VanHelsing.info

Fórum pro vampýry, vlkodlaky, všelijakou jinou havěť a jejich temné rejdy
Právě je úte pro 24, 2024 5:51 am

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 12 ] 
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Povídka od Rayne
OdeslatNapsal: čtv bře 16, 2006 8:33 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Hle, další autor(ka)! Rayne a její úplně první literární pokus má tímto premiéru.


Van Helsing

1871

Transylvánie… O této malé zemi, ležící v srdci Rumunska, se tradovaly strašlivé věci. Podle některých legend je to prokletá země, kde vládnou ty nejhorší stvůry, ožívající po setmění a vraždící bezbranné obyvatele….. Kromě samotných Transylvánců jen málokdo ví, že tyto ,,historky‘‘ jsou pravdivé….Lidé jsou upírům, jež vládnou celé Transylvánii vydáni na milost a nemilost.
Přesto se objevilo několik jedinci, kteří odmítají žít v neustálém strachu o vlastní život. Mezi ty, co se dali do boje proti upírům, patřili i Ademar Nordenus a Boris Valerius. Rod Nordenů a Valeriů bojoval s upíry už po staletí, patřili k vysoce postaveným rodům v Transylvánii vůbec…
Rodu Nordenů patřilo malé území zahrnující panský zámek, dva lesy a vesnici. Valeriům patřilo větší území, Boris nebyl jenom kníže jako Ademar...Byl cikánský král…
Ademar a Boris byli dobří přátelé a společně se snažili vyhnat upíry ze země….Pak přišla doba kdy se vampíři opravdu ztratili. Pro Ademara to znamenalo, že se konečně může oženit a věnovat se vlastnímu životu. Pro Borise, který měl ženu, syna Velkana a dceru Annu to ale konec nebyl. Věděl ,že dokud nezničí nejsilnějšího upíra, jeho rodina nebude v bezpečí.
Začal tedy pátrat po tom upírovi, zatímco Ademar se vrátil na své panství a začal nový život. Zatímco Boris Valerius neustal v pronásledování upírů, Ademar se rozhodl oženit. Zamiloval se do dívky z šlechtické rodiny. Jmenovala se Verona. Byla vysoká, štíhlá, měla dlouhé tmavě hnědé vlasy a byla krásná. Ademar ji na jednom večírku, pořádaném na jeho panství požádal o ruku…Verona souhlasila.
V té době se narodil Danken,nejmladší syn Borise Valeria. Zanedlouho se konala svatba Ademara s Veronou. Zdálo se že už nic nemůže pokazit jejich další společný život. Štěstí jim však nepřálo. Před Ademarem o Veronu usiloval ještě jeden muž. Byl jím hrabě Vladislaus Dracula. Vlastně to ani nebyl člověk. Byl to upír. Úplně první a nejsilnější, on byl tím upírem, po kterém pátral Boris. Vládl celé Transylvánii a všem upírům. Verona o tom neměla nejmenší ponětí. Dala přednost Ademarovi a to Draculu rozčílilo…Přesto se nemínil tak jednoduše vzdát. Chtěl získat Veronu a nikdo mu nesměl stát v cestě. Nemohl svůj plán provést hned. Upozornil by na sebe všude slídícího Borise a to bylo to poslední, co by potřeboval. Rozhodl se že nějaký čas počká…Přece jenom mu Verona utéct nemohla….Několik měsíců po svatbě se Veroně narodila holčička,kterou pojmenovali Eleanor. Ademar a Verona spolu žili šťastně a Eleanor jim rostla před očima….Jejich štěstí však mělo brzy skončit…


1879

Osudný den

Uplynulo 8 let, za tu dobu se hodně změnilo…Upíři se vrátili,znovu začali terorizovat vesnice patřící Valeriům. Boris odhalil Draculu a byl mu na stopě, nikdo však nevěděl, kde se skrývá. Ademar se přidal k pátrání po Draculovi, zatímco Verona se starala o Eleanor.Ta se neustále potulovala s o několik měsíců starším Dankenem Valeriem a jeho sestrou Annou a bratrem Velkanem.Ti ji naučili jezdit na koni, zacházet s mečem, a to co jí šlo ze všeho nejvíc-střílet z luku. Většinu času se toulala po lesích, lovila zvěř a dováděla v řece. Verona z toho nebyla nadšená. Měla o ni strach,i když nebyla sama, velice silně pochybovala, že by se ubránili třeba vlkodlakovi,proto přemluvila Ademara, aby ji vzal s sebou a Borisem na lov upírů. Chtěla, aby věděla, čeho jsou schopní, a aby si konečně uvědomila, co jí hrozí. Ten den se nad vesnicí objevili tři upíři. Snažili se je udržet mimo dosah Eleanor, ale přesto jednoho upíra upoutala a ten na ni zaútočil. Eleanor ho zabila svou dýkou se stříbrnou čepelí. Verona se nic nedozvěděla a Eleanor se změnila,nějaký čas jí trvalo než se vzpamatovala ,v ten den zažila poprvé opravdový strach. Uvědomila si, že i kdyby byla s Dankenem, Annou a Velkanem, zcela těžko by se ubránili jedinému upírovi.Vracela se před setměním, a během dne se párkrát objevila. Verona byla konečně spokojená.
Po prozrazení se Dracula rozhodl uskutečnit svůj plán. Na dalším lovu na Ademara a Borise zaútočil velký počet upírů a šli po Ademarovi. Od té doby jezdili na lovy v početných družinách. Jednou ráno Eleanor přispěchala za Veronou s prosbou: ,,Mami,mohla bych jet dnes zase s tátou do vesnice? Próósíím‘‘, zaškemrala Eleanor. ,,Proč by si nemohla, klidně jeďte‘‘. Vyjeli a vše probíhalo v pořádku. Ve vesnici se zastavili v hospodě a objednali si jídlo.Ten den se k nim přidal i Danken. Zbytek družiny zůstal, venku se zatím setmělo. Dnes nepotkali jediného upíra. Eleanor to vrtalo hlavou,vždy narazili nejméně na jednoho. Dnes bylo všude ticho a klid….Podezřele velký klid, byl úplněk a Eleanor zaujala barva měsíce,byl krvavě rudý. Z ničeho nic se ozval z venku křik.
Ademar s Borisem byli hned na nohou. ,,Ať se stane cokoliv, zůstaňte tady‘‘, stačil ještě křiknout na Eleanor a Dankena. Potom i s Borisem vyběhli ven.
Celá vesnice byla na nohou,všude pobíhali zmatení lidé, nikdo nevěděl co se přesně děje…..Najednou se ozval řev a nad vesnici se sneslo deset upírů v čele s obrovským netopýřím monstrem. Okamžitě začali ničit, co se jim dostalo pod ruku. Eleanor s Dankenem zůstali jako jediní v hospodě. Zvuky z venku se jí vůbec nelíbily. Najednou oknem proletěl člověk a za ním vletěl upír,okamžitě toho chudáka popadl a začal z něj vysávat krev. Eleanor i Danken stáli jako přibití na místě, nebyli schopní se hnout. Upír si jich po chvilce všiml, zvedl hlavu, sjel je pohledem a vycenil zuby. Chystal se na ně skočit. Eleanor popadla židli a mrštila ji po ně. Potom vyběhla i s Dankenem jak nejrychleji dovedla z hospody.
Před hospodou se zarazila,pohled, který se oběma naskytl, byl naprosto děsivý. Celá vesnice byla v plamenech,přilétalo sem stále víc upírů a vrhali se na zmateně pobíhající lidi. Pak se ozvalo vlčí zavytí, pak další a další. Eleanor přejel mráz po zádech. Věděla, že je to něco mnohem většího, než vlci. V tu chvíli vběhli zadní branou do vesnice čtyři vlkodlaci a dělali totéž jako upíři. Eleanor se nerozmýšlela a běžela směrem k náměstí, Danken běžel hned za ní. Všichni se snažili dostat z náměstí pryč, utéct z vesnice.
Vráželi do ní prchající lidé a musela odolávat neustálým náletům upírů. Když doběhla na kraj náměstí, uviděla Borise a muže z družiny, jak bojují s větší převahou upírů. Nikde ale neviděla otce.
,,Tátí‘‘, zaječela přes celé náměstí. ,,Eleanor!!!!‘‘, ozvalo se z druhé strany náměstí. Najednou spatřila svého otce, jak bojuje se třemi upíry. ,,Musím jim pomoct‘‘ problesklo jí hlavou. Kousek od ní stál kůň patřící vojákovi z družiny. Byl na něm meč, luk a šípy. Eleanor to popadla a utíkala přes celé náměstí k Borisovi a pomáhala odrazit upíry. Danken zmizel,ale za chvíli se objevil na koni a s další výzbrojí. Seskočil z koně a připojil se. Eleanor se otočila a sledovala otce,stále na něj doráželi upíři. Natáhla tetivu luku a vystřelila proti jedné upírce. Šíp ji trefil do hrudníku. Hroty byli odlité ze stříbra. Upírka se s křikem zřítila k zemi a její tělo se začalo rozpadat. Boris s vojáky odrazil upíry, kteří se pustili do pobíhajícího davu. On a všichni spěchali k Ademarovi. Eleanor zůstala na náměstí s připraveným šípem,ale zároveň si oddychla,když viděla ostatní pomáhat jejímu otci. Z uličky, ze které přiběhla, se ozval hlasitý řev, ze kterého jí naskočila husí kůže a prudce se otočila.
Z uličky vylétlo obrovské netopýří monstrum, doprovázené dvěma upírkami. Letěli hodně nízko. Eleanor jen taktak uskočila. Monstrum vystartovalo na jejího otce a upírky se pustili do voják?. Pak přiletěli další upíři, každý popadl jednoho vojáka a nesl ho pryč,na náměstí zůstal jen Boris Ademar, Eleanor, Danken a tři upíři. Eleanor, která se rychle sebrala ze země popadla luk a šíp, zamířila na upírku stojící ve vzduchu na místě a otočenou k ní zády a vystřelila. Upírka se rychle otočila, těsně před obličejem chytila šíp , pak letěla ke studni, přistála na jejím okraji, přeměnila se do lidské podoby, prohlédla si šíp, pak se podívala na Eleanor, šíp zlomila a zahodila. Byla to vysoká, hubená a bledá blondýnka. Podle šatů a šperků se dalo poznat, že je jistě velice bohatá. Zůstala stát na okraji studny a stále sledovala Eleanor.
Druhá upírka a monstrum se snesli doprostřed náměstí. V každé uličce vedoucí z náměstí se objevil vlkodlak a zatarasil cestu,neměli kam utéct. Ademar s Borisem couvali blíž ke středu náměstí. Monstrum a upírka se snesli na náměstí a přeměnili se na lidskou podobu. Upírka byla hubená, bledá a měla rudé vlnité vlasy a narůžovělé šaty. Monstrum se změnilo na vysokého muže, s tmavě hnědými vlasy dlouhými asi po ramena a staženými sponkou, měl černé oblečení a přes ně měl dlouhý černý plášť. Byl to hrabě Dracula,na tváři měl úsměv.
,,Zdravím Ademare, to máme ale krásnou noc že?‘‘, zeptal se pobaveně hrabě. ,,Rád bych vám představil své nevěsty. Aleeru‘‘, ukázal na zrzku po jeho boku ,,a Marišku‘‘ , sjel pohledem na blondýnku stále stojící na studně. ,,Co se to tu sakra děje?‘‘ řekl Boris, který se snažil zůstat klidný. ,,Proč ty bestie napadli mojí vesnici?‘‘ , přerušil Borise Ademar a byl rozčílený. Eleanor a Danken stáli vedle sebe. Eleanor a Mariška se stále ještě navzájem probodávali pohledem,Marishka se usmívala,s Eleanor se třásla strachem,vztekem i zimou.
,,Víš, je to taková menší pomsta..‘‘ prohodil nezaujatě Dracula. ,,Před několika lety si mě o něco připravil a já to chci zpět‘‘, dodal.
,,Co tím myslíš?? Já sem ti nikdy nic nevzal‘‘ , odpověděl nechápavě Ademar.
,,Ale ano příteli..vzal…Jen co tě zabiju,vezmu si to‘‘ , prohlásil s úsměvem hrabě a popošel blíž k Borisovi a Ademarovi.
,,Co sakra chceš?‘‘, vyštěkl Boris a vytasil meč.
,,Tebe se to netýká,tak se do toho laskavě nepleť‘‘, řekl výhružně Dracula.
,,Fajn jestli mě chceš zabít, tak do toho….Nebo jen budeš stát a mluvit o tom?‘‘ , zeptal se Ademar.
,,Jak chceš‘‘ , zašklebil se hrabě. Proměnil se v obludu a skočil po Ademarovi. Aleera se taky přeměnila a skočila po Borisovi. Eleanor stála jako přibitá, Danken se rozběhl na pomoc otci, ale Marishka na něj skočila ze studny, přehodila ho přes náměstí. Vletěl do dřevěného přístřešku, který se na něj celý sesypal a uvěznil ho tam…
Na obloze se objevili další dva upíři a zaútočili na Borise. Z uličky, ze které přiběhla Eleanor, se vyřítilo pět vojáků, zneškodnili vlkodlaka, který blokoval cestu, a utíkali na pomoc. Eleanor běžela otci na pomoc, Aleera ji ale popadla za ruku a vznesla se nad náměstí.
,,Pusť mě ty zrůdo ‘‘, zaječela Eleanor.
,,Jak si přeješ‘‘ , zasmála se Aleera a když letěli nad studnou, tak ji pustila. Eleanor s křikem letěla dolů, ale stačila se zachytit za okraj studny a zůstala viset nad hlubokou propastí.
Dracula odhodil Ademara přes celé náměstí. ,,Ty srabe, proč se nepřeměníš a nebojuješ jako muž!!‘‘ zaječel Ademar na Draculu, který se chystal k dalšímu útoku. Ten se snesl na zem, přeměnil se a s úsměvem odpověděl.
,,Jistě, proč ne? Aspoň to bude zajímavější."
Začal boj na život a na smrt. Eleanor se zatím vydrápala ze studny a běžela pomoct Dankenovi. Když byl vysvobozen, chtěli se přidat k boji, když na ně Boris zavolal: ,,Dankene,vezmi ji a utečte odsud, rychle na koně!!‘‘. Bez rozmyšlení ji chytil za ruku, běželi ke koním a naskočili. Eleanor se ale zastavila. ,,Počkej ,nemůžeme je tady nechat‘‘, křikla na Dankena,vyškubla se mu a utíkala s mečem v ruce zpět,když jí cestu zastoupila Marishka.,,Utíkej raději domů,nerada bych ti ublížila maličká…‘‘,usmála se přesvědčivě,zaujala postoj,který Eleanor naznačil že ji přes sebe nepustí. Pak pohledem sjela na druhou stranu náměstí a sledovala otce.Ten se v tu chvíli rozběhl proti Draculovi a zabodl do něj svůj meč. S ním to ani nehnulo,vyrval ho ze sebe a probodl Ademara.
,,Né,tátí!!!‘‘, zakvílela zoufale Eleanor. Ademar padl na kolena, Dracula se usmál.,,Chceš vědět o co si mě připravil? Tak dobře‘‘, řekl. Vzal ze země druhý meč a pokračoval. ,,Vzal si mi Veronu‘‘, pak Ademara znovu probodl druhým mečem. Boris se zvedl ze země a zaječel směrem k Eleanor: ,,Běž, varuj matku, jeďte k nám do zámku, nesmí vás najít!! JEĎ!!‘‘.
Eleanor neváhala, otočila koně a i s Dankenem ujížděla z vesnice do lesa. Na rozcestí se zastavili. ,,Pojedu k nám, pošlu několik vojáků do vesnice, ty jeď pro matku a zamiřte k nám. Já s vojáky vám pojedeme naproti‘‘,vychrlil ze sebe Danken, pak otočil koně a směřoval na panství Valeriů. Eleanor stála ještě chvíli na místě. Třásla se zimou a strachem. Neustále měla před sebou ten obraz, kdy hrabě probodl jejího otce. Pak se ale rozjela domě. ,,Musím zachránit matku‘‘, znělo jí v uších.
Před domem seskočila z koně, vykopla dveře a vběhla do haly.,,Mami!!‘‘, zaječela zoufale,zamotala se a upadla na zem.Verona okamžitě přiběhla a rychle ji zvedla ze země Eleanor tekly slzy a byla od krve. Verona si před ní klekla na kolena a objala ji se slovy ,,Pane bože, Eleanor, co se stalo?? Kde máš otce?? Eleanor, co se děje??‘‘. Eleanor se rozbrečela ještě víc.
,,Ve vesnici…napadli nás upíři..srovnali ji celou se zemí. Pak se tam objevil Dracula.. a táta s ním bojoval…Veroně začali téct slzy po tvá?i. Potom ale Eleanor zapištěla ,,Musíme pryč!! On jde po tobě mami, honem…Podívala se matce přes rameno a vyjekla. Verona se prudce otočila. Stál tam Dracula. ,,Dobrý večer Verono, jsi den ode dne krásnější a tvá dcera jako by ti z oka vypadla‘‘, pozdravil s úsměvem Dracula.
Obě dvě začaly couvat ke dveřím.,,Ale no tak, mně neutečete…..‘‘, dodal pobaveně hrabě. Do haly vběhlo pět vojáků a vrhli se na Draculu. Verona popadla Eleanor a běžely nahoru do Veronina pokoje,dveře za sebou zamknuly,z haly se ozýval lidský křik a nepopsatelný řev,Verona otevřela okno a vysadila dceru na římsu,vylezla za ní,obě po živém plotě slezly a utíkaly ke koni na kterém Eleanor přijela,Verona vysadila dceru na koně, vyhoupla se do sedla a uháněli na panství Valeriů.
Když ujely asi půl cesty, na nebi se objevily dvě Draculovy nevěsty, jedna sletěla až k nim, popadla Veronu a chtěla s ní odletět. Eleanor měla stále pár šípů bez stříbrných hrotů a luk,namířila a vystřelila. Šíp proletěl Aleeřinou nohou a ta pustila Veronu, jejíž pád zpomalily stromy.
Marishka zatím srazila Eleanor z koně. Ta dopadla na kámen a skutálela se do houštiny. Pak obě dvě nevěsty zmizely. Eleanor se zvedla a rozhlédla se. Neviděla nic,všude byla tma,ozývalo se jen šumění listí a hučení větru. Eleanor přepadla panika.,,Mami!!‘‘, zavolala do noční tmy. ,,Tady jsem‘‘, ozvalo se odkudsi. Eleanor se rozběhla tím směrem.
Doběhla až na malou paseku .Verona ležela na zemi na druhém konci paseky pod stromem a byla zraněná. Eleanor k ní doběhla a schoulila se jí do náručí. Matka jí hladila po vlasech. Verona věděla ,že už nebude moct jít dál. I Eleanor si toho byla vědoma. Za nedlouho se ozval známý řev, ze kterého Eleanor přeběhl mráz po zádech a nad pasekou se mihl obrovský stín.
Verona políbila dceru na čelo a pošeptala jí ,, Musíš utéct, běž, utíkej.‘‘ Eleanor zvedla hlavu a zadívala se zoufale do matčiných očí. ,,Nemůžu tě tady nechat….Nechci přijít i o tebe maminko…to nemůžu udělat!‘‘, vydrkotala ze sebe. ,,Musíš,ty se musíš zachránit..Běž..Prosím tě..On si pro mě přijde…ale tebe dostat nesmí..‘‘, zašeptala vysílená Verona. Eleanor ji naposledy políbila na tvář a vstala. ,,Neboj se..nevidíme se naposledy…to slibuju‘‘, usmála se Verona. Eleanor se otočila a vběhla do lesa….
Verona zůstala sama…Koukala do nebe na měsíc,který ozařoval celou paseku. Za chvíli se nad paseku snesli tři upíři. Byl to samozřejmě Dracula a jeho nevěsty…Ty se držely vzadu, zatím co Dracula se přiblížil k Veroně. ,,Co po mně sakra chceš?‘‘ zeptala se Verona naštvaně. ,,Jde mi jen o tebe.Přál jsem si aby ses stala mou nevěstou,ale pak se tady objevil Ademar a ty si dala přednost jemu,ale já nerad prohrávám. ,,Ty si ho zabil že??‘‘,zašeptala unaven?. ,,Jistě,tvoje dceruška se ti o tom nezmínila? Byla u toho…‘‘, prohodil hrabě nezaujatě.
,,Když už o ní mluvíme‘‘, přerušila je Marishka, ,,Kdepak je?‘‘.,,Se mnou si dělejte co chcete,ale ji nechte na pokoji!!!‘‘, prskla naštvaně Verona. ,,Co myslíš že bychom jí udělali? Zabili? Proč? Nemáme důvod….‘‘, odpověděl klidně Dracula., ,Navíc ta holka má sílu a kuráž…možná , že až vyroste, přidá se k nám stejně jako její matka..‘‘, zašklebila se Aleera. Dracula zvedl Veronu do náruče. ,,Nenávidím tě!!‘‘, zakřičela Verona., ,To se jist? velice brzo změní‘‘, odpověděl s úsměvem.
Eleanor moc daleko nedoběhla,když k ní noční tmou dolehl slabý výkřik její matky. Zastavila se a snažila se přemýšlela, jestli se má vrátit nebo utíkat dál. Nevěděla, co má dělat,byla jí zima, třásla se strachem a cítila nenávist. V jediné noci přišla o všechno, co měla.Teď už ztratila i matku. Začala hystericky brečet. Nakonec přece jen utíkala dál…Z ničeho nic o něco zakopla a vymkla si kotník. Zůstala ležet na zemi. Brečela a vnímala jenom bolest. Pak zavřela oči a usnula.
Nespala dlouho a probudily ji něčí kroky. ,,Eleanor?‘‘, zeptal se známý hlas. Otevřela oči a v záři pochodní a po hlase poznala, že je to Danken.I přes bolest Eleanor vyskočila a padla mu do náruče. ,,Dankene!! Ani nevíš, jak ráda tě vidím‘‘, zadrkotala zuby. Zalil ji pocit bezpečí. Přála si , aby ji držel a už nikdy nepustil. Pak už nevnímala nic. Přišel voják, vzal ji do náruče a odvezl na zámek Valeriů. noci se jí zdáli noční můry, všechno se jí vracelo.Probouzela se hrůzou,ale pak znovu rychle usnula a měla i horečku.
Ten večer byla celá vesnice patřící Nordenům srovnána se zemí. Ti, co neutekli do lesa, našli smrt v drápech upírů nebo vlkodlaků. Přežilo jen málo lidí. Upíři vraždili bez zábran a slitování.

_________________
Obrázek Obrázek


Naposledy upravil Marischka dne čtv bře 16, 2006 8:37 pm, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: čtv bře 16, 2006 8:34 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Když se noční můra stane skutečností

Ráno se Eleanor probudila, byla unavená, pomlácená. Venku už pálilo slunce,najednou zaklepal někdo na dveře a vešel. Byl to Danken,v náručí nesl malé kotě.
,,Dobré ráno,princezno,jakpak ses vyspala??‘‘ zeptal se s úsměvem Danken. ,,Nic moc‘‘, odpověděla unaveně . Sedl si na postel a jí kotě na klín. To se začalo okamžitě tulit,Eleanor ho drbala na bříšku a mazlila se s ním. Pak se znovu obrátila na Dankena.
,,Co vesnice a tvůj táta…??‘‘. ,,Z vesnice moc nezbylo, lidí taky moc nepřežilo, ti, co neutekli, tak uhořel, nebo je zabily ty zrůdy. Táta se zachránil, má sice hodně zranění , ale přežije to…Vojáci celou noc vyklízeli vesnici a vaše panství.‘‘, řekl Danken a sledoval její reakci.
Eleanor seděla, se zatajeným dechem poslouchala,snad doufala v malou naději. ,,Chci jet do vesnice a pak taky domě.‘‘, ukončila dlouhou pomlku.
,,Nemyslím ,že je to dobrý nápad, včera, když jsme tě našli, nevypadala jsi dobře…
,,Je mi už lépe Dankene‘‘, odpověděla rázně Eleanor a Danken vstal a odešel.
Odpoledne opravdu vyrazili. Už z dálky bylo poznat , co všechno se ve vesnici odehrálo,jediný dům nezůstal celý. Všude byly trosky,všude byli jen vojáci , kteří odnášeli mrtvé. Projeli celou vesnicí a zamířili k panství Nordenů, Eleanor jela v čele. Konečně dojeli na místo.
Vojáci čekali venku, Eleanor spolu z Dankenem vešli dovnitř. Vešli do haly ,nic se tam nezměnilo, přesto to tam Eleanor připadalo cizí a pusté. Na zemi bylo plno krve, která patřila zřejmě vojákům, kteří se snažili Draculu zastavit. Nad schodištěm visel obrovský obraz. Uprostřed něj seděla v křesle Verona,za ní nalevo stál v brnění Ademar a vlevo vedle křesla stála Eleanor, oblečená do nádherných šatů a učesaná. Na tento portrét ji donutili se slušně obléct a učesat. Vypadala jako opravdová princezna. Náhle si uvědomila, že měla skvělý život a v jediné noci se vše změnilo.
Šla nahoru,sbalila si svoje věci a chystala se odjet. Naložili náklad na koně, pak ale ještě jednou prošla celý dům. Když se začínalo pomalu stmívat , vyjeli zpět na panství Valeriů. Danken jel s Eleanor v předu. ,,Kde jste mě včera našli?‘‘, zeptala se z ničeho nic Eleanor. ,,Zrovna tady‘‘, kývl nalevo od cesty do příkopu Danken. ,,Počkejte tady,hned se vrátím‘‘, řekla okamžitě Eleanor.
Zastavila, slezla z koně a vykročila do lesa. Nevěděla, kudy přesně utíkala, ale byla si jistá, že jde správně. Došla k houštině, a když jí prolezla, došla na malou paseku. Ve dne vypadala úplně jinak než v noci. Došla až pod strom, kde naposledy viděla matku,v trávě pod ním našla řetízek a na něm stříbrný křížek, nádherně ozdobený a patřící její matce. Dracula jí ho zřejmě strhl z krku. Pak vykročila zpět k družině,znovu jí začaly téct slzy. Nasedli na koně a dojeli až do zámku.
Ještě ten den večer Eleanor ležela na posteli a prohlížela si řetízek, který našla na pasece. Přišel za ní Boris. ,,Ahoj Eli‘‘, pozdravil jí s úsměvem. Takhle jí říkal jenom táta a Boris. Měl mnoho jizev a nezhojených ran na obličeji a zavázanou ruku. ,,Už vypadáš líp‘‘, pokračoval.
,,Co teď se mnou bude?‘‘, přerušila ho. ,,Můj otec je mrtvý a z mojí matky je upír…Co bude se mnou?? Co mám dělat?‘‘, zeptala se Eleanor se zaslzenýma očima.
,,Než tvůj otec zemřel, o něco mě poprosil….‘‘. řekl: ,,Zachraň moji ženu a holčičku Borisi, to je to jediné, co po tobě chci.‘‘. ,,Nepodařilo se mi zachránit Veronu, ale tebe ano‘‘, řekl tiše Boris.
,,Ale teď mi už nic nehrozí…nebo ano?? Půjdou teď upíři po mně?‘‘, zeptala se nejistě.
,,Já nevím, Eli, já opravdu nevím. Můžeš zůstat tady, protože nemáš už kam jít. Doufám, že ti to nevadí. Anna, Velkan a Danken budou jen rádi….‘‘, oznámil jí a pak odešel.
Eleanor u Valeriů zůstala. Ale změnila se.
Eleanor chodila po domě jako tělo bez duše, neustále se jí vracely vzpomínky na tu strašnou noc. Boris rozhodl, ať na nějaký čas jede do Budapešti k Cedrikovi a Elizabeth Jordenámským. Ti byli velice dobří přátele Ademara a Verony. Eleanor u nich trávila spoustu času. Měli dceru Mariku, která byla kromě Anny jedinou kamarádkou, kterou Eleanor měla,navíc to byla její vrstevnice a už se spolu dlouho neviděly, proto se Eleanor dlouho nerozmýšlela. Vždy Mariku brala jako svoji sestru.
Po pohřbu jejího otce a matky se Eleanor vydala do Budapešti. Museli pohřbít i její matku, protože kdyby se rozneslo, že je z ní upír, moc dobré by to pro Eleanor nebylo.
Hned po příjezdu k jejich zámečku a přivítání s Cedrikem a Elizabeth zamířila Eleanor do pokoje Mariky. Ta až do poslední chvíle nevěděla, že její nejlepší přítelkyně, která pro ni byla vždy jako sestra, přijede. Okamžitě si padly do náruče. Eleanor u nich zůstala tři měsíce.
Necítila se opuštěná a s Marikou trávila celý den. Zase to byla ta veselá a tvrdohlavá Eleanor. Ani po návratu se nezměnila. Vše se jakoby vrátilo do doby, kdy ještě řádila s Dankenem, Annou a Velkanem po lesích. Všichni doufali, že to špatné období už skončilo, doufala v to i sama Eleanor…..
Jednou večer se Eleanor vytratila z domu, lehla si v zahradě a pozorovala hvězdy. Byla teplá letní noc,v trávě řádili cvrčci a všude poletoval hmyz, tu a tam zafoukal teplý vítr. Eleanor, oblečená jen v krátké noční košilce se natáhla do trávy. V domě se konal menší večírek, v celém domě se svítilo a ozývaly se hlasy. Eleanor přestala cokoliv vnímat a zamýšlela se nad událostmi posledních měsíců jejího života. Uvědomila si to až teď. Ten den, kdy ztratila rodinu, byl pátek 13..
Zdálo se, že Dracula to připravoval hodně dlouho dopředu. Znovu si vybavila křik, upíra, který ji chtěl v hospodě zakousnout, vlkodlaky, pohled na hořící město, na raněné a mrtvé, Draculu, Aleeru a Marishku, bolest, pak otcovu smrt, která v ní probudila strach,ještě větší zoufalství a nenávist, bolestné loučení z matkou a její slib o společném shledání, beznaděj, nesmyslné bloud?ní v lese, na matčin zoufalý křik, pak i na šťastné shledání s Dankenem a hřejivý pocit, když ji držel v náručí….Eleanor se cítila prázdná.
,, Proč si to neustále připomínám? Proč na to jednoduše nezapomenu?‘‘, ptala se sama sebe. Pak se jí vybavily příjemné zážitky a vzpomínky na tři měsíce u rodiny Jordenámských. Najednou ji zalilo štěstí. Přece jen nepřišla o veškeré štěstí v životě, Marika, Danken, Anna, Velkan..Tihle všichni byli její přátelé, kteří pro ni byli vše. Navíc byla Valeriánům vděčná, že si ji u sebe nechali. Zavřela oči a na chvíli usnula.
Probudila ji náhlá zima. Z ničeho nic se ochladilo a bylo ticho. Ptáci a hmyz utichli. Mezi stromy zapraskaly větve. Eleanor bleskurychle vstala, zadívala se do tmy, otočila se a utíkala zpět na zámek. Zezdola se ještě stále ozývaly hlasy. Vyběhla nahoru, přibouchla za sebou dveře a padla na postel. Za chvíli někdo zaklepal na dveře. ,,To sem já, Anna". ,,Pojď dál‘‘. ,,Taky nemůžeš spát?‘‘ ,zeptala se Anna a zavřela dveře.
,,Jo,ti by tím kecáním probudili i mrtvého‘‘, pronesla Eleanor s úsměvem. ,,Jo , už by toho mohli nechat…Jak se máš,Eli? Dlouho jsme spolu nemluvili…‘‘, zeptala se Anna a natáhla se vedle Eli na postel.
,,Mám se dobře..Musela sem na n?jakou chvíli odjed. Všechno mi tu připomínalo tu noc….‘‘, odmlčela se, " pomohla mi i hodně Marika, opravdu jsme si spolu užily…‘‘, dodala už o n?co radostněji. Anna se na ni zachmuřeně dívala. ,,No neboj se, stále jsi moje nejlepší kamarádka!!‘‘, rozesmála se Eleanor a objala Annu. Ta se za?ala smát také .
,,No jo…Tak dobrou a hezky se vyspi‘‘, řekla Anna, vstala a odešla. Eleanor nemohla usnout.Ozval se zvuk, jakoby byl někdo na balkon?. Vstala, otevřela dveře a vyšla na balkónek.
Nikdo tam nebyl. Přišla k zábradlí a nakoukla dolů…Taky nikdo. Rozhlédla se kolem dokola. Nikde nikdo. Vrátila se zpět do pokoje a balkon za sebou pořádně zavřela. Chtěla se vrátit do postele, ale najednou se zarazila. N?co jí připadalo divné. Koukla do rohu. Stála tam jakási tmavá postava. Eleanor z?stala stát na míst?. Postava se přiblížila k ní, když došla k místu, kde dveřmi balkónu svítil dovnitř měsíc, tak se zastavila.
Eleanor přepadl zvláštní pocit. Byla to její matka!!! ,,Pane bože…Mami!‘‘, vydechla Eleanor. Verona došla až k ní a objala ji. ,,Slíbila sem ti,že se ještě uvidíme‘‘, pošeptala ji do ucha. Eleanor byla štěstím bez sebe. Ale Veronino objetí se změnilo. Její matka byla studená jako kus ledu a Eleanor se už necítila se tak bezpečně jako kdysi…,,Co tady děláš?‘‘, zeptala se vesele Eleanor.
,,Přišla sem si pro tebe." Eleanor ji pustila a ustoupila dva kroky dozadu. Odpověď její matky ji zaskočila. ,,Cože??‘‘, ale to nejde..ty si..ty si… no.." vykoktala nejistě Eleanor.
,,Upír? Ano to jsem, ale to přece ještě neznamená, že si přestala být mojí dcerou..Ty by si snad nechtěla aby jsme byli zase spolu???‘‘,zeptala se naoko nechápavě Verona.,
,Jak bych mohla žít mezi upíry?? Navíc,ty teď patříš Draculovi… pochybuji ,že ten by mě přijal, nemluvě o jeho nevěstách a navíc já ho upřímně nenávidím..To všechno je jen kvůli němu!!!‘‘, vyprskla Eleanor a zadržovala slzy.
,,Dracula by tě jako člověka nepřijal,to máš pravdu,ale jako upírku ano…‘‘, pronesla tajemně její matka. No tak, není to zase tak špatné…A zase bychom byly spolu a měla bys novou rodinu a..
,,Na to zapomeň!!!‘‘, zakřičela Eleanor a přerušila ji..,,Možná, že být zase spolu by bylo fajn, ale slovo RODINA u upírů má úplně jiný význam!! Nikdy se upírem nestanu! Za žádnou cenu!!‘‘, přísahala rozechvěle Eleanor.
,,Myslela sem, že budeš sdílet mé nadšení, které sem měla, když mi můj pán dovolil tě přivést…‘‘, prohodila naštvaně Verona.,,Jak chceš..když to nepůjde po dobrém…budu muset použít sílu…‘‘, pokračovala Verona a chytila svoji dceru za ruku.
,,Pusť mě!!‘‘, zaječela poplašně Eleanor a uhodila matku pěstí . Neměla moc velkou ránu, přesto se Verona lekla, protože úder nečekala a pustila ji. Eleanor přeskočila postel a vyběhla z pokoje ven…Utíkala až dolů, kde se ještě před chvílí pohybovalo plno lidí, a teď už tam byl jenom Boris se ženou. Doběhla k nim. ,,Pomoc ,prosím!!!‘‘, zajíkala se.
,,Co se děje!!‘‘, zeptal se nechápavě Boris…
,,Moje matka..ona se vrátila, přišla si pro mě,vyhrkla bez dechu. V tu chvíli do haly vlétla upírka.I přes tuto stvůrnou podobu poznali Veronu. Ta si klekla na zábradlí a rukama objala sloup vpravo.
,,Co tu chceš‘‘, křikl Boris a vytasil meč.
,Co asi?? Přišla sem si pro svoji dceru a nikdo mi nezabrání v tom , abych ji odtud odvedla….‘‘, prskla Verona písklavým hlasem.
,,Tak to si jen myslíš‘‘. ,,Ty ubohý červe,můj pán tě měl zabít už tehdy, aspoň bys nedělal potíže…A nemysli si, když ji nedostanu dnes, tak zítra, za týden, za rok…Já mám času dost, což se o tobě říct nedá..nejen proto, že si obyčejný smrtelník, ale i kvůli té kletbě, uvržené na tvou rodinu..‘‘, spustila řehotavý smích. Nemůžeš ji chránit do nekonečna…" pokračovala.
,,Uchráním ji před tebou a ostatníma potvorama jako jsi ty‘‘, prsknul Boris a hodil po ní stříbrný kolík. Uhnula, vznesla se nad jejich hlavy a zavřeštěla ,,Já se pro ni vrátím…Nikdo mě nezastaví, stejně ji jednou dostaneme, až už já nebo můj pán!!!". Potom vyletěla do nočního ticha.
Eleanor se stále krčila v náručí královny. Křik přilákal rozespalou Annu, Velkana i Dankena. Eleanor se třásla ještě celou noc. Spala v Annin? pokoji. Boris a jeho žena se snažili vymyslet, co dál. Verona měla o svou dceru značný zájem a bylo očividné,že od toho jen tak neupustí.
Během několika dalších týdnů se Verona objevila ještě třikrát. Eleanor nebyla v bezpečí ani v Budapešti s Marikou. Nakonec však Boris rozhodl.
,,Pošleme Eleanor pryč z Transylvánie‘‘. Eleanor tuto zprávu moc dobře nepřijala, přesně jak předpokládali.
,,To snad nemyslíte vážně?‘‘, zeptala se překvapeně se slzami v očích., ,Vždyť sem tu doma!!..Proboha….‘‘. Pak se do protestů pustili i Anna, Velkan a Danken.
,,Ale no tak, ona to zvládne, uchráníme ji..prosím , neposílejte jí pryč, vždyť je jako naše sestra!!‘‘, žadonili. Borise to mrzelo,ti čtyři k sobě citově přirostli. I on sám ji bral jako svoji dceru. Nakonec odjezd z Transylvánie odložil na neurčito…
Ne na dlouho. Přišel další útok. Tentokrát si pro Eleanor přišly všechny nevěsty a s nimi i Dracula. Při tomto útoku zahynula Borisova žena, když chránila Eleanor. Ta si to dávala za vinu.
,,Přece jenom asi bude lepší,když odjedu. Všechno to utrpení je kvůli mně!!. Odjedu a už se nikdy nevrátím‘‘. To bylo její přání, Boris to akceptoval.
Pro všechny to bylo těžké období. V den jejího odjezdu přijela i Marika.Ta s Annou se s Eleanor loučily v slzách. Velkan ji objal a popřál hodně štěstí. Danken ten den mlčel. Objal ji. Zase cítila hřejivý pocit bezpečí a znovu mu poděkovala, že ji zachránil. Danken ji poprosil jen o jedno.
,,Slib mi, že se vrátíš‘‘, pošeptal ji do ucha.
,,Slibuju Dankene. Vrátím se.‘‘, řekla v slzách Eleanor. Pak ji Danken políbil. Eleanor zčervenala jako rajské jablíčko. Dostala první pusu od kluka .Pak se rozloučila s Borisem a vydali se na cestu. Jeli se ještě podívat na její zničený domov. Chtěla se tam ještě naposledy rozhlédnout. Pak už ujížděla do dálky.
Poslali jí za bratrancem Ademara, který žil v Anglii. Celou cestu myslela jen na Dankena..On jí dal pusu!!. Byla šťastná. Pak si ale uvědomila, že ho už nikdy neuvidí
.,,Ne uvidím ho, slíbila jsem to.. Jednou se sem vrátím a pomstím se Draculovi za ty, které sem milovala!!‘‘, problesklo jí v hlavě.
Danken na tom nebyl o nic líp.Neustále si opakoval její přísahu, ale uvědomoval si, že je tu možnost, že ji už v životě neuvidí.,,Budu na tebe čekat klidně do konce života‘‘, problesklo mu hlavou.
Verona se za dva dny vrátila a hledala Eleanor.
,,Tady ji nenajdeš. Už není v Transylvánii.‘‘, odpověděla jí Anna, když na sebe narazily.
,,Kde je??‘‘, vypískla Verona zoufale.
,,Nevím….Prostě pryč, daleko od tebe, v bezpečí.‘‘, odbyla ji Anna. Verona si uvědomila, jak moc jí na Eleanor záleželo. I když ji Dracula utěšoval, nevěřila tomu, že je pryč..
,,Neboj se, má milá. Ona se vrátí. Je tady doma. Jednou se určitě vrátí…‘‘opakoval jí každý den.

Eleanor se měla v Anglii dobře. Její příbuzní byli chápaví a obětaví, ale i tak se nemohla dočkat dne, kdy se bude moci vrátit zpátky domů.....

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: čtv bře 16, 2006 8:37 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Slušný, velmi slušný na první pokus. Řítí se to jako transylvánští koně a je tam tolik akce, že by z toho byl dobrej filmovej scénář, nebo spíš by se podle toho moh natočit ten seriál, co se říkalo, že bude, a nakonec nebude.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: čtv bře 16, 2006 8:38 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
1887

Nový cíl

Dracula dosáhl svého. Získal Veronu.Ta, stejně jako před ní Aleera a Marishka, podlehla jeho tajemnému kouzlu. Na nový způsob života si zvykla poměrně rychle, i na to, že se o Draculu musí dělit s Marishkou a Aleerou. Přesto však existovala jedna osoba, kvůli které byla ještě z větší části člověk. Kvůli své dceři byla schopná všeho. Nikdy ji nepřestala mít ráda. Dokud byla Eleanor na blízku, Verona se neustále starala o její bezpečí. Zakázala vlkodlakům a dalším upírům, aby jí jakkoliv ublížili. Neuposlechnout její příkaz by znamenalo zodpovídat se samotnému Draculovi, a to nikdo z nich nemínil riskovat, proto se k zámku Valeriů ani nepřiblížili.
Dracula věděl, že se Eleanor musí zbavit, jinak Verona nebude nikdy doopravdy jeho. Měl v plánu ji zabít, ale pak zvolil taktiku udělat z nepřítele spojence. Dovolil Veroně svou dceru přivést a souhlasil i s tím, že z ní udělá upíra. Nikdy před tím neviděl Verona tak šťastnou. I tak se vyskytly problémy.
Eleanor nejevila sebemenší zájem stát se upírem, což by nebyl tak velký problém jako to, že ji vojáci hlídali dnem i nocí. Nejdřív se o únos pokoušela sama Verona, po nějakém čase se přidala Marishka a po velkém přemlouvání i Aleera. Každý pokus vždy skončil neúspěšně. Verona se přesto nevzdávala. Když ale při dalším útoku, kterého se zúčastnil i sám Dracula, byla zabita Borisova žena, Eleanor se rozhodla odjed ze země. Tím Draculovi ušetřila práci. Verona se po zjištění, že je její dcera pryč, zhroutila. Chtěla Eleanor blízko sebe, protože to byla její jediná dcera. I Eleanor by byla radši s matkou, ale ona byla teď upírem. Upíry nenáviděla z hloubi svého srdce a Draculu obzvláště, protože ji připravili o vše. Po smrti Borisovi ženy nesla vinu, a proto raději utekla.
Jakmile odjela z Transylvánie, Dracula vědě,l že vyhrál. Teď, když byla Eleanor pryč, měl Veronu jen pro sebe. Verona se ze začátku trápila. Dracula ji každý den utěšoval. Věděl moc dobře, že se Eleanor dříve či později vrátí. Verona si nakonec zvykla na Eleonořinu nepřítomnost. Draculův plán vyšel brilantně. Zbavil se svého soka Ademara, získal svou vytouženou Veronu a způsobil značné ztráty Valeriánům.
Pak se upíři vrátili k obvyklému životu. Přesný opak udělal Boris. Smrt jeho ženy byla poslední kapka. Cítil teď k Draculovi ještě větší nenávist. Navíc s ním byla spojena i kletba jejich rodiny. Mínil za každou cenu Draculu zabít. Protože ale nikdo nevěděl, kde přesně se ukrývá, začal po něm neúprosně pátrat. Tu a tam se Dracula a jeho ženy objevili a Boris jim byl vždy hned v patách, ale pokaždé se jim podařilo beze stopy zmizet. Mimo jiné přišel na další malý problém, který mu jeho úkol zrovna moc neusnadnil. Na upíry vždy platily věci, jako kříž, svěcená voda, česnek, stříbrný bodec, a nesnášeli denní světlo.
Na Draculu ani jedna z těchto věcí neplatila. Nikdo nevěděl, jak Draculu zabít. I přesto se nenechal odradit a dál pátral po Draculově skrýši. Hrabě zatím spokojeně žil s Veronou, Aleerou a Marishkou na svém hradě. Verona po několika letech projevila zájem o dít?. V té době se Dracula dozvěděl o jakémsi doktoru Frankensteinovi, který se pokoušel přivést k životu mrtvé za pomoci elektrického výboje z blesků. Draculu napadl ďábelský plán. Okamžitě pozval doktora do Transylvánie. Jakmile doktor dostal dopis a přečetl si, že hrabě je ochotný financovat jeho experimenty, dlouho se nerozmýšlel. Nikdo ho nechtěl v experimentech podporovat, natož financovat, všichni ho považovali za blázna. Proto neváhal a Draculovu nabídku přijal. Okamžitě se vydal do Transylvánie. Dracula mu dal hrad v blízkosti vesnice Valeriů vybavil jeho laboratoře Victor Frankenstain se hned pustil do práce. Našel si pomocníka. Jmenoval se Igor, byl to malý, shrbený mužíček, bledý jako mrtvola a s výrazem skřeta.
Poté se společnými silami pustili do práce. Nejdřív se pokoušeli oživit lidi, kteří nebyli pohřbení dlouho. Ze čtyř pokusů nevyšel ani jeden. Jednou večer se s Igorem vydali na hřbitov do vesnice a začali kopat. Pak Victor dostal nápad. Otevřeli sedm hrobů a mrtvoly odvezli na hrad. Tam ze sedmi těl sestavili jedno tělo, kterou se chystali oživit ještě tentýž den. Ráno lidé z vesnice našli vykradené hroby. Po této n?kolikáté krádeži se celá vesnice vzbouřila, protože věděli, kdo v tom má prsty. Už od prvního pokusu byl doktor ve vesnici znám jako vykradač hrobů. Victor zatím na hradě dokončoval poslední přípravy k dalšímu pokusu. Igor pozapínal všechny přístroje, zatím co doktor přejížděl očima své poznámky a několik knih naráz.
,,Vše je připraveno doktore‘‘, pronesl Igor svým skřehotavým hlasem.
,,Výborně,jakmile bouře zesílí, začneme‘‘, odpověděl mu s úsměvem doktor. Venku se začínalo stmívat. Na nebi byly těžké bouřkové mraky a v dálce hřmělo. Ani ne za hodinu dorazila bouře nad vesnici. Celá vesnice byla na nohou, všichni popadli, co m?li a mířili na hrad. Doktor konečně zvedl oči od knížek a podíval se ven. Byla už tma.
,,Začneme", prohlásil po chvíli.,,Zapni hlavní generátor a dej ho na střední výkon, zavelel Igorovi. Ten udělal přesně co po něm chtěl, a pak přistoupil k páce.
,,Zapni proud‘‘, řekl Igorovi. Ten zatáhl páku dolů. Jakmile uhodil blesk, elektrický proud projel bleskosvodem, potom nataženými dráty a přímo do sestaveného těla , které leželo na stole připoutané koženými pásy. Nic se nestalo.,,Počkáme na další blesk‘‘,řekl doktor s nadějí v hlase.Vše se opakovalo a znovu se nic nestalo.
,,Zase nic doktore,zase to nevyšlo‘‘, prohlásil zklamaně Igor. Doktor koukal na tělo na stole po chvíli zvedl hlavu a namítl ,,Musíme to zkusit znovu,tentokrát to vyjde, musí to vyjít! Vím to. Běž a nastav stroj na maximum!
,,To ne,stroj by se mohl přetížit a vybouchnout!‘‘, vyprskl vyděšeně Igor.
,,Musíme to risknout, no tak rychle!‘‘, odpověděl doktor rozčíleně.
Igor dokulhal k hlavnímu panelu a nastavil stroj na maximální výkon, a pak zatáhl za páku.
Přišel nový blesk. Všude po laboratoři se rozlétly jiskry, a když proud udeřil do t?la na stole , celá místnost se otřásla.
,,Jste v pořádku doktore?‘‘, zeptal se nejistě Igor.
,,Ano‘‘, odpověděl doktor a zvedl se ze zem?. Přistoupil ke stolu.
,,Tluče mu srdce!‘‘, zaradoval se doktor nadšen?. ,,Ještě jeden blesk a ožije!‘‘, prohlásil roztřeseně. Pak přišel další blesk.
Jakmile proud projel monstrem na stole, otevřel oči a spustil bolestný křik. Doktor přiběhl ke stolu.
,,On žije, on žije!‘‘, zaječel radostí doktor. Zvenku se ozvala rána, a pak křik velké skupiny lidí. Doktor přeběhl k velkému oknu a podíval se ven. Dole před bránou stála celá vesnice a snažila se dostat dovnitř. Hrobník, který všechny vedl, se podíval nahoru a zahlédl doktora.
,,Támhle je, vyražte to!‘‘, zaječel okamžitě na dav. Doktor odstoupil od okna.
,,Konečně‘‘, ozvalo se za jeho zády. Doktor se lekl a prudce se otočil. ,,Hrabě ,to jste vy…‘‘, odpověděl Victor s úlevou.
,, Už jsem téměř přestával doufat Victore‘‘, řekl Dracula. Přistoupil k podíval se dolů na dav lidí a sundal si rukavice. ,,Škoda jen že ti tvůj triumf pokazila taková malá lapálie jako je vyloupení hrobu‘‘ ,prohlásil Dracula a otočil se na doktora. ,,Ano, ano, musím odsud okamžitě zmizet.‘‘, vykoktal doktor, přeběhl ke svému stolu a začal z něj brát své věci.
,,A kam bys chtěl utéct Victore?‘‘, zeptal se Dracula, který se z ničeho nic objevil na lešení , které viselo nad celou laboratoří. ,,Kvůli těm tvým experimentům si v civilizovaném světě naprosto nežádoucí‘‘, dodal Dracula.
,,Odvezu ho s sebou, někam daleko, kde ho nikdo nenajde‘‘, řekl rychle doktor, přistoupil k truhle a začal do ní skládat knihy.
,,Ne ,ne Victore.Od této chvíle mu budu velet jenom já‘‘, prohlásil Dracula, který se procházel po krbové římse. Victor , který klečel u truhly, se zarazil, a otočil se směrem ke krbu.
,,Co tím myslíte?‘ ‘zeptal se nechápavě. Dracula už na římse nestál. Objevil se za truhlou a zabouchl víko. Doktor poplašně ucukl a otočil se.
,,Proč jsem tě sem asi přivedl, dal ti tenhle hrad, zařídil ti laboratoř?‘‘, vyštěkl Dracula a opíral se o truhlu.
,,Věřil jste mi a věřil jste tomu co dělám‘‘, vykoktal doktor.
,,To je pravda‘‘, odpověděl Dracula s úsměvem. Pak se pomalu otočil a pokračoval. ,,Ale teď , když přišel, jak jsi ty sám řekl, triumf vědy nad bohem!‘‘, poslední dvě slova zaječel směrem do laboratoře a všude se rozlétly jiskry. Pak se otočil zpátky k doktorovi, který se ještě stále krčil u truhly, a dodal ,,Musí všechno posloužit mému záměru.‘‘.
Doktor udělal několik kroků dozadu. ,,Jakému záměru? ‘‘, zeptal se opatrně.
Dav lidí, který se snažil dostat dovnitř, vyrazil bránu a mířil na hrad. Mezitím Dracula vylíčil Victorovi svůj plán.
,,Panebože, radši se zabiju, než abych vám v tomhle pomáhal‘‘, jíkl vyděšeně Frankenstain a couval ke stolu, kde ležel jeho výtvor, který se snažil ze všech sil zbavit se svých pout.
,,Beze všeho, teď tě už k ničemu nepotřebuji‘‘, odpověděl Dracula a přistoupil ke stolu z druhé strany.
,,Mně stačí on, on je klíč.‘‘, řekl Dracula a sledoval monstrum. ,,Nikdy bych nesvolil aby se takto zneužil‘‘, namítl doktor. ,,Já ano‘‘, usmál se Dracula a přejel pohledem na doktora. ,,Mé nevěsty to dokonce pokládají za nutné‘‘, řekl Dracula a obešel stůl. Doktor couval ke krbu.
,,Igore. Pomoz mi!‘‘, zavolal na svého pomocníka. Ten stál na malém mostě a pozoroval je. ,,Byl jste ke mně laskavý doktore, šlechetný, pozorný, ale on mě platí.‘‘, odpověděl a ukázal na Draculu. Doktor narazil do boční zdi krbu, kde visel meč. Neváhal, strhnul ho ze zdi a vytasil proti Draculovi.,,Ani krok‘‘, pohrozil Draculovi.
Hrab? se napřed zarazil, a pak s úsměvem odpověděl. ,,Mě ale nemůžeš zabít Victore‘‘, a při těch slovech se nabodl sám do p?li ostří na meč. Když se probodl až k rukojeti , kterou držel vyděšený doktor, tak znovu s úsměvem dodal ,,Já už jsem mrtvý‘‘.
Igor, který stále stál na most?,se uchichtl. Dracula chytil překvapeného doktora pod krkem, smýkl s ním na stranu, podíval se na něj vražedným pohledem vycenil zuby,které byly špičaté a jistě ostré.Doktor stačil vykřiknout, ale pak se mu Dracula zakousl do krku a začal z něj vysávat krev.
Igor slezl dolů a dal se na útěk. Monstru na stole se podařilo zbavit se pout.
Dracula ze sebe vytáhl meč a pustil ho na zem. Pak odhodil i mrtvého doktora, setřel si krev z koutku úst a přistoupil ke stolu. Monstrum zmizelo.
Dracula se postavil před krb a rozhlédl se. Monstrum, které se dostalo ze stolu na zemi popadlo obrovský kus železa a hodilo ho po Draculovi. Železo smetlo Draculu do krbu. Pak Frankensteinovo monstrum dokulhalo ke krbu, popadlo do náruče mrtvého doktora a vyběhlo z laboratoře.
Dolním tajným vchodem vyběhl v tu chvíli ven Igor. odíval se na dav, který běžel po schodišti do laboratoře, zašklebil se a vyrazil k lesu. Za chvíli vyběhl stejnými dveřmi Frankenstain s doktorem v náručí a b?žel pryč. Igor si ho všiml.
,,Doktore Frankensteine!‘‘, zaječel nahlas. Samozřejmě ho zaslechl dav na schodech . Jako první zareagoval hrobník.
,,Podívejte ,běží k větrnému mlýnu, rychle za ním!‘‘, zaječel. Dav se otočil a dal se do pronásledování Frankensteina, zatímco Igor utekl do lesa. Frankenstein dokulhal až k mlýnu, vešel dovnitř a dveře za sebou zavřel na závoru. Pak kulhal po schodech nahoru. Vesnice se shromáždila kolem mlýna.
,,Podpalte to, ať to shoří!‘‘, zaječel hrobník. Všichni okolo začali házet pochodně na mlýn, a ten vzplál. V tu chvíli se podařilo Draculovi dostat z krbu. Nejdřív vyletěl ven kus železa, a pak se vyhrabal ven Dracula. Byl celý popálený. Po chvíli se mu obličej vrátil do p?vodního stavu, upravil si vlasy a proměnil se v netopýří monstrum.
Frankenstein se dostal na střechu a díval se dolů na rozběsněný dav. Jakmile ho lidé pod mlýnem uviděli, všichni strnuli hrůzou a několik žen omdlelo.
,,Proč!?‘‘, zaječel Frankenstain a v náručí držel stále doktora. Od hradu dolehl řev. Všichni se otočili tím směrem. Z jednoho okna vyletělo obří monstrum. Zpoza kopce vyletěli další tři upíři, přidali se k monstru a mířili k mlýnu.
,,Upíři, zachraň se, kdo můžeš!!‘‘, zaječel kdosi z davu. Všichni se dali na rychlý útěk. Zůstal tam jen Frankenstein, který se podíval na doktora v náručí a zašeptal ,,Otče…‘‘ ,pak se podíval do nebe a zařval. V tu chvíli se pod ním probořila střecha a spadl do ohnivého pekla.
Na volné prostranství se snesl Dracula, udělal několik kroků k mlýnu, a pak se zastavil. V tu chvíli se celá hořící stavba zbořila.
Pak se za Draculou snesly jeho tři nevěsty. Se zoufalým křikem doběhly blíž, padly si do náruče a s hlasitým vzlykáním sledovaly spáleniště. I Dracula neměl na tváři nejveselejší výraz. Po chvíli se otočil a došel k nevěstám, které stále klečely na zemi v objetí.
,,Pane, co budeme dělat? To je konec našeho plánu‘‘, zakvílela Aleera. Dracula po ní vrhl naštvaný pohled, pak se uklidnil.
"Konec? Budeme v našem plánu pokračovat a nic nás nezastaví‘‘, odpověděl Dracula s úsměvem.
,,Jak to? Vždyť netvor je mrtvý. On byl jediný, s jehož pomocí jsme mohli uskutečnit svůj plán. On byl klíč ‘‘, přidala se Marishka.
,,Zvládneme to, máme vše, co doktor použil pro jeho oživení, to nebude problém.‘‘, odpověděl klidným hlasem hrabě.
Pak promluvila i Verona. ,,Doktor před tím zkoušel oživit mrtvoly normálních vesničanů a nešlo to. Jak to chceš udělat, když je netvor…
,,Prostě zkusíme něco jiného‘‘ prsknul naštvaně Dracula. Všechny tři sebou poplašně trhly, Aleera s Marishkou znovu zajíkly a sklopily zrak k zemi. Dracula se znovu uklidnil
,,Ale no tak. Nic nám nezabrání ovládnout svět‘‘, řekl tím nejsladším hlasem. Pokaždé, když nasadil tenhle tón, znamenalo to automatické usmíření.
Všechny tři vstaly.,,Jdeme ‚‘‘, zavelel. Pak se vznesli do vzduchu a zamířili zpět na Frankenstainův hrad. Dracula cestou přemýšlel. Měli pravdu. Doktor se snažil tolikrát oživit mrtvoly z normálních lidí, a nikdy se to nepodařilo. Jeho výtvor byl proto jedinečný, a pro něj životně důležitý. Jenom s ním mohl uskutečnit svůj plán. Teď je ale mrtvý,nebo snad ne?? Přece mohl zůstat naživu. S tím vysvitla malá naděje pro Draculu a jeho plán. Prozatím zkusí pokus s někým jiným, ale pokud netvor opravdu žije, najde ho a konečně bude moc dokončit plán na ovládnutí světa….

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pát kvě 05, 2006 1:55 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
A další kapitolka,....



1888
Paříž



Začínalo se pomalu stmívat a Pařížské ulice se začaly postupně vyprazdňovat. Nikdo nechtěl zůstávat po setmění venku a tím riskovat život, v Paříži byly vraždy na denním pořádku. Kolem půlnoci se v jedné prázdné ulici objevil vysoký muž v černém plášti, s černým kloboukem a rouškou přes tvář. Prošel na konec ulice, kde schodiště vedlo dolů na nábřeží a k mostu. Na zdi visel jakýsi papír. Muž ho strhl ze zdi a pozorně si ho prohlédl. Byla na něm jeho podobizna a nápis ,,Van Helsing, hledaný živý nebo mrtvý" za vysokou odměnu. Chvíli ještě sledoval kus papíru, když se z nábřeží ozval ženský křik. Okamžitě se vydal po schodech dolů a kolem mostu. Na zemi tam ležela mrtvá žena. Přistoupil k mrtvole, kleknul si, pokřižoval se a zvedl ze země obrovský doutník, který ležel hned vedle mrtvoly. Pak se otočil směrem ke kostelu na druhé straně řeky. Nahoru na střechu se drápala postava, na člověka až abnormálně velká.
Maskovaný muž zamířil směrem ke kostelu přes most. Dostal se až na půdu a vykopl dveře. Všude bylo plno věcí, prach a pavučiny. Vstoupil dovnitř a rozhlédl se kolem sebe. Kromě hromady harampádí nebylo nikde nic vidět. Došel doprostřed, když se za ním ozvalo hluboké zavrčení. Muž se otočil a pohlédl do tváře velkého obra, který visel hlavou dolů na dřevěném trámu.
,,Dobrý večer‘‘, řekl klidně maskovaný muž. Obr si vytáhnul doutník z úst.,,Jste kus chlapa, budu z vás mít břichabol‘‘, odpověděl obr.
Muž si stáhl roušku z úst.,,Tak to mě opravdu mrzí‘‘, řekl prostě. Obr se zasmál, seskočil dolů na nohy a narovnal se. Byl dvakrát větší než muž.
,,V Londýně jste mi pláchl‘‘, řekl znovu klidným hlasem muž, když srovnal obra pohledem. Obr přeskočil za něj , jednou rukou se chytil trámu a druhou si dal doutník do úst.
,,Tak to si jenom myslíte, trefil jste mě přesně‘‘, odpověděl obr a ukázal mu prostřelenou paži. Pak se vyhoupnul na trám.,,Doktore Jekylle, Řád svatých rytířů vás hledá kvůli vraždě dvanácti mužů, šesti žen…,, odříkával muž jako básničku.,,čtyř dětí, tří koz a masakru celého kurníku slepic. A mimochodem, teď už jsem pan Hyde, řekl obr a skočil před muže.
,,Tak to jste vy, ten slavný Van Helsing?‘‘, zeptal se Hyde. ,,A vy jste pomatený nešťastník‘‘, odpověděl muž. Hyde seskočil z trámu, popotáhnul si z doutníku a vyfouknul Van Helsingovi kouř do tváře.,,Každý máme svoje mouchy‘‘,prohlásil Hyde a snědl svůj doutník.
,,Mám vás nadřízeným přivést živého, aby se z vás pokusili oddělit lepší půlku.‘‘, pokračoval Van Helsing. Hyde ho přeskočil,trhnul mu klobouk z hlavy a nasadil si ho. ,,Ale to mi nepovídejte‘‘, zasmál se Hyde. ,,Já bych vás raději zabil, abych to měl rychleji z krku‘‘, řekl Van Helsing a otočil se na Hyda.
,,Takže rozhodnutí nechám na vás,, dodal už znuděný Van Helsing. ,,Tak schválně..‘‘, zamyslel se Hyde. Pak se rozmáchl a rukou odhodil Van Helsinga, který proletěl vzduchem a dopadl na hromadu harampádí. Stačil ještě ve vzduchu vytáhnout své pistole a začal pálit po Hydovi.
Hyde utekl kamsi dozadu. Van Helsing se sebral ze země a stoupnul si před zvon. Hyde se k němu blížil po trámech. Zatímco Hyde stále skákal z jednoho trámu na druhý, Van Helsing vytáhl ze svého kabátu dvě malá ozubená kolečka a pomocí páčky na rukojeti je roztočil. Hyde seskočil s posledního trámu, rozběhl se a skočil po Van Helsingovi.Ten se skrčil, Hyde proletěl nad ním, Van Helsing ho několikrát sekl a nakonec Hyde narazil hlavou do zvonu. Po nárazu se Hyde zakolíbal a chvilku byl mimo.
Van Helsing se vzpamatoval jako první a chystal se k dalšímu útoku. Hyde se ale stačil vzpamatovat, strhl zvon a hodil ho na Van Helsinga, který zůstal uvězněný uvnitř. Hyde se zasmál, zvedl ze země klobouk a znovu si ho nasadil. Pak se zevnitř zvonu ozval písklavý zvuk, jakoby se někdo prořezával podlahou. Hyde zvednul zvon.V podlaze byla vyříznutá díra.
Pak mu ale někdo strhl klobouk z hlavy. Hyde se překvapeně podíval nahoru. Van Helsing zůstal schovaný ve zvonu. Rozmáchl se a useknul Hydovi ruku. Hyde s řevem pustil zvon a sledoval svou ruku na zemi, která se vrátila do velikosti normální lidské ruky.,,Moje ruka‘‘, zahýkal Hyde. Van Helsing, který se vykutálel ze zvonu, zvedl svůj klobouk a nasadil si ho.
,,To člověka zamrzí‘‘, řekl ironicky Hydovi, který stále truchlil nad svou rukou. Hyde se naštval, popadl Van Helsinga, prohodil ho střechou, a vyskočil za ním.
Napřed se rozhlédl kolem. ,,Paříž‘‘, zasmál se. Popadl Van Helsinga za kabát a nesl ho ke kraji. ,,Co říkáte Van Helsingu, není odsud krásný výhled‘‘, zasmál se Hyde. ,,Bylo mi opravdu ctí.‘‘, řekl nakonec a hodil Van Helsinga ze střechy dolů.
Zatímco se řítil dolů,vytáhl Van Helsing z pláště pistoli s harpunou a vystřelil nahoru. Harpuna proletěla Hydem a zasekla se v něm. Zpomalilo to Van Helsingův pád, a ten přistál na náměstí. Podíval se nahoru a všimnul si harpuny v Hydově těle. Usmál se a pokusil se Hyda strhnout dolů. Ten se ale udržel na římse a chytil jednou rukou lano.
,,Teď já‘‘ ,řekl vítězoslavně. A rozběhl se na druhou stranu střechy. Přepadl tam přes okraj a letěl dolů. Pak se zhoupnul a proletěl oknem do kostela. Tam se lano utrhlo a Hyde vyletěl rozetou na druhé straně kostela. Ještě ve vzduchu přestal účinkovat lektvar a Hyde se změnil na doktora Jekylla.
Pak se ozvala dunivá rána. Van Helsing, který po laně vyjel zpátky na střechu. se podíval přes okraj.
,,Odpočívej v pokoji‘‘, zašeptal, když uviděl Jekyllovo tělo bezvládně ležet na náměstí.
Z postranních ulic se začali sbíhat zvědaví lidé včetně policie. Když se shromáždili u těla, jeden policista se podíval nahoru na střechu kostela a uviděl tam siluetu člověka v černém plášti a klobouku.
,,Van Helsingu, ty vrahu‘‘, zakřičel nahoru.
Van Helsing pak rychle zmizel dřív, než se policie stačila dostat na střechu. Nasedl na svého koně a vyrazil k nejbližšímu přístavu na loď, která mířila do Itálie.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: pát kvě 05, 2006 5:28 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Nečekaný úkol


Hned po příjezdu do Vatikánu si Van Helsing musel vyslechnout kázání, kvůli zničenému kostelu v Paříži. Kardinál mu vytknul i to, že je na něj vypsaná odměna. Jeho výsledky byly sice vynikající, ale vyvolával příliš mnoho pozornosti. Pak dostal další úkol. Měl se vydat do Transylvánie. Kardinál se zmínil o jakémsi hraběti Draculovi.
Dále mluvil o rytíři Valeriů starším, který před čtyřmi sty lety dal bohu slib, že nikdo z jeho rodu nevstoupí na nebesa , dokud Draculu nevyženou ze země. Do teď se jim to ale nepovedlo a rod Valeriů pomalu vymírá. Mluvil i o potomku Valeria staršího, o cikánském králi Borisi Valeriovi, který záhadně zmizel. Jeho děti, princ Velkan a princezna Anna, jsou poslední z rodu a nesmí zemřít dřív, než bude Dracula poražen.Takže jeho další úkol bylo zabít Draculu. Pak Van Helsing zašel do laboratoře za svým přítelem Carlem, malým geniem, který vymýšlel různé zbraně a vybavení pro něj. I tentokrát měl pro něj připravené věci.
Dal mu vše potřebné pro lov upírů. Transylvánie jimi byla proslulá a samotný Dracula byl králem všech upírů. Dal Van Helsingovi česnekové korále, stříbrný bodec, svěcenou vodu a krucifix. Pak mu podal i obrovskou kuši, která podle Carla uměla vystřelovat jeden šíp za druhým. Když mu Van Helsing oznámil, že pojede s ním, moc nadšený nebyl, nakonec si sbalil pár věcí, včetně malé věcičky na které pracoval dvanáct let, a která uměla vytvořit paprsek světla o stejné intenzitě jako Slunce.
Nakonec společně vyrazili do přístavu a čekali na nejbližší loď , která plula přes Jaderské moře do Rumunska.


Vítejte v Transylvánii



Loď, na které se plavili, byla spíš nákladní. Kromě nich a posádky zde byli další dva pasažéři. Van Helsing je sledoval celou cestu.Měli na sobě černé pláště s kápí, takže jim nebylo vidět do obličeje. Van Helsing odhadoval, že to budou dvě ženy, podle výšky a typických ženských vysokých bot. Hned po příjezdu do Rumunska, obě záhadně zmizely beze stopy.
Van Helsing sehnal koně pro sebe a Carla a vyrazili na cestu do vesnice Valeriů. Při přejezdu Karpat si všimnul dvou postav na koni v dáli. Pojal podezření, že je někdo sleduje.V pozdním odpoledni narazili na malou vesnici a zastavili v ní. Chtěli zde přečkat noc a navíc si tu chtěl Van Helsing počíhat na jejich ,,pronásledovatele‘‘. Ani ne za hodinu po jejich příjezdu se objevili další dva jezdci na koni a zastavili . Van Helsing k nim hned zamířil.
Když přišel blíž, zarazil se. Byly to dvě ženy, spíše dívky a podle černých plášťů poznal ty tajemné osoby z lodi. Dívky měli sundané kápě. Jedna, která jela na bílém koni, byla štíhlá vysoká blondýna s vlasy dlouhými po lopatky, s modrýma očima a bledší pletí.
Druhá, která jela na černém koni, byla stejně vysoká a štíhlá, ale o něco bledší. Měla tmavě hnědé vlasy,skoro až dočerna, dlouhé až po pas a tmavé hnědé oči. Nakonec se Van Helsing odhodlal a došel až k nim.
,,Přeji dobrý den‘‘, pozdravil je zdvořile. Blondýna horečně diskutovala s jedním vesničanem, takže mu odpověděla jen bruneta. Změřila ho zkoumavým pohledem.,,Dobrý den.Já vás znám, viděli jsme se včera na lodi,že?‘‘, zeptala se ho.
,,Ano jist?‘‘, odpověděl. Po dlouhé pomlce prohlásil: ,,Nic ve zlém dámy,ale smím se vás zeptat, proč nás sledujete?‘‘.
Bruneta změnila zkoumavý pohled na nechápavý.
,,Sledujeme? My? Vás? Proč by jsme to asi tak dělaly? Nemůžeme za to, že jedete stejným směrem jako my‘‘, odpověděla klidným hláskem.
,,Kdo koho sleduje?‘‘, zeptala se blondýnka, která až teď zpozorovala přítomnost neznámého muže a vyslechla si část rozhovoru.,,Nic ,vše je v pořádku.‘‘, odpověděla jí bruneta.
,,Smím se vás zeptat, kam máte namířeno?‘‘,řekl Van Helsing, ale pak toho litoval. Sám si uvědomil, že se chová hrozně. Napřed je bezdůvodně nařkne z pronásledování a teď se jich ještě nezdvořile ptá, kam jedou.
,,Proč vás to zajímá?‘‘, zeptala se ostře blondýna. ,,Klid,vše je v pořádku. Máme čisté svědomí, takže vám to můžeme říct. Jedeme do vesnice Valeriů.‘‘, odpověděla bruneta s úsměvem. ,,Zvláštní shoda. Omlouvám se za zdržení a přeji hezký den.‘‘, řekl nakonec a odešel pryč.
Večer spolu s Carlem zašli do místního hostince na jídlo. Všude byly stoly zaplněny kromě jednoho , kde byla ještě dvě volná místa. Seděly u nich dvě dívky, se kterými se to odpoledne bavil. ,,Dobrý večer, smíme si přisednout?‘‘, zeptal se Van Helsing nejistě. Přece jenom byl odpoledne poněkud hrubý a nezdvořilý. Obě dívky zvedly hlavu od talířů. ,,Ale jistě, posaďte se‘‘, řekla bruneta a věnovala jim kouzelný úsměv. Van Helsing si všimnul, že má trošičku delší špičáky, než normální člověk, ale i tak pochyboval o tom, že je to upírka. Celý den svítilo sluníčko a ona se normálně procházela po vesnici. ,,Děkujeme‘‘, odpověděl Carl a pak se oba posadili. Po chvíli ticha promluvil zase Van Helsing. ,,Chtěl jsem se vám ještě jednou omluvit za to odpoledne.‘‘, řekl tiše. Blondýna a Carl vedli rozhovor a vůbec si jich nevšímali. ,,Nemusíte se omlouvat. Mně samotné by to na vašem místě bylo taky podezřelé, přece jenom je to zvláštní náhoda, že jedeme do stejné vesnice.‘‘, odpověděla bruneta. Očividně měla dobrou náladu.
,,Vlastně jsme se vám ještě nepředstavili. ,,Jmenuji se Van Helsing a tohle je můj přítel Carl.‘‘, řekl Van Helsing. ,,Já jsem Eli a tohle je moje kamarádka Katrin‘‘, řekla bruneta. ,,Van Helsing? Už jsem o vás slyšela..Co pohledáváte tady, smím-li se zeptat?‘‘, zeptala se Eli hned jak se představila. ,,Mám tady nějakou práci…‘‘, odpověděl jí prostě.
Když skončili s jídlem a Eli s Katrin se chystaly odejít, Van Helsing jim dal nabídku.,,Když už míříme stejným směrem, nechcete vyrazit zítra ráno společně? ,,Ale nedělejte si s tím hlavu..‘‘, řekla rychle Katrin.,,Ale ne..Je to dobrý nápad..Dobře, ráno vyrážíme brzy, přeji dobrou noc‘‘, řekla Eli a společně zmizely ve tmě.
Ráno vyrazili. Většinu cestu jeli mlčky. V půli cesty přerušil ticho Carl. ,,Proč jste si to nakonec včera rozmyslely?‘‘, zeptal se Katrin.,,Čím více nás jede,tím je menší šance, že se nám něco stane‘‘, odpověděla mu s úsměvem. ,,Člověk nikdy neví, zvláště v téhle zemi ne..‘‘, dodala s úsměvem Eli, když viděla Carlův vyděšený výraz. ,,Ale o těch hrůzách jste už určit? slyšeli‘‘, otočila se Eli na Van Helsinga. Vjeli do hustého lesa a zatáhlo se. Dojeli na rozcestí, kde se zastavili., ,Pojedeme rovně‘‘, zavelela Eli. ,,Ty víš kudy?‘‘, zeptala se Katrin. ,,Jo,vím. Cesta vpravo vede na panství Valeriů.‘‘, řekla zaražen? Eli. ,,Kam vede ta vlevo?‘‘, zeptal se Carl. ,,Na další rozcestí. Jedna cesta vede na panství Nordenů a ta druhá do druhé vesnice…no teda nevím, jestli tam ještě je vesnice. Obě sídla jsou opuštěná.‘‘, dodala Eli zamyšleně. ,,Opuštěná? Jak to?‘‘, zeptal se znovu Carl.
,,Před lety se tam stalo hrozné neštěstí a od té doby ve vesnici nikdo nežije a pokud vím, rod Nordenů vymřel.‘‘, odpověděla vyhýbavě.,,Radši už pojedeme.‘‘, řekla Katrin, když viděla nervózní výraz na Eliině tváři.
Najednou se zvednul vítr a z levé strany k nim dolehl křik. Na cestu vyběhla žena v bílých potrhaných šatech potřísněných krví a s černými vlasy. Jakmile je uviděla, se smíchem se otočila a utíkala po cestě vedoucí na další rozcestí. ,,Co to bylo?‘‘, zeptal se zmateně Carl. ,,Jedeme za ní‘‘, řekl Van Helsing. ,,Vy si jeďte kam chcete,my pojedeme dál‘‘, řekla Eli a pak i s Katrin se rozjely do vesnice Valeriů. ,,A ještě něco, před setměním se vraťte!‘‘, křikla ještě Eli, a pak zmizely v lese. Než vjely do vesnice, znovu si nasadily kápi. Bylo pozdní odpoledne a bylo zataženo. Uvázaly koně a šly si zamluvit pokoje v místním hostinci. Pak se šly projít.
,,Ti dva se ještě nevrátili a brzo bude tma. Co budeme dělat?‘‘, zeptala se Katrin. ,,Jet je hledat teď by byla sebevražda. Pokud se do rána neobjeví, pojedeme je hledat , ale myslím si, že Van Helsing si poradí‘‘, řekla jakoby nepřítomně Eli a pozorně si prohlížela každičký dům, který míjely. Došly zpět na náměstí.
V tu chvíli branou vjel hnědý kůň a na něm žena. Eli si ji pozorně prohlédla. Žena je zpozorovala, sesedla s koně a mířila k nim. V tu chvíli se zvedl vítr a žena se zastavila. Pak za ní něco dopadlo na zem a ona se prudce leknutím otočila. Na schodech jednoho domu seděly tři ženy. Zrzka, blondýna a bruneta,všechny tři mrtvolně bledé, oblečené do nádherných lehkých šatů, ověšené zlatem a s úšklebkem na tváři.
,,Ahoj Anno,dlouho jsme se neviděly.‘‘, ušklíbla se zrzka. ,,No, vy tři jste mi tady ještě chyběly‘‘, řekla nezaujatě žena a začala ustupovat dozadu. Eli a Katrin vše pozorovaly z dálky. ,,Katy, běž do hostince a počkej, než se vrátím.‘‘, řekla své kamarádce Eli, aniž by se na ni podívala. Katrin poslechla a odcházela pryč, zatímco Eli se pomalu přiblížila ke čtveřici na druhé straně náměstíčka. Ženu, která přijela na koni, Eli poznala hned. Byla to Anna Valeriusová. Trojici žen , která se objevila z ničeho nic, znala také.
Zrzka v růžovofialových šatech se jmenovala Aleera. Usmívající se blondýna v žlutozlatých šatech byla Marishka a vysoká bruneta v zelenobílých šatech byla Verona. Všechny tři byly Draculovi nevěsty. Veronu znala až moc dobře. Možná víc, než sama chtěla. Došla tak blízko, aby mohla vyslechnout jejich rozhovor. ,,Copak ty nás nevidíš ráda?‘‘, zeptala se na oko dotčeně Mariška. ,,Ani ne‘‘, řekla Anna lítostivě. ,,Ale když už jste přišly, ráda se s vámi vypořádám jednou provždy. ,,Kdo by to byl řekl, že bude tak nezdvořilá‘‘, usmála se Verona, všechny tři se zvedly a mířily k Anně. ,,Nemyslíte že je to nefér, tři proti jedné?‘‘, zeptala se Anna a přejížděla očima z jedné na druhou. ,,Ani ne‘‘,řekla Aleera a napodobila Anin hlas. Anna se otočila a utíkala ulicí pryč, Aleera s Veronou se proměnily na okřídlené příšery a začaly ji pronásledovat. Marishka zůstala na místě a s úsměvem sledovala prchající Annu. Pak si ale všimla jakési postavy, stojící za rohem, která ji už delší dobu sledovala.
Marishka se proměnila a jakože letí pryč, kousek za vesnicí se otočila a překvapila postavu zezadu. ,,Ale ale,koho pak to tady máme‘‘, zeptala se pobaveně Marishka a strhla Eli kápi z hlavy, ta se lekla a otočila. Marishka ji změřila pohledem. ,,Neznáme se odněkud??‘‘, zeptala se a stále ji provrtávala pohledem. ,,Možná ano, možná ne‘‘, odpověděla Eli a podívala se Marishce přes rameno. Najednou Marishka vykřikla bolestí a skácela se k zemi. ,,Co tady sakra děláš?‘‘,vyjekla Eli na Katrin , která Marišce zabodla svůj meč do zad. Než jí však stačila odpovědět, Eli zakřičela ,, Utíkej‘‘, a pak se obě rozběhly přes náměstí pryč.
Marishčin křik dolehl až k Aleeře a Veroně, stále pronásledující Annu. ,,Leť se podívat, co se stalo‘‘, prskla Verona na Aleeru a ta letěla, jak nejrychleji dovedla na náměstí. Našla Marišku, klečící na zemi a s mečem zabodnutým v zádech. Sletěla k ní a vytrhla jí meč ze zad. ,,Co se stalo?‘‘, zeptala se starostlivě. ,,Ty dvě‘‘, prskla naštvaně Mariška a ukázala na dvě dívky, běžící po náměstí. Mariška se přeměnila a s Aleerou se vydaly za nimi. Mariška narazila do Eli a ta upadla na zem. Aleera popadla Katrin a hodila ji přes celé náměstí. Než se Eli stačila vzpamatovat, Mariška ji chytila pod krkem a hodila proti zdi. Eli se praštila do hlavy a v bezvědomí zůstala ležet na zemi. Mariška si k ní klekla a odhrnula jí vlasy z tváře. Naklonila se k ní a chtěla se jí zakousnout do krku, když se zarazila. Dívka měla na krku řetízek s ozdobeným křížem. Mariška ho vzala mezi dva prsty, aby si ho mohla lépe prohlédnout.
Kříž jí okamžitě spálil prsty, ale toho si nevšímala. Kříž jí byl povědomý. Pak se podívala znovu na dívku. ,,Sakra koho mi ta holka jenom připomíná?‘‘, zeptala se sama sebe. Pak jí to došlo. Ten kříž viděla naposledy před devíti lety, když ho měla na krku Verona. A přesně Veronu jí ta dívka připomínala, což mohlo znamenat jen jednu věc.,,To snad není možné‘‘, zašeptala Mariška. Pak na náměstí vlétla Verona. ,,Musíme rychle pryč!‘‘, křikla dolů na Aleeru a Marišku a ukázala na nebe. Slunce bylo schované za maličkým mráčkem a malé paprsky světla už tu a tam dopadaly na zem. Eli se konečně probrala a uviděla Marišku, která se na ni přátelsky usmála, pak se proměnila a všechny tři nevěsty zmizely za vesnicí.
V tu chvíli doběhla na náměstí i udýchaná Anna. Katrin, která se vyhrabala z hromady věcí, kam ji hodila Aleera, se spolu s Annou rozběhly za Eli, která ještě stále ležela na zemi. ,,Není vám nic‘‘, zeptala se ustaraně zadýchaná Anna. ,,Jde to‘‘, zabručela Eli a za pomoci Anny vstala.
,,Co to proboha bylo?‘‘, zeptala se ještě roztřeseně Katrin. ,,Upíři‘‘, opověděla Anna jakoby se nic nestalo. ,,Kdo vlastně jste?‘‘, zeptala se ostřeji Anna. ,,Copak ty mě nepoznáváš? Já tě poznala hned‘‘, řekla s úsměvem Eli a ukázala jí ruku se stříbrným náramkem s korálky. Anně stačil jediný pohled na náramek a hned věděla. Ten náramek patřil jí a před devíti lety ho dala své nejlepší kamarádce, která musela utéct.
,,Eleanor?‘‘, zvedla oči zalité slzami. ,,No to ti to trvalo‘‘, zasmála se Eli. Pak si ob? padly do náruče. ,,Proboha Eleanor, co tady děláš?‘‘, zeptala se Anna a nevěděla, jestli má plakat nebo se smát.
,,Přece jsem slíbila, že se vrátím‘‘, zasmála se Eleanor. ,,Eleanor?‘‘, zeptala se nechápavě Katrin. ,,Jejda‘‘, Katrin omlouvám se, že jsem ti lhala.
Před devíti lety jsem odsud musela zmizet a odjela jsem do Anglie k příbuzným. Aby mě nenašli, změnila jsem si jméno na Eli, vlastně je to zkratka mého jména, říkali mi tak jenom tady. Ve skutečnosti se jmenuji Eleanor.‘‘, vysvětlila vše své zmatené kamarádce. ,,Kdo tě neměl najít?‘‘, zeptala se Katrin po chvíli. ,,Slibuju že ti to pak řeknu. Ale teď bych se ráda něčeho najedla.‘‘, usmála se na Katrin. ,,A abych nezapomněla. Anno,tohle je má kamarádka z Anglie Katrin a Katrin, tohle je moje kamarádka od dětství Anna.‘‘, řekla na konec Eleanor.
,,Zabalte si věci , můžete bydlet u nás.‘‘, nabídla se Anna. Pak vyrazily společně s Annou na panství Valeriů. Při večeři Eleanor vyprávěla Katrin svůj životní příběh a ta na ni jen hleděla s otevřenou pusou a nevěřícně kroutila hlavou. Pak Anně vyprávěla vše, co s Katrin prožila v Anglii. Pozdě večer se konečně odebraly k spánku. Eleanor celou noc nezamhouřila oči. Pak se k ní přišla podívat Anna. ,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi zpátky‘‘, řekla Anna a posadila se na postel. ,,Taky jsem se nemohla dočkat. Těch devět let po mě byla celá věčnost. A tady se všechno změnilo..I ty‘‘, pousmála se Eleanor.
,,Ty taky, když jsi odjížděla, byla jsi mi taktak po ramena‘‘, zasmála se Anna. ,,Jsi ještě víc podobná Veroně.‘‘, dodala šeptem. Eleanor se zadívala z okna. ,,Je mi líto, že tě musely uvítat zrovna ony‘‘, zašeptala Anna., ,Mám strach…víš, jak jsem tam ležela v bezvědomí, Mariška si mě prohlížela a pak se na mě tak divně dívala..Co když mě poznala? Co když to řekne Veroně. Já chci zůstat zatím v utajení. Nechci, aby zase začal ten hon na mě, protože to vždycky někdo odnesl‘‘, zašeptala Eleanor s ustaraným výrazem.,,Neboj se, i kdyby zjistily, že jsi zpátky, tak tě ochráníme‘‘, řekla Anna a objala ji.
,,Kde jsou všichni?‘‘, zeptala se po chvíli Anny. ,,Otec zmizel před rokem…Velkan je …mrtvý . Dracula vypustil jednoho svého vlkodlaka a my jsme nachystali léčku. Vlkodlaka jsme dostali, ale Velkana to stálo život. Danken je v Budapešti. Když ji Eleanor poslouchala, zalily se jí oči slzami. Boris a Danken jsou po smrti. Ale když řekla, že je Danken na živu, zalil ji pocit štěstí. Aspoň, že Danken je na živu. Nakonec Eleanor přece jenom usnula.


Podezření



Upírky odletěly z vesnice a vrátily se na Draculův hrad. Aleera, jako obvykle naštvaná, protože se jim zase nepodařilo zabít tu Valeriánku, Verona v dobré náladě, ale Mariška se chovala divně. Jindy veselá a ukecaná Mariška teď zamlkle koukala do země.
,,To snad není možné, zase jsme ji nedostaly!‘‘, rozčilovala se Aleera a chodila po místnosti tam a zase zpátky.
,,Uklidni se….Máme na to celou věčnost‘‘, řekla pobaveně Verona. Aleera po ní hodila zamračený pohled, ale nic neříkala. Verona zatím sledovala Marišku. Ta seděla jako tělo bez duše na lenošce a koukala do zem. ,,Co je to s tebou?‘‘, zeptala se po chvíli Verona. Mariška zvedla oči, nasadila vynucený úsměv. ,,Nic‘‘, pípla a znovu koukala do země. Pak se sami z ničeho nic otevřely dveře a dovnitř vešel Dracula.
,,Jak jste dnes uspěly?‘‘,zeptal se veselým tónem. Stačil mu ale jediný pohled na Aleeřin a Veronin výraz a na Marišku nepřítomně hledící před sebe a nemusely mu odpovídat.,,Takže neuspěly‘‘, povzdychl si sám pro sebe. ,,Jednou to vyjít musí‘‘, řekla optimisticky Verona, došla k Aleeře a chytila ji za ruku. ,,Ani jsme se nestačily najíst. A nevím jak ty, ale mně docela vyhládlo…Pojď ,zlepšíme si náladu‘‘, usmála se spiklenecky Verona. Aleera jí úsměv oplatila a pak společně vylétly oknem.
Dracula zůstal s Mariškou.,,Ty nejsi hladová?‘‘, zeptal se Dracula. Ta zavrtěla jen hlavou. ,,Děje se něco?‘‘, zeptal se po chvíli,když si všimnul jejího nervózního výrazu. ,,No ani ne. Ne‘‘, odpověděla nejistě a vstala. Dracula došel k ní, chytil ji kolem pasu a přitáhl k sobě. ,,Má milá, neumíš lhát…No tak, co se děje?‘‘, zeptal se s úsměvem. Co se týkalo jeho samotného, nedokázala mu lhát ani jedna z jeho nevěst. A i když se snažily pravdu zatajit, vždycky ji z nich dostal, aniž by musel použít násilí. A navíc s Mariškou neměl nikdy větší problémy.Mariška konečně zvedla oči a podívala se na něj.
,,Dneska ve vesnici..Kromě Anny tam byly ještě dvě dívky. Tu jednu neznám, ale ta druhá.. Příšerně mi někoho připomínala..‘‘, hlesla Mariška. ,,Koho‘‘, zeptal se okamžitě Dracula. Mariška zase sklopila oči k zemi. ,,Veroninu dceru. Eleanor‘‘, špitla potichu Mariška. Dracula ji pustil a poodešel od ní. ,,Eleanor? Ale to není možné‘‘, prohlásil po chvíli uvažování. ,,Nevím, jestli to byla skutečně ona, ale ta holka jakoby Veroně z oka vypadla a měla i ten řetízek s křížem, který jsi tenkrát Veroně strhl z krku. Mohlo jí být tak sedmnáct nebo osmnáct, a to by odpovídalo. Veroně jsem nic neřekla‘‘, vychrlila ze sebe Mariška.
,,To jsi udělala moc dobře‘‘, řekl Dracula a opřel se zády o nejbližší sloup.Nechtěla jsem to říct ani Aleeře, protože ta tu hubu nezavře a věděla jsem že tebe to bude zajímat‘‘, řekla ostýchavě nakonec. ,,Dobře, Veroně musíme vše o návratu Eleanor zatajit, Eleanor sama, jak předpokládám, bude chtít zůstat v utajení, takže nám vlastně pomůže. Dříve či později se o jejím návratu dozví, ale chci tuhle chvíli obrátit ve svůj prospěch, takže Veroně zatím ani muk‘‘, skončil debatu Dracula, políbil Marišku a odešel z místnosti.


Cizinci


Druhý den ráno probudilo Eleanor zaklepání na dveře. Venku byla ještě stále tma. Byla to Anna. řekla jí, že pojede do vesnice a zeptala se, jestli nepojede taky. Eleanor souhlasila, a pak i s Katrin vyrazily všechny tři do vesnice. Slunce ještě ani nevyšlo, když dorazily na místo. Anna šla něco zařídit a Eleanor zatím provedla Katrin celou vesnicí. O pár minut později do vesnice přijeli dva cizinci. Vzbudili ihned pozornost. Celá vesnice, po zuby ozbrojená vším co jim přišlo pod ruku, se začala shromažďovat na náměstí, kam měli namířeno dva příchozí. ,,Vítejte v Transylvánii‘‘, pozdravil je hrobník. Oba se zastavili a otočili ke shromážděnému davu. Jeden byl menší mnich a druhý vysoký muž v černém kabátu a s černým kloboukem.Za jejich zády se ozvaly kroky. ,,Vy dva,otočte se‘‘,zavelel ženský hlas. Oba se pomalu otočili. Na kraji studny stála žena. Mnich se na ni podíval a nasadil výraz jakoby ji znal.
,,Ukažte mi své zbraně‘‘, řekla žena, když je sjela prvním pohledem. ,, Proč?‘‘, zeptal se vysoký muž, který zůstal se svěšenou hlavou a přes klobouk mu nebylo vidět do tváře. ,,Protože mi tu cizincům nevěříme‘‘, řekla žena. ,,Pánové, musíme vás odzbrojit‘‘,pokračovala žena. Jako na povel se vesničané začali přibližovat. Muž sjel rukama pod svůj kabát a nahmatal tam své pistole. ,,Zkuste to‘‘, řekl výhružně a kruh a lidé zase začali ustupovat. V tu chvíli na náměstí dorazila znovu Eleanor s Katrin , aby se podívaly, kam všichni najednou zmizeli. ,,Podívej to je Van Helsing s Carlem…Včera jsme na ně úplně zapomněli ‘‘, řekla Katrin a ukázala na dva muže uprostřed kruhu vesničanů. ,,No co se dá dělat…zapomněli, ale vidíš, říkala sem že si poradí‘‘, usmála se její kamarádka.
Vzpíráte se našim zákonům?‘‘,zeptala se žena na jejich reakci. ,,Jenom špatným zákonům.‘‘, odpověděl muž a zvedl hlavu. Věděl, kdo ta žena je.Viděl ji na fotografii ve Vatikánu. Měl za úkol jí pomoct, ale ona nevypadala na to, že by po nějaké pomoci toužila. ,,Dobrá…Zabít‘‘, zavelela vesničanům, kteří se užuž vrhali na Van Helsinga.
,,Přijeli jsme vám pomoct‘‘, řekl rychle Van Helsing. ,,Já nepotřebuji pomoct‘‘. ,,Vážně ?‘‘, zeptal se Van Helsing a podíval se Anně přes rameno, pak se rychle sklonil, ze svého vaku vytasil obrovskou kuši a namířil jí na Annu.Tak se rychle skrčila. Van Helsing ale nemířil na ni. Na obloze nad vesnicí se objevily tři upírky. Vesničané se rozprchli do všech stran. Upírky vlétly do vesnice a kroužily nad náměstím. Van Helsing po nich střílel, ale žádný efekt to nemělo.
Anna, která zůstala stát na kraji studny, si všimla jedné upírky letící zezadu na Van Helsinga, skočila po něm a upírka ho minula o vlásek. Pak ale přiletěla další, popadla Annu zezadu za oblečení a nesla pryč. Van Helsing se rychle zvedl ze země a utíkal za upírkou. Vyskočil, a protože upírka nebyla moc vysoko, stačil Annu chytit za nohy. Pro upírku s blond vlasy byli oba příliš těžcí, tak Annu upustila. Anna přistála odkročmo na Van Helsingovi, ten ji strhl na stranu a přetočil se na ni.
,,Zůstaňte tady‘‘, křikl. Anna s ním smýkla na stranu, tak že znovu ležela na něm.,,Vy tu zůstaňte, oni chtějí zabít mě!‘‘, křikla, rychle se zvedla a utíkala pryč. Tři upírky byly samozřejmě Draculovi nevěsty.Verona s Mariškou, poletující nad vesnicí si všimly přítomnosti Van Helsinga. ,,Mariško, zabij toho cizince‘‘, zavelela Verona a letěla za prchající Annou. ,,S radostí‘‘, zasmála se a slet?la dolů.
Eleanor a Katrin zatím zmizely v davu.‘‘Co budeme dělat?‘‘, zakřičela Katrin, aby ji Eleanor vůbec slyšela .,,Utíkej do kostela a zůstaň tam schovaná , dokud se to tu neuklidní!‘‘, křikla Eleanor a zmizela. ,,Zase se musím schovávat…‘‘, řekla naštvaně Katrin sama pro sebe a utíkala ke kostelu. Eleanor věděla, proč si má s sebou vzít svůj luk. Popadla ho a utíkala na pomoc Anně, když před sebou uviděla Marišku. Poletovala nad zemí a byla k ní otočená zády. Eleanor zamířila. ,,Tentokrát to vyjde‘‘,zašeptala Eleanor a vystřelila. Ale opakovalo se to stejné, co před devíti lety. Mariška se otočila a zachytila šíp těsně před obličejem. Přejela pohledem z šípu na Eleanor, dolétla k ní, chytila ji za ruku a odnesla na druhou stranu vesnice , do slepé uličky. Tam ji postavila na zem,přeměnila se a stoupla si před ni. Eleanor neměla kam utéct. Za sebou měla zeď a před sebou upíra. Mariška se na ni dívala s přátelským výrazem, Eleanor byla ve střehu, člověk si v přítomnosti upíra nemůže být jistý ničím.
,,Tak přece jsem se nespletla‘‘, promluvila z ničeho nic Mariška. ,,A v čem?‘‘, zeptala se nedůtklivě Eleanor. ,,Vážně jsi to ty, že Eleanor‘‘, usmála se a každou hlásku jejího jména protáhla. Eleanor se zarazila. ,,Neboj se, já a můj pán jsme jediní kdo o tobě ví…Promiň, ráda bych si s tebou popovídala, ale mám práci, snad později‘‘, řekla ledabyle a odletěla. Eleanor se rozběhla zpět na náměstí. Verona a Aleera se stále snažily dohonit Annu. Překážel jim především Van Helsing, který po nich neustále střílel šípy, i když to nemělo větší efekt, a také zmatení vesničané, pobíhající stále sem a tam. Aleeře se nakonec podařilo chytit Annu za ruku a vyletět s ní vysoko.‘‘ Tak ty létáš ráda, Anno?‘‘, zeptala se Aleera a dala se do smíchu a zatím nesla Annu pryč. Eleanor se konečně dostala až k Van Helsingovi.
,,Co tady děláte?‘‘,zeptal se, když celá udýchaná doběhla až k němu. ,,Až potom‘‘, hekla Eleanor a snažila se popadnout dech. ,,Kde je Anna?‘‘. ,,Tam‘‘,odpověděl jí a ukázal na oblohu. ,,Musíme jí dostat dolů.‘‘, křikla Eleanor. ,,Nemám šípy ,sakra‘‘, řekl naštvaně Van Helsing, a pak si všimnul Eleanořina luku.
,,Rychle, tak střílej!‘‘, křikl a sledoval Aleeru. Eleanor zamířila. ,,Ne….mohla bych trefit Annu‘‘, řekla zoufale Eleanor. ,,Střílej!!‘‘, zaječel Van Helsing. ,,Fajn , ale bude to na vás, jestli ji trefím!‘‘, řekla naštvaně Eleanor a znovu zamířila. Anně se podařilo vytáhnout než a řízla Aleeru do nohy. Ta ji samozřejmě pustila a Anna padala k zemi, když ji chytila pro změnu Verona. Letěla zrovna nad jedním domem a Eleanor vystřelila. Šíp proletěl Veroně nohou, Verona vykřikla a pustila Annu, která dopadla na střechu, sjela po ní, ale podařilo se jí udržet se na okraji.
Mariška zaútočila na Van Helsinga. Letěla proti němu ,on po ní začal střílet. Mariška se snažila vyhnout šípům a proletěla střechou do jednoho domu. Anna visící na okraji se potřebovala dostat dolů. Odrazila se nohama od omítky a přeletěla až na strom , který rostl před domem. Neudržela se větví a sletěla ze stromu dolů. Cestou se pomlátila o několik větví. Nakonec bezpečně přistála na zemi a utíkala pryč. Vběhla do nejbližšího domu a zavřela za sebou dveře na závoru, když se ale otočila, aby proběhla dál, málem narazila hlavou do Aleery, která vysela hlavou dolů u stopu.
,,Buď zdráva Anno‘‘, řekla Aleera a při seskoku dolů se proměnila v člověka. ,,Taky tě ráda vidím Aleero‘‘, odpověděla jí udýchaná Anna. Van Helsing zatím popošel k domu, do kterého vletěla upírka. Pomalu se přibližoval s kuší připravenou ke střelbě. Mariška z nečekaně vyletěla vraty domu. Vrazila do Van Helsinga, který upustil kuši a dopadl kus od ní na zem. Mariška přeletěla nad ním, pak se pomalu snesla na zábradlí jednoho domu, přitom ze sebe vytrhávala šípy, proměnila se v člověka, prošla se po zábradlí, zahodila poslední šíp a sjela pohledem na ležícího Van Helsinga.
Anna stále hovořila s Aleerou. ,,Já jsem ti v minulém životě ublížila?‘‘, zeptala se Anna a pomalu ustupovala dozadu. ,,Nehraj si se mnou princezno‘‘, řekla výhružně Aleera a její oči chytily fialovou barvu. Anna se otočila a vyrazila dveře, které předtím zamkla. Za dveřmi se ale znovu objevila Aleera a zastoupila jí cestu. ,,Vím co skrýváš ve svém lačném srdci‘‘, řekla Aleera a popošla k Anně. ,,Doufám že i ty máš srdce, abych ti do něj jednoho dne mohla vrazit kůl‘‘, vyhrožovala Anna. Aleera se rozpřáhla a dala Anně tak silnou ránu, že ta proletěla zavřeným oknem na ulici a dala se na útěk. Van Helsing stále stál na místě a pohledem přejížděl střídavě na kuši a na Marišku, která stála na zábradlí a cenila na něj zuby. Carl, který byl po celou dobu schovaný u studny, vyhrabal z vaku malou lahvičku.
,,Svěcená voda!‘‘, křikl na Van Helsinga a hodil mu ji. Lahvička ale k němu nedoletěla. Ve vzduchu ji chytila Verona a hodila ji do studny. ,,Přestaň si s ním hrát Mariško a dodělej ho!‘‘, křikla a letěla pryč. ,,Tak dobře, škoda‘‘, řekla svým jemným hláskem Mariška a usmála se na Van Helsinga.
,,Kostel!‘‘, zakřičel Carl. Van Helsing i Mariška se podívali ke kostelu. Byla tam svěcená voda. Mariška se zamračila, ale když se na ni Van Helsing znovu podíval, zářivě se usmála a špičáky se jí prodloužily a oči zežloutly.
Anna vběhla do dalšího domu s nadějí, že už tam nenarazí na žádného upíra. Jen co vběhla do první místnosti, narazila na Aleeru, která seděla na lavici u stolu kde ležel mrtvý muž. V ruce měla sklenici plnou krve.
,,Třicetiletá, dobře vyzrála‘‘, řekla Aleera a chtivým pohledem sledovala sklenici. Pak se ozval svištivý zvuk a Anna se otočila. V jediných únikových dveřích stála Verona. ,,Ahoj Anno, má milá‘‘, pozdravila ji milým hlasem Verona. Anna chtěla utéct stejnou cestou, kterou přišla, ale jakmile se otočila, přímo před ní stála Aleera, která se zrovna napila krve. Verona i s Aleerou pak pomalým krokem popocházely k Anně. Van Helsing se v tu chvíli odhodlal. Rozběhl se ke kuši. Mariška , která celou dobu stála připravená na zábradlí, z něj s křikem skočila, proměnila se a začala si s Van Helsingem házet, jakoby to byla jen hadrová panenka.
Když už potřetí Van Helsing dopadl na zem, Mariška vyletěla se smíchem vysoko nad vesnici. Když se podívala na obzor, smích ji přešel. Souboj se jaksi protáhl a začínalo svítat. Se zoufalým křikem se snesla dolů a vletěla do domu, kde Aleera s Veronou zatím zahnaly Annu do kouta.
,,Slunce!....Začíná svítat‘‘, zavřeštěla, když se na ni překvapeně podívaly. ,,Musíme pryč!‘‘, zakřičela Aleera, a pak už všechny tři nevěsty mizely za kopcem. O chvíli později na vesnici dopadly studené paprsky podzimního slunce. Vesničané vycházeli ze svých úkrytů a začali odklízet trosky a škody, které upírky způsobily. Pomlácený Van Helsing se zvedl ze země, zvedl kuši a posadil se na nejbližší schody. Carl mu donesl klobouk. Vesničané se začali znovu shromažďovat kolem nich. Pak k nim došla i Anna.
,,Kdo vy vlastně jste?‘‘, zeptala se jich, jen co k nim došla.
,,Jmenuje se Van Helsing‘‘, řekla Eleanor, která se prodrala davem. Celým shromáždění projel šum. ,,Vaše pověst vás předchází‘‘, pousmála se Anna. Van Helsing vstal a došel k ní. ,,Příště se mě držte, mrtvou vás nechci‘‘, řekl přátelsky. Anna se usmála. ,,Jedno vám neupřu, máte odvahu‘‘, řekla, otočila se a došla k Eleanor s Van Helsingem v zádech.
,,A kde ses tu vzala ty?‘‘, zeptal se znovu Eleanor. ,,Jsme s Annou staré známé‘‘, špitla vyhýbavě Eleanor. ,,Pojďte‘‘,řekla Anna, když se k nim přidala Katrin. Všichni pak odjeli na panství Valeriů.
Anna celý den od Carla vyzvídala, jak se dostali do Transylvánie, a pro? vlastně přijeli. Katrin hned po večeři zmizela, celý den s Eleanor nepromluvila. ,,Co vás vlastně včera zdrželo v té vesnici?‘‘, zeptala se Eleanor, když ji Anna konečně pustila ke slovu. ,,Byli jsme se podívat i na panství, ta žena nám zmizela‘‘, řekl Van Helsing. Eleanor jim popřála dobrou noc a šla nahoru. Jakmile odešla , Van Helsing se otočil na Annu.
,,Na tom zámku jsme našli obraz, kde byla žena a malá holčička, v které jsem hned poznal Eli‘‘. ,,Ano,Eleanor je z rodu Nordenů a kdysi na panství bydlela. Ta žena je její matka, mimo jiné jedna Draculova nevěsta‘‘, odpověděla mu, aniž by jí to sdělení překvapilo. ,,Eleanor je Draculova dcera?‘‘ zeptal se nechápavě. ,,Ne, Eleanor bylo osm let, když se Verona stala upírkou. Ademar Nordenus je její otec a Veronin bývalý manžel, ale už je po smrti‘‘, odpověděla šeptem a pak mu řekla vše o Eleanořině životě.
Eleanor se zatím umyla, převlékla do krátké noční košilky a šla za Katrin. ,,Ty se semnou nebavíš?‘‘, zeptala se Eleanor. ,,Ale ne, jenom se už nechci schovávat, když se něco děje, mohla bych pomoct‘‘, řekla dotčeně Katrin. ,,Promiň, ale mám o tebe strach. Možná jsi sem neměla jezdit, ne, že bych nebyla ráda, že tu jsi, ale pokaždé to odskáčou mí nejbližší‘‘, řekla potichu Eleanor a odešla. Padla do postele, chvíli koukala do stropu, a pak usnula.
Její život se začal vracet do normálu. V Anglii bylo vše klidné a nic jí tam nehrozilo, tady nebezpečí číhalo za každičkým stromem. Ale i přesto byla ráda, že je zase doma.



Setkání


Ještě ten večer Eleanor probudil rámus,nesoucí se z venku.Vyběhla na balkon a naklonila se dolů.U vchodu stál cizí kůň,z něhož právě seskakoval nějaký jezdec.Anna,která vyběhla zrovna ze dveří mu padla do náruče.Eleanor potichu vyšla z pokoje a seběhla dolů.Pomalu došla ke dveřím a zůstala stát schovaná za nimi,tak blízko aby mohla slyšet rozhovor Anny s neznámou osobou.,,Ani nevíš jak jsem ráda ,že jsi zpátky‘‘,řekla Anna a poodstoupila kousek od ní,takže Eleanor konečně viděla neznámému do tváře.Byl to mladík,mohlo mu být stejně jako Eleanor,přesně jak Eleanor vytušila ,byl to Anin mladší bratr Danken.,,Ani neuvěříš,kdo tu je‘‘, řekla zvesela Anna. Eleanor chtěla vyběhnout z úkrytu a skočit Dankenovi do náruče,ale nakonec se přemohla a utíkala potichu zpátky nahoru do svého pokoje.,,Kdo teda přijel?‘‘,zeptal se a spolu s Annou vešel dovnitř.,,Nic ti nepovím‘‘,řekla Anna vítězně a sedla si do křesla.Danken nepřestal s přemlouváním.Došlo i na sliby,vyhrožování a nakonec i na lechtání.Anna,která byla odjakživa příšerně lechtivá to nevydržela.,,Dobře,řeknu ti to!‘‘,zakřičela Anna v záchvatu smíchu.Po chvíli se jí podařilo se uklidnit.,,Řeknu ti jen to,že ji znáš,je ti blízká a dlouho jsi ji neviděl a její jméno začíná na E‘‘,řekla a sledovala jak Danken pátrá v paměti.Moc dlouho nemusel přemýšlet,okamžitě ho napadlo jediné jméno.,,Eleanor?‘‘,zeptal se opatrně.,,Kdo by to byl řek,že to uhodneš ‘‘,zasmála se Anna.,,To myslíš vážně?‘‘,zeptal se sestry nevěřícně.,,Proč bych ti lhala?Ráno uvidí‘‘,zívla Anna a ještě mu řekla o Van Helsingovi a Carlovi.,,Už je pozdě ,dobrou….‘‘,řekla potichu a odkráčela po schodech nahoru.Eleanor se potichu vrátila do svého a padla na postel.Byla šťastná,že ho mohla zase vidět,když se tak změnil.I ona se za tu dobu změnila,ale teď si ze všeho nejvíc přála,aby to bylo takové jako před devíti lety.Danken šel nahoru,ale po chvíli znovu vyšel z pokoje a šel po schodech dolů.Eleanor,která nemohla usnout,zaslechla kroky,pootevřela dveře aby se podívala kdo to je.Zahlédla Danken ,jak jde po schodech dolů.Bosá a oblečená v tenké černé noční košilce šla potichu za ním.Danken vyšel zadem do zahrady a sedl si do osvětleného altánu na břehu řeky.Snažil se zalovit v paměti a vybavit si Eleanor tak jak ji viděl naposledy.Najednou za sebou uslyšel cupitavé kroky.Pomalu se otočil ke vchodu do altánu.Stála tam dívka s dlouhými ,až dočerna tmavými vlasy,bosá a oblečená nalehko.Její oči se v záři pochodní třpytili jako hvězdy.Okamžitě ji poznal.,,Ahoj Dankene..‘‘,pousmála se a popošla blíž k němu.Stále ještě nemohl uvěřit svým očím.Pamatoval si ji jako osmiletou holku,která s ním od rána do soumraku pobíhala po lese a hrála si na zbojníky a teď tu před ním stála skoro dospělá krásná dívka.Vstal ,došel k ní a objal ji.,,Vůbec jsem nečekal že se ještě někdy uvidíme‘‘,zašeptal jí do ucha.,,Vždyť jsem ti přece slíbila že se ještě uvidíme‘‘,pousmála se a pustili se.,,Ani si nedovedeš představit jak se mi po vás všech stýskalo.‘‘,hlesla Eleanor,když spolu s Dankenem opouštěli altán a drželi se za ruce.Ještě nezmizeli z dosahu světla pochodní z altánu a Danken ji k sobě znovu přitáhl.,,Stále tomu nemůžu uvěřit,je to jako sen…‘‘,zašeptal Danken a díval se jí zpříma do očí.,,Ó jak dojemné‘‘,ozval se za jejich zády známí hlas.Oba se otočili směrem k altánu.V záři pochodní spatřili Marishku s Aleerou.,,Nechtěli by jste jít otravovat zase někoho jiného?‘‘zeptala se ostře Eleanor.,,Velice nerady ti kazíme vaše společné shledání‘‘,řekla na oko omluvně Marishka.,,Ale my se velice nudíme,tak jsme si řekli,proč nezajít ke starým známým Valeriům‘‘,dokončila za ni větu Aleera.Obě dvě se zasmály.,,Jak to ,že se touláte po nocích sami venku?‘‘,zeptala se Aleera vyčítavě s úšklebkem ve tváři.,,Copak nevíte co by se vám mohlo stát?‘‘,zeptala se Mariška s úsměvem a obě začali pomalu popocházet k Dankenovi a Eleanor.,,Běž !‘‘,vykřikla Eleanor a pak i s Dankene utíkali zpátky k hradu.Eleanor za sebou díky bohu nechala otevřené dveře,rychle vběhli dovnitř a dveře za sebou rychle zamkli.V celém hradě byla tma.Poslepu kličkovali z jedné místnosti do druhé,až se jim podařilo dostat do jídelny.Když ale chtěli vběhnout přes jídelnu do haly a po schodech nahoru,zničeno nic se rozsvítilo světlo.Oba dva se zarazili.Po malé chvilce,kdy si jejich oči zvykli na světlo ,se rozhlédli po jídelně.Na druhé straně jídelny,za stolem u krbu stál samotný Dracula.Eleanor se rychle schovala za Dankena.,,Máme dnes ale krásnou noc ,že?‘‘,zeptal se s úsměvem a nepřestával sledovat Eleanor,která pomalu vyšla zpoza Dankena.,,Marishka mě před nedávnem informovala o návratu Eleanor,tak jsem se chtěl osobně přesvědčit ,je-li to pravda‘‘,řekl klidným hlasem Dracula.,,Tak už jste se určitě ujistil že je to ona,tak by jste už mohl zase jít‘‘,řekl drze a zároveň opatrně Danken.Eleanořinu pozornost v tu chvíli upoutal pozornost jakási postava sedící v křesle kousek od Draculy.Všimla jsi že ji sleduje stejně upřeně jako Dracula.Seděl trošku dál,ale i tak Eleanor poznala ž je to mladík,oblečený celý v černém ,s černými vlasy a se světlýma očima.Pak přejela očima zpět na Draculu.Ten se zase věnoval svou pozornost jí.,,Dlouho jsem se neviděli,hodně jsi se změnila,ale s Veronou se nezapřete,obě jste stejně překrásné…‘‘,řekl tajemně Dracula.Jeho pohled byla Eleanor nepříjemný a stával se čím dál nesnesitelnější.Marishka s Aleerou právě vešli dovnitř a sledovali mlčky průběh dění.,,Určitě se divíš,že tu dnes také není.Ona vlastně ještě neví o tvém návratu,bude to pro ni takové malé překvapení‘‘,zasmál se znovu tajemně Dracula.V tu chvíli vešli do jídelny tři vojáci,kteří si venku všimli rozsvíceného světla.Danken si oddychl.,,Začíná to vypadat zajímavě‘‘,řekl klidným hlasem Danken.,,Tak to ještě bude zajímavé‘‘,zasmála se Aleera a změřila vojáky pohledem.Vojáci se rozběhli k Draculovi.V tu chvíli se Aleera s Marishkou vymrštily ze židlí a vrhli se na jednoho vojáka.Na druhého vojáka se vrhl upír,který až do teď seděl mlčky v křesle.Poslední voják se dostal až k Draculovi.Dracula mu vytrhl meč z ruky,probodnul ho a prohodil oknem ven.Nevěsty hodovaly na krvi dalšího vojáka.Upír v koutě chytil vojáka pod krkem a zvedl ho do výšky.Pak přejel pohledem na Eleanor a jediným prudkým pohybem vojákovi zlomil vaz.Eleanor stačila rychle zavřít oči,aby se na to nemusela dívat.Po chvíli co se místností rozezněl zvuk lámajících se kostí ,Eleanor konečně otevřela oči.Nevěsty se ještě stále skláněli nad polomrtvým vojákem.Dracula měl ve tváři zvláštní úsměv a pomalím krokem mířil k Eleanor a Dankenovi.,,Utíkej‘‘,zašeptal Danken ,tak aby to slyšela jen Eleanor.Nenechala se dvakrát pobouzet a co nejrychleji udělala otočku a vyběhla ven.Byla už v hale,když se ohlédla,aby se ujistila že ji nikdo nepronásleduje,když do něčeho před sebou narazil.Byl to ten mladý upír z jídelny.Eleanor se ho lekla a udělala dva kroky dozadu,ale na víc se nezmohla.Chtěla sice utéct,ale v tu chvíli zjistila že je jako přikovaná namístě.Třásla se strachy,ale snažila se to zakrýt jak nejvíc mohla,když se k ní upír přiblížil zvedla hlavu nahoru aby mu ukázala ,že se ho nebojí. .,,Ty už odcházíš,to je škoda‘‘,řekl s úsměvem na oko zklamaně.Chvíli rozmýšlela co má dělat,ještě nikdy v životě neviděla někoho tak přitažlivého,zároveň vzbuzujícího hrůzu,jako tento upír .Nakonec místo odpovědi se napřáhla aby mu jednu vrazila,snad ho ani uhodit nechtěla,ale ani mu nechtěla dát najevo slabost ,kterou v ní vyvolal.Upír byl rychlejší ,chytil jí obě ruce,skroutil jí je za záda,ale tak aby ji to nebolelo .,,Okamžitě mě pusť‘‘,řekla výhružně Eleanor,ale něco v ní toužilo potom aby ji nepouštěl.Díval se na ni s úsměvem,jeho pohled jí byl až nepříjemný stejně jako Draculův a nevydržela se mu dívat do očí moc dlouho.Upír se, jak se zdálo velice bavil pohledem na bezmocnou Eleanor,která se snažila dostat z jeho sevření,zároveň ji ale zkoumal pohledem jako něco ,co nikdy v životě neviděl.Eleanor už rezignovala,upír jí držel obě ruce jen jednou rukou a zdálo se že mu to nedělá velké potíže,i když se bránila jak nejvíc mohla.Čím delší dobu tam s ním stála,tím rychleji mizel strach z něho samotného a rostlo jisté napětí mezi jí a ním.Upírovi zmizel z tváře ten posměšný úšklebek,tentokrát se na ni díval s určitým zájmem.Jeho pohled už jí nebyl tak nepříjemný,právě naopak,teď už nemohla ucuknout.Jeho stisk povolil,držel ji už jen za jedno zápěstí a pomalu se k ní naklonil,když v tu chvíli mu rukou,kterou držel Eleanor proletěl šíp.Upír ucukl a pustil Eleanor.Ta se podívala na schody,odkud doletěl šíp.Stála tam Katrin,která rychle seběhla ze schodů.popadla Eleanor a společně utíkal do jídelny.Dorazily včas,Aleera už se skláněla s vyceněnými zuby nad Dankenem.Eleanor popadla těžký zlatý svícen a praštila ji do hlavy.Aleera prskla jako kočka,svalila se na zem a odkutálela se pryč.Všichni upíři včetně toho z haly už stáli u rozbitého okna.Dracula Eleanor věnoval ještě jeden tajemný úsměv a pak vyskočil do noční tmy,za ním následovala Marishka s mladým upírem.Do místnosti vtrhl Van Helsing a Annou,které probudil hluk.,,Vítej doma Eleanor‘‘,zasmála se Aera nakonec a pak se její smích nesl jen noční tmou až zanikl v dáli.,,Jste všichni v pořádku?‘‘,zeptala se ustaraně Anna.Eleanor pomohla Dankenovi vstát ze země,pak došla ke Katrin.,,Zase jsi mi zachránila život‘‘,řekla vděčně a objala ji.,,Ale to přece nic nebylo‘‘,zasmála se Katrin a snažila se ji uklidnit.Pak představili Katrin a Van Helsinga Dankenovi,Anna rozmístila po celém hradě hlídky a pak se všichni odebrali spát.Stejně nikdo nezamhouřil oko a výjimkou nebyla ani Eleanor.Nemohla přestat myslet na to vše co se dnes odehrálo a především na toho mladého upíra.Nikdy před tím ho neviděla.V hale si ho prohlédla z blízka.Měl zářivě modré oči,černé krátké vlasy měl na první pohled rozcuchané,ale ten účes mu slušel,celý v černém a bledý jako mrtvola.Eleanor ho odhadovala tak na dvacet let.Když se na ni upřeně díval,Eleanor měla pocit,že ji má přečtenou,jakoby snad věděl i co se jí honí v hlavě.Ten pohled jí byl právě tolik nepříjemný.V hale se na ni díval jinak.V tu chvíli z ní spadl strach i nejistota,to jí už tak moc nepříjemné nebylo.Celkově jí však naháněl hrůzu.Jak zabil toho vojáka…Celou dobu sledoval její reakce,jakoby se snažil najít její slabé místo.Eleanor sama nevěděla proč na něj stále myslí.Nakonec se rozhodla že toho nechá a konečně usnula.Všichni se druhý den ráno probudili kolem poledne,vynechali snídani a rovnou poobědvali.O včerejším události nikdo nemluvil,tak o tom Eleanor ani nezačínala.Po chvíli přiběhl i Carl a vypadal hodně ospale.,,Včera večer tu byl takový rámus,že jsem skoro vůbec nespal‘‘,zívl dlouze Carl a sedl si ke stolu.,,Omlouvám se za ten rámus,který způsobil Dracula a jeho nevěsty,které nás včera večer poctili svou návštěvou…‘‘,řekla naštvaně Anna.Carlovi zaskočilo,chvíli se dávil a pak se za pomoci Eleanor uklidnil.,,Nikomu se nic doufám nestalo?‘‘,špitl omluvně.,,Schytali to tři vojáci a jedno okno‘‘,řekla podrážděně Anna.Během zbytku oběda už nikdo nepromluvil.Odpoledne Danken navrhl projížďku.Eleanor se ve stájích zalíbil nádherný černý kůň.Od Dankena se dozvěděla že ho měla dostat jako malé hříbě k devátým narozeninám.Eleanor ho při té příležitosti pojmenovala Kobalt.Katrin si vyhlédla sněhově bílého koně a nakonec společně vyrazili.Nakonec zastavili až u skalního srázu nad řekou.,,Je tady nádherný výhled‘‘,řekla Katrin nadšeně.Všichni tři si sedli na kraj srázu a ve zbytku odpoledne Danken a Eleanor Katrin vyprávěli zážitky z dětství.Prosmáli celé odpoledne.,,Páni,měli jste hodně zajímavé dětství,o tom jsem si já mohla nechat jenom zdát‘‘,zasmála Katrin.,,Jo,lítali jsme z průšvihu do průšvihu‘‘,řekl Danken a hodil kámen do řeky.,,A pak se to v jediné noci změnilo‘‘.,řekla Eleanor a přestala se smát.Danken ji chytil kolem ramen.,,Už je to pryč‘‘,zašeptal Danken.Po chvíli ticha,se Eleanor naklonila k Dankenovi.,,Musím se tě zeptat…Kdo byl ten čtvrtý upír?Včera…‘‘,zašeptala.,,Marishčin bratr Radu‘‘,řekl Danken.,,Bratr?Já myslela že Marishce je kolem čtyřista let a její rodina je už dávno po smrti‘‘,řekla nechápavě a hltala každé jeho slovo.,,Radu s Marishkou byli děti z vážené rodiny.Radu byl Draculovým oblíbence ještě než se Marishka stala jeho nevěstou…Pak udělal upíra i z něj‘‘,vysvětlil Danken.,,Nikdy předtím jsem ho neviděla..‘,hlesla.,,Ani si nemohla,zdržoval se v Budapešti, Marika se s ním už taky setkala‘‘,usmál se Danken.,,Vážně…Hrozně ráda bych ji zase viděla..‘‘,vzdychla Eleanor.Katrin si hlasitě odkašlala.,,Hele ,nechci vás nijak rušit,ale kdo je to ta Marika?‘‘,řekla už znuděně,protože až do teď si jí nevšímali.,,Moje kamarádka,známe se už od dětství,je ze šlechtické rodiny‘‘,řekla Eleanor a usmála se omluvně na Katrin.,,To mě čeká další seznamování že?‘‘,řekla na oko otráveně Katrin.,,Asi ne….Ona ani neví že jsem tady‘‘,řekla ž o něco méně veseleji Eleanor.,,A co kdybychom zítra na celý den vyrazili do Budapeště a při té příležitosti navštívili Mariku?‘‘,řekl nadšeně Danken.,,No vidíš…Já nejsem proti‘‘,usmála se Katrin.,,To je skvělí nápad vypískla Eleanor.Pak se zamračeně podívala na obzor.,,Začíná se stmívat,radši už pojedeme‘‘,řekla rychle a pak už se všichni tři sbírali ze země,nasedali na koně a jeli zpět.Dojeli až za tmy,rychle něco snědli a pak si šli lehnout.,,Řekl jsem to už Anně,vyrážíme brzy,tak moc neponocujte‘‘,řekl a zmizel ve svém pokoji.Eleanor se opláchla,převlékla a padla do postele.Po chvíli se do pokoje vplížila Katrin a lehla si vedle Eleanor.,,Vlastně jsem se tě ještě nezeptala,jak se ti tu líbí‘‘,zašeptala Eleanor.,,No,je to tady jiný než jsem si představovala,ale jinak je tu fajn‘‘,pousmála se Katrin.,,Jestli se chceš vrátit domů,pochopím to…Útoky upírů tam nejsou na denním pořádku…‘‘,pousmála se Eleanor.,,Co blázníš?Jsem moc ráda že jsi mě vzala s sebou…‘‘,zasmála se Katrin.,,Proč ses dneska vlastně ptala na toho upíra?‘‘,zeptala se po chvíli zvědavě.,,Já nevím….Je to divný,já na něj musím pořád myslet‘‘,řekla tiše.,,No já jsem se rozhodovala,jestli tě vůbec je potřeba zachraňovat.Stála jsi tam jak opařená..no a pak se k tobě tak hodně nápadně naklonil‘‘,řekla rýpavě a poslední tři slova schválně protáhla.,,No co myslíš ,že chtěl udělat? Co obvykle dělají upíři?..Koušu do krku!‘‘,řekla na obhajobu.Katrin se zasmála.,,To nalháváš jen mě nebo i sobě?Tak v tom pokračuj…Prej kousnout…Jenže se obvykle kouše do krku a ne do rtů a ty ses dvakrát nebránila‘‘,řekla ještě rýpavěji Katrin.,,Ani se mě nedotkl…‘‘,zabručela Eleanor.,,Díky mě..‘‘,řekla řekla vítězně Katrin.,,Nechápu to…Chtěla jsem odtamtud utéct,ale nemohla jsem se vůbec pohnout,byla jsem ráda že jsem se udržela na nohách.Ten pocit nedovedu popsat….‘‘,řekla tichým hlasem a bylo na ní vidět že jí to vrtá hlavou.,,Jen si dej bacha aby ses nezamilovala‘‘,řekla tiše Katrin,protože pak přišla očekávaná reakce.,,Jo jistě,patřím k rodu,který po celá staletí bojuje proti upírům,upíři mi povraždili rodinu a teď se tady objeví jeden z nich,zamrká na mě a já padnu na zadek……..‘‘,řekla naoko naštvaně Eleanor a vykopala Katrin z postele.,,To bych si dala,pak bych mohla jít a skočit z věže…‘‘,dodala a hodila po Katrin polštář.,,No to by ti stejně nepomohlo..‘‘,řekla Katrin a hodila polštář zpátky.,,Kdyby ses do něj zamilovala ,on by z tebe udělal upír a byla by si nesmrtelná‘‘,řekla filozoficky Katrin.,,Až moc nad tím přemýšlíš….‘‘,řekla znuděně Eleanor a kroutila hlavou.,,No a vlastně co ty a Danken?‘‘,zeptala se Katrin zvědavě a skočila zpátky na postel.,,Coby?‘‘,řekla Eleanor jakoby ji nevnímala a nebo o tom nechtěl mluvit.,,No znáte se už od dětství ,je to hezkej chlap …‘‘,řekla Katrin a přiblble se usmívala.,,No zachránil mi tolikrát život,dostala jsem od něj první pusu a nakonec jemu jsem dala slib,že se vrátím‘‘,řekla Eleanor s vítězným pohledem.,,Škoda,já si na něj už brousila zuby,ale lézt někomu do zelí nebudu‘‘,řekla zklamaně Katrin.,,Víš co?Tak já ti nechám upíra‘‘,řekla s úsměvem Eleanor.,, Ty jsi hodná,jak se ti jen odvděčím!‘‘.Katrin předstírala pláč,který se hned potom změnil v záchvat smíchu.,,No tak já se ti už vyzpovídala tak teď ty…Co vlastně ten tvůj Christian?‘‘,zeptala se stejně zvědavě,jako předtím Katrin.,,hm‘‘, řekla přešťastně Katrin. ,,Tak co to tady zkoušíš s Dankenem?‘‘,zeptala se Eleanor.,,Co oči nevidí,to srdce nebolí‘‘,řekla zvesela Katrin.,,Ale já stejně miluju jen jeho‘‘,dodala zasněně nakonec.Pak gestem naznačila aby se přisunula k ní a zašeptala jí něco do ucha.Eleanor vytřeštila oči.,,To snad nemyslíš vážně.Ty a on…‘‘,řekla a zakroutila hlavou.Katrin je pokrčila rameny.V tu chvíli zaklepala na dveře Anna a sdělila jim že je už pozdě a měli by si jít lehnout.Katrin pak i s Annou odešla a Eleanor se natáhla na postel.Myšlenky na mladého upíra ne a ne vyhnat z hlavy.Byla si jistá že to byla jeho moc co ji tak ohromila,ale přitom doufala že ho ještě někdy uvidí a přála si znovu zažít ten pocit bezmoci v jeho sevření.Znovu si vybavila jeho rysy obličeje,bílou pleť , světle modré uhrančivé oči,jeho hluboký pohled,panovačná ústa a tajemný úsměv.Nakonec se donutila přemýšlet nad tím co jí Katrin řekla a protože jí měsíc svítil do okna ,otočila se na druhý bok a usnula,aniž by si všimla černého stínu,který se mihnul za skleněnými dveřmi balkonu.Za několik hodin,uprostřed noci se vzbudila celá zpocená.Noční můra,která ji přestala pronásledovat se jí znovu vrátila.Znovu prožila tu strašnou noc,vše bylo tak opravdové,ještě teď slyšela křik lidí,vlkodlačí vytí.Celý zbytek noci koukala do stropu.Proč se jí z ničeho nic ten hrozný sen znovu vrátil?Nad touhle otázkou přemýšlela až do rána.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: úte kvě 16, 2006 1:25 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
A pokračujeme, v pěkně strhujícím tempu,....


Výlet

Ráno se všichni probrali svěží a začali se chystat na cestu.Když začalo svítat,vyjeli.Jeli volným krokem,proto do Budapeště dojeli až v poledne.Okamžitě zajeli za Marikou.Napřed se přivítali s Fedrákem a Elizabeth ,kteří Eleanor okamžitě poznali a byli štěstím bez sebe.,,Je ve svém pokoji‘‘,řekla Elizabeth,když se zeptali na Mariku.Potichu se plížili nahoru.Zaklepali a vešli dovnitř.Marika s úsměvem přivítala Dankena.,,Ráda tě zase vidím‘‘,usmála se a objala ho.,,Taky tě rád vidím.Podívej kdo tě přijel navštívit‘‘,řekl a ukázal ke dveřím kde stála Eleanor.Marika si ji pozorně prohlédla a po chvíli se na její tváři objevil úsměv.,,Eleanor‘‘,vypískla svým tenkým hlasem a rozběhla se k ní.Objali se a pak Eleanor Marice představila Katrin.Ty dvě si okamžitě padly do oka.Proklábosily spolu celé tři hodiny.Marika věnovala Katrin náramek a Eleanor náhrdelník,pak stačily ještě vyzkoušet celý Maričin šatník.Nakonec je Marika přemluvila,aby zůstali až do zítřka.Katrin a Marika klábosily až do noci,unavená Eleanor si šla lehnout.Znovu se jí zdála stejná noční můra jako předešlou noc,hned po tom co se probudila,hned znovu usnula.Ráno se šli všichni čtyři projít po městě.Ten den bylo zamračeno.Marika se k obědu vrátila domů,Danken,Eleanor a Katrin ještě prošli několik ulic a až pak se vrátili.Bylo pozdí odpoledne,když do jídelny kde všichni tři seděli vtrhla udýchaná Marika s telegramem v ruce.,,Od Anny,máte se co nejrychleji vrátit zpět…Asi má problémy‘‘,řekla rychle a zamávala s papírem nad hlavou.V tu chvíli se všichni tři zvedli a utíkali do pokojů si sbalit věci.Marika jim zatím nechala osedlat koně.Všichni tři pak rychle vyběhli ven a naložili věci na koně.Marika stála opodál,pak došla ke Eleanor.,,Promiň že zase utíkám‘‘,řekla omluvně Eleanor ,odejmula ji a vyhoupla se do sedla.,,Ráda jsem tě poznala‘‘,rozloučila se Katrin a nasedla na koně,pak už všichni tři vyjeli branou.Na rohu ulice si Eleanor všimla černé postavy.Když se otočil směrem k ní,přejel jí mráz po zádech.Byl to Mariščin mladší bratr Radu a sledoval ji svýma modrýma očima.Kolem něj projel kočár a když odjel,Radu byl pryč,pak už všichni tři vyjeli z Budapeště.Hnali koně jak nejrychleji mohli,ale i tak dojeli zpět až když se začínalo stmívat.Začalo hustě pršet a v dáli hřmělo.Po chvíli se rozpoutala silná bouřka.Našli Annu jak s vojáky uklízí spoušť v sídle.Anna měla několik krvavých ran na obličeji a hned jim barvitě vylíčila co se stalo.Samozřejmě to byly Draculovi nevěsty.Eleanor ošetřila Aniny rány a pak šli všichni spát.Eleanor usnula,ale noční můra na sebe nenechala dlouho čekat.Tentokrát končila jinak než obvykle,protože viděla i to jak Dracula zakousl její matku.Brzo ráno,když byl vzhůru jen Van Helsing a Anna se odhodlala a řekla jim o svých snech.,,Vrátila se mi ta noční můra,myslela jsem že proto,že mi to tady vše připomnělo,ale po dnešní noci o tom pochybuji‘‘,řekla vážným tónem.,,Ta noční můra se ti zdála už kdysi‘‘,řekla Anna.,,To ano,zdají se mi moje vzpomínky,ale včera…viděla jsem jak Dracula udělal z mé mámy upíra,ale v té chvíli jsem se já motala v lese a neviděla jsem to,takže pokud to jsou vzpomínky,rozhodně nejsou moje…‘‘,řekla Eleanor.,,Myslíte že v tom má prsty Dracula?‘‘,zeptala se obou dvou Anna.,,Je to možné,ale co by tím sledoval?‘‘,řekl Van Helsing.,,Možná něco chystají,Eleanor ty sny ovlivňují a toho si je vědom..‘‘,řekla Anna,,Takže pokud opravdu něco chystají,ty v tom plánu asi taky hraješ nějakou roli‘‘,doplnil Annu Van Helsing.,,Ale nic není jisté‘‘,řekl Van Helsing,když si všiml Eleanořina zkroušeného výrazu a Annina přísného pohledu.,,Přála bych si aby to nebyla pravda‘‘,hlesla Eleanor a šla zpátky do pokoje.

Rána pod pás

Ten den bylo nádherné počasí.Noční bouřka se přehnala tak rychle jako začala a teď svítilo slunce na nádherně modrém nebi.Katrin zmizela v zahradě a Danken s Eleanor vyrazili na projížďku.Dali si několik závodů,které skončily nerozhodně dva ku dvěma.V pozdním odpoledni se vrátili domů.Nenašli nikoho,kromě Katrin,které nebylo dobře a spala ve svém pokoji.Eleanor z okna zahlédla koně,patřící vojákům sloužícím Valeriům.I s Dankenem vyšli ven .Voják seskočil z koně a přiběhl k nim.,,Princezna Anna vám vzkazuje,že máte jet co nejrychleji za ní do vesnice‘‘,vychrlil voják.Oba dva poslechli,nasedli na koně,kteří byli stále osedlaní a jeli do vesnice.Annu našli s vojáky jak pomáhají raněným a odnášejí mrtvé.,,Co se stalo?‘‘,zeptala se Eleanor,když doběhla k Anně.,,Upíři zaútočili,ale jen co jsme přijeli tak odletěli!‘‘,řekla Anna a podpírala raněnou ženu.,,Co vy tady vlastně děláte?‘‘,zeptala se když se narovnala.,,Vždyť si pro nás poslala‘‘,řekl nechápavě Danken.Anna se zarazila.,,Já?Já pro vás nikoho neposílala..‘‘,řekla zmateně.Zrovna kolem Eleanor procházeli dva vojáci,které nesli jednoho mrtvého vojáka.Eleanor se na mrtvého podívala a okamžitě ho poznala.,,Dankene!‘‘,vyprskla.,,To je ten voják co nám předával vzkaz!‘‘,řekla rychle a ukázala na mrtvého vojáka.,,Kde je Katrin?‘‘,zeptala se Anna ,když ji nikde nezahlédla.Eleanor si s Dankenem vyměnili ustrašené pohledy.,,Ona tam zůstala‘‘,řekl nejistě Danken.Eleanor přepadl šílený strach.Anna začala křičet rozkazy na vojáky,Eleanor a Danken nasedli na koně a ujížděli zpět na panství.Jeli jako o závod a Eleanor byla rychlejší.Dojela na panství dlouho chvíli před Dankenem.Seskočila z koně a vyběhla nahoru,přitom se málem přizabila na schodech.Vykopla dveře do Karinina pokoje a udýchaná vtrhla dovnitř.Katrin se trhnutím probrala a překvapeně a ještě rozespale koukala na Eleanor,která se držela dveří aby se nesložila.,,Co se děje?‘‘,vykoktala Katrin.,,Nic ,dobrý‘‘,vyhrkla Eleanor a snažila se pořádně nadechnout.Pak zkoumala celý pokoj.,,Víš co?Pojď radši za námi dolů‘‘,řekla podezíravě.,,Dobře,hned jsem tam‘‘,zívla Katrin a protáhla se.Eleanor sešla dolů.Stále ještě byla trochu roztřesená,mohlo se stát cokoliv.Ani si nevšimla že se setmělo.Vyšla ven,kde zrovna Danken a Anna seskakovali z koně.,,Je v pořádku.celou dobu spala‘‘,řekla ještě roztřeseně.,,Ještě že tak‘‘,vzdychl Danken.,,Pojedu zpátky pro Van Helsinga a Carla,zůstali ve vesnici‘‘,řekla Anna a odjela.Eleanor ještě rozdýchávala a Danken přemýšlel.,,Dobrý?‘‘,zeptal se.,,Jo v pohodě,měla by jít za námi dolů‘‘,řekla a narovnala se.Danken ji chytil za ruku a vedl ji dovnitř.,,Ahoj Eleanor,dlouho jsme se neviděli‘‘,ozval se odkudsi známí hlas.Oba sebou trhli.Kousek od nich stála u zdi opřená Aleera.Oba chtěli vběhnout dovnitř a ve dveřích málem porazili Marishku,která tam stála a zatarasila jim cestu.,,Kampak?Máme pro tebe překvapení…‘‘,řekla Aleera a odmlčela se.,,Rád by tě viděl někdo ,s kým ses ještě nepřivítala‘‘,řekla s úsměvem Marishka.Eleanor se otočila a oběhla zámek až dozadu do zahrady,Danken utíkal za ní s nevěstami v patách.Eleanor doběhla k altánu,kde jí cestu zastoupila Mariška.,,Proč už nám sakra nedáte pokoj!‘‘,štěkla Eleanor a vrhala na Marishku jeden rozčílený pohled za druhým.V tu chvíli se u altánu objevil i Dracula.,,To je dobrá otázka‘‘,hlesl.Eleanor sjela pohledem z Marishky na něj.,,Už ti určitě řekli o malém překvapení,že Eleanor?‘‘,usmál se tiše.Celou dobu za Draculu stála Verona a teď vyšla zpoza něj.Eleanor v tu chvíli ztuhla.Napřed ji přepadl strašný pocit úzkosti ,ale hned byl zase pryč.Verona pomalím krokem došla až k ní.Oči se jí začali mlžit slzami.,,Eleanor….‘‘,zašeptala tiše Verona.,,Ahoj mami..‘‘,hlesla ještě překvapená Eleanor.Dracula nelhal,vypadalo to ,že vážně až do teď nevěděla o jejím návratu.Nastala chvíle hrobového ticha.Obě na sebe koukali,ani jedna,jakoby nemohla uvěřit vlastním očím.Verona vypadala stále stejně,jako když ji Eleanor viděla naposledy,její tvář zůstala časem nepoznamenaná.Zato Eleanor se měnila.Verona měla v paměti tu malou osmiletou holčičku,teď tu před ní stála vysoká,téměř dospělá dívka,ve které ale okamžitě svou dceru poznala.Obě si pak padly do náruče,ale po chvilce se pustily a znovu od sebe držely odstup a zase na sebe jen koukaly.Pak se ozval rámus.Eleanor sjela pohledem k místu ,odkud se ozýval.Aleera dorážela na Dankena a ten ,ať se snažil sebevíc,nedokázal se jí ubránit.Eleanor bleskově vytáhla meč,doběhla k Aleeře a zabodla jí meč do zad.Pak popadla Dankena a utíkala zpátky stejnou cestou ,kterou se dostali do zahrady.Doběhli znovu před vchod a tam se zastavili.,,Co budeme dělat‘‘,zeptala se zadýchaná Eleanor.,,Já nevím‘‘,řekl Danken a tiskl si zraněnou ruku.Po chvíli se za nimi ozval svištivý zvuk a když se otočili,stály tam nevěsty i Dracula.Aleera hodila Eleanor její meč k nohám.,,Kdyby tady nebyla tvá matka,nedožila by ses rána‘‘,prskla naštvaně Aleera.,,Nepovídej,už se třesu..‘‘,řekla s úšklebkem Eleanor.,,Nezahrávej si ty malá puťko..‘‘,řekla znovu výhružně Aleera a začala kolem Eleanor kroužit jako sup.,,Ale prosím tě,sedni si než si ublížíš‘‘,řekla opovrhujícím tónem Eleanor.Marishka,Verona,Danken i samotný Dracula obdivovali její odvahu i drzost.,,Já teď ublížím tobě!‘‘,prskla Aleera a jednu Eleanor vrazila.Rána byla tak velká,že Eleanor upadla na zem.Roztrhla jí ret.Eleanor přejela prstem po bolavém místě koutku úst,podívala se na krev na prstě a olízla ji.,,Fajn..‘‘,řekla sama pro sebe,vstala a skočila po Aleeře a začali se spolu prát.Verona už chtěla zakročit,ale Dracula ji zastavil.Aleera chytila Eleanor za vlasy a prudce trhla.,,Za vlasy ne!‘‘,zakřičela Eleanor a jednu Aleeře natáhla.Aleera padla na záda,překvapena nečekanou ránou.Aleera se chystala k novému útoku.,,To by mohlo stačit‘‘,řekla rázně Verona.,,Taky by jsme už mohli zmizet.Radu to zbytečně protahuje‘‘,prskla naštvaně Aleera.Danken pomohl Eleanor vstát.Eleanor nechápala, o čem to mluví.Po chvíli se zamyslela.,,Dankene…Kde je Katrin?‘‘,zeptala se opatrně.,,Zůstala asi uvnitř,protože jsem ji tu nikde neviděl‘‘,odpověděl ještě nechápavě Danken.Eleanor v tu chvíli napadly strašlivé představy.Podívala se na Draculu.Z jeho pohledu a Aleeřina úšklebku vyčetla,že její tušení je správné.Oblohu v tu chvíli rozťal blesk a hned po něm další.Okna Katrininy ložnice byla otevřená,když se z nich ozval Katrinin výkřik.,,Proboha‘‘,hlesla Eleanor a utíkala nahoru.Když doběhla ke dveřím zjistila že jsou zamčené zevnitř.Rychle je vykopla a zůstala stát.Všude byla tma a jen blesky v krátkých intervalech osvěcovaly pokoj.V krátkém záblesku uviděla Katrin ležet bezvládně na posteli.Pomalu vešla dovnitř a rozhlížela se kolem sebe, i když věděla že v případě,že by tu Radu opravdu byl,neviděla by ho do té doby,dokud by si to on sám nepřál.Přidala do kroku až došla k posteli.,,Katrin,no tak,prober se‘‘,zašeptala zoufale a zatřásla s jejím bezvládným tělem.Byla ještě naživu,ale těžce dýchala.Koukla se jí s obavami na krk,ale ulevilo se jí,když nikde neviděla stopy po zubech.,,Katrin prosím!‘‘,hlesla znovu Eleanor a zatřásla s ní silněji.Znovu se rozhlédla po pokoji.Nikde nikdo.Když se pak otočila zpátky ke Katrin.,,Ta se už neprobere‘‘,řekl jakýsi hlas na druhé straně místnosti a v tu chvíli se zabouchli dveře a v pokoji se rozsvítilo několik svíček.Eleanor sebou poplašně cukla a vstala z postele.U dveří stál Radu.,,Co si jí udělal?‘‘,zeptala se naštvaně Eleanor a přitom se třásla hrůzou.,,To co hodlám udělat s tebou‘‘,řekl Radu tak potichu,že to Eleanor nemohla slyšet.Pomalím krokem mířil k ní.Eleanor couvla dozadu až ji zahnal ke zdi odkud neměla kudy utéct.,,Ty se mě bojíš?‘‘,zeptal se jí sladce.Eleanor pocítila tu slastnou slabost,kdy nemohla udělat vůbec nic,ani uvažovat,přitom se jen třásla strachy.Pomalu k ní naklonil hlavu,jakmile se jejich rty spojily,vlétly dovnitř oknem nevěsty.,,Jede sem ta Valeriánka s tím cizincem‘‘,řekla rychle Marishka.Pak i s Aleerou popadly Katrin každá za jednu ruka a vylétly oknem,Radu hned za nimi.Eleanor se hned potom probrala.,,Katrin!‘‘,zaječela do noční tmy.Danken vyběhl do pokoje za ní.Eleanor stála opřená o zeď ,ještě jakoby v transu,jakoby snad o sobě ani nevěděla,po chvíli se vzpamatovala,ale nevěděla co má dělat.Danken ji vzal do náruče a ona se rozbrečela. Odnesl dolů do jídelny a posadil na židli.Po chvilce vtrhla dovnitř Anna a s Van Helsingem a Carlem.Eleanor seděla s hlavou v dlaních ,lokty opřené o stůl.,,Co se stalo?‘‘,zeptala se úzkostlivě Anna.,,Katrin…‘‘,hlesla Danken.,,Je to moje vina…‘‘,hlesla zoufale Eleanor.,,To já ji přemlouvala ať sem jede se mnou..‘‘,dodala a brečela dál.,,Není to tvoje vina,ty za to nemůžeš..‘‘,řekla tiše Anna a chytila ji kolem ramen.,,Nikdy jsem se neměla vracet!‘‘,rozkřikla se Eleanor ,vstala a utekla do svého pokoje.Padla na postel,zabořila hlavu do polštáře a dál brečela.Anna a Van Helsing diskutovali dlouho do noci.Neodvážili se jít za Eleanor.Skoro celou noc probrečela.Snažila se nemyslet na to,co všechno můžou Katrin udělat.Po půlnoci se jí konečně podařilo vyčerpáním usnout.Znovu přišla noční můra,tentokrát jiná než všechny ostatní,mnohem děsivější.Začínala stejně jako předchozí sny.Stála v hořící vesnici,tentokrát ne jako malá holka jak si to pamatovala,ale ve svém nynějším věku.Všude se ozývalo volání o pomoc a zoufalé výkřiky a vzlyky.Na zemi leželi mrtví a zranění lidé..Eleanor vykročila po velké cestě přímo k náměstí,jakoby ji tam něco táhlo.Z náměstí se ozývalo nejvíc křiku.Eleanor došla pomalým krokem na jeho okraj.Všude bylo plno upírů hodujících na krvi vesničanů.Eleanor všechno slyšela jakoby z velké dálky.Pomalu vykročila ke středu náměstí.Ani jeden upír si jí nevšiml,zatímco lidé,kteří umírali v upířích drápech, se na ni dívali prosebným, utrápeným výrazem.Eleanor šla dál až došla na druhý konec náměstí.Zakoukala se do nebe,pak ji ale něco přinutilo se otočit.Na schodech seděla malá holčička se sklopenou hlavou.Po chvíli děvče zvedlo hlavu a podívala se na Eleanor.Ta malá holka byla Eleanor.Viděla sama sebe před devíti lety.Dívenka na ni koukala zvláštním výrazem.Byl prázdný až zoufale prázdný.Pak Eleanor za sebou uslyšela ďábelský smích.Otočila se k dívence zády.U jednoho hořícího domu stála upírka ,ruce založené v bok ,dívala se na hořící dům a nepřestávala se smát.Upírka se po chvíli otočila na Eleanor jakoby věděla že ji pozoruje.Byla to Katrin.Byla oblečená v lehkých závojových šatech jaké měli draculovi nevěsty.Byla bledá jako sama smrt jen její oči byly tmavé a plné zloby.Přestala se smát ale měla ve tváři tajemný úsměv.Po chvíli z vedlejšího domu vyběhl muž a utíkal kolem Eleanor na náměstí.Hned za ním vylétla z domu upírka a skočila po něm a zakousla se mu do krku.Po chvíli se zvedla a otočila směrem k Eleanor.Ta v tu chvíli ztuhla,chtěla vykřiknout,ale nevydala ze sebe ani hlásku.Ta upírka byla ona.Úplně stejná,jenom oblečená v lehkých šatech,ověšená zlatem a s krví kapající od úst.Viděla sama sebe jako malou holčičku a teď i jako upírku.Upírka Eleanor se napřed podívala na malou dívenku Eleanor ,která je stále sledovala prázdným výrazem z povzdálí a pak se podívala na Eleanor strnule stojící před ní.Došla až k ní.Upírka ji změřila pohledem,ušklíbla se a jednu jí vrazila.Pravá Eleanor upadla na zem.Upírka s její podobou se nad ní sklonila.,,Nemůžeš před tím utéct‘‘,zašeptala jí do ucha.Eleanor se zadívala na malou dívenku.Malé Eleanor stékali slzy po tváři.Pak se za ní objevila Verona,ale zůstala stát za ní na místě.Upírka se v tu chvíli zakousla Eleanor do krku.Vykřikla,ale ozvali se dva výkřiky,v tu samou chvíli vykřikla i holčička.Když Eleanor na zemi otevřela oči viděla že dívenka se drží jednou rukou za krk,měla stejné zranění jako ona sama.Verona v tu chvíli došla k holčičce,pomohla ji vstát,chytila ji za ruku a odváděla ji pryč.Holčička se jí vůbec nebránila a šla s ní,přitom se na Eleanor ležící na zemi dívala zoufalým výrazem,jakoby ji dávala vinu za vše.Upírka z ní stále vysávala krev,zatímco jí začali stékat slzy po tváři,ne kvůli bolesti,ale kvůli malé Eleanor.Pak se propadla do tmy a znovu vykřikla.V tu chvíli se probudila Eleanor ze snu.Ležela ve svém pokoji na panství Valeriů.Po chvilce do pokoje vtrhl Danken a hned se vyptával co se stalo.Eleanor se třásla po celém těle a jakoby ho snad nevnímala.Odpověděla mu že se nic nestalo,ale požádala ho aby zůstal u ní.Danken si lehl vedle ní na postel.Eleanor s stočila do klubíčka a usínala mu na rameni.Přestala se třást a cítila se v bezpečí.Často si říkala,co by si bez něj počala,vlastně pro ni byl víc než kamarád.Možná že on byl tím hlavním důvodem proč se vrátila.
Jakmile se upíři vrátili na Draculův hrad,uložili Katrin do postele.Byla stále v bezvědomí.Radu hned potom znovu zmizel.Nevěsty zatím zůstaly s Katrin a hlídaly ji než se probere.Radu se vrátil až k ránu.,,Zase jsi ji sledoval?‘‘,zeptal se Dracula,opřený o sloup jen co Radu vlétl dovnitř.,,Nesmím snad?‘‘,zeptal se Radu.,,Jsi z ní úplně vedle….‘‘,usmál se Dracula.,,Ty sny a teď ztráta Katrin ji úplně odrovnala…Nerad jí takhle ubližuji ,ale je to součást plánu‘‘,řekl Radu.,,Plán vychází brilantně…‘‘,hlesl Dracula,aniž by mu Radu musel něco o tom plánu říkat.Věděl moc dobře, co s Eleanor zamýšlí.,,Pomůžu ti ji dostat na naši stranu ,když mi ty pomůžeš zničit Valeriány…‘‘,řekl spiklenecky Dracula.Radu se široce usmál.,,S radostí…Ten Valerián pro mě představuje menší hrozbu co se týče Eleanor‘‘,řekl nasupeným hlasem a pak se obrátil a šel se podívat na Katrin.


Odplata

Katrinin únos byla pro Annu poslední kapka její trpělivosti.Upíři zabíjeli častěji, než měli ve zvyku.Anna se rozhodla na vlastní pěst najít Draculu.Carl byl dnem i nocí zavřený ve věži a snažil se najít co nejvíc informací o Draculovi a jeho skrýši.Anna se zmínila i o mapě Transylvánie, kterou její otec studoval celé dny a snažil se objevit Draculovo sídlo.Den po Katrinině zmizení se Anna a Van Helsing vydali do vesnice.Ve vesnici strávili celé odpoledne.Když se chystali odjezdu,Slunce zakryl černý velký mrak a zvedl se vítr.Zanedlouho se z náměstí ozval křik.Anna a Van Helsing byli v tu ránu na místě.Draculovo trio nevěst kroužilo na obloze,když zaregistrovaly Annu s Van Helsingem ,snesly se na zem.,,Máme tu z minula něco nedořešeného….‘‘,ušklíbla se Aleera.,, Taky mám ten pocit‘‘,řekla Anna a vytasila meč.Všechny tři nevěsty se daly do smích,ze kterého všem přihlížejícím lezl mráz po zádech.Marishka pak skočila po Van Helsingovi a Verona po Anně.Anna Veronu přehodila za sebe a utekla do nejbližšího domu.Verona se rychle sebrala ze země a vletěla do domu.Van Helsing se stačil skrčit,Marishka mu proletěla těsně nad hlavou a narazila do zdi.Van Helsing už chtěl vyběhnout jednou uličkou dál do vesnice,ale pak si vzpomněl na svěcenou vodu u kostela,který stál na druhé straně náměstí.Anna zatím vběhla od poslední místnosti domu,odkud nevedl žádný jiný východ,než ten,kterým vběhla dovnitř a ve kterém se objevila Verona.,,Až budeš mrtvá,zbavit se tvého bratra a naplnit kletbu bude hračka‘‘,zasmála se Verona.Marishce se podařilo vzpamatovat a všimla si Van Helsinga ,běžícího ke kostelu.Vydala ze sebe skřek,nasadila naštvaný až nepříčetný výraz ,vyletěla do vzduchu a pustila se za ním.Anna se pokusila Veronu uhodit,ta jí i tentokrát bolestivě zkroutila ruku.,,Sbohem princezno‘‘,řekla pobaveně ,přibližovala se k jejímu krku s vyceněnými zuby a v tu chvíli se k ní přidala i Aleera. Van Helsing běžel jak nejrychleji mohl.Nevnímal nic,než kostel, rýsoval před ním.Pevně držel svoji kuši a běžel dál.Marishka se řítila za ním,už natahovala ruce s dlouhými drápy před sebe v domnění že ho stačí chytit než se mu podaří doběhnout ke kostelu,ale bohužel to nestihla.Van Helsing namočil kuši s šípy do svěcené vody a prudce se otočil,Marishka už se šípům které po ní vystřelil nedokázala vyhnout , snažila se sice uletět pryč,dostala několik přímých zásahů a nakonec ji šípy přišpendlili k věži kostela.Verona se chystala zakousnout do Anina krku,když se ona i Aleera zarazily obě spustily srdceryvný křik,obě se proměnily a střechou vyletěly ven.Verona ještě stačila zavolat Marishčino jméno a pak už křik obou nevěst mizel za obzorem.Van Helsing je sledoval dokud nezmizely,pak se podíval nahoru ke kostelu.Marishka stále visela na věži.Její tělo se začínalo rozpadat.Dala se do křiku,který všem okolo trhal uši,po chvíli zanikl a z Draculovy nevěsty zbyla jen holá kostra, která spadla z věže na zem.Celá vesnice se shromáždila kolem Van Helsinga,kterému se ještě těžko dýchalo.,,Zabil nevěstu‘‘.,,Zabil upíra‘‘,ozývalo se každou chvíli davem.,,Na tom je něco špatného?‘‘,zeptal se Van Helsing.,,Upíři tu zabíjejí jednou-dvakrát za měsíc,teď budou zabíjet ze msty‘‘,prohlásil s ledovým klidem hrobník,který jako obvykle stál v čele.,,Nechte ho‘‘,řekla Anna,která se prodírala davem a došla až k Van Helsingovi.,,Takhle to už dál nejde, mám plán ale řeknu vám ho až pak‘‘,řekla tak tiše aby ji slyšel jen on.,,Za posledních sto let je první,kdo tady zabil upíra‘‘,řekla nahlas Anna celému shromáždění.,,Zaslouží si skleničku‘‘,dodala a poplácala Van Helsinga po zádech.Pak společně odcházeli.Anna ještě hrobníkovi poručila Marishčiny ostatky pohřbít pak už s Van Helsingem mířili zpět na panství.

Ztráta

Aleera s Veronou se vrátily zpět na Draculův hrad.Aleera usedavě brečela a Veroně už jen stékaly slzy po tvářích a třásla se po celém těle.,,Co budeme dělat‘‘,zakvílela Aleera zoufale.,,Já nevím…nevím…Co myslíš?‘‘,zeptala se tiše Verona a podala Aleeře kapesník.,,Řekneme mu pravdu nebo si vymyslíme výmluvu proč se s námi Marishka nevrátila?‘‘,zeptala se Aleera a utírala si slzy.,,Musíme mu to říct,nemůžeme mu lhát,možná že už o tom ví…‘‘,hlesla Verona,bylo to spíš přání.,,A co chceš jako dělat?Přitancovat si tam a říct.,,Drahý,dneska bylo tak krásně ,tak jsme se rozhodli zaletět najíst,ale objevila se tam ta Valeriánka s tím cizincem no a sejmuli Marishku,to co z ní zbylo najdeš poblíž kostela…‘‘,řekla za neustálého kvílení Aleera a položila si hlavu do dlaní.,,Ten z nás vymlátí duši‘‘,dodala na pokraji zhroucení.,,Takhle bych to rozhodně neformovala‘‘,řekla naštvaně Verona,i když připouštěla že má Aleera pravdu.,,Pojď‘‘,hlesla nakonec,chytila Aleeru za ruku a táhla ji do místnosti kde stála rakev ,v níž spal Dracula.Obě vešly váhavým krokem a rychle vyběhly po nejbližším sloupu na strop nad Draculovou rakví.Kromě nich byly v místnosti i skřeti.Dracula se po chvíli probral.O Marishčině smrti už věděl.Vyletěl z rakve ,dosedl na zem před rakví a chvíli zkroušeně koukal před sebe.,,Zbavíme se jednoho lovce upírů a hned se objeví další….Copak už nám nemůžou dát pokoj?Zabíjíme jen kvůli krvi a méně než bychom mohli,možná že až příliš málo,mohou říct to samé?‘‘,začal se rozčilovat Dracula došel ke sloupu a pomalím krokem mířil na strop,kde v obětí nervózně a mlčky postávaly jeho zbylé nevěsty.,,Kladl jsem vám přece na srdce,že musíme skoncovat s těmi Valeriány,dřív než zničí vše o co se snažíme!‘‘,řekl ostře Dracula a už stál hlavou dolů na stropě.Obě nevěsty rychle ucouvli dozadu.,,Přišli jsme o Marishku!‘‘,řekla Verona lítostivě.,,To je hrůza‘‘, přidala se kvílivě Aleera.,,Ale no tak,najdu si přece jinou nevěstu…‘‘,řekl Dracula líbezně.,,Cože?‘‘,zeptala se pohoršeně Verona.,,Copak mi ti už nestačíme?‘‘,zeptala se dotčeně Aleera a nasadila nejutrápenější výraz.,,Ty nemáš srdce……..‘‘,hlesla Verona spíš pro sebe,ale tak aby to slyšel i Dracula.,,Ne nemám srdce,necítím lásku a ani strach!‘‘,štěkl Dracula a seskočil zpět na zem.,,Ani radost…..zármutek…….já jsem prázdný a tak budu žít navěky‘‘,řekl sebelítostivě Dracula.,,Můj pane‘‘,hlesla Aleera tiše.,,Tak zlé to zase není‘‘,přidala se Verona.Dracula se ušklíbl sám pro sebe a otočil se na nevěsty.,,Svádím boj s celým světem!S každým živím tvorem na zemi…rozčiloval se Dracula.,,Ale brzy vypukne poslední bitva,zatím musím zjistit kdo je ten cizinec‘‘,říkal si sám pro sebe,když ho přerušil štěkot vlkodlaka uvázaného na druhé straně místnosti.,,Připravíme si z něj malé občerstvení,jsme už blízko cíle a nenecháme se odradit…‘‘,dodal už spokojeně Dracula.,,To ne!‘‘,vykřikla z ničeho nic Aleera skočila spolu s Veronou na zem.Náš poslední experiment se nezdařil…‘‘,řekla Verona s obavami ve tváři.,,Raději už to nezkoušej..‘‘,přidala se vyděšeně Aleera.,,Mé srdce by už neuneslo,další zklamání…Pokud se to znovu nepovede…‘‘,řekla Verona a pomalu došla k Draculovi,ale už nestačila větu dokončit.Dracula z ničeho nic vycenil zuby a zařval na obě nevěsty.Obě dvě s křikem couvly zpátky a zastavily se až o zeď , která byla předtím kus za nimi.Po chvíli se Dracula uklidnil.Nevěsty se ještě krčily a sledovaly ho se strachem v očích.Gestem jim naznačil, ať jdou k němu.,,Pojďte…nebojte se..ať se bojí druzí,vy nemusíte‘‘,řekl klidným hlasem.Obě nevěsty k němu rychle doběhly ,každá ho z jedné strany objala,obě dvě štěstím bez sebe.Znovu se ozval psí štěkot,tentokrát vlkodlak úplně šílel,protože ho Igor dráždil elektrickým kopím.,,Igore!‘‘,řekl Dracula nahlas aby ho vůbec slyšel.,,Ano pane?‘‘,zeptal se Igor když k nim dokulhal svým skřehotavým hlasem.,,Proč toho chudáka tak trápíš?‘‘,zeptal se Dracula tiše.,,Baví mě to…pane‘‘,řekl Igor s úšklebkem a uklonil se.,,Dobře,teď běž‘‘,řekl Dracula a podíval se nahoru na skřety.,,Všichni běžte..Na Frankensteinův hrad!‘‘,zavelel nahlas a už se věnoval jen nevěstám.,,Ano ,zkusíme to znovu‘‘,hlesla potichu Verona a pak i s Draculu a Aleerou zmizeli.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: stř srp 09, 2006 9:27 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Po delší době delší pokračování,....

Anna se s Van Helsingem vrátila zpět z vesnice se zprávu o Marishčině smrti.Danken to přijal jako velké zadostiučinění,naopak Eleanor na to nic neříkala.Marishku nikdy nepovažovala za někoho ,kdo by ji vědomě ohrožoval.Zdálo se jí že Marishka byla jiná než ostatní nevěsty.Nikdy proti Valeriánům ani jí samotné nic osobního neměla,plnila jen Draculovy rozkazy. Aspoň tak ji Eleanor vnímala, ale možná se pletla, u upírů si člověk nemůže být jistý ničím. Anna okamžitě zamířila do zbrojnice.
,,Kam chcete jít?‘‘,zeptal se jí Van Helsing,který ji mlčky následoval.,,Najít Draculu a skončit tohle všechno‘‘,řekla odhodlaně a začala hledat potřebné zbraně.,,Když budete sama,pohraje si s vámi jako kočka s myší a navíc nevidíte ve tmě‘‘,řekl Van Helsing a prohlížel si zbraně položené na stole.,,Kdo jiný by to měl udělat když ne já?‘‘,zeptala se a otočila se na něj.Van Helsing neodpověděl.,,Proč tu vlastně jste?‘‘,zeptala se po chvíli.,,Chci vám pomoct‘‘,řekl klidně Van Helsing.Anna se pousmála.,,To je zbytečné.Může vás to stát život,jako celou mou rodinu…‘‘,řekla tiše a znovu se hrabala v hromadě zbraní.,,Poradím si sama‘‘,odbyla ho.,,To jsem si všiml‘‘,řekl Van Helsing.,,Normálně za dne neútočí,bylo to poprvé‘‘,prskla Anna.,,Proč myslíte že přiletěli?‘‘,zeptal se opatrně,rozhodně ji nechtěl dráždit.,,Chtěli mě překvapit,nemůžou se dočkat až náš rod vyhubí‘‘,řekla aniž by se na něj podívala.,,Proč tak najednou?‘‘,pokračoval dál.,,Máte až moc otázek‘‘,pousmála se Anna.,,Zajímá mě s kým mám tu čest a jak ho zabít‘‘,hlesla Van Helsing.Přistoupil k ní,Anna se prudce otočila.Van Helsing ji chytil za ruku v které držela bodec.,,Rod zachováte jen když budete naživu.Vydáme se za Draculou ráno,ale společně‘‘,řekl a vzal jí bodec z ruky.Chvíli na sebe koukali.,,Někdo říká že jste vrah,jíní zase že svatý muž,tak jak to je?‘‘,zeptala se po chvíli Anna.,,Od každého kousek ,řekl bych‘‘,pousmál se Van Helsing.
,,Slíbila jsem vám pití..‘‘,usmála se Anna.,,To je pravda..‘‘,řekl Van Helsing uklidněn,s domněním ,že ji opravdu přemluvil.,,Pití je v jídelně,dejte si..‘‘,řekla Anna,vytrhla mu bodec z ruky obešla ho a mířila ke dveřím.,,Já to půjdu skončit jednou pro vždy‘‘,řekla odhodlaně.,,Lituji,že jste na to zůstala sama‘‘,hlesl a následoval ji.,,Naopak,mě to tak právě vyhovuje‘‘,řekla Anna v dobré náladě.,,A s otcem a bratrem mě to taky mrzí‘‘,hlesl nakonec a doběhl ji.,,Zase se s nimi shledám…‘‘,nestačila doříct Anna,Van Helsing ji násilím otočil k sobě a do obličeje jí šplíchl uspávací prach.Okamžitě se padala k zemi,jen taktak se Van Helsingovi podařilo jí chytit.,,Tohle mě taky mrzí‘‘,zašeptal,vzal ji do náruče a odnesl do jejího pokoje,kde ji uložil do postele.Prospala několik hodin a probrala se s bolením hlavy.
Venku byla tma a hustě pršelo.Po chvilce jí došlo, co se vlastně stalo.Vstala a zamířila do dolů do jídelny.Když procházela kolem zbrojnice,ozval se zevnitř šramot.Anna se zarazila.Nahlédla dovnitř. Nikoho nikde neviděla,když se znovu ozval divný zvuk z druhé strany zbrojnice.Anna se vrátila do chodby,vzala lucernu a pomalu vešla do zbrojnice.Znovu se ozval neznámý zvuk.Anna popadla první zbraň ,která ležela poblíž a připravená se blížila k malé uličce mezi stoly se zbraněmi,odkud se zvuk ozýval.Vběhla do uličky a strnula.Divný zvuk dělalo otevřené okno, v poryvu větru se zavíralo a znovu otevíralo.Anna si povzdechla a okno zavřela.Pak se ale ozval šramot kousek o dní.Trhla sebou, vzala do ruky pistoli a nabila ji.Pomalým krokem šla dál.Najednou za sebou slyšela kapat vodu.
Pomalu se otočila,ale nikde nic neviděla.Došla až k sloupu a opřela se o něj, aby jí nikdo nemohl vpadnou do zad.Ucítila, jak na ni kape voda.Prudce se koukla nahoru.Nad ní na sloupu se držel vlkodlak,Anna po něm jednou vystřelila a utekla dál do zbrojnice.V tu chvíli měsíc přikryl tmavý mrak.Anna pozpátku obešla sloup, ke kterému doběhla a zády do někoho narazila.Rychle se otočila a zarazila se.Před ní stál její bratr Velkan.Měl na sobě jen cáry ze svého oblečení,byl špinavý a taky promočený na kost.
,,Velkane…Proboha ty žiješ…‘‘,hlesla Anna a rozplakala se.,,Musíme pryč,je tu vlkod….‘‘,řeka rychle Anna ,ale Velkan ji přerušil.,,Ne nemám čas,já……znám Draculovo tajemství ,on je….‘‘,vychrlil Velkan ,ale větu už nedokončil.Zarazil se a začal couvat dozadu.Dostal křeč,začal sebou házet ,strhal ze sebe zbytek své košile a rozházel vše co mu přišlo pod ruku.,,Velkane!‘‘,řekla Anna vyděšeně.Velkan došel až ke zdi a pak po ní bez problémů vyšplhal až ke stropu.,,Ne to ne…pro boha ne…‘‘,zašeptala Anna tiše.Velkan nahlédl z okna.Měsíc vyšel zpoza mraku.,,Běž Anno!‘‘,stačil zakřičet na sestru,které se naskytl děsivý pohled na to,jak Velkan ze sebe strhává kůži a mění se v obrovského vlka.
Ve stejnou chvíli k Anně doběhl Van Helsing,vlkodlak vyskočil oknem ven.Anna stála jako přimražená na místě.Van Helsing vyběhl na balkon,jehož oknem před chvílí proskočil vlkodlak.Ten skočil dolů do řeky a přes krátký úsek lesa mířil do vesnice.Van Helsing se vydal okamžitě za ním.Anna stála ještě chvíli ve zbrojnici mimo sebe,když k ní dobelhal Carl.Na otázku,kde je Van Helsing ,jí odpověděl, že pronásleduje vlkodlaka do vesnice.Anna nečekala a okamžitě vyjela za ním.Van Helsing zatím hledal ve vesnici stopy po uprchlém vlkodlakovi.Pomalu procházel úzkou uličkou a nabíjel svou pistoli stříbrnými kulkami.Zaslechl za sebou šum a rychle se schoval za roh jednoho domu,o který byla opřená rakev.,,Krásná noc‘‘,ozvalo s z ničeho nic z rakve.Van Helsing sebou trhl a stoupl si před ni.
Uvnitř stál hrobník.,,Mně by byla trochu těsná,ale vám padne jako ulitá‘‘,řekl hrobník,vyšel z rakve a zkoumavým pohledem přejížděl z rakve na Van Helsinga a zpátky.,,Jaká zvláštní shoda..‘‘,hlesl nakonec ,otočil se a mířil na hřbitov.,,Vidím že vás vlkodlak ještě nezabil‘‘,řekl vesele hrobník.,,Vy si z něj nic neděláte?‘‘,zeptal se Van Helsing a šel za ním.,,Já ho nijak neohrožuji,on ví že po něm jenom uklízím…..‘‘,řekl hrobník a pokračoval v kopání hrobu.,,Není na kopání hrobu pozdě?‘‘,zeptal se Van Helsing a díval se do prázdné uličky ze které se ozval praskavý zvuk.,,Na dobrý hrob není nikdy pozdě,nikdy nevíte kdy se co semele‘‘,řekl hrobník a chystal se Van Helsinga praštit svou lopatou.Van Helsing stačil lopatu chytit dřív, než ho trefila namířil na něj svou zbraní.,,Promiňte,já jsem už takový‘‘,usmál se nevinně hrobník a pak se zadíval Van Helsingovi přes rameno.Za nimi stál vlkodlak a chystal se k útoku.Van Helsing stačil uskočit,vlkodlak skočil po hrobníkovi.Hrobník to odnesl,jeho bezvládné tělo dopadlo do jednoho vykopaného hrobu.Van Helsing zamířil na vlkodlaka,který se zvedl ze země,když mu z ničeho nic strhla mušku Anna.Kulka minula cíl jen o kousek,vlkodlak pak přeskočil zeď jednoho domu a utíkal pryč za vesnici.Van Helsing chytil Annu pod krkem a natlačil ji ke zdi.
,,Proč?‘‘,zeptal se naštvaně.,,Uškrtíte mě!‘‘,řekla už přidušeně Anna.,,Proč ho chráníte?‘‘,zasyčel Van Helsing.,,To nejde….Kdyby lidé věděli..‘‘,hlesla přiškrceně Anna.Van Helsing ji se prsknutím pustil a poodstoupil.Už to není váš bratr Anno!‘‘,řekl naštvaně.,,Vy to víte?‘‘,zeptala se když popadla dech.,,Ano‘‘,řekl prostě.,,A to jste se dozvěděl kdy? Teď nebo už dřív?‘‘,zeptala se Anna a došla k němu.,,Už dřív..‘‘hlesl Van Helsing.,,A i přes to jste ho chtěl zabít?‘‘,zeptala se Anna a šťouchla do něj.,,Je to vlkodlak bude vraždit lidi‘‘.,,On za to nemůže,je to prostě v něm..‘‘.zakřičela Anna.,,Já vím ,ale musím chránit lidi..‘‘,řekl na obhajobu Van Helsing.
,,Dracula má pro něj lék.Pokud existuje šance bratra zachránit,chci se o to pokusit….‘‘,řekla Anna.,,Musím najít Draculu..‘‘,hlesl Van Helsing.,,A já musím najít bratra..‘‘,řekla Anna.,,Obětoval se pro mě,on a Danken jsou poslední, kdo mi zůstali,nenávidím Draculu víc, než si umíte představit,připravil mě o vše.
Zůstali jsme tady sami…..‘‘,hlesla Anna a poodešla kousek dál.Nastala chvíle ticha.,,Vzpomínat na ty,které jsme ztratili je možná horší než nemít vzpomínky žádné..‘‘,hlesl Van Helsing.,,Dobrá….Zkusíme to‘‘,hlesl Van Helsing.
Anna se na něj otočila.Vyměnili si pohled a pak oba utíkali ke koním,aby mohli stopovat vlkodlaka.Carl se zatím vrátil do věže.Byl tam dnem i nocí zavřený a hledal stopy po Draculovi.Po chvíli k němu došel Danken.,,Kde jsou všichni?‘‘,zeptal se Carla.,,Pronásledují vlkodlaka ve vesnici‘‘,hlesl Carl.Danken se rozhodl jít jim na pomoc.Nechtěl Eleanor vystavit nebezpečí,proto jí nic neřekl a chtěl se co nejnápadněji vytratit.Když se už plížil ozbrojený přes jídelnu ven,zastoupila mu cestu Eleanor.Napřed se zatvářil překvapeně a pak jakoby nic.Eleanor se vítězně usmála,byla si jistá že ho právě přistihla a určitě půjde o něco důležitého u čeho nesmí chybět.
,,Kampak?‘‘,zeptala se posměšně Eleanor.,,Jedu se jen projet‘‘,řekl nejznuděnějším tónem, na který se zmohl.,,A proč si na tu projížďku bereš tolik zbraní?‘‘,zeptala se dotíravě a neustále se usmívala.Danken nevěděl co říct,obešel ji velkým obloukem a už si jí nevšímal.Eleanor ho okamžitě dostihla.,,Vezmi mě s sebou…‘‘,řekla neodbytně.,,Ne je to nebezpečné‘‘,řekl hrdinsky a vyšel ven.Eleanor ho znovu doběhla a zastoupila mu cestu.,,Když budeme dva,hrozí nám menší nebezpečí…‘‘,řekla filozoficky.Danken ji probodl otráveným pohledem.,,Fajn,ale rychle než si to rozmyslím…‘‘,řekl otráveně a šel osedlat koně.Eleanor byla hned zpátky a pak už oba uháněli do vesnice.Vlkodlačí stopy zatím dovedli Annu a Van Helsinga ke starému hradu.,,Kde to jsme ?‘‘,zeptal se Van Helsing.,,Na Frankenstainově hradě,ale nerozumím tomu,má být opuštěný…Ten co tu bydlel před rokem už zemřel..Vykradač hrobů mimo jiné..‘‘,hlesla Anna ,když si všimla jisker poletujících vevnitř.,,Takže ve stejné době,kdy zmizel váš otec…‘‘,zamyslel se Van Helsing.,,Ano,byl Draculovi na stopě…mířil k moři‘‘,kývla Anna a zahleděla se před sebe.,,Já nikdy u moře nebyla…Musí být nádherné..‘‘,hlesla spíš pro sebe.Pak se znovu vrátila k sobě a oba běželi k bráně do hradu.Vlkodlak dorazil na hrad hezkou chvíli před nimi,dostal se až do laboratoře,kde měli všichni skřeti na pilno.Když skočil z jednoho trámu dolů na zem začal se přeměňovat zpět na člověka,způsobil tím mnoho rámusu, který zaslechl Dracula, když se procházel po laboratoři a kontroloval průběh pokusu.
Vlkodlak ze sebe začal strhávat srst,když po chvíli už na zemi ležel roztřesený Velkan.,,Dal jsem ti jediný úkol,zjistit kdo je ten cizinec a ty místo toho jdeš a klábosíš se svou sestřičkou….‘‘,řekl Dracula podrážděným tónem,překročil ho a pokračoval dál v cestě.,,Ji do toho nepleťte hrabě,ona vaše tajemství nezná a já si ho brzo vezmu do hrobu‘‘,vykoktal ze sebe Velkan a za pomoci Draculovy moci se zvedl a následoval ho.,,Tak brzo to zase nebude,ještě před tím mi trochu posloužíš‘‘,řekl Dracula už klidným tónem a zastavil se u lehátka,jednoduše ztlučeného z několika prken,na němž právě něco dělalo několik skřetů.,,Raději zemřu,než bych vám pomohl‘‘,zachraptěl Velkan ještě stále pod Draculovým vlivem a chytil se nejbližší věci, aby neupadl na zem.,,Ale nepovídej,tohle tu říká každý,ale po odbití dnešní půlnoci se staneš mým věrným otrokem‘‘,prohlásil pobaveně Dracula.
Skřeti po celou dobu odvazovali něco,co leželo na lehátku, a v tu chvíli odhodili starou kostru před Draculu.,,Poznáváš ho?‘‘,zeptal se hrabě Velkana ,který dokulhal k němu.Kostra musela být hodně stará,na dlouhém řetízku na krku měla velký kříž,který Velkan bezpečně a okamžitě poznal.
,,Otec?‘‘,zachraptěl zoufale.,,Ne‘‘,vykřikl hned potom a chystal se vrhnout na Draculu,ten byl rychlejší a chytil ho pod krkem.,,Nebyl k ničemu,doufám že ty mi se svojí vlkodlačí krví v žilách budeš více k užitku!‘‘,prskl naštvaně Dracula a odhodil Velkana na lehátko,kde se na něj vrhli skřeti,kteří až do teď čekali.Začali ho okamžitě přivazovat řemeny,ale ještě se mu podařilo vysmeknout.,,Já jsem vás zastavit nedokázal,ale Anně a Dankenovi se to podaří‘‘,prskl naštvaně Velkan směrem k Draculovi,pak ho skřeti za pomoci Draculovi moci přivázali.Dracula stojící opodál nasadil spokojený výraz a tanečním krokem obkroužil celou laboratoř ,doprovázený Velkanovým prosebným křikem o pomoc.Eleanor a Danken dojeli do vesnice.Nikde nenašli nikoho,kdo by jim řekl, jestli jsou Anna a Van Helsing stále ve vesnici ,tak začali pátrat po stopách sami.
Anně a Van Helsingovi se podařilo proniknout nepozorovaně do hradu,když se před nimi něco pohnulo a objevily se tam tři malé postavy v černém,nesoucí několik metrů drátů.
Anna smýkla Van Helsingem za blízký sloup a přikrčila se.,,Skřeti,slouží Draculovi‘‘,hlesla ,když si všimla tázavého výrazu na Van Helsingově tváři.,,Jsou pracovití,ale dost nebezpeční,neváhejte je zabít,oni se s vámi mazlit nebudou…‘‘,dodala rychle a poslouchala .Skřeti spolu mluvili zvláštním skřehotavým a zároveň chraptivým hlasem,rozuměla jim jen poslední větu.,,S bratrem prý provádí nějaký experiment,té kletbě,která ho spaluje, ještě nepodlehl‘‘,zašeptala Anna a chystala se vyběhnout z úkrytu.,,Váš bratr je už ztracen,ale když zabijeme Draculu,zachráníme tím mnoho dalších‘‘, hlesl Van Helsing,když ji chytil za ruku a trhl s ní zpátky,ale přesto pak pokračovali v cestě.Dostali se do prvního patra,kde si všimli zvláštních hroudy slizu.,,Viděla jste to už někdy?‘‘,zeptal se Van Helsing tiše.,,Ne…Co myslíte že to je?‘‘zeptala se opatrně.,,Potomci‘‘,odpověděl prostě Van Helsing a pokračoval v cestě.,,Cože‘‘,zeptala se překvapeně Anna.,,Když žijete čtyřista let s krásnými ženami……‘‘,otočil se na ni s úšklebkem.,,Jistě a upíři jsou vlastně mrtví,takže i jejich děti se rodí mrtvé‘‘,zamyslela se Anna,když došli k místu ,kde byl strop podstatně níž a místnost se zužovala v malou úzkou uličku,kompletně zatarasenou hroudami slizu.,,Teď se je z nějakého důvodu snaží oživit…‘‘,hlesl Van Helsing a ukázal na dráty,které vedly ke všem malým upírům.Pak se podíval do uličky.,,Až po vás‘‘,prohlásil jako pravý gentleman.Anna se jen ušklíbla,Van Helsing obrátil oči v sloup a pomalu se prodíral s Annou v zádech.
Skřeti vyzvedli Velkana nahoru na střechu,nad hradem se začalo blýskat.Dracula,který netrpělivě chodil po lešení vzhůru nohama tam a zase zpět v tu chvíli zavelel skřetům aby začali.Igor zapnul proud,teď už jen čekali na blesk.Van Helsing a Anna se prodrali uličkou do místnosti,kde byl ze začátku strop stejně nízko,jako v předešlé místnosti.,,Dracula a jeho ženy zabíjejí jen párkrát za měsíc,ale jestli obživnou tihle..‘‘,šeptal Van Helsing s obavami. Za celou cestu potkali spoustu vaků s malými upíry a místnost, ve které teď stáli, byla plná dalších a bylo jich proklatě hodně.Eleanor a Danken potkali jakousi starou ženu,ve vesnici známou jako šarlatánku,která jim prozradila že Anna s jakýmsi mužem jeli směrem k Frankenstainově hradu.Rozhovor zakončila větou Bůh vám pomoz ,a pak zmizela v noční tmě.Danken a Eleanor běželi zpět ke koním a měli namířeno k hradu,nedaleko od vesnice.V tu chvíli udeřil blesk,projel Velkanovým tělem,a přes dráty až do těl všech malých upírů.Anna i Van Helsing sebou poplašně trhli.Ticho protnul tlukot srdcí malých upírů.Van Helsing přistoupil k jedné hroudě slizu a dotknul se jí.,,Co to proboha děláte?‘‘,zeptala se nechápavě Anna.,,Chci vidět jak vypadají‘‘,hlesl zaujatě Van Helsing a prorazil rukou tvrdý obal ze kterého se vyhrnulo spousta slizu a pokračoval dál až se uvnitř začala rýsovat malá šedá hlava s velkýma zavřenýma očima.Anna,která ho celou dobu znechuceně sledovala z povzdálí přistoupila blíž.,,Tohle vznikne ,když se spáří upíři…‘‘,hlesl Van Helsing tiše a dotkl se malého upíra,který v tu chvíli prudce otevřel svoje černé oči a prskl po nich.Anna leknutím vyjekla a oba couvli dozadu,když udeřil další blesk a všechny hroudy slizu začaly praskat a všude kolem začali poletovat malí upíři.,,Utíkejte!‘‘,zaječel Van Helsing a s Annou vyběhl z místnosti,běželi k nádvoří.Na balkoně nad nádvořím ,které se plnilo upíry, se objevily Aleera s Veronou,po chvilce se k nim přidal i Dracula.Obě nevěsty nadšeně sledovali své děti,Verona jednoho nechala,aby se jí posadil na ruku, a když pak odletěl, obě nevěsty Draculu objaly.,,Musí se nakrmit,naučte je to, běžte!‘‘,křikl Dracula a obě nevěsty vyhodil do vzduchu,ty s nadšeným křikem letěly dolů,proměnily se a v tu chvíli je všichni upíři následovali.,,A proste ďábla,aby to tentokrát přežili!‘‘,křikl ještě za nevěstami Dracula.V tu chvíli na nádvoří doběhl i Van Helsing s Annou.,,Tak začneme..‘‘,hlesl Van Helsing,vytáhl svou brokovnici a začal střílet po několika málo upírech kteří ještě neuletěli pryč a kroužili nad nádvořím.,,To ne!‘‘,zakřičela na něj Anna,když si všimla Draculy stojícího na balkoně jen několik pater nad nimi.Van Helsing zastřelil posledního upíra a v tu chvíli si hraběte také všimnul.
Dracula měl ve tváři naštvaný a nebezpečný výraz.,,Tak přece jste si mě všiml‘‘,hlesl Van Helsing spíš pro sebe.Dracula vycenil zuby,vydal ze sebe ohromný řev,skočil dolů a ve vzduchu se proměnil v obrovské netopýří monstrum.Anna vyběhla po nejbližších schodech pryč,zatímco Van Helsing se rozběhl ke dveřím,stojících jen pár metrů od něj,když k nim doběhl,sami se zabouchly.Všude začaly létat jiskry,upír kroužil nad nádvořím a házel po něm vše, co mu přišlo pod ruku.

Eleanor a Danken byli už nedaleko hradu,když Eleanor zaslechla písklavý zvuk,který vydávají obyčejně netopýři, a který se v tu chvíli ozýval všude kolem.Zvedla hlavu a na obloze nad sebou uviděla tisíce malých šedobílých tělíček upírů,mířících přímo na vesnici.I Dankenovi pozornost upoutal náhlý hluk a nevěřícně koukal na nebe.,,Letí na vesnici!!‘‘,zakřičela na něj Eleanor,aby ji vůbec slyšel.,,Jedeme zpátky!‘‘,křikl na ni zpět ,otočil zmateného koně,kterému zvuk také vadil a už oba jeli co nejrychleji zpět na pomoc vesnici.

Van Helsingovi se zatím podařilo zmizet Draculovi z dohledu a schovat se.Dracula přistál na zemi už jako člověk a očima po okolí hledal jakékoliv známky života nebo nepatrný pohyb,když kousek od něj dopadl na zem kus hořícího dřeva.Dracula se okamžitě otočil směrem k místu, kde dřívko dopadlo,v tu chvíli před ně skočil Van Helsing,který čekal na vhodnou příležitost a zabodl mu stříbrný bodec do hrudníku.Dracula ze sebe vydal jakýsi skřek a začal se svíjet v předstírané bolesti a sklopil zrak k zemi,zatímco Van Helsing ustoupil o krok do zadu a pokřižoval se.,,Odpočívej v pokoji‘‘,řekl klidným hlasem a sledoval Draculu.Ten z ničeho nic k němu zvedl oči.,,Buď zdráv Gabrieli‘‘,řekl klidným hlasem Dracula a vítězně se usmál.Jen o kus dál ,ve vesnici neměli místní obyvatelé ani tušení,co je čeká a trávili večer obvyklým způsobem,když zaslechli divné zvuky z venku,většina se vyšla ven podívat co se děje.Pohled,který se jim naskytl donutil všechny se dát na rychlí útěk.Od Frankenstainově hradu na vesnici letěla tisícovka malých upírů v čele s Draculovými nevěstami.Vlétly do vesnice a začaly se vrhat na každého, kdo jim stál v cestě.
Nevěsty svým dětem kořist napřed sami chytaly,pak už vyletěly nad vesnici a spokojeně sledovaly své děti.Eleanor s Dankenem dorazili zpět do vesnice,sesedli z koně a začali osvobozovat vesničany ze spárů upírů.

Dracula ze sebe zatím vyndal stříbrný bodec.,,To je tvůj stříbrný bodec?‘‘,zeptal se klidně a odhodil ho stranou.,,Jak je to už dlouho?Třista ,čtyřista let?‘‘,zeptal se znovu Van Helsinga a sundal svůj plášť.,,Tak ty si to nepamatuješ…..‘‘,hlesl Dracula s úsměvem,když si všiml Van Helsingova nechápavého výrazu a popošel blíž k němu.,,Co bych si měl podle vás pamatovat?‘‘,zeptal se opatrně Van Helsing, protože nechtěl Draculu jakkoliv naštvat,byl si vědom koho má před sebou.,,Ty jsi přece ten slavný Van Helsing…Žák těch největších učenců Tibetu po Istanbul….‘‘,dovykládal skoro z paměti Dracula a obešel Van Helsinga zboku.,,Řád svatých rytířů o vás ví..Vy zase víte vše o mě…‘‘,hlesl Van Helsing a udělal pár kroků dozadu,s úmyslem být od Draculy v bezpečné vzdálenosti.,,Nejde jen o to co vím já‘‘,usmál se Dracula a zastavil se před ním.,,My se známe už hodně dlouho Gabrieli‘‘,řekl pomalu Dracula a nepřestával se usmívat.,,Napadlo tě někdy ,proč se ti zdají ty sny? Děsivé výjevy z dávných bitev..‘‘zeptal se o něco vážněji Dracula a poodstoupil od něj tři kroky.Van Helsing se překvapeně zarazil.Jak může vědět o těch snech a o něm samotném,když se nikdy předtím neviděli,tedy aspoň myslel že ne.,,Odkud mě znáte?‘‘,zeptal se Van Helsing.

Anna šla přes laboratoř,kde narazila na pár otravných skřetů a Igora,který na ně křičel rozkazy a něco o tom, že ztrácí výkon, a že Draculovy děti to nepřežijí.Podařilo se jí dostat se nahoru na střechu,kde byl stále přivázaný Velkan.,,Velkane,pojď pomůžu ti utéct,bude to zase dobré‘‘,vyhrkla rozrušeně Anna a začala bratra odvazovat.,,Ne,neodvazuj mě!!‘‘,štěkl Velkan a začal se zběsile bránit.,,No tak,uklidni se,půjdeme domů‘‘,řekla Anna ,pak ji ale Velkan volnou rukou chytil pod krkem, začal se znovu proměňovat ve vlkodlaka.

Jeho křik dolehl až dolů k Draculovi a Van Helsingovi,který sebou poplašně cukl.,,Copak,chtěl bys abych ti osvěžil paměť?Pár detailů z tvé mrzké minulosti?‘‘,zeptal se Dracula a došel přímo k Van Helsingovi,který využil situace,vytáhl krucifix a vrazil ho Draculovi do ruky.Dracula zaječel bolestí,kříž začal hořet až se roztavil,Dracula se uklidnil a odhodil to co z kříže zbylo na zem.,,Raději si tento rozhovor necháme na někdy jindy‘‘,usmál se znovu Dracula jakoby se nic nestalo.,,Raději se ti teď znovu představím..‘‘,řekl a udělal dva kroky dozadu.,,Jmenuji se hrabě Vladislaus Dracula,narozen 1422,zavražděn 1462‘‘, řekl Dracula tajemně a mírně se uklonil.

Eleanor s Dankenem zatím bezvýsledně bojovali proti upírům ve vesnici.Objevil se tam i Carl,který spatřil upíry z věže hradu Valeriů.Všiml si ženy,která se držela vývěsní hospodské tabule a křičela o pomoc,malý upír ji držel za nohu a snažil se jí odtáhnout.Carl neváhal,popadl vědro ,které stálo kousek o něj a mrštil ho po upírovi.Trefil se,upír ženu pustil,ta se neudržela ,padala dolů a přistála v Carlově náruči.Upír se vzpamatoval a protože se nechtěl své kořisti vzdát,připravil se k útoku,ale těsně před dvojicí se nafoukl a rozprskl a všichni malý upíři ho okamžitě následovali.Nevěsty sletěly níž a už mohly jen přihlížet jak jejich děti jedno po druhém umírají.Obě se zoufale rozkřičely a letěly zpět na Frankenstainův hrad. Eleanor a Danken ,kteří si jich všimli ,rychle nasedli na koně a pronásledovali je.

Nevěsty dorazily na hrad dřív,Dracula zaslechl jejich žalostný křik a otočil se zády,Van Helsing toho chtěl využít,chystal se vyběhnout úzkou chodbou pryč z nádvoří,ale z chodby vyběhla zběsile Anna a narazila do něj.,,Co tady …‘‘,chtěl vyhrknout Van Helsing,ale Anna ho přerušila.,,Vlkodlak,běží za mnou!‘‘,vyhrkla zadýchaně,nechala se od něj zvednout ze země a utíkali zpátky k Draculovi,který si všímal nevěst,které v tu chvíli přistály ještě s křikem na nádvoří a padly mu do náruče.,,Co se stalo?‘‘,zeptal se rozčíleně Dracula.,,Všechny jsou mrtvé…‘‘,zakvílela Verona.,,Ani jeden to nepřežil!!‘‘,zakřičela Aleera a obě tiše vzlykaly.Aleera se podívala Draculovi přes rameno a zahlédla Annu s Van Helsingem,jak se snaží nenápadně vytratit.Šťouchla do Verony,obě pustily Draculu a nebezpečně výhružnými výrazy popošly k Van Helsingovi a Anně.,,Ale ale,koho pak to tady máme?‘‘,zeptala se vítězně Aleera výhružně.,,Cena útěchy‘‘,zašeptala Verona a následovala svou sestru.Van Helsing se ochranitelsky postavil před Annu ,ke které měly namířeno.,,Uhni z cesty,tebe se to netýká‘‘,štěkla Aleera a změřila ho opovrhujícím pohledem.,,Tak to ani omylem‘‘,odpověděl uštěpačně Van Helsing a ani se nepohnul,přes nebezpečně vyhlížející Aleeřin pohled.V tu chvíli na nádvoří doběhl i Anin bratr,přeměněný ve vlkodlaka.Aleera po něm šlehla jediným pohledem,s úšklebkem přejela pohledem zpět na Van Helsinga.,,Jak chceš‘‘,zašeptala a prudce se otočila směrem k vlkodlakovi.,,Zabij ho!!‘‘,zaječela jak nejsarkastičtěji uměla a ukázala na Van Helsinga.Vlkodlak se nepohnul,ale i přes to se Van Helsing rozběhl pryč,stačil na Annu zakřičet,,Na střeše!‘‘,a zmizel v jedné z mnohačetných chodeb.Vlkodlak se podíval na Draculu a teprve na kývnutí svého pána se za Van Helsingem rozběhl.,,Ne Velkane!‘‘,zakřičela Anna a hodlala běžet za nimi,když ji Aleera chytila pod krkem a odhodil zpět.

V tu chvíli už Eleanor s Dankenem stáli u brány,Eleanor vystřelila jako první,ani nevnímala že Danken na ni zavolal.Dostala se do jednoho patra nad nádvoří,odkud měla výborný rozhled nad celou situací.Dracula stál opodál a pobaveně sledoval počínání svých dvou nevěst.,,Tak,konečně.. Už ses rozloučila s životem?‘‘,zeptala se úlisným hlasem Aleera .,,Já se ještě umřít nechystám‘‘,namítla Anna.,,Jen co se zbavíme tebe a tvého bratra,už nám nikdo nezabrání v cestě našeho plánu‘‘,řekla spokojeně a zároveň nedočkavě Verona.,,Navíc se k nám přidá i náhrada za Marishku‘‘,prořekla se Aleera.Všimla si Anina nechápavého výrazu a jen se zašklebila.,,Až tu nebudete,kdo myslíš že se postará o Eleanor?‘‘,pousmála se Verona.,,Dokud budu na živu,vy se k ní nepřiblížíte…‘‘,prskla Anna odbojně.Obě nevěsty si vyměnily pohled a začaly se smát.,,To si ji měla přivést ,aby tu mohla zůstat‘‘,zakořenila se Aleera a stála přímo před Annou.Ta se i tentokrát neudržela a chystala se Aleeru praštit a stejně jako několikrát předtím se upírce podařilo ji ruku zkroutit za záda.Anna padla na kolena,neschopná se bránit.
Eleanor nebyla moc vysoko ,slyšela každičké slovo,věděla co bude následovat, když něco neudělá.Rozhlédla se kolem a všimla si lana uvázaného u stěny a druhým koncem připnutého k protější stěně nádvoří.Rychle lano odvázala a čekala na vhodnou chvíli.,,Už ses tu naotravovala dost‘‘,řekla Verona s výhružným výrazem.,,Poslední přání?‘‘,zeptala se Aleera s úlisným výrazem.,,Táhněte čertu!‘‘,zajíkala se Anna a nasadila opovrhující výraz.Aleera jí jediným škubnutím zaklonila hlavu dozadu a začala se připravenými špičáky přibližovat k Anině krku.
Eleanor chytila pevně lano,ještě jednou se podívala na svůj cíl a zhoupla se.Letěla níž a níž až zkopla Verona daleko od sebe a když stála na zemi,jednu Aleeře natáhla.Obě upírky se stáhly zpět,jakmile se vzpamatovaly,chystaly se k útoku na nezvaného hosta,ale když zjistily že to je ve skutečnosti Eleanor,zůstaly strnule stát vedle sebe.,,Tady se člověk dozví věcí…..‘‘,řekla Eleanor dotčeným tónem když pomohla Anně vstát.Verona si s Aleerou prohodily pohledy,Dracula beze stopy zmizel.
,,Co tady děláš?‘‘,zeptala se nasupeně Anna.,,Ještě si stěžuj,jestli sis nevšimla,právě jsem ti zachránila život‘‘,řekla dotčeně Eleanor,aniž by se na ni podívala.,,Měla jsem to pod kontrolou…‘‘,zabručela Anna na obranu.Eleanor ji ale nevnímala,sledovala dvě upírky před sebou,které na sebe koukaly a přitom otevíraly ústa jako při mluvení,přitom však nevydaly ani hlásku.Aleera nakonec jen kývla a pak se obě zadívaly po Eleanor.,,Ty nalevo já napravo..‘‘,zašeptala Anna a pak už jen šťouchla do Eleanor a tím jí dala znamení na zahájení útěku.Aleera se pustila do pronásledování Anny a Verona běžela za dcerou.Eleanor v to ani nedoufala,ale podařil se jí matce zmizet z očí.Procházela potichu tmavou chodbou v samotném hradu jako by byl cítit zápach smrti,při každém kroku se Eleanor otřásla ale nakonec se přinutila jít dál.Před sebou uviděla světlo,vycházející z jedné místnosti na okraji jedné chodby.Došla blíž ale nahlédnout se neodvážila,protože si uvědomila něčí přítomnost v místnosti.,,Vážně neexistují žádné stopy nebo vodítka k tomu jak zabít Draculu?‘‘,zeptal se dívčí hlas v místnosti.,,Několik málo,ale jsou to hádanky,tedy kromě jediného,jedno pojítko se nachází ve vesnickém kostele,ale nikdo neví kde je…‘‘,odpověděl na to druhý dívčí hlas.První hlas byl Eleanor až podezřele známý,zato druhý nikdy neslyšela.Najednou se z místnosti ozvala rána,když se rozlétly kdesi v místnosti dveře.,,Vetřelci tu pobíhají po hradě a vy si tady klidně sedíte!Eleanor ,Anna a ten cizinec,běžte je okamžitě hledat!‘‘,rozkřikla se Aleera,kterou Eleanor poznala bezpečně po hlase.Už na nic nečekala a otočila se potichu na cestu zpět,měla jedinou stopu a poslední naději- vesnický kostel.Doběhla zpět k nádvoří,ale dopatřením se dostala do prvního patra nad nádvořím.Dole se objevil Danken a rozhlížel se kolem.Eleanor na něj zavolala a nařídila mu, aby běžel zpátky ke koním a čekal na ni.Danken udělal, co chtěla,zatímco ona sama běžela zpět k odbočce, kde špatně zahnula a nakonec se jí podařilo doběhnout na nádvoří,když chtěla vyběhnout dveřmi ven se dveře před ní zabouchly.

Eleanor se nervózně zarazila a rozhlédla se kolem sebe,když si všimla dívky stojící kus od ní.O něco menší než ona sama,šaty typické pro nevěstu,kaštanově hnědé vlnité vlasy po lopatky a pronikavě zelené smaragdové oči.,,Málem jsem tě nestihla pozdravit…‘‘,usmála se přátelsky na Eleanor,která ji nedůvěřivě sledovala,připravená k obraně.,,Kdo jsi?‘‘,zeptala se upírky opatrně.,,Ještě jsme se nepotkaly,jmenuji se Manon,jsem Raduova nevěsta‘‘,řekla jemným hláskem.Byl to ten druhý hlas,který slyšela v místnosti.,,Co po mě chceš?‘‘,zeptala se,ale pak toho litovala.,,Nic…Nemusíš se bát,jen jsem se chtěla seznámit se svou budoucí sestrou‘‘,zasmála se Manon,když se ozvalo zavrzání a dveře,které se před chvíli samy zabouchly se bez jakéhokoliv zásahu otevřely.Eleanor se otočila ke dveřím a pak hned zpět na Manon,ale ta zmizela.Eleanor na nic nečekala a utíkala rychle ven,přitom Manon v duchu poděkovala.Doběhla ke koním,kde už netrpělivě čekal Danken.,Musíme do vesnice,do kostela‘‘,vyhrkla zadýchaně Eleanor a rychle naskočila na koně.,,Slyšela jsem dvě upírky,bavily se o tom, že je tam někde vodítko k tomu, jak zabít Draculu…‘‘dodala na adresu jeho nechápavého výrazu.,,Katrin je naživu,byla tam….‘‘,řekla ještě před tím než vyjeli do vesnice,s Dankenem si vyměnila jen jeden pohled a okamžitě vyjeli k vesnici.

Anna se zatím střetla s Van Helsingem na střeše.,,Kudy teď?‘‘,zeptala se, když se blízko ozvalo vlkodlačí zavytí.Van Helsing pohotově vytáhl pistoli s harpunou a vystřelila na druhý břeh řeky,která tekla kolem hradu.Harpuna se zasekla ve stromě , Van Helsing chytil Annu a spustili se společně na druhý břeh.Vlkodlak se je snažil zastavit a skočil po laně,to pod jeho váhou prasklo a dvojice se zhoupla, zatímco vlkodlak se zřítil z obrovské výšky dolů do řeky.Dracula a nevěsty se shromáždili na střeše.Aleera s Veronou v objetí oplakávaly svoje děti,Manon a Katrin stály opodál a sledovaly Draculu,který klečel na kraji a koukal nasupeně před sebe.Po chvíli na střechu dobelhal i Igor.,,Promiňte pane,dělali jsme co jsme mohli,ale nejsme tak chytří jako doktor….‘‘,zaskřehotal omluvně.,,Ano ,vypadá to že si náš doktor vzal tajemství života do hrobu…‘‘,pronesl naštvaně a zklamaně Dracula,zrovna když se nad střechou mihl stín a objevil se tam Radu.,,Draculo?‘‘,řekl klidným hlasem když se proměnil do lidské podoby.,,Teď ne!‘‘,štěkl Dracula nebezpečným tónem.,,Možná tě bude zajímat že Danken s Eleanor teď míří do vesnice aby zjistili co tě dokáže zabít….‘‘,řekl rychle jako básničku a usmíval se.Dracula ještě chvíli zíral před sebe a až pak se zeptal.,,Jak se to dozvěděla?‘‘,hlesl už klidným tónem.Radu se podíval směrem k Manon a Katrin,které obě naprázdno polkly a jeho pohledu snažily vyhnout.,,Nemám tušení…‘‘,hlesl Radu a přejel pohledem zpět na Draculu.Ten seskočil z okraje,nakázal nevěstám přesun zpět na jeho hrad,zatímco s Radu mířili do vesnice zabránit Eleanor a Dankenovi odhalit Draculovo tajemství.
Dvojice zatím dojela ke kostelu a nenápadně se vplížili dovnitř.,,Kde že to má být?‘‘,zeptal se Danken a rozhlížel se ,pro případ, že by je někdo sledoval.,,Říkaly,že to nikdo neví….‘‘,hlesla Eleanor a koukla se nahoru.,,Ty hledej dole,já nahoře…‘‘,zívla rozespale a vyskočila nahoru na jeden z mnoha střešních trámů.Danken hledal u oltáře a lavic,když si Eleanor nahoře všimla jednoho přebytečného trámu,který v tom místě neměl žádný smysl a byl jen kus od ní.,,Támhle asi něco je…‘‘,zavolala na Dankena a ukázala na trám.Chtěla na něj přeskočit,ale podjela jí noha a trámu se chytila jen rukama,rozhoupala se a když byla dost vysoko až se skoro přehoupla,pustila se a nohama dopadla v kleče na trám.,,Je něco co neumíš?‘‘,zeptal se Danken stojící pod trámem,který sledoval každý její pohyb.,,Jo…lítat‘‘,usmála se Eleanor,vstala,natáhla ruce jako křídla a zasněně zavřela oči.,,To se dá velice rychle napravit…‘‘,řekl dole nějaký hlas který Dankenovi rozhodně nepatřil.Eleanor rychle otevřela oči a podívala se dolů.Stál tam Dracula,který držel Dankena pod krkem a Radu,který ji s úsměvem sledoval.,,Byla by si tak laskavá,až najdeš to co tu hledáš,předala by si ji nám?‘‘,zeptal se sladce Radu.Eleanor se prošla požránu a na jednom jeho konci si všimla do dřeva vyryté značky.Byl to onačený kryt skrýše.Zvedla víko,které jí odhalilo tajnou skrýš v duté části trámu.Napřed vytáhla kus kamene,který mohl kdysi být sochou,ale teď to nemělo ani hlavu a ani končetiny,byl to jen otlučený kus kamene.Znovu začala rukou hledat něco v trámu,když vytáhla menší krabičku,možná šperkovnici z ebenového dřeva.,,Zlatíčko pokud chceš,aby se tvému kamarádovi nic nestalo,radši to ani neotvírej….‘‘,pronesl znovu Radu svým medovým hlasem,teď už stál přímo pod trámem na kterém seděla.Vzala kus kamene a jakože omylem jí vypadl,přitom padal přímo na něj.Radu udělal pomalý krok stranou a kus kamene dopadl vedle něj.Pak sjel pohledem zase na ni.Eleanor vstala a koukala dolů s krabičkou v ruce.,,Skvěle,hoď mi ji…‘‘,zaradoval se Radu.,,A jak vám můžu věřit,že až ji budete mít tak ho nezabijete….‘‘,zeptala se podezřívavě.,,Máš mé slovo…‘‘,řekl Dracula,který stále držel Dankena pod krkem.,,Slovo upíra pro mě moc neznamená…,tak proč bych to měla udělat?‘‘,zeptala se znovu s kapkou drzostí v hlase.,,Protože ti nic jiného nezbývá.Podívej,dej mi tu krabičku a tebe i jeho necháme odejít,to je myslím fér‘‘,hlesl pobaveně Radu.Danken se ji snažil naznačit, ať to nedělá,ale ona už byla rozhodnutá,měl pravdu,možná tím přijdou o šanci se dozvědět jak ho zabít,ale rozhodně se odtud dostanou živí.,,Myslíš to vážně?‘‘,zeptala se opatrně.,,Smrtelně‘‘,usmál se Radu a natáhl ruce.,,Skoč chytím tě..‘‘,řekl ještě Radu.Eleanor chvíli váhala,ale nakonec skočila dolů a přistála v jeho náruči.Tentokrát byla tak vyděšená a měla v hlavě jedinou myšlenku a to zachránit Dankena,proto ani když se jí dotkl pocítila jen zamrazení v zádech,protože byl jako kus ledu,ale jinak se jí podařilo zachovat chladnou hlavu..Po chvíli, kdy si ji se zalíbením prohlížel,ji jemně postavil na nohy,ona mu přitom vrazila krabičku do ruky a odstoupila.,,Já svou část dohody splnila‘‘,řekla rázně když se nic nedělo.,,Jistě ,slovo je slovo.‘‘,usmál se Radu a v tu chvíli Dracula pustil Dankena,Eleanor ho rychle popadla a oba rychle vyběhli.,,Nevidíme se naposledy‘‘,ozval se v Eleanořině mysli Radův hlas,ale ani to nevnímala a rychle naskočili na koně a jeli zpět na zámek Valeriů.

Zatímco Eleanor se s Dankenem vraceli zpět,obloha se zatáhla a hustě se rozpršelo a Van Helsing a Anna se trmáceli od Frankenstainově hradu směrem k bývalému větrnému mlýnu,ze kterého zbyla jen hromada ruin.Anna mu celou cestu naštvaně vysvětlovala,že jeho snaha zabít Draculu stříbrným bodcem nebo krucifixem byla zbytečná,ona sama to zkoušela tisíckrát,a Dracula ne a ne umřít.V troskách mlýna se schovali před deštěm a Van Helsing na usmířenou otevřel jednu sklenici absintu,když se pod nimi propadla podlaha a oba se zřítili do podzemních katakomb ,kde mimojiné vedl tajný tunel z Frankenstainově hradu.Van Helsing dopadl na tvrdou zem a Annu ještě zasypala hromada sutin,ani jeden se do rána nepohnul.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: stř srp 09, 2006 9:40 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
... a pokračujeme v krasojízdě,....


Frankensteinovo monstrum


Druhý den ráno se Eleanor s Dankenem probrali brzy ráno a ještě rozespalí hledali Annu a Van Helsinga,ale nikde je nenašli.I samotný Carl trnul strachy, co se mohlo stát.Anna a Van Helsing dorazili zpět na hrad kolem poledne a vyprávěli jim o noci v katakombách pod větrným mlýnem a o někom, koho tam našli.Celou tu dobu se tram ukrývalo Frankensteinovo monstrum,které prý při požáru mlýna zemřelo v plamenech,dozvěděli se od něj,že on je ten,koho Dracula potřebuje aby mohl oživit své děti už napořád.
Van Helsing odmítl Frankensteina zabít a rozhodl ho odvézt do bezpečí Říma,kde ho Dracula dostat nemohl.Ještě předtím, než vyjeli se Carl Van Helsingovi svěřil s objeveným zvláštním obrazem,který se podle něj pohyboval.Byly na něm dva rytíři ,kteří se pak proměnili ve dvě obludy a vrhli se na sebe,Carl byl očividně zmatený.Nakonec ho i s Frankensteinem naložili do kočáru a vyjeli.Jeli celou noc, přejeli Karpaty,cesty vedla kolem Budapešti dál na jih k nejbližšímu přístavu.Zrovna projížděli hustým lesem blízko Budapešti ,obloha byla zatažená, začínalo pomalu svítat.Na voze seděl Van Helsing a rozhlížel se kolem cesty.Koně uháněli jak nejrychleji mohli,mezi stromy nebylo přes hustou mlhu vidět vůbec nic,jen v chabém světle sotva viděl na cestu.Zvednutí větru a zvláštní šum,který se z ničeho nic ozýval ze všech stran, okamžitě upoutal Van Helsingovu pozornost.Pro jistotu uvázal otěže ke kočáru,vzal do ruky svou kuši ,za neustálého rozhlížení hledal jakýkoliv podezřelý pohyb v okolí,když ho z ničeho nic zezadu popadla jedna z Draculových nevěst a nesla ho pryč.Van Helsingovi se podařilo chytit Veronu za křídlo,oba začali padat k zemi,když ho Verona raději upustila a vyletěla nahoru,zatímco Van Helsing dopadl na hřbet jednoho koně ze spřežení,které táhl kočár.Van Helsing se pokusil po koňských hřbetech doskákat až ke kočáru,ale od tamtud ho strhla Aleera a Van Helsing skončil mezi dvěma koňmi a držel se jen jejich postrojů.K oběma nevěstám se připojila ještě Manon a všechny tři se zatajeným dechem sledovaly kočár,který se řítil po cestě k velké propasti,přes kterou sice vedl kdysi most,ale z zbyly z něj jen základy.Van Helsingovi se podařilo vyškrábat na jednoho koně zrovna ve chvíli, když koně skočili přes propast a podařilo se jim dostat na druhou stranu i s Van Helsingem,ale kočár se rozlomil a řítil se do propasti,zatímco spřežení pokračovalo v cestě.Všechny tři nevěsty zoufale zavřeštěly a letěly střemhlav za kočárem,každá ho chytla z jedné strany a pokusily se ho vynést nahoru.,,Vytáhněte ho‘‘,zakřičela Aleera a vyletěla nahoru,protože se už neudržela.Verona vyrvala dvířka kočáru a nakoukla dovnitř,ale k jejímu překvapení tam nikdo nebyl.Van Helsing zatím dojel na rozcestí, kde čekal druhý kočár ,který kočírovala Anna a uvnitř byl Frankenstein s Carlem.,,Skočili na to‘‘,zavolal Van Helsing a vyskočil za Annou na kočár a pokračovali v cestě.
Verona si všimla stříbrně se třpytících věcí na podlaze kočáru,ale nepřemýšlela, co by to mohlo být,odrazila se od kočáru a letěla nahoru.Manon nechápala co se děje a nahlédla do kočáru.,,Byl to podraz‘‘,prskla a zuřivě se rozhlížela po kočáře.V jediném okamžiku si uvědomila že věci na podlaze byly stříbrné bodce a lahvičky se svěcenou vodou a hořlavinou.Snažila se vyletět co nejrychleji nahoru,ale kočár byl jen několik metrů nad zemí ,po dopadu explodoval,bodce se rozletěly všemi směry a několik zasáhlo i Manon,která se zoufale snažila vyletět z dosahu létajících bodců,ale marně.Stačila ze sebe vydat skřek,který se v posledních chvílích podobal výkřiku člověka a pak se její tělo změnilo v prach.
Kočár s Van Helsingem pokračoval v cestě vpřed,když se před nimi ozval psí štěkot a před nimi na cestě se tyčil obrovský vlkodlak.Skočil přímo na kočár,Anna a Van Helsing stačili seskočit do boku,kde se Anna chytila okraje střechy a Van Helsing malé úchytky a přitom nohy vláčel za sebou. Vlkodlak dopadl na střechu,smetl sebou olejové lampy a ty zapálily střechu.Anna zaklepala na dveře kočáru, aby jí Carl pomohl, z druhé strany se pomoci dožadoval Van Helsing, protože úchytka se měla co nevidět utrhnout a on by skončil pod koly kočáru. Pokud by se pustila Anna ,zřítila by se ze srázu.
Carl pomáhal Anně,když se Frankensteina nabídl s pomocí.Carl mu hodil klíče,Frankenstein si sundal pouta, a když se úchytka s Van Helsingem utrhla,chytil ho za kabát hodil ho zpět dopředu na kočár,Carl pomohl Anně naskočit hned vedle Van Helsinga.V tu chvíli je dohonil vlkodlak a vydrápal se na hořící střechu kočáru,přitom ji protrhl a Carl s Frankensteinem se sesunuli k podlaze, aby se vyhnuli plamenům.,,Skočte!‘‘,zavolal Van Helsing,Anna skočila vpravo,Carl s Frankensteinem vlevo.Van Helsing se postavil a skočil za Annou,ve vzduchu se otočil a vystřelil po vlkodlakovi,který skočil za ním a trefil ho.Kočár byl už celý v plamenech,spřežení se odtrhlo a kočár shořel.


Únos

Začalo svítat,přes bílou stěnu mraků nepronikl jediný paprsek a bylo chladněji než obvykle.Dva koně v sedle s Eleanor a Dankenem dojeli na místo, kde se před několika okamžiky stala nehoda ,oba seskočili ze sedla a vydali se hledat přátele a přitom doufali, že nedej bože nezůstali v kočáře,který ještě vedle cesty hořel,tedy spíš to, co z něj zbylo.Nedaleko se z houštiny vyhrabala Anna a hledala svého bratra,kterého našla po pár krocích ležícího zraněného na zemi.,,Velkane‘‘,vydechla Anna a okamžitě padla na kolena k němu.,,Anno,odpusť mi to‘‘,hlesl chraptivě Velkan a hlava mu klesla do trávy.Anna až do poslední chvíle zadržovala slzy,ale když si uvědomila že vidí umírat dalšího příbuzného vinnou upírů,rozplakala se.Kousek od sebe uslyšela zašustění.Vstala a jen kus od ní u stromu stál Van Helsing.,,Vy jste ho zabil,zabil jste ho!!‘‘,zavřeštěla zoufale Anna a přirazila ho ke stromu.,,Aspoň už víte proč mi říkají vrah…‘‘,zasípal Van Helsing a držel si ruku,kterou si rozřízl o ostrou větev na kterou dopadl.,,Jak jste mohl….‘‘,zašeptala zoufale Anna,ještě jednou do něj žduchla a naštvaně odešla o kus dál.Chvíli jen tak koukala do země,nakonec se rozhodla jít zpět k Van Helsingovi ,ale když se otočila,objevila se před ní Aleera,která jí dala facku až Anna upadla na kámen a v bezvědomí ležela na zemi.Van Helsing se koukl po Anně,ale už jen viděl,jak ji něco popadlo za nohy a zmizela v korunách stromů.Van Helsing běžel za Aleeřiným smíchem ,který se od něj rychle vzdaloval až doběhl na okraj skalního srázu a už jen sledoval Aleeru, jak Annu nese do Budapešti.

Po chvíli k němu doběhli i Carl,Frankenstein,Eleanor a Danken.,,Co budeme dělat?‘‘,zeptal se Carl,když Aleera zmizela za kopcem ve městě.,,Neublíží ji,máme Frankensteina…..‘‘,hlesla Eleanor a měla pravdu.,,Pojedeme do města ‘‘,navrhl Danken a všichni se shodli na názoru, že je to dobrý nápad.
Dorazili do města, procházeli po nábřeží, když u mostu se před nimi objevila Aleera.Van Helsing už držel svou zbraň ,Aleera mu zasyčením naznačila, že to moc dobrý nápad není.,,Způsobili jste nám tolik problémů….‘‘,zasyčela Aleera a klekla si na jeden z pilířů mostu.,,Co bys ráda?‘‘,zeptal se Van Helsing a nespouštěl ji z očí.,,Můj pán navrhuje obchod….Princeznu výměnou za obludu..‘‘,řekla úlisně a ušklíbla se na Frankensteina.Van Helsing se chvíli rozmýšlel.,,Dobře,ale někde na veřejnosti,kde tvůj pán nebude tak moc jednoduše předvést svou… horší osobnost ‘‘,řekl Van Helsing.Aleera se usmála.,,Zítra je předvečer Dušiček a tady v Budapešti se vždy koná velkolepý maškarní ples.Budeme se na vás těšit‘‘,zasmála se Aleera pohledem upřeným na Eleanor pak z ničeho nic vyskočila a mizela nahoře na mostě.,,Musíme vymyslet plán‘‘,hlesl Van Helsing,když si všiml Frankensteinova dotčeného výrazu.,,A já vím kde..‘‘.usmála se šibalsky Eleanor.,,Měla samozřejmě na mysli svou kamarádku Mariku.

Skupina okamžitě vyrazila k sídlu rodiny Jordánských.Marika byla nečekanou návštěvou mile překvapena.Frankensteina schovali do sklepa a Mariku seznámili s celou situací.,,Takže vy jdete na ten ples ,rozumím tomu správně?‘‘,zeptala se Marika ,když jí vše vysvětlili.Eleanor přikývla.,,Tak to budeme potřebovat šaty‘‘,usmála se Marika a mrkla na Eleanor.,,Kdepak,vy nikam nepůjdete,my to zvládneme bez vás‘‘,namítl Danken a Van Helsing přikývnul.,,Proč by jsme nemohli jít,stejně jako vy chceme Anně pomoct‘‘,řekla dotčeně Eleanor.,,Čím víc nás tam bude tím víc budeme nápadní‘‘,vysvětlil Danken.,, Čím víc nás tam bude tím větší šanci máme dostat Annu pryč se zdravou kůží‘‘,namítla Eleanor.Danken vstal a odešle do druhé místnosti a Eleanor naznačil, aby šla za ním.,,Nechci tě tam brát už kvůli tomu drzounovi‘‘,procedil mezi zuby Danken když stáli sami v místnost proti sobě.,,Tím myslíš koho?‘‘,zeptala se Eleanor nechápavě.,,Radu…Nemysli si že jsem si nevšiml, jak po tobě háže očima a tohle by pro něj byla skvělá příležitost‘‘,řekl Danken naštvaně.,,Přece by si na něj nežárlil…..Aspoň tam bude někdo kdo ho zabaví,nebude dělat potíže,já se o něj postarám‘‘,usmála se Eleanor a přátelsky do něj šťouchla.,,Já nechci riskovat‘‘,namítl Danken neústupně.,,Právě, že to je to, co musíme, on může s Annou udělat cokoliv ……nejen ji zabít‘‘,hlesla Eleanor.
Pak se oba vrátili do místnosti za ostatními.,,Takže co?‘‘,zeptala se Marika.,,Dobře,ale my vás tam hlídat nebudeme,budete se muset o sebe postarat sami.,,Já zabavím Radu ,Danken Katrin a Marika bude hlídat,kdyby něco,takže Dracula je ti vydán na milost a nemilost‘‘,usmála se Eleanor na Van Helsinga.,,Toho mladého fešáka bych tolik nepodceňoval,navíc Dracula tam bude mít i Aleeru s Veronou‘‘,namítl Van Helsing.,,Ale to jde teď stranou,musíme to nějak namyslet….‘‘,řekl nakonec Van Helsing.Eleanor se s Marikou někam vytratily,zatímco ostatní se radili, jak bude zítřejší večer probíhat.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku:
OdeslatNapsal: stř srp 09, 2006 12:27 pm 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
...a do třetice všeho nejlepšího.........

Poslední rozloučení

Nevěsty se probraly hned po západu slunce a okamžitě zjistily, že je Eleanor pryč.Radu,který se po západu s Draculou vrátil na hrad, z nich málem sedřel kůži.Okamžitě se na ně rozkřikl, ať ji jdou urychleně hledat,jinak ať se nevrací.Nevěsty z něj měli stejný respekt a strach jako z Draculy samotného.Nevěsty nejdřív letěly do vesnice Valeriů,kde vesničanům hrozily smrtí,ale všichni jim sdělili,že Eleanor už dlouho neviděli a rozhodně ne dnes. Pak směřovaly na zámek Valeriů,ale ani tam ji nenašly.,,Nikde není…Bože co budeme dělat?‘‘,zeptala se zoufale Katrin, když letěly zpět na Frankensteinův hrad.
,,Leťte zpátky beze mě, Já možná vím kde je‘‘,řekla Verona Aleeře a Katrin.,,Řekněte Radu, že mu ji přivedu‘‘,křikla na ně ještě a letěla směrem k vesnici Valeriů, a přes ni rovnou na svůj bývalý zámek. Přesně věděla, že Eleanor najde tam.I ona sama se tomuto místu dlouho vyhýbala,ale nakonec si dodala odvahy. Pokud to zvládla Eleanor,ona musí také.Vešla halou dovnitř,když uviděla odkrytý obraz,jen ji to utvrdilo v tom že Eleanor zde určitě byla a nejspíš ještě bude.Napřed ji hledala v přízemí,nakonec zbyly už jen dva pokoje,Eleanořin dětský pokoj a její vlastní.V dětském pokoji ji nenašla,proto zamířila do svého pokoje.Naprosto neslyšitelně otevřela dveře a nahlédla dovnitř.Eleanor ležela na posteli a spala.Verona potichu zavřela dveře,posadila se vedle dcery a pohladila ji po tváři.Eleanor otevřela oči a ani nebyla překvapená kdo ji budí,počítala s tím že ji najdou,dříve či později.,,Mohla jsi utéct pryč….Daleko odtud…‘‘,hlesla Verona a kupodivu to vyznělo zklamaně.,,Zase bych jen utekla a nic by se nevyřešilo‘‘.vysvětlila Eleanor a posadila se vedle matky.V tu chvíli ji vnímala a důvěřovala jí ne jako Draculově nevěstě,ale jako svojí matce,kterou skoro celý život postrádala.,,Ale ty jsi spokojená že jsi mě našla nebo ne?‘‘,zeptala se zvědavě a vložila svou dlaň do matčiny.,,Možná tě to překvapí,ale z jedné strany nejsem…. Chtěla jsem pro tebe jinačí osud‘‘,odpověděla Verona a objala ji.,,Vždyť si mě tehdy chtěla zpátky…‘‘,řekla nechápavě Eleanor.,,Ale ne jako upíra,jako svou dceru…živou‘‘,odpověděla Verona a hladila ji po vlasech.,,Nepřijal by mě,ale teď je to už jedno…‘‘,hlesla Eleanor.,,Ty víš co se mnou chce udělat že?‘‘,zeptala se matky a zpříma se jí dívala do očí.,,Ale ty mu to můžeš rozmluvit…nebo Dracula‘‘,polkla Eleanor.,,Radu,ten si to rozmluvit nenechá on ne.Nerad prohrává a pokud o něco usiluje,vždy dosáhne svého‘‘,odpověděla bezradně Verona.,,Ale proč Já?On nemá jinou nevěstu kromě Katrin?‘‘,zeptala se Verony.,,Ne nemá,tedy měl…Bylo jich hodně,on má zálibu v těch ,které mu až do poslední chvíle vzdorují,ne v těch co mu padají k nohám.Žádná z jeho nevěst,kromě Manon nevydržela,neustále se tu potloukají lovci upírů a jen co se jednoho zbavíš,objeví se další.Jednu po druhé pozabíjeli,zbyla jen Manon po ní přišla Katrin a…,‘‘,Verona se odmlčela a koukala do země.,,A teď jsem na řadě já….že?‘‘,dokončila větu Eleanor a položila si hlavu do dlaní. Sama z toho nadšená nejsem už kvůli tobě‘‘,řekla povzbudivým hlasem Verona. ,,Marishka mi říkala že nikdy v životě ho neviděla,že by o nějakou usiloval jako o tebe,prý je to stejné jako když chtěl Dracula mě,nezastavilo ho ani to, že jsem byla vdaná a měla jsme dítě…‘‘,řekla Verona tiše a lehla si na postel.,,Jsou upíři vůbec schopní lásky?‘‘,zeptala se Eleanor a koukala do země.,,V určitém slova smyslu ano,ale slovo láska má v tomto případě jiný význam….‘‘,odpověděla Verona a koukala do stropu.,,Já nevím….Pokaždé když je blízko mě,cítím takovou slabost,jako bych byla v jeho moci ale nevadí mi to,cítím takové napětí až se mi podlamují kolena,v tu chvíli si se mnou může dělat co chce,nechápu proč toužím po tom abych….‘‘,řekla tiše Eleanor s pohledem upřeným do zdi.,,Abys mu patřila?‘‘,dokončila její větu Verona,ale zároveň to byla otázka.Eleanor zvedla hlavu a kývla.,,Něco mi to připomíná…Já jsem to taky zažila‘‘,hlesla Verona zasněně a s pochopením v hlase ,,Určitě víš ,že tě musím přivést zpět,jinak by ses mě na tohle neptala‘‘,řekla po chvíli Verona a zvedla hlavu.Eleanor neodpověděla.,,Když mu v tom nezabráním já sama,Danken určitě‘‘,řekla rozhodně Eleanor po chvíli uvažování.,,On je tvá jediná naděje,ty sama se mu neubráníš,já se taky snažila odolat,ale nejde to‘‘,odpověděla Verona.,,Doufám že to Danken stihne….‘‘,řekla Verona nakonec a vstala.Eleanor se na ni podívala.Překvapilo ji že Verona ,jako upírka si přeje aby ji Danken zachránil před stejným osudem a to ji povzbudilo.,,Já mu věřím…‘‘,hlesla Eleanor a postavila se proti matce.Beze slov obě vyšly před zámek ,Verona se proměnila v okřídlenou upírku,jemně chytila Eleanor za ruce a nesla ji k Frankensteinovu hradu.Celou cestu Eleanor myslela jen na Dankena.On v té době ještě byl v Budapešti.Všichni byli i zásluhou Draculy tak unavení, že se probrali v pozdním odpoledni a po setmění vyráželi na cestu zachránit Eleanor. Danken mohl jen doufat,že je ještě vůbec naživu.

Když Verona postavila dceru na zem na nádvoří hradu,okamžitě ji pevně chytila za paži a jako vězně ji vedla do sálu,kde jako pěny seděly Katrin s Aleerou a už se na Eleanor neusmívaly.,,Ty si nám pěkně zavařila‘‘,řekla naštvaně Aleera a bylo vidět, že se přemáhá aby nepoužila ostřejší slova.Eleanor se zaraženým výrazem posadila na křeslo a zamlkle koukala do země.Verona chvíli šeptem mluvila s Aleerou a pak zavelela Eleanor aby ji následovala.Matka ji odvedla dolů do přízemí a do velké místnosti, na jejímž konci stála velká kamenná vana,celá plná vřelé vody s pěnou.,,Můžeš se vykoupat‘‘,hlesla Verona a odešla.Eleanor drkotaly zuby zimou,všude byl průvan a už se nemohla dočkat, až vklouzne do teplé vody.Všimla si malého stolku se zrcadlem,posadila se k němu a začala si rozplétala svůj účes,trvalo dlouho,než si z vlasů vytáhla všechny spony,stuhy a korálky, než měla vlasy konečně rozpuštěné.Rozvázat si šněrovačku černých spodních šatů nebyl problém ,horší to bylo s korzetem, kroutila si ruce všemožně,ale tento zeštíhlující vynález ne a ne povolit.Už jí stačilo několikrát rupnout v zápěstí,když si uvědomila, že někdo stojí za ní a pomáhá jí.Natočila hlavu na bok a zjistila že je to Radu,ten jí s velkou pečlivostí povolil korzet taky aby si ho mohla hned svléknout,pak beze slov zmizel.Eleanor si ho rychle svlékla a vklouzla co nejrychleji do vody,pro případ že by se Radu vrátil.Umyla si vlasy,celá se vydrhla příjemně vonícím mýdlem a vychutnávala si chvíle pohody.Ještě chvíli si hrála s pěnou, pak vylezla ven a omotala kolem sebe jeden ručník,přehozený přes opěradlo židle,přitom si všimla Radu,stojícího u dveří.Když se i on ujistil, že si je jeho přítomností vědoma,přistoupil k ní, podal jí černé dlouhé šaty a vrátil se ke dveřím.Eleanor šaty změřila pohledem a rozhodla si je obléknout.Doufala, že Radu odešel,ale ten naopak stál na místě a sledoval ji.Eleanor si šaty oblékla nohama napřed,vytáhla si je k pasu,otočila se k němu zády,přitom si sundala ručník a dooblékla si horní část šatů,Radu jí je mlčky zapnul a vedl ji zpět do sálu.Katrin a Aleera spolu tiše mluvily,hlasitě se smály,vypadaly jako opilé,možná na tom něco pravdy bylo,každá držela pohár s krvavou tekutinou,ale Eleanor pochybovala ,že je to jen víno.Eleanor se znovu posadila naproti nim.,,Chceš?‘‘,zeptala se Aleera a podávala jí pohár.,,Ne díky‘‘,hlesla Eleanor a už si jí nevšímala.Katrin se s Aleerou začaly smát,ale dál už se věnovaly svému tématu.Eleanor se rozhlížela kam zmizel Radu,našla ho na konci sálu v přítomnosti Draculy a Verony.Do mysli se jí vetřely nepříjemné myšlenky a začala se třásla zimou,znovu si prohlédla celý sál,od stropu až dolů,ale nic se tu nezměnilo.Pak přejela pohledem na hihňající se nevěsty,obzvláště pak na Katrin.Vypadala stále stejně, a přece byla jiná.Měla na sobě bleděmodré šaty,zdobily ji šperky ze zlata,Eleanor si všimla něčeho,co na ní bylo jiné,ale v té chvíli si nebyla schopná uvědomit co.
V tu chvíli k ní přistoupil Radu a odvedl ji zpět do ložnice.Jakmile vešli,bez jeho jakéhokoliv zásahu se rozsvítilo několik svíček.Eleanor se posadila na ustlanou postel,byla jí už taková zima,že ovinula ruce kolem těla.,,Je tady moc chladno?‘‘,zeptal se Radu a snažil se aby to vyznělo co nejstarostlivěji,i když mu to dalo velkou práci.Eleanor jen zavrtěla hlavou,ale třásla se po celém těle.,,Odpočiň si‘‘,žašeptal Radu.Eleanor ucítila únavu,snad jeho vlivem,ale to jí v tu chvíli vůbec nevadilo,sama se ke spánku přinutit nedokázala,i když ho už potřebovala.Lehla si a Radu ji ochotně přikryl a zamířil ke dveřím,kde se ještě otočil.Eleanor ho sledovala a čekala až odejde,věnoval jí ještě úsměv a konečně odešel.Eleanor si oddychla a po chvíli usnula.Radu vešel do sálu, kde na něj čekal Dracula.,,Van Helsing a ostatní už míří sem,aby ji zachránili…‘‘,pronesl, jen co k němu Radu došel.,,Pochybuji, že se jim to podaří stihnout,i když jsem chtěl aby se i Danken podíval na to, jak z jeho milé udělám svou nevěstu,ale už nemíním riskovat,že se jim zase záhadným způsobem podaří ztratit‘‘,zauvažoval nahlas Radu.Dracula ho jen s úsměvem sledoval.,,Ty z ní vážně chceš mít nevěstu?‘‘,zeptal se.Radu se na něj nechápavě podíval.,,Proč bych jinak takhle riskoval?‘‘,zeptal se dotčeně.,,Já se jen ptám….Měl by sis pospíšit,během noci jsou tady‘‘,odpověděl Dracula.,,Ještě se na to posílím‘‘,řekl Radu a s blaženým úsměvem odešel ze sálu na nádvoří a z něj letěl do vesnice.


Polibek upíra

Eleanor nespala ani hodinu,když se Radu vrátil z lovu a potichu vklouzl do její ložnice.Tiše se posadil vedle spící Eleanor na postel,přejel ji pohledem,který se zastavil na jejím krku,pohladil ji přes tvář a jemně ji políbil na ústa.Eleanor okamžitě otevřela oči a rychle se posadila.,,Proč jsem tady?‘‘,zeptala se znechuceně.Radu se jí dlouze zadíval do očí a vstal.,,Nikdy jsem nepoznal někoho tak odhodlaného jako ty…‘‘,řekl a pomalým krokem obcházel postel.,,A to jsi čekal, že ti padnu k nohám?Nic o mě nevíš‘‘,řekla drze tím nejopovržlivějším tónem ,jaký dovedla.Radu se jen pousmál.,,Kdepak, mám tě přečtenou…‘‘,řekl líbezně a posadil se na postel z druhé strany.,,Sledoval jsem tě každou noc,od doby,kdy ses tu objevila‘‘,řekl jakoby podřeknutím.,,To ses tedy musel náramně bavit,sledovat mě jak spím….‘‘,odpověděla otráveně Eleanor a dívala se do zdi.,,Co si vzpomínám,moc si toho nenaspala,buď si neustále mluvila s Katrin a Annou a nebo se ti zdály ty noční můry‘‘,řekl Radu stále klidným tónem.Eleanor zamrazilo,mluvil pravdu,musel ji sledovat,jinak by tohle nevěděl,určitě vyslechl i její rozhovor s Katrin.Eleanor po něm vrhla naštvaný pohled a posadila se k němu zády na okraj postele.,,Ty sny byly tvoje práce?‘‘,zeptala se po chvíli zamyšlení.,,Ne,měli jsme s Draculou dohodu,já mu za to pomůžu zničit Valeriány‘‘,řekl Radu a bezděčně kreslil prstem po polštáři,pak se ale zvedl a sedl si těsně za Eleanor a chytil ji kolem pasu.,,Nesahej na mě!‘‘,křikla poplašeně Eleanor a snažila se ho odstrčit,ale Raduj ji chytil za zápěstí pravé ruky.Chvíli se s ním prala,ale jako obvykle to bylo marné.,,Co po mě sakra chceš!‘‘,zaječela rozzuřeně a zároveň zoufale.Radu se pousmál a naklonil se k ní.,,Tebe‘‘,zašeptal prostě a prsty jí přejížděl po zápěstí v místě,kde jí z kůže prosvítaly modré žíly,nakonec je jemně přejel rty.Eleanor pocítila silný pocit strachu,nebyla schopná myslet ani mu v něčem zabránit,v tu chvíli si s ním mohl dělat,co se mu zachtělo.Začal ji líbat,přitom si ji jemně položil do náruče.Zatímco ji jemně hladil po vlasech,Eleanor si všimla dlouhých bělavých špičáků,které byly dobře patrné..Podařilo se mu dostat k jejímu krku a lehce se ho dotýkal rty.,,Ne,nech mě být…‘‘,hlesla Eleanor omámeně a i přes veškerou slabost se ho snažila odstrčit.,,Pššt….‘‘,hlesl Radu a přejel jí prsty přes rty.Položil ji na postel a naklonil se nad ni horní polovinou těla.Pokus o útěk byl marný,cítila se unavená,byla ráda že se udrží při vědomí.Radu se znovu dobýval k jejímu krku.,,Nedělej to…prosím..‘‘,zašeptala zoufale Eleanor už sotva slyšitelně a po tvářích jí stékaly malé slzy,tentokrát byl strach silnější než touha.Pro něj to bylo znamení, že vyhrál,ignoroval ji,vzadu jí rukou podepřel hlavu a znovu se skláněl k jejímu krku.Eleanor se už jen modlila,když ucítila jeho dech na krku a hned na to ostré konce jeho špičáků.Eleanor ještě stále doufala že teď někdo vtrhne dovnitř a zachrání ji,ale marně.V dalším okamžiku celým jejím tělem projela ostrá bolest,když se jí Radu zakousl do krku.Eleanor zakřičela zoufale bolestí a z posledních sil se ho snažila odtrhnout,ale byla už moc slabá.Cítila jak se jeho zuby zarývají hlouběji do krku,když z ní Radu tak bezohledným způsobem vysával život.Po chvíli povolila svaly a ostrá bolest začala ustupovat,cítila se otupělá,neschopná se pohnout,cítila jak postupně slábne a přála si aby byl už konec a ona třeba usnula navždy.Radu zvedl hlavu a poslední co viděla,bylo že se zakousl do vlastního zápěstí,druhou rukou si Eleanor opřel o rameno a krvácející ruku držel u jejích úst.Cítila jak kapky krve dopadají na její rty,nebyla schopná uvažovat a pootevřela ústa.Pak chytila jeho ruku a přitáhla si ji k ústům,aby mohla krev sát přímo z rány.Nevěděla co dělá,ale něco ji k tomu nutilo.Když už měla v ústech spoustu krve,bez rozmyšlení polkla a pustila jeho ruku.Radu se pousmál,položil jí hlavu na polštář a přikryl ji.Cítila jakoby jí krev vracela sílu,ale zároveň cítila bolest,jako by jí trhala hrdlo.Začala sípat,bolest byla po chvíli už neúnosnou,že nebyla schopná se ani nadechnout.Po chvíli bolest zmizela úplně a upadla do bezvědomí.Radu odešel z ložnice a šel do sálu,kde seděli všechny tři nevěsty a napjatě čekaly.Když si všimly krve na Raduově tváři,vyměnily si vzrušené pohledy a běžely do ložnice kde ležela Eleanor.Ta v další hodině dostala silnou horečku,její tělo se snažilo proti upíří krvi bránit.Začala ztrácet svou živou barvu,byla bílá jako stěna, i odkrvené rty měly fialovou barvu.Horečka zmizela,naopak teplotu vystřídala zimnice,Eleanor byla studená jako kus ledu.Ležela jako mrtvá,bledá jako smrt,jen kolem očí měla tmavé kruhy.Verona ji celou dobu držela v náručí.Byla vyděšená,svou přeměnu si nepamatovala a nevěděla jestli je tento stav normální.Aleera,která postávala v nohách postele byla klidná,zdálo se že vše probíhá tak jak má.Katrin uraženě odešla,neodpustila Radu,že si našel novou nevěstu tak rychle,věděla že Eleanor je její konkurence,která teď nastoupí na její místo upíří nevěsty.Eleanor byla při vědomí,jen nemohla otevřít oči,ani nic udělat,jinak vnímala vše co se kolem ní děje,ta bezmoc ji děsila,chtěla křičet,ale nemohla,cítila se čím dál slabší.Byla jako omámená,pod vlivem čehosi…..Neustále se jí vybavovala jediná postava ,celá oblečená v černém ,s panovačným výrazem,který ji tak přitahovala a přitom se ho děsila více než čehokoliv jiného.Do ložnice vešel Radu s Draculou.Radu s posadil vedle Verony na postel.Eleanor neležela už jako mrtvola, ležela napnutě,ruce měla křečovitě zavřené v pěst a mírně se třásla.V duchu psala dopis na rozloučenou,kterou si ten,kterému byl určen nikdy nemohl přečíst.Samozřejmě patřil Dankenovi,kterého milovala už od dětství,pak mezi ně vstoupil Radu,ona sama nevěděla ke kterému ji to víc táhne.Pak se z ničeho nic propadla do tmy,v tu chvíli její hlava sklouzla z Veronina ramene a ruce ,které držela v pěst, se uvolnily a teď ležely volně podél těla.Nevydávala žádné známky života,přestala i dýchat.Verona ji přivinula těsněji k sobě a vyčítavě se podívala na Radu,který sledoval Eleanor s nadějí, že se znovu probere.Po chvíli hrobového ticha a napětí se Eleanor nepatrně a s obtížemi nadechla a pootevřela oči.Všichni si okamžitě oddechli,hlavně Verona,která vypadala že se každou chvíli zhroutí.Eleanor dvakrát zamrkala a znovu usnula.Dracula musel Radu odtáhnout z ložnice,aby nechal svou novou nevěstu odpočívat.Pak odešla i Aleera s Veronou.Posadily se v sále,Verona měla stále zoufalý výraz.,,Je ti něco?‘‘,zeptala se Aleera a posadila se vedle ní.,,Moje dcera mi před chvílí umřela v náručí……‘‘,řekla tiše Verona a zabořila hlavu do dlaní.,,Už bude dobře‘‘,řekla Aleera konejšivě a objala ji kolem ramen.,,Eleanor teď čeká nový život,pro ni dosud neznámý….Bude potřebovat tvoji podporu….podporu nás všech‘‘,dodala Aleera a vstala.,,Jenže ona po tomhle životě netoužila…..stejně jako já‘‘,pomyslela si Verona,lehla si a usnula.



Nová nevěsta


Eleanor se probrala po dvou hodinách.Otevřela oči a rozhlédla se kolem.Okamžitě ji přešla dobrá nálada se kterou se probouzela,uvědomila si,že to nebyl sen,ale čirá pravda.Upíři ji věznili na Frankensteinově hradě.Měla zvláštní příjemný pocit odpočatosti a velice zvláštní nezvyklý pocit a chuť v krku.Protáhla se ,když si uvědomila řezavou bolest na krku.Přejela si rukou po bolavém místě,neuvědomovala si, co mohlo bolest způsobit,pak ale nahmatala na krku dvě malé ranky.Zarazila se a rychle přemýšlela, co se stalo,nemohla si vzpomenout na nic, co se dělo před tím, než se tu probrala.Najednou se jí vše útržkovitě začalo vracet až jí konečně došlo, co se stalo a začala propadat panice.Držela se za krk a rozhlížela se po místnosti,přitom začala okamžitě hystericky brečet.Po chvilce zaslechla kroky,rychle padla na polštář ,který byl za tu chvilku promočený od slz.Dveře se otevřely a uvnitř stála Verona,posadila se na postel a otočila Eleanor k sobě.Oči měla rudé,už i konečky vlasů měla od slz mokré,aby na sebe neupozornila,nevydala ze sebe ani hlásku.Verona jí pomohla se posadit a vzala ji do náruče.Eleanor se rozplakala a hlasitě naříkala.,,Pane bože,co to se mnou provedl….‘‘,vydala ze sebe Eleanor v hysterickém záchvatu.,,Nic se neděje…..‘‘,zašeptala Verona a hladila dceru po vlasech.,,Nic neděje?Jak to můžeš říct!‘‘,zavřískala Eleanor a snažila se matku odstrčit.Verona ji křečovitě chytila za obě ruce a zacloumala s ní.,,Uklidni se…..Podívej se na mě!!‘‘,křikla Verona.,,Nic ti není,jsi v pořádku‘‘,řekla už o něco klidnějším hlasem.,,Nejsem v pořádku,on ze mě udělal…‘‘,zaječela Eleanor a poslední slovo nebyla schopná vyslovit.,,Hodně se v tvém životě změním,ale tvoje Já ne….‘‘,řekla Verona a pustila ji.,,Jsem jen zrůda,která musí zabíjet aby přežila….‘‘,zaštkala Eleanor.,,Nejsi zrůda,záleží na tom jak se toho chopíš..Je to nový začátek,nikdo od tebe neočekává,že okamžitě nalezneš zálibu v zabíjení…‘‘,hlesla Verona a podala jí kapesník.,,Teď už s tím nic nenaděláš…Uklidni se a hlavně nepanikař,my se o tebe postaráme‘‘,řekla Verona,jemně ji políbila na tvář a odešla.Ostatní upíři zatím vyčkávali v sále.Jakmile se tam objevila Verona,první byl na nohou Radu.,,Ještě spí‘‘,hlesla Verona.Radu se zatvářil rozpačitě a se zamyšleným výrazem odešel ze sálu.,,Jak je jí?‘‘,zeptala se Katrin,když si všimla Veronina ustaraného pohledu.,,Je v šoku,ale jinak v pořádku‘‘,odpověděla Verona a posadila se vedle ní.Eleanor zatím seděla na posteli a přemýšlela.Napadla ji myšlenka útěku a došla k oknu.Bohužel byla v pokoji,který se nacházel v jedné věži hradu a okno bylo až děsivě vysoko.Znovu se posadila na postel.Nevěděla co si má myslet,ani jak se má cítit.Kdyby mu aspoň trochu záleželo na ní samotné,nikdy by jí snad tak neublížil.Pak si ale uvědomila, že upíři neznají pochopení a lásku.Nenáviděla ho ale i sebe,už necítila ani tu zimu,která byla předtím tak vlezlá,co by teď dala za to, aby ji mohla cítit,jako každý jiný normální člověk,ale necítila nic.Prázdnota ji připadala nezvykle děsivá,v normálním případě by ji to dohnalo k zoufalství,ale ani na to se nezmohla.Začala znovu přemýšlet o útěku a došla k oknu.V dáli na obzoru se už objevovaly první zlatavé paprsky slunce,navíc kam by chtěla jít?Útěk by ji upířího prokletí nezbavil.Podívala se na hlavní cestu k hradu a padla na postel.Odešla a už si nemohla všimnout několika stínů,které se mihly na cestě.Byli to Anna,Van Helsing,Danken a Marika.Cesta z Budapeště jim netrvala dlouho,ale ještě museli pro zbraně.Přikradli se k bráně,uvázali koně a vkradli se potichu dovnitř.
Eleanor si lehla na postel,zavřela oči a přála si usnout.Upíři nebyli na dohled ,když se čtveřice dostala do velkého sálu.Anna a Van Helsing šli chodbou vlevo,Marika a Danken vpravo.Když došli do půli sálu,kde se měli rozdělit,z ničeho nic si všimli vlkodlaka spícího na podlaze.Vlkodlak zvedl hlavu ,přejel je všechny pohledem a okamžitě spustil rámus,který by probudil i mrtvého.Po chvíli vlétly do sálu nevěsty a okamžitě se strhl boj.Van Helsing stačil zavolat na Annu a Mariku,ať jsou najít Eleanor,Anna běžela vlevo,Marika vpravo ,zatímco Van Helsing a Danken zabavili nevěsty.Eleanor zaslechla rámus,jakoby boj probíhal za dveřmi jejího pokoje,vstala a vyšla před ložnici na chodby,když do ní někdo prudce narazil.Eleanor skončila na zemi,stejně tak i Marika,která do ní narazila.První se vzpamatovala Eleanor.,,Co tady děláš?‘‘,vypískla a padla Marice kolem krku.,,Rychle ,musíme pryč,už o nás ví‘‘,řekla rychle Marika,pomohla jí vstát a utíkaly obě zpátky do sálu.Tam našly pouze Dankena,Katrin a vlkodlaka.,,Postarej se o něj‘‘,řekla klidně Katrin a vyletěla ze sálu.Vlkodlak se už chystal ke skoku,Eleanor ho zahlédla v jediné sekundě,běžela a stoupla si před Dankena.Vlkodlak si rychle útok rozmyslel a stáhl se zpět.Eleanor vzala Dankena za ruku a táhla ho k východu,kde na ně volala Anna.U dveří se ještě Eleanor otočila a spatřila Radu,který ji sledoval z druhé strany sálu a nevěsty,které vlétly do místnosti.Pak všichni i s Marikou utíkali dolů ke koním.Anna Eleanor hodila černý plášť s kapucí,za který byla Anně vděčná,protože nebe už mělo tyrkysovou barvu.Eleanor naskočila za Dankena na koně a všichni rychle ujížděli na zámek Valeriů.Nevěsty jim byly část cesty v patách,ale ještě než vysvitlo slunce se vrátily zpět na Frankensteinův hrad.Až do příjezdu na zámek zůstala Eleanor skrytá před paprsky,teď ji ale čekalo těžké rozhodnutí.Říct Valeriům co se stalo minulou noc a nebo raději mlčet? Nakonec se rozhodla pro druhou variantu,ale jak dlouho to bude moct tajit?Anna se začala starostlivě vyptávat,jestli jí nic není.Eleanor řekla, že je v pořádku,ale unavená.Šla nahoru,kde ji Marika půjčila dlouhou černou sukni a červenou krátkou košilku,Eleanor šla do svého pokoje a padla na postel postel.Za hodinu jí Marika donesla pití,ale Eleanor si jen cucla a hned jí skleničku podala zpět.Marika si stačila všimnout jistých zvláštností,se kterými se svěřila Anně.,,Všimli jste si jak je bledá,je jako kus ledu?‘‘,zeptala se když našla Annu a Dankena v knihovně.,,Vždyť byla oblečená v těch tenkých šatech,musela zmrzat‘‘,podotkla Anna.,,Hlavně, že je v pořádku‘‘,hlesl Danken.,,Snad ano…‘‘,odpověděla Marika a odešla.Eleanor prospala celý den,probrala se až po setmění,svěží a v dobré náladě,ale hned se jí do mysli vetřel strach z toho, co bude, až se dozví ostatní, co se jí stalo.Nejraději by se šla proběhnout, aby mohla myslet na něco jiného,ale nemohla,ještě před několika hodinami skoro umírala únavou a její nenadálé oživení by bylo nápadné.Zůstala ležet ,přitom naprosto zřetelně slyšela Annin a Van Helsingův hlas dole v hale.Mluvili o Frankensteinovi, a že ho musí rychle zachránit a zastavit Draculu.Pak už slyšela jen kroky a venku zaržání koní,když Van Helsing s Annou jeli zpět na Frankensteinův hrad.

Eleanor pokračovala ve válení se v posteli,když sejí do mysli znovu vetřela myšlenka strachu a něco ji táhlo ven,cítila se svázaná.Nakonec se znovu donutila usnout.Probudilo ji ťukání na sklo,vstala bez rozmyšlení , vyšla ven na balkon,ale nikde neviděla nic, co by mohlo zvuk způsobit.Když se chystala vrátit do pokoje,ucítila závan větru,který ji donutil se opřít o zábradlí a rozhlédnout se kolem.Vše bylo stejné a přece tak jiné,nikdy ve tmě nerozeznala tolik detailů .Všímala si každého pohybu stromů, i samotné trávy,zatímco jí chladný vítr hladil po vlasech a po tváři.Cítila se volná,chtěla se rozběhnout po lese,ale přemohla se a vrátila se zpět do pokoje.Skočila na postel , líně se protáhla a znovu se pokoušela usnout,když uslyšela slabé zavrzání,prudce otevřela oči a podívala se do strany.Vedle její postele stál Radu a tiše si ji prohlížel.Eleanor se ani nepohla,necítila strach,naopak se cítila bezpečněji víc, než kdy dřív.Radu se pousmál,lehnul si vedle ní,pohladil ji po vlasech a dlouze ji políbil.,,Co tady děláš?‘‘,zeptala se šeptem Eleanor.,,Přišel jsem si pro svou nevěstu‘‘,řekl sladce Radu a pomalu vstal.Eleanor se posadila k němu zády,,Neměl jsi sem chodit‘‘,řekla vyhýbavě, ,,Jestli tě tu najdou…‘‘,nestačila už doříct a Radu si ji přitáhl k sobě.,,Nikdo mi nemůže zabránit abych si odvedl to co mi patří‘‘,uchichtl se neodbytně Radu.,,Teď už patříš jen mě‘‘,dodal sladce a chystal se ji znovu políbit,když Eleanor uhnula pohledem do strany a poplašně se odtrhla.Oba byli tak zabraní do rozhovoru ,že si ani v nejmenším nevšimli Anny,která přišla Eleanor zkontrolovat,když za dveřmi uslyšela druhý povědomý hlas,ještě utíkala pro zbraň,kterou v tu chvíli Radu trefila do hlavy.Radu se zapotácel a udělal dva kroky zpět.,,To ne!‘‘,zakřičela Eleanor ,která uskočila a stála kus od Anny.Do pokoje vtrhl Van Helsing,to už se Radu vzpamatoval ,ale Anna využila toho, že jeho pozornost upoutal Van Helsing,vytáhla malou lahvičku a celou ji chrstla upírovi do obličeje.Radu ze sebe vydal skřek a hned se zhroutil k zemi.Anna a Van Helsing ho popadli a táhl z pokoje pryč.Chvíli po jejich odchodu vtrhl do pokoje Danken,přiskočil k vyděšené Eleanor a starostlivě se vyptával.,,Neudělal ti nic?‘‘,vyhrkl rychle.Eleanor nebyla schopná vydat ani hlásku,pak se ale vzpamatovala,vykřikla Anino jméno ,vytrhla se Dankenovi a utíkala po chodech.Anna s Van Helsingem odtáhli upíra do jedné části věže,která odjakživa sloužila jako vězení pro upíry.Stěny byly tlusté ,místo střechy byly silné mříže.,,Nedostane se odtud?‘‘,zeptal se Van Helsing,když Anna zamykala těžké ,železné dveře.,,Ne…..Zabijí ho sluneční paprsky dřív, než se mu zahojí ty popáleniny od svěcené vody.Ty mříže nedokázal rozbít ani Dracula‘‘,řekla spokojeně Anna,klíče schovala a ke dveřím postavila stráž.Když se vrátili do jídelny,vběhla dovnitř Eleanor se naštvaným výrazem.,,Kde je?Kam jste ho zavřeli?‘‘,zeptala se rychle Eleanor.,,Klid,teď už nebude dělat potíže…‘‘,řekla spokojeně Anna.,,To ne….Budou ho hledat…Jestli ho zabijete….‘‘,vykoktala Eleanor.,,Jen ať přijdou… Za pár hodin svítá...Ušetříme si práci‘‘,řekla Anna a odmítala se o tom dál bavit.

Eleanor cítila nepříjemný pocit viny,vyběhla nahoru a padla na postel.Nechápala, proč má ten tíživý pocit viny,nebýt jeho byla by ještě člověkem a vše by bylo v pořádku. Rozhodla se na to přestat myslet a po několika minutách usnula.Probudil ji hluk,podívala se ven,kde byla ještě stále tma.Radu se už uzdravil a teď se snažil prorazit mříže,jeho naštvaný řev se nesl snad celým hradem a ani ne za hodinu bude svítat.Eleanor se nervózně rozhlédla po pokoji.,,Nemůžu ho nechat umřít‘‘,zašeptala a potichu vyšla ven.Došla ke vchodu do věže a zůstala schovaná za rohem.Zneškodnit stráž nebyl problém,skoro si vyčítala že to přehnala,když s jedním vojákem hodila prosti zdi,protože Radův řev v tu chvíli utichl,zřejmě už o ní věděl.S váháním odemkla dveře a vešla dovnitř.Radu stál naproti ní a překvapeně ji sledoval,ani nečekal že by něco takového udělala.Kývla na něj a pak oba vyběhli zahradou do lesa a utíkali pryč.Annu probudil Radův řev,když ale náhle utichl,běžela se podívat co se stalo,když viděla vojáky a otevřené dveře,vyhlásila poplach.Radu s Eleanor běželi lesem dál,nebe už bylo modré,bylo otázkou několika minut než vyjde slunce.,,Poletíme,možná to ještě stihneme‘‘,řekl chraptivě Radu.,,Zachránila jsem ti život a za to chci aby si mě tu nechal‘‘,neodbytně Eleanor.Radu se na ni podíval vyčítavě,ale nakonec souhlasil.,,Tak aspoň běž zpátky,poletím sám‘‘,řekl Radu kompromisně.Eleanor zvedla hlavu k nebi.,,Nestihneme to‘‘,řekla zoufale a rozhlédla se kolem.,,Tady to znám‘‘,zašeptala pro sebe a běžela dál do lesa až narazili na jeskyni a zrovna když vběhli dovnitř,vchodem proniklo na okraj sluneční světlo.Radu i Eleanor ,celý udýchaní před ním couvli a posadili se oba na zem.,,Jak si věděla o téhle jeskyni?‘‘,zeptal se Radu po minutě ticha.,,Jako malá jsem se tu s Valeriány schovávala,když jsme v lese narazili na vlkodlaka‘‘,odpověděla ještě zadýchaně.,,Proč jsi mě zachránila?‘‘,zeptal se šeptem Radu.Eleanor napřed koukala do země a pak jen pokrčila rameny.Opřela se o stěnu jeskyně a koukala skrz sluneční světlo kamsi do prázdna.,,Jak ses vlastně ty sta upírem?‘‘,zeptala se po chvíli ticha kdy ji Radu upřeně sledoval.,,Aleera……‘‘,řekl po dlouhé pomlce,když už Eleanor neočekávala odpověď.,,Byl to rozkaz od Draculy,předtím, než se stala i moje sestra upírem‘‘,dodal rychle ,když si všiml Eleanořina podezřívavého pohledu.,,Myslela jsem že Marishka byla první nevěsta‘‘,hlesla Eleanor a znovu koukala do země,hlavu si přitom opřela o kolena,vlasy jí sklouzly a odhalily dvě zarudlé malé ranky na jejím bledém krku.Radu se přisunul k ní a přes přejel prsty jemně po místě,kde se jeho nenasytné tesáky zakously do jejího hrdla.Eleanor k němu zvedla oči,když se jí pokusil políbit,odvrátila tvář na druhou stranu ke vchodu do jeskyně.Žádné světlo dovnitř nepronikalo.Eleanor rychle vyběhla ven a místo smrtícího doteku paprsků nepocítila nic než slabý vánek,Slunce se schovalo za velký mrak.Radu ji chytil za ruku ale Eleanor se hbitě vyškubla.,,Řekla jsem to snad jasně….‘‘,řekla podrážděně.Radu nasadil omluvný výraz a udělal dva kroky dozadu,pak nasadil výraz, který Eleanor prozradil, že se ten den nevidí naposledy.,,Být tebou už bych se sem nevracela…..Příště by si už nemusel mít tolik štěstí‘‘,odbyla ho nakonec Eleanor,ale Radu se na to jen ušklíbl.Rychle se otočila a utíkala zpět,zatímco za sebou uslyšela šum upířích křídel.Dostala se zpět na zámek, aniž by si jí kdokoliv všiml.Něco málo minutu po ní vrazila do jejího pokoje Anna.Eleanor předstírající spánek sebou poplašeně trhla a nechápavě zírala na Annu.,,Utekl‘‘,prskla nepříčetně Anna a sjela ji podezřívavým pohledem.,,Vážně?‘‘,zeptala se překvapeně Eleanor.Anna se otočila a nasupeně vyšla ven.Konečně si Eleanor uvědomila, že nemá na výběr,pokud se nedoví pravdu od ní,tak od nich určitě a možná už dnes v noci. Napadla ji jediná osoba,která ji v tu chvíli mohla pomoct.Dodala si odvahy a rychle běžela nahoru do věže,kde byl dnem i nocí zavřený Carl.I tentokrát chodil po místnosti a něco si mumlal pro sebe.Eleanor si všiml až po chvíli.,,Jsem rád, že tě vidím,měli jsme o tebe vážně strach,co by si ráda?‘‘,řekl přívětivým tónem.,,Potřebovala bych pomoc a myslím že vy jste jediný, kdo mi ji dokáže poskytnout‘‘,řekla Eleanor s vážným tónem a posadila se.
Carl odložil knihu na kraj stolu a posadil se naproti ní.,,Co se děje?‘‘,zeptal se už vážněji ,když si všiml jejího nejistého výrazu.,,Už jste toho stačil zjistit o upírech hodně že?‘‘,zeptala se tiše.,,Našel jsem spoustu knih ,kde o nich byla zmínka‘‘,přitakal Carl stále nechápavě.Eleanor se na chvíli odmlčela a potom se zhluboka nadechla.,,Musíte mi slíbit,že to co vám teď řeknu,zůstane mezi námi. Nesmí to vědět ani Anna ,ani Van Helsing,prostě nikdo‘‘,řekla Eleanor potichu se zoufalým výrazem ve tváři.Carl přikývl a se zájmem čekal, co mu chce sdělit.Eleanor se znovu nadechla,nemohla najít ty správná slova,raději si odhrnula vlasy z krku a tím odhalila dvě malé zarudlé ranky na krku.Carl na ně chvíli nevěřícně koukal a pak nasadil lítostivý a zároveň ustrašený výraz.,,Nevím co se semnou bude dít v příštích několika hodinách,potřebovala bych vědět všechno, co víte, a co by mi mohlo pomoci‘‘,řekla šeptem Eleanor s hodila si vlasy zase dopředu.,,Nenašel jsem zatím knihu,která by se týkala přeměny v upíra,i když…,pokračoval Carl,ano vzpomínám si,v jedné knize jsem na to narazil‘‘,zamyslel se.,,Možná ani nebyla tady,ale v knihovně dole ….Hned ji najdu,ale bude to chvíli trvat‘‘,povzdechl si nakonec Carl.,,Vážně mi pomůžete?‘‘,zeptala se nejistě Eleanor s malou nadějí v hlase.,,Jistě,sama na to být nesmíte‘‘,špitl Carl.,,Tu knihu musíte najít co nejdřív…Nevím co to se mnou udělá ‘‘,řekla Eleanor potichu a vstala.,,Už jsi u sebe zpozorovala něco…..nového?‘‘,zeptal se opatrně Carl.Eleanor se zamyslela.,,Necítím zimu,slyším co si povídá Anna s Van Helsingem dvě patra pod mým pokojem,ve dne se cítím strašně unavená a se setměním ožívám a cítím se v pořádku,vlastně lépe než normálně‘‘,řekla Eleanor polohlasně.,,To je zatím vše?‘‘,zeptal se Carl.Eleanor přistoupila ke zdi,sundala zlatou dýku a řízla se do dlaně.Z rány vyteklo pár kapek krve,které po chvilce zmizely a rána se sama zahojila.Carl koukla na Eleanořinu dlaň,kde nezbyla jediná stopa po zranění.,,To je vše.Jste má jediná naděje‘‘,hlesla Eleanor,vrátila dýku na zeď a odešla do svého pokoje.Prospala dalších několik hodin a probudila se s pocitem hladu.Ze zvyku zamířila do jídelny a snědla vše co jí přišlo pod ruku,hlad ale nemizel,naopak se jí udělalo špatně a vše vyzvracela.Uvědomila si že to nebude obyčejný hlad ,znechuceně vstala a mířila za Carlem do věže.Narazila tam i na Van Helsinga,ale Carl ho suše odbyl a Van Helsing hned odešel.Když si byla jistá že je pryč,zabouchla dveře a posadila se.,,Našel jste něco?‘‘,zeptala se zoufale.,,Ano jistě,přesně ta kniha,kterou jsem hledal‘‘,řekl Carl a ukázal na velkou knihu v černé kůži.Posadil se naproti Eleanor a začal v knize pátrat.,,Tady‘‘,vydechl konečně po chvíli napětí.,,Člověk se stane upírem nejčastěji po kousnutí jiným jedincem tohoto druhu a následného požití upíří krve.Dokud se takto nakažený člověk nepožije lidskou krev,stále má naději na záchranu,existuje lék,který účinkuje pouze s podmínkou že nakažený nepožil krev lidskou.Lék se musí podat co nejdřív,po uplynutí jednoho až dvou dnů se u nakaženého projevují známky hladu,které se v dalších dnech stupňují‘‘,přečetl Carl a podíval se na Eleanor.,,Co je to za lék?‘‘,zeptala se Eleanor nadšeně.,,Vím pouze o jednom člověku,který je schopen ho vyrobit,žije v Budapešti‘‘,usmál se Carl.Eleanor vyskočila a padla mu kolem krku.,,Ani nevíte jak jsem vám vděčná!‘‘,vykřikla se slzami na krajíčku.,,Musíme tam poslat někoho kdo by nevzbudil podezření ‘‘,řekl Carl.Oba ve stejnou chvíli napadla jediná osoba,Marika.Eleanor ji našla v jídelně a rychle ji odtáhla do věže za Carlem.Seznámili Mariku s celou situací a ona samozřejmě souhlasila.Eleanor ji doprovodila do stájí.,,Musíš tu být před setměním….Oni si pro mě přijdou‘‘,hlesla Eleanor varovným tónem.Marika ji objala a hned vyrazila tryskem do Budapešti.

Eleanor se vrátila do věže.,,Jak dlouho vydržím bez dávky krve?‘‘,zeptala se Carla.,,Jak předpokládám,už jsi začala cítit hlad…Má to několik stádií,odteď se budou dostavovat po několika málo hodinách a bez dávky krve končí smrtí.V třetím stádiu dotyčného upíří smysly ovládnou a on se stává nepříčetným….Budeš se chápat kterékoliv příležitosti dostat krev,ani si to nebudeš uvědomovat.Eleanor si povzdechla a začala přecházet po věži.,,Pokud nedostanu krev nebo lék,nedožiji se rána‘‘,hlesla sebelítostivě.,,Musíš to říct už i ostatním,určitě si změny tvého chování všimnou a pak už bude pozdě‘‘,hlesl Carl.Eleanor se posadila a složila si hlavu do dlaní.,,Pokud Marika nepřijede dřív, než začnu šílet po krvi,někam mě budete muset zavřít,abych nikomu neublížila,ostatním řeknete že mi není dobře‘‘,řekla nakonec Eleanor.,,Běž si odpočinout,nebude to lehké,Marika to dřív než do setmění nezvládne‘‘,řekl lítostivě Carl.
Eleanor odešla do svého pokoje,bylo už pozdní odpoledne.Po ani ne hodině začala sílit její nervozita a únava,dostavilo se druhé stadium.Chodila ke dveřím balkonu a zase zpět, aniž by se jí dotkl jediný paprsek,přitom venku vyhlížela Mariku a sledovala oblohu,která se měnila ze světlé živé barvy na stále tmavší, až dostala zvláštní sametovou tmavě modrou barvu.Vyšel měsíc,který byl ten den v úplňku,jeho bledá zář byla to jediné co osvětlovalo Eleanořin pokoj.Eleanor ležela a posteli,chvílemi usínala,chvílemi koukala nervózně ven.Teď už vybíhala na balkon,vykláněla se a očima hledala Mariku,svou poslední záchranu.Samotná barva měsíce jí lezla na nervy,Anna a Van Helsing zase diskutovali.Na Frankensteinově hradě nenašli laboratoř,skřeti ji zřejmě přestěhovali na Draculův hrad.
,,Kdyby věděli, co se dnes odehraje,určitě by nediskutovali o takových nepodstatných věcech‘‘,řekla naštvaně Eleanor sama pro sebe.Hlad jí připadal čím dál nesnesitelnější,vstala a začala si hrát se svou stříbrnou dýkou.Věděla,že by stačilo malé říznutí a byla by mrtvá,ale tohle vědomí ji ještě víc nutilo si se zbraní hrát,když dovnitř vešel Carl.,,Marika je už určitě na cestě zpátky‘‘,řekl povzbudivým tónem,ale Eleanor ho snad ani nevnímala,stále sledovala zaujatě svou dýku,který se v měsíčním světle překrásně leskla.Carl se chystal odejít,když kolem něj něco proletělo vzduchem a do zdi před ním se zabodla dýka.Carl sebou trhl a rychle se ohlédl na Eleanor.,,Těsně…‘‘,hlesla Eleanor sarkasticky a začala se smát,přitom padla do peřin.Carl rychle odešel,ale Eleanor ho u schodů doběhla s lítostivým výrazem.,,Promiňte mi to,nevím co to do mě vjelo…‘‘,omlouvala se rychle se zoufalostí v hlase.,,Nemůžete za to…Nemáme moc času, je to tady‘‘,dodal Carl.Oba se vrátili do jejího pokoje a Carl ji přivázal ruce řemeny k posteli,při odchodu ji ještě zamknul.Eleanor se cítila hned klidnější,teď nemohla nikomu nevědomě ublížit.I pře pocit narůstajícího hladu se jí podařilo usnout.Probrala se po hodině,řemeny měla zařízlé v zápěstí,asi se ve spaní snažila osvobodit,ale teď se i přes poct silného hladu cítila dobře.Podívala se ven na oblohu,všude byla tma a ticho,když se zvedl vítr,zpozorněla.Koně ve stájích začali být nervózní,Eleanor v hlavě uslyšela šepot,sice nerozuměla slova,ale z ničeho nic se posadila na postel,neovládala se,v tu chvíli byla ráda za ty pouta.Anna běžela do stájí uklidnit koně ,když uslyšela zvuk bitvy ,běžela zpět nahoru.Eleanor zaslechla rámus a začala se plně soustředit na to co slyší.,,Eleanor je nahoře!‘‘,prohlásil skřehotavý hlas a Eleanor bezpečně poznala Aleeru.Eleanor přepadla panika,opravdu si pro ni přišli.Upíři zatím zabíjeli vojáky,kteří od Raduova útěku drželi stráž.Eleanor se zapřela celou svou váhou a podařilo se jí přetrhnout jeden řemen,zabrala znovu a i druhý řemen podlehl silnému tahu.Rychle se zvedla z postele a oblékla si pásek s mečem a dýku si schovala do boty. Měla takovou hrůzu z toho, že ji najdou, že ani nevnímala hlad,když se někdo začal dveřmi dobývat do pokoje.Hledala cestu,ale jiná než balkonem ven nevedla,vyběhla na balkon,když v tu chvíli dovnitř vtrhly Aleera s Katrin.Eleanor po chvilce zaváhání stanula na okraji zábradlí a skočila dolů.Normálního člověka by pád zabil,ona dopadla na nohy,ještě se nevěřícně podívala vysoko nad sebe a pak utíkala směrem do zahrady,kde narazila na Annu a Dankena,kteří měli co dočinění s Radu.,,Nevím sice jak ses dostal ven,ale dnes už nevyvázneš‘‘,pohrozila Anna a vytasila meč.,,Nejsem tu proto,abych se zahazoval s vámi dvěma‘‘,řekl otráveně Radu.,,Co tu chceš?‘‘,prskl Danken.,,Přišel jsem si pro to,co mi patří‘‘,řekl Radu svým záhadným způsobem.,,Dankene!‘‘,křikla Eleanor a doběhla k němu.Jakmile si Anna všimla upírova pohledu na Eleanor,domyslela si, pro koho si přišel.,,Jak si přišel na to, že ti patří?‘‘,zeptala se tím nejopovržlivějším tónem.,,To ona mi odtud pomohla‘‘,sdělil jim Radu medovým hlasem.Anna i Danken se na Eleanor nechápavě podívali.,,Je to pravda?Pomohla jsi mu?‘‘,zeptal se Danken nechápavě.Eleanor jen nasadila vyděšený výraz.,,Proboha proč si to udělala?‘‘,rozkřikla se Anna,zrovna když k nim přilétla Katrin s Aleerou.,,Copak ty jsi jim neřekla o svém malém tajemství?‘‘,zeptala se Katrin naschvál hlasitě se škodolibou radostí.,,O čem to mluví?‘‘,zarazila se znovu Anna.,,Co se to tady sakra děje?‘‘,rozkřikla se znovu po Eleanor.Ta chvíli mlčela a nakonec se na Annu lítostivě podívala.,,Přísahám vám,chtěla jsem vám to říct,chtěla jsem ……‘‘,zakvílela Eleanor a odhrnula si vlasy z krku.Anna i Danken překvapeně koukali na její krk ,kde se v záři měsíce rýsovaly dvě malé tmavé ranky.,,Proboha‘‘,zašeptala Anna na pokraji zhroucení a přikryla si ústa rukou,Danken jen dál nevěřícně sledoval Eleanor.Van Helsing,který k nim dochvátal až v tu chvíli začal střílet po upírech ze své kuše.,,Proč jsi nám to neřekla?‘‘,zeptala se vyčítavě Anna.,,Bála jsem se,vy byste mi nepomohli‘‘,hlesla Eleanor s pohledem sklopeným k zemi.,,Existuje lék,dokud se nenapiji lidské krve,mám naději,Marika pro něj jela do Budapešti‘‘,vyhrkla Eleanor.Anna popadla ji i Dankena a utíkali do stájí,nasedli na koně a jeli na rozcestí mezi vesnicí a zámkem,kde našli jednoho zraněného vojáka sloužící Jordenánské rodině .,,Kde je Marika‘‘,zeptala se Eleanor a zacloumala s ním.Voják byl silně raněn,nebylo mu už moc rozumět.,,Kus odtud nás přepadli‘‘,zahekal voják a hlava mu poklesla na zem.Trojice rychle vyjela směrem k Budapešti a kus od rozcestí narazili na místo,kde došlo k přepadení.Krev ,třpytící se v měsíční záři barvila sníh do ruda,všude leželi mrtví koně i vojáci,zřejmě Maričin doprovod,ale samotnou Mariku neviděli.Eleanor si všimla stop ve sněhu,které vedly dolů k řece,vypadalo to, že něco velkého jako vlkodlak táhlo cosi po zemi.Upíři si v tu chvíli všimli, že Eleanor zmizela,přestali si všímat Van Helsinga a letěli směrem k místu,kde vlkodlaci přepadli družinu.Eleanor doběhla na břeh řeky,kus od ní byla vysoká skála, na které stál obrovský vlkodlak a jednou tlapou držel zraněnou Mariku nad okrajem.Jako první se na nebi ozvala Aleera.,,Hoď ji tam!‘‘,zavřeštěla a v tu chvíli vlkodlak Mariku pustil a zmizel v lese.Maričin křik se rozlehl krajinou,dokud nezmizela pod ledem v řece.Eleanor už chtěla skočit do vody,ale zastavila ji Anna.,,Počkej,možná vyplave sama‘‘,řekla Anna.,,Těžko,neumí plavat‘‘,vyhrkla Eleanor.,,Mně se nic nestane,necítím chlad‘‘,zakřičela Eleanor a skočila do vody.Tenký led praskal a Eleanor se dostala až k místu ,kde Marika zmizela po hladinou.
Anna a Danken zatím zaměstnali upíry.Po chvilce se Eleanor podařilo Mariku pod vodou najít a dotáhnout její bezvládné tělo na břeh.,,Běž do vesnice,někde se tam schovej!‘‘,zakřičela Anna na Eleanor,která u Mariky hledala lék.Danken chytil Eleanor a táhnul zpět ke koním, kde oba naskočili na koně a jeli do vesnice,kde ji Danken odvedl do jednoho domu,zavřel okenice i dveře na závoru,zatímco se Eleanor natáhla na postel,sedl si ke stolu neustále připraven zastavit upíry.Van Helsing našel Annu na břehu,kde cloumala s Marikou.,,Kde je ten lék?‘‘,křičela Anna a nepřestávala s ní cloumat.,,Tam‘‘,hlesla Marika a ukázala na malý váček ležící kus od ní na zemi.Anna z něj vytáhla několik ampulek krvavé tekutiny.,,Stačí jedna‘‘,hlesla Marika a upadla do bezvědomí,když se u nich objevil Carl na koni.Pomohli mu Mariku naložit na koně.,,Musí ten lék dostat lék co nejdříve,nebo se nedožije rána‘‘,zavolal na ně ještě Carl ,když odjel i s Marikou zpět na zámek,zatímco Anna s Van Helsingem za Eleanor do vesnice.Danken stále hlídal,zatímco Eleanor usnula,ale po chvíli sebou začala házet a z ničeho nic se posadila.Slyšela znovu šepot,nevěsty ji volaly k sobě.
,,Eli,je ti dobře?‘‘,zeptal se váhavě Danken.Eleanor pomalu otočila hlavu k němu,ve tváři měla nepřítomný výraz.,,Nikdy mi nebylo líp‘‘,hlesla Eleanor a pomalu vstala,ještě stále z ní stékala voda.Ladným krokem vyšla ven, Danken ji zastavil kus domu,uprostřed ulice.,,Kam to jdeš?‘‘,zeptal se nechápavě a chytil ji za ruku.Eleanor se na něj otočila a chvíli ho zaraženě pozorovala.,,Ty na něj žárlíš….‘‘,zašeptala Eleanor a začala kolem něj pomalým krokem kroužit,měla samozřejmě na mysli Radu.,,Víš,ale míval jsi u mě navrch …‘‘,zašeptala a objala ho kolem krku.Mluvila zvláštním koketním tónem , bez ostychu ho začala líbat a Danken se nebránil.V jednu chvíli ho chytila kolem krku a odtrhla ho od sebe.,,Ale teď už ne,protože nejsi nic jiného než hnusný lovec upírů,který netouží po ničem jiném než mi vrazit kůl do srdce‘‘,řekla naštvaně Eleanor.Její oči měly zvláštní světlezelenou kočičí barvu a v ústech se jí rýsovaly dlouhé špičáky.Jediným pohybem mu zaklonila hlavu dozadu,olízla si rty a pomalu se blížila k jeho krku,připravená se zakousnout.Nevěsty postávaly opodál a vzrušeně sledovaly její počínání.Dankenovi se podařilo z jejího sevření dostat a skončil na zemi.,,Vzpamatuj se,já bych ti nikdy neublížil!‘‘,zakřičel Danken.Eleanor se je zašklebila a už se zase skláněla nad ním,v tu chvíli jí sledovali i Dracula s Radu ze střechy protějšího domu.Už byla zase nebezpečně blízko jeho krku,když Danken nahmatal svůj kříž a přitiskl jí ho k ruce,kterou ho držela.Eleanor se zkřivila tvář bolestí,vykřikla a stáhla se zpět.Když znovu zvedla hlavu měla už oči normální a ve tváři vyděšený výraz.,,Proboha promiň mi to,já nechtěla‘‘,řekla tiše Eleanor a třásla se po celém těle.,,Běž ,zdržím je‘‘,zavelel Danken,když si všiml nevěst,které se stále přibližovaly.Eleanor se z posledních sil zvedla ze země a utíkala, aniž by věděla kam.

,,Aleero,obstarej krev‘‘,zavolala Verona a s Katrin letěli za Eleanor.Danken je chtěl zastavit,když po něm skočil vlkodlak.V tu chvíli vjeli do vesnice Anna a Van Helsing.Danken ukázal Anně, kudy utíkala Eleanor a s Van Helsingem bojoval proti vlkodlakovi. Anna se jak nejrychleji mohla rozběhla za Eleanor.Ta vběhla do jednoho domu,vyběhla po schodech a schovala se v jednom pokoji,zabouchla dveře i okna na závoru a padla únavou na velkou postel.Bolest se čím dál víc stupňovala,cítila že už dlouho nevydrží,svíjela se bolestí,když sebou prudce trhla.U okna stála Katrin,u dveří Verona,už neměla kam utéct.,,Venku sis vedla dobře,škoda že ti to nevyšlo‘‘,usmála se Katrin.,,Dejte mi už sakra pokoj‘‘,zašeptala Eleanor.,,Nemůžeš v sobě potlačovat svůj přirozený instinkt‘‘,namítla Verona a přistoupila blíž.Anna chtěla vběhnout do domu,odkud se ozývaly hlasy,když ji někdo chytil za oblečení a odhodil zpátky,přitom jí sklouzl váček z ramene.Radu,který s Annou hodil, z něj vytáhl ampulky a mrštil s nimi proti zdi.Ozvalo se jen řinčení skla a praskot,když střepy dopadly na zem,pak Radu zmizel.Anna se zvedla a z kapsy vytáhla poslední ampulku,kterou pro jistotu schovala.Eleanor se zatím držela už z posledních sil,oči měla zarudlé a stále se svíjela bolestí.Po chvíli prorazila okenice dovnitř Aleera v ruce nesla sklenici krve,došla k Eleanor sklenici jí podala.Eleanor se pohrdavě otočila na druhou stranu.Hlad byl neúnosný a pohled na krev ji ještě víc dráždil,ale nakonec se rozhodla nepodlehnout tomu.,,Už nemáš co ztratit,proč chceš dál trpět?‘‘,zeptala se Katrin nechápavě.,,Já nechci!‘‘,rozkřičela se Eleanor se slzami na krajíčku.Verona sama neměla dobrý pocit,když viděla, jak Eleanor vypadá,ona sama trpěla.V tu chvíli dovnitř vlétl Radu,převzal sklenici s krví od Aleery a posadil se vedle Eleanor.,,Stojí ti to za to všechno utrpení?‘‘,zeptal se jí opatrně.,,Nezbývá ti moc času a na ten jejich úžasný lék nespoléhej,protože oni žádný lék nemají‘‘,dodal skleslým tónem a dal jí pohár do ruky.Eleanor sledovala krev,jeden hlas toužebně křičel ano,druhý volal zoufale ne.Eleanor sklenici upustila,Radu ji jen taktak chytil.,,Ne‘‘,hlesla zoufale Eleanor na pokraji sil.,,Nestojí ti za to umřít….Pak už bude všechno dobré,budeme spolu,už navždy‘‘,řekl Radu sladce a přitáhl jí pohár k ústům.Eleanor už nebyla schopná uvažovat,vnímala jen žírající pocit hladu a Raduho hlas,nechala ho aby jí vedl ruku.Když si napoprvé lokla, zatmělo se jí před očima,cítila jak jí krev protéká hrdlem a cítila, jak se jí vrací síla.Krev měla zvláštní chuť,byla tak sladká a zároveň tak hořká,že nedokázala přestat a naráz vypila celou sklenici,a hned ji upustila.Sklenice se skutálela z postele na zem a rozbila se,Eleanor padla zmoženě na záda a se zavřenýma očima přestala vnímat, co se děje kolem ní.Nevěsty se nadšeně zasmály a jedna po druhé vylétla ven oknem.Radu pomohl Eleanor se zvednout,která se po chvíli vzpamatovala a setřela si krev z koutku úst a krku,kam jí krev skápla a mlsně si olízla prsty,když v tu chvíli dovnitř vtrhla Anna a Danken.Radu chytil Eleanor kolem pasu a věnoval jim škodolibý úsměv,když si oba všimli pár kapek krve u Eleanořiných úst.Oba zůstali strnule stát ve dveřích. Než stačila Eleanor něco říct,Radu ji chytil za ruku a vyhodil ji oknem ven.Eleanor dopadla na nohy,ještě se cítila malátná ,jen taktak se držela na nohách.Koutkem oka zahlédla Van Helsinga,který se chystal po její matce vypálit stříbrné bodce,chtěla mu v tom zabránit,ale Radu ji popadl za ruku a škubnul s ní zpátky.Bodce Veronu minuly o vlásek,Katrin s Aleerou chytily Eleanor za ruce a všichni upíři zmizeli v noční tmě.Van Helsing zůstal stát uprostřed ulice sám,Anna s Dankenem mu po chvíli běželi naproti,ale v půlce cesty se zarazili a vyděšeně koukali kamsi za Van Helsinga.,,Pozor!‘‘,vykřikla Anna,Van Helsing vytáhl pistol ,rychle se otočil a vystřelil.Vlkodlaka ,který po něm v tu chvíli skočil, sice trefil,ale ten mu na oplátku udělal drápy hlubokou ránu na ruce.Anna s Dankenem pomohli Van Helsingovi vstát.,,Není vám nic?‘‘,zeptala se Anna starostlivě. Van Helsing jen kývl,pak ho naložili na koně a společně odjeli zpět na hrad Valeriů.

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Povídka od Rayne
OdeslatNapsal: čtv srp 17, 2023 11:32 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob kvě 29, 2010 8:00 am
Příspěvky: 475
Bydliště: Lesy jižních čech
Hmmm, objevil jsem další povídku. Nemám momentálně co číst, tak prolézám fórum. Dobré čtení, vlkodlaci, upíři. Trochu mi to připomíná Van Helsinga, ale příjemné zpestření dnešní služby.


Nahoru
 Profil E-mail  
 
 Předmět příspěvku: Re: Povídka od Rayne
OdeslatNapsal: sob srp 19, 2023 8:53 am 
Offline
Admin Site
Uživatelský avatar

Registrován: sob úno 18, 2006 2:44 pm
Příspěvky: 5760
Bydliště: Kolín
Mno, už je to dávno, co sem Rayne tu povídku dávala a máš pravdu, inspirovala se Van Helsingem,...

_________________
Obrázek Obrázek


Nahoru
 Profil E-mail  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 12 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přeskočit na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz