dark
That used to hold fine wine.

Out from the Hill down over the bridge
With my rucksack on my back.
Adventure awaits through your garden gates
Just keep your feet upon the track.

“Go in” said he “and don’t come back!”
“‘Til you find what I desire!”
But see could I with the naked eye
From the glow of Dragon fire.
Well thought I, with a heavy sigh, time to face the foe.
And find this shiny, glowing thing
From the caverns down below

Out from the Hill down over the bridge
With my rucksack on my back.
Adventure awaits through your garden gates
Just keep your feet upon the track.

“Thief in the shadows!” hissed he to I “Have you come back here for more?”
Wary was I for I’d seen his fierce eye.
Trying to see me as I crept from the door.
Well chatted did we and riddles spoke I, though thought my mind ‘He KNOWS!’
So with with a laugh I ran just as fast as I can.
But his flame burned my back and toes!

Out from the Hill down over the bridge
With my rucksack on my back.
Adventure awaits through your garden gates
Just keep your feet upon the track.

So listen well say I to you if rare adventure you do seek,
From the depths of caverns dim and dark,
To the heights of a mountains peak!
Wizards and Dwarves and Elven Kings may give you jewels and gold
But laugh in the face of a fierce Dragon Lord
and you’ll never get to be old!

Over the bridge and up to the Hill.
With my treasure on my back.
Adventure found, now I’m homeward bound
With my feet upon the track

~~ * ~~


A long expected party.

by David McG.

Clip, clop trotting along
Merrily humming a favourite song.
Over the bridge passed Sandyman’s mill.
Down round the Green Dragon and up to the Hill.
Pick up a passenger,
Friend of a dear friend.
Clip, clop trotting all the way to Bagend.
Gandalf the Wizard, the Disturber, the Grey
With horse and cart he’s on his way.
Chat about past times, but keep secrets near.
Let off some fireworks,
The children they cheer.
Up to the path with the unwelcoming gate.
Arrives when he means to
(as he never is late!)
“Welcome, welcome!” sounds behind the round door.
Invitation replies piling high on the floor.
Hurriedly tidied by the friend loved so dear.
“Gandalf my friend…

…….It’s so good that you’re here.”.

~~ * ~~